41Ad 3/2015-42
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobkyně Ing. V. Š., bytem ……….., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 11. 2014, č. j. …………..
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Ve včas podané žalobě se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované vydané dne 19. 11. 2014 pod č. j. ……….., kdy žalovaná rozhodla tak, že zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ČSSZ, č. j. ……. ze dne 10. 9. 2014.
Pokud jde o rozhodnutí žalované ze dne 10. 9. 2014, je to rozhodnutí, kterým ČSSZ zamítla žalobkyni žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění rozhodnutí uvedeno, že podkladem tohoto rozhodnutí byl posudek o invaliditě Městské správy sociálního zabezpečení Brno ze dne 26. 8. 2014, podle kterého není žalobkyně invalidní, neboť nejde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.
Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala námitky a České správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 19. 11. 2014 po novém přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně lékařem ČSSZ rozhodla tak, jak soud shora uvedl.
Proti uvedenému rozhodnutí žalobkyně podala žalobu, když s rozhodnutím nesouhlasila. Žalobu odůvodnila tím, že dle jejího názoru splňuje podmínky pro přiznání invalidního důchodu, neboť její zdravotní stav není dobrý. Trpí revmatoidní artritidou II. stupně, a to již 15 let a není to nemoc, která by byla vyléčitelná, naopak bolesti se u žalobkyně stále stupňují. V současné době je na biologické léčbě, užívá kortikoidy a léky proti bolesti, sice se jí snížila hodnota CRP, ale bolesti a otoky se pořád stupňují. Ranní ztuhlost je již více než 45 minut. Každým rokem rehabilituje v lázních a 2x týdně chodí plavat, takže se o své nemocné tělo dostatečně stará. Navíc má ještě sociální handicap, pracuje totiž hlavou, přednáší na univerzitě, kdy u přednášek stojí u přednáškového pultu a často se tak v důsledku ztuhlosti těžce rozhýbává. Má otečené ruce i nohy, což jí způsobuje komplex méněcennosti.
Domáhala se tedy toho, aby rozhodnutí žalované vydané dne 19. 11. 2014 bylo zrušeno a věc žalované vrácena k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně ve věci nechal znovu posoudit zdravotní stav a schopnost soustavné výdělečné činnosti žalobkyně a požádal o vypracování posudku PK MPSV, pracoviště v Brně. Posudková komise, která jednala ve správném složení, posudek vypracovala dne 23. 4. 2015, přičemž pokud jde o složení posudkové komise, kromě předsedkyně posudkové komise, která je posudkovou lékařkou, byla u jednání přítomna další lékařka, lékařka pracující v oboru interní lékařství, revmatologie.
Posudková komise po prostudování a zhodnocení všech odborných lékařských nálezů, které v posudku uvedla, dospěla k závěru, že v dané věci se jedná o posuzovanou ve věku 57 let s univerzitním vzděláním, s praxí technika, šlechtitele, středoškolského učitele, v posledních více než 10 letech (od roku 2001) pracuje jako odborný asistent na univerzitě. Od roku 2005 dochází do revmatologické ambulance pro revmatoidní artritidu. Již dlouhodobě je léčena kortikoidy a methotraxatem. Od prosince 2012 je navíc podávána biologická léčba.
K datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ ze dne 19. 11. 2014 se jednalo o revmatoidní artritidu seronegativní ve stádiu II., klasifikace b, bez deformit, kontraktur, svalových atrofií, bez mimokloubních projevů a bez závažných komplikací léčby. Jednalo se o pomalu progredující formu onemocnění. Při zavedené léčbě byla podle opakovaných klinických vyšetření zánětlivá aktivita nízká. Nedocházelo ke vzplanutím, nebyly přítomny systémové projevy ani orgánová poškození, RTG progrese byla minimální. Zjištěné poruchy funkce byly lehkého stupně, omezení bylo způsobeno zejména bolestmi.
Nejednalo se o středně těžkou ani těžkou formu s prokázanou střední nebo těžkou poruchou funkce končetin, nebyly přítomny deformity (revmatologické etiologie) ani kloubní deformace nebo destrukce kloubů. Nebyly zjištěny svalové atrofie, šlachové problémy ani jiné funkčně významnější poruchy revmatologického původu.
U posuzované ale progredují kloubní obtíže degenerativního charakteru nasedající na revmatický terén, které o to výrazněji omezují především dosah chůze. Jedná se o deformity nohou – příčné i podélné plochonoží a vbočení palce. Dále artrózu pravého kolenního kloubu s chondropatií, kde dochází k dekompenzacím s nutností intraartikulární léčby. Tato skutečnost vyplývá z revmatologického nálezu ze 4. 9. 2014, kdy revmatolog konstatuje stabilizaci revmatologických obtíží v intenzitě, jež je výše popsána, a zdůrazňuje potřebu konzultace na ortopedii pro potíže nerevmatického charakteru.
