[OBRÁZEK]Číslo jednací: 6A 160/2012 - 39-41
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka
a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Dany Černé v právní věci žalobce: N. T. K.,
naposledy na území ČR pobývající v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá - Jezová, Jezová
1501, Bělá pod Bezdězem, zastoupen Asociací pro právní otázky imigrace, o.s., se sídlem
Plzeň, Zahradní 2078/21, IČ: 26555191, jako opatrovníkem proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2012, čj. MV-82487-6/OAM-2012,
t a k t o :
I. Žaloba s e z a m í t á.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání
a zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 6. 9.
2012, čj. MV-82487-6/OAM-2012 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byla žalobci
podle ustanovení § 123 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“) uložena povinnost uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním ve
výši 7.260,- Kč do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
Žalobce v podané žalobě namítl, že žalovaný správní orgán porušil ustanovení § 6
odst. 2 správního řádu. Podle tohoto ustanovení postupuje správní orgán tak, aby nikomu
nevznikaly zbytečné náklady. Žalobce uvedl, že v jeho případě tomu tak v řízení, které
předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, nebylo. Dne 3. 7. 2012 bylo žalobci doručeno
rozhodnutí o zajištění cizince podle § 124 odst. 1 písm. b), c) a d) zákona o pobytu cizinců, na
jehož základě byl umístěn do ZZC Bělá-Jezová, kde požádal o udělení mezinárodní ochrany
na území ČR. Žalobce uvedl, že s ohledem na podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany
na území ČR je ztížena realizovatelnost správního vyhoštění. Podle názoru žalobce
z uvedeného vyplývá, že jeho zajištění za účelem správního vyhoštění neplnilo zákonný účel,
a tudíž náklady související s jeho správním vyhoštěním nebyly vynaloženy účelně. Žalobce
dále uvedl, že rozhodnutí o zajištění za účelem správního vyhoštění bylo vydáno v rozporu
s čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR a čl. 10 Ústavy ČR a čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod. Článek 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod vyjmenovává případy, kdy může být osoba zbavena osobní svobody.
Podle písm. f) citovaného ustanovení patří mezi tyto případy „zákonné zatčení nebo jiné
zbavení svobody osoby, proti níž probíhá řízení o vyhoštění nebo vydání“. Žalobce byl
zajištěn podle § 124 zákona o pobytu cizinců („zajištění za účelem správního vyhoštění“),
přičemž tento zákonný účel zajištění nebyl podle názoru žalobce naplňován. Podle ustanovení
§ 119 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, které staví vykonatelnost rozhodnutí o správním
vyhoštění po dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany, není u žalobce v této době možné
správní vyhoštění realizovat. Žalovaný tak podle názoru žalobce pochybil, když se těmito
okolnostmi v napadeném rozhodnutí nezabýval.
Žalobce dále namítl, že došlo k porušení ustanovení § 123 odst. 1 a 2 zákona o pobytu
cizinců, neboť nárokovaná částka není spojena s jeho správním vyhoštěním. V případě
nákladů spojených se správním vyhoštěním se jedná o náklady, které vzniknou státu
v souvislosti se správním vyhoštěním cizince. Dle názoru žalobce zde musí být příčinná
souvislost mezi správním vyhoštěním cizince a vynaloženými prostředky na jeho zajištění.
Příčinnou souvislost lze prokázat tím, že správní vyhoštění bylo realizováno. V případě
žalobce správní vyhoštění realizováno nebylo, a tudíž není dána povinnost hradit náklady
spojené s jeho pobytem v zařízení pro zajištění cizinců.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Uvedl, že v souladu se zákonem
o pobytu cizinců uložil žalobci povinnost uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním.
