[OBRÁZEK]15A 39/2012-74

ČESKÁ REPUBLIKA

RO ZSUDEK

JM ÉNEM REPUBLI KY

 Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D.,
v právní věci žalobce: Občanské sdružení - Šance, IČ 26985063, se sídlem Děčínská 606,
Benešov nad Ploučnicí, zastoupený Mgr. Helenou Peychlovou, advokátkou se sídlem Na
Příkopě 1047/17, Praha 1, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odboru
územního plánování a stavebního řádu, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad
Labem, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Spolek občanské solidarity Rumburk,
IČ 26614651, se sídlem Zelená 797/7a, Rumburk, 2) Sdružení evropské a globální
spolupráce Ústí nad Labem, IČ 26556111, se sídlem Revoluční 86, Ústí nad Labem,
v řízení o žalobě proti výroku I. rozhodnutí žalovaného ze dne 25.1.2012,
č.j. 85/UPS/2011-32, JID 234211/2011/KÚÚK/Doč,

t a k t o :

I. Výrok I. rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování
a stavebního řádu, ze dne 25.1.2012, č.j. 85/UPS/2011-32, JID
234211/2011/KÚÚK/Doč, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému
k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 712,- Kč, a to

do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

 Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení pouze výroku
I. rozhodnutí žalovaného ze dne 25.1.2012, č.j. 85/UPS/2011-32, JID
234211/2011/KÚÚK/Doč, kterým žalovaný rozhodl, že rozhodnutí Městského úřadu
Rumburk, stavebního úřadu ze dne 10.11.2010, č.j. OSÚ/21955-10/3011-2010/Wa, kterým
bylo ve výroku I. rozhodnuto o umístění stavby „Areál čerpací stanice PHM na části

Pokračování 2 15A 39/2012

pozemkových parcel č. 2314/1, 2314/3, 2314/4, 2313/2 a na části st.p.č. 2314/2 vč. přípojek
na IS, vše v k.ú. Rumburk“ a ve výroku II. rozhodnuto o vydání stavebního povolení na
uvedenou stavbu, se ve výroku I. částečně mění a výrok II. se ruší a stavební řízení se
zastavuje.

 Žalobce trvá na tom, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť řízení, které
předcházelo jeho vydání je zatíženo zásadními procesními vadami, v důsledku kterých byla
zkrácena jeho práva. Zdůraznil, že mu bylo oznámeno toliko zahájení územního řízení.
K dotazu žalobce jej stavební úřad informoval, že bylo řízení přerušeno. Žádné další
vyrozumění o následném postupu stavebního úřadu žalobce neobdržel. Nebyl tedy
informován o pokračování v řízení a o nařízení veřejného ústního jednání. Další postup
nezjistil ani na elektronické úřední desce stavebního úřadu, kterou průběžně sledoval. Žalobce
trval na tom, že v případech, kdy stavební úřad doručoval v předmětném spojeném územním a
stavebním řízení písemnosti veřejnou vyhláškou, postupoval v rozporu s ustanovením § 25
odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Uvedené ustanovení stanoví
povinnost zveřejnit písemnost popř. oznámení vyvěšené na úřední desce též způsobem
umožňujícím dálkový přístup. Takto stavební úřad nepostupoval, proto nelze doručení listin
prováděné prostřednictvím veřejné vyhlášky dle žalobce považovat za platné a účinné a
vyvěšené písemnosti nelze považovat za řádně doručené. Pokud jde o dodatečně do spisu
doplněné doložky „zveřejněno též na elektronické úřední desce MěÚ Rumburk“, neobsahuje
tato doložka žádný údaj o tom, kdy k údajnému zveřejnění došlo a neumožňuje posoudit, kdy
k elektronickému zveřejnění došlo, po jak dlouhou dobu bylo oznámení zveřejněno a zda byla
zachována 15 denní lhůta před konáním ústního jednání dle § 87 odst. 1 zák. č. 183/2006 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Žalobce trvá na tom, že
od nemožnosti následně prokázat splnění podmínek stanovených pro doručování veřejnou
vyhláškou nelze odhlédnout, jak to učinil žalovaný, ale v rámci dobré správy by
v pochybnostech, když vyvěšení na elektronické úřední desce nebylo prokázáno, mělo být
postupováno ve prospěch žalobce.