Po stránce vertebrogenních potíží nebyly dokumentovány závažnější funkční poruchy ortopedického nebo neurologického charakteru.
Diabetes mellitus II. typu kompenzovaný perorálními antidiabetiky s obezitou, byl bez komplikací.
Ostatní choroby uvedené v diagnostickém souhrnu nezpůsobovaly funkční poruchy, jež by podstatněji limitovaly pracovní schopnost posuzované.
Fakt (uvedený v posudku OSSZ i ČSSZ), že posuzovaná nemívá potřebu dočasných pracovních neschopností, PK nepovažuje za validní argument. Jednak u posuzované, jak je výše uvedeno, nebývají přítomny závažné vzplanutí choroby, jež by znemožňovalo pracovat delší dobu a vyžadovalo tak pracovní neschopnost. Dále je skutečností, že zejména vysoce kvalifikovaní pracovníci často pracují s nejrůznějšími onemocněními bez dočasných pracovních neschopností (potíže „přecházejí“), čímž často svůj stav z dlouhodobého hlediska zhoršují.
Posudková komise pak uvedla, že na základě prostudované zdravotní dokumentace a stavu zjištěného při jednání došla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ šlo o posuzované o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla revmatoidní artritida, která je výše funkčně zhodnocena.
Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise hodnotí dle přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ následovně:
kapitola XIII., oddíl A, položka 2b) …. 35%.
Funkční poruchu způsobenou samotným rozhodujícím postižením PK hodnotila na dolní hranici rozpětí v dané položce. S ohledem na ostatní zdravotní postižení omezující pracovní potenciál, jak je výše vysvětleno, stanovuje PK celkově pokles pracovní schopnosti na horní hranici rozpětí v dané položce.
Pokles pracovní schopnosti nehodnotí PK podle položek 2c) nebo 2d) citovaného ustanovení, protože nejsou naplněna kritéria tam uvedená, jak plyne z posudkového hodnocení.
Pro posuzovanou s uvedeným zdravotním stavem nebyla vhodná fyzicky náročná práce, práce spojená s nutností delší chůze, stání, přenášení břemen a práce v nepříznivých klimatických podmínkách, bez možnosti dodržovat dietní a režimová opatření. Byla schopna vykonávat práce s využitím dosažené kvalifikace a získané praxe, v podstatně menším rozsahu či intenzitě.
V závěru posudku pak PK MPSV uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu II. nebo III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb.
Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, nedosahoval však více než 49%.
Vznik invalidity I. stupně je datován dnem 4. 9. 2014.
Krajský soud v Brně ve věci po vypracování tohoto posudku nařídil jednání, a to na den 11. 5. 2016.
U tohoto soudního jednání žalobkyně uvedla, že s posudkem PK MPSV ČR ze dne 23. 4. 2015 souhlasí a souhlasí i s jeho závěry, že její zdravotní stav odpovídá invaliditě I. stupně se vznikem od 4. 9. 2014.
K posudku PK MPSV ČR ze dne 23. 4. 2015 neměla žádné výhrady ani zástupkyně žalované, přítomna u tohoto soudního jednání.
Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%.
Podle § 39 odst. 2 uvedeného zákona, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla
a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu I. stupně.
Krajský soud v Brně po provedeném dokazování posudkem PK MPSV ČR rozhodnutí žalované z 19. 11. 2014 zrušil a věc vrací žalované k dalšímu řízení. Při svém rozhodování soud tedy vycházel z uvedeného posudku, neboť dle názoru soudu tento posudek splňuje požadavky úplnosti a přesvědčivosti, tedy soud ho pokládá za posudek správný, posudek, který se řádně se zdravotním stavem žalobkyně vypořádal a srozumitelně zdůvodnil, proč dospěl k jinému závěru než lékař ČSSZ vypracovávající posudek v námitkovém řízení.
S ohledem na tuto skutečnost soud pak zavazuje žalovanou, aby vydala rozhodnutí nové, přičemž při vydání nového rozhodnutí bude žalovaná vycházet ze závěru posudku PK MPSV ČR, pracoviště v Brně z 23. 4. 2015, tedy, že u žalobkyně šlo o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění a vznik invalidity I. stupně u žalobkyně je datován ode dne 4. 9. 2014.
Pokud jde o náklady řízení, úspěšná žalobkyně je nežádala, žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 11. května 2016
JUDr. Jana Kubenová, v.r.
samosoudkyně