[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Miroslavy Honusové ve věci žalobce J. J., v řízení zastoupeného JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem Karviná-Fryštát, Masarykovo nám. 28, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.6.2014 č.j. 6539-4/2014-900000-304.5, ve věci spotřební daně,

t a k t o :

 I. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 11.6.2014 č.j. 6539-4/2014-900000-304.5 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

 II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11.228,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Marka Kříže, Ph.D., advokáta se sídlem Karviná-Fryštát, Masarykovo nám. 28.

O d ů v o d n ě n í :

 Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu Frýdek-Místek ze dne 23.10.2009 č.j. 9302-09-046100-024, jímž byla žalobci vyměřena spotřební daň z lihu ve výši 4.066.425,- Kč za zdaňovací období květen 2006. Uplatněnými žalobními body žalobce zpochybňuje procesní postupy daňových orgánů, jakož i závěr, že by byl skladovatelem předmětného lihu.

 Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, kdy ve vyjádření k žalobě se vyjadřuje k uplatněným žalobním bodům.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)].

Předtím, než se mohl krajský soud věnovat přezkumu žaloby z pohledu uplatněných žalobních bodů, bylo jeho povinností přezkoumat z moci úřední, zda právo vyměřit (doměřit) daň nebylo ke dni oznámení napadeného rozhodnutí žalobci prekludováno (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. III. ÚS 1341/08, nalus.usoud.cz).

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že řízení vůči žalobci bylo zahájeno přípisem nazvaným „Zahájení daňového řízení“ ze dne 9.10.2006, který byl žalobci doručen 26.10.2006.

V té době prekluzi práva daň vyměřit či doměřit upravoval § 47 zák. č. 337/ 1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“).

Podle § 47 odst. 1 ZSDP pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nelze daň vyměřit ani doměřit, či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost, nebo do tří let od vzniku daňové povinnosti u těch daní, které nemají zdaňovací období.

Podle § 47 odst. 2 ZSDP byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úkon směřující k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení, běží tříletá lhůta znovu od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu zpraven. (…)

Žalobce tedy byl v průběhu roku 2006 ve smyslu § 47 odst. 2 ZSDP zpraven o úkonu směřujícímu k vyměření (doměření) předmětné daně.

Tato lhůta bez jakéhokoli stavění či přerušení běžela až do 28.9.2008, když 29.9.2008 byla zdejšímu soudu doručena žaloba proti (prvnímu odvolacímu) rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne 28.7.2008 č.j. 258-03/07-140100-21. Řízení o této žalobě bylo vedeno zdejším soudem pod sp. zn. 22 Ca 281/2008.

Do 28.9.2008 včetně tak z prekluzivní lhůty uběhl 1 rok, 8 měsíců a 28 dnů.

Podle § 41 s.ř.s. stanoví-li zvláštní zákon ve věcech přestupků, kárných nebo disciplinárních nebo jiných správních deliktů (dále jen „správní delikt“) lhůty pro zánik odpovědnosti, popřípadě pro výkon rozhodnutí, tyto lhůty po dobu řízení před soudem podle tohoto zákona neběží. To platí obdobně o lhůtách pro zánik práva ve věcech daní (…)

Počínaje 29.9.2008 tedy prekluzivní lhůta k vyměření (doměření) daně stála (neběžela), a to až do 7.4.2009, kdy nabyl právní moci rozsudek zdejšího soudu ze dne 2.4.2009 č.j. 22 Ca 281/2008-47, kterým bylo rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne 28.7.2008 č.j. 258-03/07-140100-21 zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení (kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí nebyla podána).

Dnem 8.4.2009 se tak znovu rozeběhla prekluzivní lhůta, a to v tom okamžiku, kde byl její běh zastaven, tj. tak, že ke dni 7.4.2009 z ní uběhl 1 rok, 8 měsíců a 28 dnů.

V té době byl stále účinný § 47 ZSDP, jehož znění ve vztahu ke lhůtě pro stanovení (doměření) daně nebylo provedenými novelizacemi nikterak dotčeno.

Lhůta pro vyměření (doměření) daně dále bez jakéhokoli stavění či přerušení běžela až do 14.7.2010, když 15.7.2010 byla zdejšímu soudu doručena žaloba proti (druhému odvolacímu) rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne 19.11. 2009 č.j. 3675/2010-140100-21. Řízení o této žalobě bylo vedeno zdejším soudem pod sp. zn. 22 Af 58/2010.

Do 15.7.2010 včetně tak z prekluzivní lhůty uběhly 3 roky a 3 dny. Již k 15.7. 2010 tak byla prekluzivní lhůta k vyměření (doměření) daně překročena.