Překážka realizace správního vyhoštění probíhajícím řízením o udělení mezinárodní ochrany
není důvodem, který by zákon upravoval jako možnost pro upuštění od vymáhání nákladů
spojených se správním vyhoštěním. Žalovaný uvedl, že postupoval v souladu s ustanovením
§ 2 odst. 4 správního řádu, tj. že skutkově podobné případy jsou řešeny shodně. V daném
případě se jednalo o řízení podle zákona o pobytu cizinců a náklady vzniklé v souvislosti
s protiprávním pobytem cizince na území ČR a uděleným správním vyhoštěním, kdy zajištění
cizince je provedeno zákonem konformním způsobem. Podle názoru žalovaného tak došlo
k naplnění smyslu a účelu předmětných ustanovení zákona o pobytu cizinců. Podle názoru
žalovaného tvrzení žalobce, že náklady jeho zajištění nelze považovat za související s jeho
správním vyhoštěním, odporuje zákonu a judikatuře, přičemž žalovaný citoval z rozsudku
Městského soud v Praze ze dne 12. 11. 2013, č.j. 1 A 43/2013-18, kde zdejší soud
v obdobném případu judikoval, že „v daném případě se jedná o náklady spojené se správním
vyhoštěním a zajištění bylo realizováno jako logický následek rozhodnutí o správním
vyhoštění při splnění podmínek odůvodňujících tento postup.“ Žalovaný dále uvedl, že je zde
pravomocné rozhodnutí o správním rozhodnutí, v jehož přímé souvislosti vznikly náklady,
které žalovaný zákonným způsobem vymáhá a jejichž povinnost úhrady uložil žalobci
napadeným rozhodnutím.
Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:
Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze
dne 4. 1. 2012, čj. KRPA-1213-ČJ-2012-000022 bylo žalobci podle ustanovení § 119 odst. 1
písm. b) bod 9 a § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců uloženo správní
vyhoštění a doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie,
byla stanovena na 5 let. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že dne 3. 1. 2012 se
žalobce dostavil na Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Praha 8 – Karlín s žádostí
IOM Mezinárodní organizace pro migrace o vydání správního vyhoštění a stanovení lhůty
k vycestování. Bylo zjištěno, že žalobce je veden v evidenci nežádoucích osob od 12. 5. 2008
do 3. 12. 2014, a proto byl téhož dne zajištěn. Dále bylo zjištěno, že žalobci bylo dne 12. 5.
2008 vydáno Inspektorátem cizinecké policie v Domažlicích rozhodnutí o správním vyhoštění
pod č.j. CPPL-21779/ČJ-2008-61KP-4.SK s dobou platnosti na 3 roky, které nabylo právní
moci dnem 20. 5. 2008. Dne 16. 12. 2008 byl cizinci samosoudcem Okresního soudu ve
Frýdku – Místku vydán trestní příkaz, vydaný pod č.j. 1 T 182/2008-31, jelikož se žalobce
v období od 11. 11. 2008 do 30. 11. 2008 neoprávněně zdržoval v Domažlicích, Vyšních
Lhotách a na jiných místech v České republice. Za toto jednání byl žalobci uložen trest
vyhoštění z území České republiky na 3 roky a 6 měsíců a byl zařazen do evidence
nežádoucích osob od 1. 2. 2009 do 1. 8. 2008. Dne 30. 11. 2008 podal žalobce ve Vyšních
Lhotách žádost o udělení mezinárodní ochrany, vedenou pod č.j. CPOV-14424/ČJ-2008-
64PV-AZ. Řízení o udělení mezinárodní ochrany skončilo až rozhodnutím Nejvyššího
správního soudu, který dne 14. 9. 2011 odmítnul kasační stížnost žalobce pro nesplnění
podmínek řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 10. 2011. Dne 3. 11. 2011 byl
žalobci vydán výjezdní příkaz č. GA0188570 s platností od 3. 11. 2011 do 2. 12. 2011.
Následně žalobce podal dne 29. 11. 2011 žádost o vízum za účelem strpění, vedenou pod č.j.
OAM-00585-2/ST-2011, které nebylo vyhověno a byla dne 9. 12. 2011 zamítnuta. Dne 9. 12.
2011 byl žalobci vydán výjezdní příkaz č. GA0207803 s platností od 9. 12. 2011 do 23. 12.
2011, vedený pod č.j. KRPA-82651/ČJ-2011-000022. Jelikož v době stanovené výjezdním
příkazem z území České republiky nevycestoval, naplnil tímto svým jednáním ustanovení
§ 119 odst. 1 písm. b) bod 9 zákona o pobytu cizinců tím, že mařil výkon soudních nebo
správních rozhodnutí a byl zařazen v evidenci nežádoucích osob od 12. 5. 2008 do 3. 12. 2014
a § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců tím, že pobýval na území České
republiky bez víza, ač k tomu nebyl oprávněn.
Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze
dne 3. 7. 2012, č.j. KRPA-1213/ČJ-2012-000022 byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b), c),
d) zákona o pobytu cizinců zajištěn za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění byla
stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. Žalobce byl zajištěn a umístěn do
Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová.
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 6. 9.
