[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D., v právní věci žalobce: A. K., nar. „X“, bytem „X“, proti žalované: Č e s k á s p r á v a s o c i á l n í h o z a b e z p e č e n í, se sídlem v Praze 5, ul. Křížová č. p. 25, PSČ 225 08, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2015, č. j. „X“, o invalidním důchodu,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 11. 2015, č. j. „X“, o invalidním důchodu, kterým žalovaná zamítla jeho námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 8. 2015, č. j. „X“, kterým byl žalobci s odkazem na ust. § 38 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), přiznán od 18. 7. 2015 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně s odůvodněním, že dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2015 mu z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %, přičemž žalobce byl přesvědčen, že jeho zdravotní stav odpovídá vyššímu stupni invalidity.
Ve stručné žalobě žalobce namítl, že nesouhlasí s přiznanou invaliditou I. stupně a žádá přezkoumání svého psychického stavu posudkovým lékařem z oboru psychiatrie. Žalobce dále uvedl, že je vyřazen z plnohodnotného života, nezvládá každodenní činnosti, pokoušel si najít zaměstnání, avšak vzhledem k jeho psychickému stavu jej nechce zaměstnat ani chráněná dílna. Potýká se tak s finančními problémy, neboť z přiznaného invalidního důchodu není schopen vyžít. Žalobce k žalobě přiložil lékařskou zprávu ze dne 20. 11. 2015 MUDr. G.
Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že v předmětné věci se jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem, a proto v takovém případě je rozhodnutí žalované závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve věci tak navrhuje provést důkaz posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, od něhož by se mělo odvíjet rozhodnutí soudu.
Při ústním jednání před soudem konaném dne 13. 6. 2016 žalobce uvedl, že jeho zdravotní stav je špatný a odpovídá vyššímu stupni invalidity, než jen invaliditě I. stupně. Závěrem žalobce uvedl, že navrhuje, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.
Pověřená pracovnice žalované pak při ústním jednání před soudem konaném dne 13. 6. 2016 uvedla, že rozhodnutí ve věci by se mělo odvíjet od posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2016, který soud nechal vypracovat pro účely předmětného řízení. Závěrem žalovaná navrhla, aby soud rozhodl na základě závěrů obsažených v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2016.
Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a ust. § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle ust. § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.
Po přezkoumání skutkového a právního stavu a provedeném ústním jednání, při kterém soud prováděl dokazování zdravotním posudkem Posudkové komise v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2016, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.
Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno na základě posudkové lékařky pověřené vypracováním posudku pro Okresní správu sociálního zabezpečení Ústí nad Labem, která při zjišťovací lékařské prohlídce dne 30. 6. 2015 posoudila zdravotní stav žalobce a dospěla k závěru, že ten je invalidní dle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, a to pro invaliditu prvního stupně dle ust. § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu díky postižení uvedenému v kapitole V., položce 5, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., poklesla jeho pracovní schopnost o 35 % s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu ust. § 3 a ust. § 4 citované vyhlášky nemění. Na základě tohoto posudku žalovaná vydala dne 14. 8. 2015 výše citované rozhodnutí, jímž byl žalobci přiznán od 18. 7. 2015 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, v nichž vyjádřil přesvědčení, že jeho zdravotní stav odpovídá vyššímu stupni invalidity, když se léčí u psychiatra několik let. Zdravotní problémy má od puberty, avšak nikdo z rodiny mu nepomohl. Jeho matka je schizofrenik. Domnívá se, že posudková lékařka bagatelizuje jeho problémy. Uvedl, že zdravotní problémy si sám nezpůsobil a domnívá se, že lidem, kteří si způsobí své zdravotní komplikace sami, jako jsou alkoholici či drogově závislí, se přiznává vyšší invalidní důchod. Dále uvedl, že lékařský posudek mu byl předán až po urgenci Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem, a to dne 8. 9. 2015.
Dále soud z obsahu správního spisu zjistil, že žalovaná si v rámci řízení o námitkách vyhotovila nový posudek o invaliditě ze dne 6. 11. 2015, který vypracovala příslušná posudková lékařka oddělení námitkové a odvolací agendy žalované. Žalobce byl jednání přítomen. Tato posudková lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a vyšetření žalobce a dospěla ke shodnému k závěru, že žalobce je invalidní pro invaliditu prvního stupně, přičemž dovodila, že u žalobce rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 3, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kdy poklesla jeho pracovní schopnost o 40 % s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu ust. § 3 a ust. § 4 citované vyhlášky nemění. Na základě tohoto nového posudku bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí ze dne 11. 11. 2015, kterým bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí ze dne 14. 8. 2015 s odůvodněním, že žalobci je od 18. 7. 2015 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu mu poklesla jeho pracovní schopnost o 40 %.
Podle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V souladu s odstavcem 2 citovaného ustanovení jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně a nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
Dle ust. § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
V odstavci 5 citovaného ustanovení je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 citovaného ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Dle odstavce 7 je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhl. č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity.
V projednávané věci tedy bylo žalobou napadeným rozhodnutím rozhodnuto o tom, že žalobci náleží od 18. 7. 2015 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, a to s odůvodněním, že z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu mu poklesla jeho pracovní schopnost o 40 %, zatímco pro vznik invalidity vyššího stupně je nutný pokles minimálně o 50 % a více, přičemž žalobce zastával názor, že mu náleží vyšší stupeň invalidity nežli jen invalidita prvního stupně.
Jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod je tedy existence invalidity pojištěnce ve smyslu ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jak vyplývá z ust. § 38 téhož zákona. Bylo proto třeba zjistit, zda žalobce splňoval ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky invalidity, tj. zda u něj nastal pokles pracovní schopnosti nejenže nejméně o 35 %, nýbrž nejméně o 50 %, když brojí proti rozhodnutí žalované o to, že je invalidní toliko pro invaliditu prvního stupně, zatímco žalobce zastával názor, že mu náleží vyšší stupeň invalidity. V této souvislosti soud poznamenává, že v daném případě nebylo mezi účastníky řízení žádného sporu o tom, že by žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění, což je druhý předpoklad pro vznik nároku na invalidní důchod, jak vyplývá z ust. § 38 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud již bez dalšího vycházel ze skutečnosti, že žalobce získal potřebnou dobu pojištění.
Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem posudkové lékařky oddělení námitkové a odvolací agendy žalované, která učinila závěr o poklesu pracovní schopnosti žalobce. Soud se s tímto závěrem lékařky nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity určitého stupně především závisí, vyžádal si proto v rámci předmětného soudního řízení v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s. ř. s. odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „komise“), která je v těchto věcech dle ust. § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobce, dále také posoudila pokles jeho pracovní schopnosti a také datum vzniku jeho případné invalidity včetně jejího stupně.
Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 7. 3. 2016. Žalobce byl jednání komise přítomen a přímo při jednání komise byl vyšetřen odbornou lékařkou z oboru psychiatrie. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení psychiatrických nálezů MUDr. G. ze dne 23. 6. 2015, 11. 9. 2015 a 20. 11. 2015, chirurgického nálezu MUDr. Johanidese ze dne 26. 1. 2016, zdravotní dokumentace praktického lékaře MUDr. K., zprávy z hospitalizace ze dne 18. 8. – 23. 10. 2014, záznamů z ambulantní psychiatrické ordinace ze dne 4. 7. 2014 a 9. 6. 2015, spisové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem a vyšetření žalobce při jednání komise, pak komise dospěla k závěru, že k datu napadeného rozhodnutí žalobce byl invalidní podle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ve znění zák. č. 306/2008 Sb., přičemž šlo o invaliditu druhého stupně.
Komise se neztotožnila s medicínským závěrem posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem a ani s medicínským závěrem posudkové lékařky oddělení námitkové a odvolací agendy žalované. Komise konstatovala, že u žalobce se jednalo k datu vydání napadeného rozhodnutí o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s 50 % mírou poklesu žalobcovy pracovní schopnosti, jehož rozhodující příčinou je psychické onemocnění, pro smíšenou poruchu osobnosti s dominující emoční nestabilitou. Komise pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u žalobce posoudila dle kapitoly V., položky 7, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti o 45 % s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu ust. § 3 a ust. § 4 citované vyhlášky zvyšuje o 5 % pro komplikující duševní poruchy (obsedantně kompulzivní a schizotypální) na celkových 50 %.
Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem jednala v řádném složení, že posudek ze dne 7. 3. 2016, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobce byl přítomen při jednání komise a byl přešetřen přítomnou odbornou lékařkou z oboru psychiatrie.
Lékaři Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem přitom oproti posudkové lékařce Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem a posudkové lékařky oddělení námitkové a odvolací agendy žalované ohledně míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u žalobce dospěli k závěru, že dosahuje 50 % namísto toliko 40 %, na základě čehož pak uzavřeli, že žalobce byl k datu žalobou napadeného rozhodnutí invalidní, přičemž šlo o invaliditu druhého stupně a tento stav nepochybně trval již 18. 7. 2015.
Dále soud uvádí, že se ztotožnil s posudkovým závěrem komise, který ostatně nebyl žádným z účastníků řízení nikterak zpochybňován v řízení před soudem, poté co s ním byli seznámeni, a proto s ohledem na vše, co bylo uvedeno shora, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná při svém rozhodování o námitkách žalobce vycházela z posudku příslušné posudkové lékařky oddělení námitkové a odvolací agendy žalované, jejíž posudek neodpovídal úplně zjištěnému skutkovému stavu.
Soud proto napadené rozhodnutí včetně jemu předcházejícího prvoinstančního rozhodnutí pro vady řízení ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. b) podle ust. § 78 odst. 1, odst. 4 s. ř. s. ve výroku ad I. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle ust. § 78 odst. 5 s. ř. s. přitom platí, že pokud soud zruší rozhodnutí správního orgánu, je správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem soudu. Bude proto na žalované, aby znovu o nároku žalobce rozhodla, přičemž bude vycházet z toho, že žalobce byl k datu žalobou napadeného rozhodnutí invalidní, a to ve druhém stupni a nikoliv pouze v prvním stupni, s tím, že tento stav nepochybně trval již 18. 7. 2015.
Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce měl sice úspěch ve věci, ovšem práva na náhradu nákladů řízení (toliko poštovné za podání žaloby) přes poučení udělené soudem neuplatnil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Ústí nad Labem dne 13. června 2016
JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.
samosoudce
Za správnost vyhotovení:
Gabriela Zlatová