Při rozhodování ve věci sp. zn. 22 Af 58/2010 však krajský soud nemohl k uběhnutí prekluzivní lhůty přihlížet, když v tehdejším svém rozhodování byl vázán okamžikem doručení rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava č.j. 3675/2010-140100-21 žalobci, k čemuž došlo již 1.6.2010, kdy z prekluzivní lhůty uběhly toliko 2 roky, 10 měsíců a 20 dnů.

Rozsudkem ze dne 17.5.2012 č.j. 22 Af 58/2010-26 (právní moc 23.5.2012) krajský soud rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne 19.11.2009 č.j. 3675/ 2010-140100-21 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Již ke dni 23.5.2012 tak byla prekluzivní lhůta pro vyměření (doměření) daně překročena, když z ní již uběhly 3 roky a 3 dny.

Na uvedeném nemohlo ničeho změnit, že v mezidobí (dnem 1.1.2011) nabyl účinnosti zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „d.ř.“), který nahradil ZSDP a který již i dalším úkonům v daňovém řízení přiznává účinky stavění či počátku nového běhu prekluzivní lhůty k vyměření (doměření) daně.

Přechodné ustanovení § 264 odst. 4 d.ř. totiž normuje, že běh a délka lhůty pro vyměření, která započala podle dosavadních právních předpisů a neskončila do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona posuzuje podle ustanovení tohoto zákona, která upravují lhůtu pro stanovení daně; okamžik počátku běhu této lhůty určený podle dosavadních právních předpisů zůstává zachován. Účinky právních skutečností, které mají vliv na běh této lhůty a které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Právní skutečnosti nově zakládající stavění běhu lhůty pro stanovení daně podle tohoto zákona, které započaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, staví běh lhůty až ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Z uvedeného plyne, že aby nějaký úkon, který podle § 148 d.ř. nově (oproti ZSDP) staví prekluzivní lhůty či nově určuje její počátek, měl uvedený účinek, muselo by k němu dojít nejdříve v den nabytí účinnosti d.ř. (tj. nejdříve 1.1.2011) – takového úkonu tu však není.

Lze pak již jen doplnit, že 12.6.2012 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena kasační stížnost proti rozsudku ze dne 17.5.2012. Mezitím ovšem opět běžela prekluzivní lhůta, a to v době od 24.5.2012 do 11.6.2012, tzn. do 11.6.2012 včetně z ní uplynuly již 3 roky a 21 dnů.

Ani Nejvyšší správní soud nemohl při svém rozhodování přihlédnout k nastalé prekluzi práva daň vyměřit (doměřit), neboť i on byl při svém rozhodování vázán okamžikem doručení rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava č.j. 3675/2010-140100-21 žalobci, k čemuž došlo již 1.6.2010, kdy z prekluzivní lhůty uběhly toliko 2 roky, 10 měsíců a 20 dnů.

Kasační stížnost proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 17.5.2012 byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29.1.2014 č.j. 2 Afs 45/2012-62, který nabyl právní moci dnem 31.1.2014.

Jakkoli po dobu řízení o kasační stížnosti lhůta pro vyměření (doměření) daně neběžela [§ 41 s.ř.s., § 148 odst. 4 písm. a) d.ř.], dnem 1.2.2014 se rozeběhla opět, kdy k 31.1.2014 již byla překročena.

Rozhodl-li tedy žalovaný o vyměření (doměření) daňové povinnosti znovu napadeným rozhodnutím, které bylo žalobci doručeno až po 12.7.2010 (nebo dokonce po 31.1.2014), překročil prekluzivní lhůtu stanovenou pro vyměření (doměření) daně. Tím ovšem porušil ust. § 106 odst. 1 písm. e) a ust. § 116 odst. 1 písm. b) d.ř., která mu pro takový případ ukládají povinnost rozhodnutí správce daně I. stupně zrušit a daňové řízení zastavit.

Porušením § 106 odst. 1 písm. e) a § 116 odst. 1 písm. b) d.ř. žalovaný zatížil daňové řízení vadou, která měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Proto krajský soud napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. zrušil a věc podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude na žalovaném, aby svým povinnostem plynoucím z § 106 odst. 1 písm. e) a § 116 odst. 1 písm. b) d.ř. dostál.

Právními názory vyslovenými v tomto rozsudku jsou daňové orgány v dalším řízení vázány (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého procesně úspěšnému žalobci vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří:

Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to dle § 64 s.ř.s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o.s.ř.“) k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a o.s.ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

P o u č e n í :  Proti  tomuto  rozsudku   l z e   podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 23. června 2016

                                                            Mgr. Jiří Gottwald    

                                                            předseda senátu