 Dále namítl, že se v souladu s ustanovením § 70 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně
přírody a krajiny (dále jen „ zákon o ochraně přírody“), ve stanovené lhůtě přihlásil jako
účastník územního řízení. Dle žalobce byl stavební úřad za účelem umožnění realizace jeho
procesních práv povinen doručovat mu jako účastníkovi řízení písemnosti jednotlivě a nikoli
veřejnou vyhláškou. Proto nelze žádnou písemnost bez ohledu na případné zveřejňování na
elektronické úřední desce považovat za žalobci řádně doručenou. Zdůraznil, že doposud nebyl
v rozporu s ustanovením § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody ze strany stavebního úřadu
informován o tom, že bylo zahájeno spojené územní řízení s řízením stavebním. Stavební
úřad podal žalobci informaci toliko o zahájení územního řízení, a to navíc pouze vyvěšením
na úřední desce. Dle žalobce však bylo povinností stavebního úřadu informovat žalobce
o zahájeném územním řízení písemně. Doručováním veřejnou vyhláškou nelze nahrazovat
postup předvídaný v ustanovení § 70 odst. 2 zákona o ochraně krajiny. V tomto směru
odkázal žalobce na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20.4.2006,
č.j. 30 Ca 5/2006-21.

 Dále namítal, že nebyl vyrozuměn o pokračování v přerušeném územním řízení, což je
v rozporu s § 65 odst. 2 správního řádu. Vyrozumění o pokračování řízení není uvedeno ani
ve správním řádu ani ve stavebním zákoně mezi případy, kdy lze doručovat veřejnou
vyhláškou (viz § 25 odst. 1 správního řádu). O pokračování řízení tedy měl být žalobce
informován stejně jako ostatní účastníci řízení písemně s individuálním doručením.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 3 15A 39/2012

 Rovněž namítal, že v rozporu s § 87 odst. 2 stavebního zákona informace o záměru
stavebníka nebyly vyvěšeny až do doby veřejného ústního jednání. Ve správním spise
k prokázání vyvěšení není obsažen žádný relevantní důkaz.

 Dále zdůraznil, že v důsledku výše uvedených pochybení nemohl jako účastník řízení
uplatnit svá procesní práva. V důsledku toho došlo k porušení jeho práva na spravedlivý
proces ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K zásadnímu porušení
procesních práv žalobce došlo zejména při doručování oznámení o konání ústního jednání ve
věci územního řízení konaného dne 26.10.2011, kdy žalobce nebyl ze strany stavebního úřadu
řádně informován o nařízení ústního jednání. Toto oznámení bylo totiž skryto do oznámení
o zahájení územního a stavebního řízení ze dne 20.9.2011. Pokud prvostupňový orgán spojil
oznámení o nařízení ústního jednání v územním řízení s oznámením o zahájení územního
a stavebního řízení, tj. s oznámením, které dle žalobce mu mělo být doručeno jednotlivě
a nikoli veřejnou vyhláškou, pak dle žalobce platí, že v důsledku řádného nedoručení
oznámení o zahájení řízení, nemohlo dojít ani k řádnému doučení jiných spojených oznámení,
a to i když by došlo k řádnému zveřejnění na úřední dece a způsobem umožňujícím dálkový
přístup. Nelze dle žalobce připustit, aby správní orgán „ukrýval“ před účastníky řízení
jednotlivé úkony, u nichž stačí doručení veřejnou vyhláškou do úkonů, u nichž účastníci
důvodně očekávají, že jim budou doručeny jednotlivě a jejich zveřejnění na úřední desce
nemusí věnovat detailní pozornost. Takový postup by byl v rozporu s požadavkem dobré
správy.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí v plném rozsahu.

 K námitce porušení ustanovení § 25 odst. 2 správního řádu spočívajícím
v nezveřejnění předmětných písemností způsobem umožňujícím dálkový přístup žalovaný
zdůraznil, že svá tvrzení žalobce nepodložil žádným důkazem. Přesto žalovaný danou
skutečnost v rámci odvolacího řízení ověřoval. Ve vztahu k oznámení o zahájení spojeného
územního a stavebního řízení a nařízení veřejného ústního jednání ze dne 20.9.2010,
č.j. OSÚ/38026-10/3011-2010/Wa, vycházel žalovaný ze „žádanky“ stavebního úřadu
o zveřejnění této písemnosti na fyzické i elektronické úřední desce městského úřadu
Rumburk, která je obsahem správního spisu a dále z potvrzení o vyvěšení vyznačeného na
samotné písemnosti. Stejné podklady byly žalovanému předloženy i ve vztahu k doručení
samotného prvostupňového rozhodnutí ve věci. V zájmu principu dobré zprávy byly uvedené
skutečnosti ověřovány u stavebního úřadu, který opatřením doručeným žalovanému dne
26.7.2011 potvrdil zveřejnění předmětných písemností způsobem umožňujícím dálkový
přístup. Archiv úřední desky stavební úřad nevede, což ovšem dle žalovaného není v rozporu
se zákonem. Žádný právní předpis správním orgánům takovou povinnost neukládá. Žalovaný
zdůraznil, že žalobce ke svým tvrzením nepředložil žádný důkaz. Současně trval na tom, že
při objasnění věci postupoval zcela v souladu se zásadou materiální pravdy tak, aby byl
zjištěn stav věci, o němž nesou důvodné pochybnosti.