2012, čj. MV-82487-6/OAM-2012 byla žalobci podle ustanovení § 123 odst. 5 zákona
o pobytu cizinců uložena povinnost uhradit náklady spojené se správním vyhoštění ve výši
7.260,- Kč do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí
žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení a konstatoval, že v důsledku zajištění žalobce
vznikly České republice – Ministerstvu vnitra – za období od 4. 7. 2012 do 3. 8. 2012 náklady
v celkové výši 7.260,- Kč, z toho za stravu ve výši 3.360,- Kč a pobyt v zařízení pro zajištění
cizinců ve výši 3.900,- Kč. Dle žalovaného v průběhu správního řízení nebylo zjištěno, že by
žalobce byl na území České republiky zaměstnán bez povolení k zaměstnání, tudíž povinnost
uhradit tyto náklady byla uložena žalobci. Zároveň žalovaný uvedl, že neshledal žádný důvod,
který by bránil vydání rozhodnutí.
Dne 11. 10. 2012 byl žalobce propuštěn z tohoto zařízení a následně bylo téhož dne
realizováno správní vyhoštění žalobce leteckou cestou do Vietnamu.
Žalobce k výzvě soudu nezaplatil soudní poplatek, jelikož se mu tato výzva nepodařila
doručit. S ohledem na ust. § 9 odst. 4 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů, soud řízení nezastavil, protože povinnost zaplatit poplatek
vznikla poplatníku (žalobci), kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku,
jehož pobyt není znám. Soud se tedy dále mohl zabývat meritem věci.
Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. může soud rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to
účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy,
nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas
s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
Žalobce ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tedy postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a rozhodl o věci samé bez jednání.
Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán
(§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání
předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu,
který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že
žaloba nebyla podána důvodně.
Podle ustanovení § 123 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném ke dni
vydání napadeného rozhodnutí, náklady spojené se správním vyhoštěním zahrnují náklady na
ubytování a stravování, přepravní náklady a ostatní nutné peněžní náklady. Do nákladů
spojených se správním vyhoštěním se dále zahrnují náklady podle věty první za cizince
ubytovaného v zařízení společně s cizincem zajištěným za účelem správního vyhoštění.
Podle odstavce 2 citovaného ustanovení jde-li o správní vyhoštění cizince, který byl
na území zaměstnán bez povolení k zaměstnání, je-li podle zvláštního právního předpisu
vyžadováno, nebo platného oprávnění k pobytu, je povinen náklady spojené se správním
vyhoštěním podle odstavce 1 uhradit ten, kdo cizince zaměstnal. Nelze-li náklady spojené se
správním vyhoštěním takto uhradit, je povinen tyto náklady nebo jejich zbývající část uhradit
ten, kdo uzavřel se zaměstnavatelem jako subdodavatelem dohodu, v rámci jejíhož plnění
zaměstnavatel cizince zaměstnával, nebo každý, kdo na základě svých existujících
obchodních smluvních vztahů věděl nebo vědět měl a mohl o zaměstnávání cizinců bez
povolení k zaměstnání nebo platného oprávnění k pobytu u zaměstnavatele. Věta první
a druhá se nepoužijí v případě a) zaměstnavatele, který prokáže, že splnil povinnosti
stanovené právními předpisy upravujícími zaměstnávání a pobyt cizinců a nevěděl, že
povolení k pobytu předložené cizincem je padělkem, b) toho, kdo uzavřel se zaměstnavatelem
jako subdodavatelem dohodu podle věty druhé, který prokáže, že splnil povinnosti stanovené
právními předpisy upravujícími zaměstnávání a pobyt cizinců a nevěděl, že povolení k pobytu
předložené cizincem je padělkem.
Podle odstavce 3 citovaného ustanovení nehradí-li náklady spojené se správním vyhoštěním osoba uvedená v odstavci 2, a pokud tyto náklady nebyly uhrazeny z finanční
záruky složené cizincem nebo složitelem podle § 123c, je povinen tyto náklady uhradit cizinec, který má být vyhoštěn na základě rozhodnutí o správním vyhoštění.
Podle odstavce 5 citovaného ustanovení policie nebo ministerstvo rozhodnutím
stanoví, v jaké lhůtě a výši je osoba podle odstavců 2 až 4 povinna náklady spojené se
správním vyhoštěním nebo jejich zbývající část uhradit. Odvolání není proti tomuto
rozhodnutí přípustné.
Žalobce v podané žalobě namítl, že zajištění za účelem správního vyhoštění v daném
případě nenaplnilo svůj zákonný účel, neboť jej nebylo možné v době podání žaloby
s ohledem na jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany vyhostit z území České republiky.
Náklady související se zajištěním žalobce tedy nebyly vynaloženy účelně. Vzhledem k tomu,
že v době podání žaloby nebylo správní vyhoštění v případě žalobce realizováno, nebyla zde
dána ani příčinná souvislost mezi správním vyhoštěním a vynaloženými náklady na jeho
zajištění jako podmínka jejich úhrady.
Při posuzování této námitky žalobce vycházel soud z právní názoru vysloveného
Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 20. 10. 2009, č.j. 2As 32/2009-63, dle kterého
„náklady vzniklé zajištěním stěžovatele v záchytném zařízení pro cizince byly tedy vynaloženy
na uspokojení základních potřeb stěžovatele (ubytování, stravování). Účelnost či smysluplnost
vynaložení těchto nákladů na zajištění základních životních potřeb zajištěné osoby je dána
přímo jejich charakterem a osobou adresáta poskytovaných služeb. Skutečnost, že následně
nemohlo být rozhodnutí o správním vyhoštění vykonáno, tj. stěžovateli nemohl být ukončen
pobyt na území České republiky, nemůže mít vliv na rozhodnutí o povinnosti uhradit náklady
spojené se správním vyhoštěním. V daném případě není podstatné, zda situace, kdy nelze
rozhodnutí o správním vyhoštění vykonat, nastala v důsledku jednání stěžovatele (ať už tím, že
využil zákonem dané možnosti a požádal o mezinárodní ochranu, nebo tím, že nerespektoval
právní řád České republiky), nebo v důsledku jiných okolností nezávislých na jeho jednání.“
Uvedené závěry lze dle názoru soudu vztáhnout i na nyní projednávanou věc.
V daném případě není sporu o tom, že pravomocným rozhodnutím bylo žalobci uloženo
správní vyhoštění, a ani o tom, že žalobce byl za účelem realizace správního vyhoštění
zajištěn a umístěn v zařízení pro zajištění cizinců. Z průběžného vyúčtování nákladů
spojených se správním vyhoštěním žalobce, vypracovaného Správou uprchlických zařízení
Ministerstva vnitra, vyplývá, že za dobu pobytu 30 dní ve středisku s datem příchodu 4. 7.
2012 činily náklady na ubytování žalobce 3.900,- Kč a náklady na jeho stravování 3.360,- Kč.
V daném případě se jednalo o náklady spojené se správním vyhoštěním a zajištění žalobce
bylo realizováno jako logický následek rozhodnutí o správním vyhoštění při splnění
podmínek odůvodňujících tento postup. Vzhledem k tomu, že zákon nespojuje povinnost
úhrady nákladů správního vyhoštění s podmínkou vycestování žalobce z území České
republiky, neshledal soud jako důvodnou námitku žalobce týkající se neexistence příčinné
souvislosti mezi správním vyhoštěním a vynaloženými náklady na jeho zajištění jako
podmínky pro úhradu těchto nákladů.
Dne 11. 10. 2012 bylo u žalobce realizováno správní vyhoštění leteckou cestou do
Vietnamu. Tato skutečnost je s ohledem na to, že nastala až po podání žaloby, irelevantní a
nemění nic na tom, že náklady byly vynaloženy účelně a smysluplně, když žalobci zajistily
základní životní potřeby v zařízení pro zajištění cizinců.
S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že rozhodnutí o povinnosti žalobce uhradit
náklady spojené s jeho správním vyhoštěním bylo vydáno v souladu s ustanovením § 123
odst. 5 zákona o pobytu cizinců a namítané porušení ustanovení § 6 odst. 2 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu soud neshledal jako důvodné.
K námitkám žalobce, týkajícím se rozhodnutí o jeho zajištění soud považuje za nutné
zdůraznit, že předmětem přezkumu v dané věci je pouze rozhodnutí žalovaného o úhradě
nákladů spojených se správním vyhoštěním, a nikoliv rozhodnutí o zajištění cizince.
Ze shora uvedených důvodů soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce
ve věci úspěch neměl a žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho
doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního
soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který učil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den
lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní
den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s. a kromě
obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol
pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na
internetových stránkách www.nssoud.cz.
V Praze dne 27. dubna 2016 JUDr. Ladislav Hejtmánek v.r.
předseda senátu
za správnost vyhotovení:
S. Š.