 K námitce porušení postupu při doručování žalobci s přihlédnutím k § 70 zákona
o ochraně přírody žalovaný uvedl, že písemné opatření stavebního úřadu ze dne 9.6.2010,
č.j. OSÚ/23570-10/3011-2010/Wa, obsahující informaci o zahájení předmětného územního
řízení ve smyslu § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody bylo žalobci prokazatelně doručeno do
vlastních rukou dne 14.6.2010. Doklad o doručení této písemnosti je obsahem správního
spisu. K tvrzení žalobce, že na základě § 70 zákona o ochraně přírody byl prvostupňový orgán

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 4 15A 39/2012

povinen doručovat žalobci i ostatní písemnosti jednotlivě a nikoli veřejnou vyhláškou,
poukázal žalovaný na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kde byl žalobce odkázán
na výslovnou dikci příslušných ustanovení stavebního zákona, která doručování písemností
upravují.

 K námitce, že žalobce nebyl vyrozuměn o pokračování v přerušeném řízení, žalovaný
uvedl, že stavební úřad postupoval plně v souladu s principy dobré správy, když zahájení
územního řízení oznámil v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 stavebního zákona účastníkům
řízení až poté, kdy byla žádost o vydání územního rozhodnutí doplněna o zákonné náležitosti
a stala se tak schopnou řádného projednání v řízení. Toto oznámení přitom bylo dle
žalovaného žalobci doručeno v souladu s úpravou obsaženou ve stavebním zákoně veřejnou
vyhláškou. Oznámení o pokračování v přerušeném řízení nebylo v daném případě stavebním
úřadem vydáno s ohledem na hospodárnost a efektivitu vedeného správního řízení. Tato
písemnost byla svým účelem plně nahrazena oznámením o zahájení spojeného územního
a stavebního řízení ze dne 20.9.2010. Žalovaný trval na tom, že žalobci stejně jako jiným
účastníkům řízení dle § 85 odst. 2 stavebního zákona, tak bylo uplatňování jeho práv
v předmětném územním řízení umožněno.

 K námitce, že informace o záměru stavebníka nebyla v rozporu s ustanovením § 87
odst. 2 stavebního zákona vyvěšena až do doby veřejného ústního jednání, žalovaný poukázal
na nepodloženost tvrzení žalobce. Dále uvedl, že správní spis obsahuje mimo jiné i protokol
z místního jednání spojeného s ohledáním na místě, které se konalo v rámci předmětného
územního řízení dne 26.10.2010. Z tohoto dokumentu dle žalovaného vyplývá, že podmínka
zveřejnění záměru stavebníkem na veřejném místě byla stavebním úřadem ověřena a shledána
za splněnou. Naproti tomu žalobce nepředložil k podpoře svého tvrzení žádný důkaz ani
v rámci odvolacího řízení ani v rámci žalobních bodů.

 Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které zdůraznil, že sám
žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí k námitce týkající se zveřejnění písemností
způsobem umožňujícím dálkový přístup uvedl, že zveřejnění písemností tímto způsobem není
schopen prokázat. Za situace, kdy tvrzení správního orgánu o správnosti jeho postupu nelze
prokázat, měl by soud dle žalobce v pochybnostech rozhodnout ve prospěch žalobce. Žalobce
trval na tom, že nemá povinnost prokazovat tvrzení o tom, že nebyly splněny podmínky pro
doručení písemností veřejnou vyhláškou podle § 25 odst. 2 správního řádu. Konstatoval, že
důkazní břemeno ohledně správnosti doručování včetně zveřejnění písemností způsobem
umožňujícím dálkový přístup leží na žalovaném, který však odkazuje pouze na irelevantní
důkazy.

 Dále žalobce uvedl, že ustanovení § 70 zákona o ochraně přírody je speciální úpravou
ve vztahu k úpravě obsažené ve stavebním zákoně. Dle žalobce z ustanovení § 70 zákona o
ochraně přírody vyplývá, že žalobce měl být o všech zásazích a zahajovaných řízeních, při
nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, informován individuálně. Všechny
písemnosti týkající se vedeného řízení, a zejména zásadní písemnosti jako informace
o přerušení řízení, pokračování v řízení a o zahájení stavebního řízení měly proto být žalobci
doručeny individuálně a nikoli veřejnou vyhláškou. Takový postup dle žalobce uznal
i žalovaný tím, že první písemnost – informaci o zahájení územního řízení doručil žalobci do
vlastních rukou. Při doručování dalších písemností však již v rozporu s vlastní praxí změnil
postup a doručoval písemnosti žalobci pouze prostřednictvím veřejné vyhlášky.

 Dále zdůraznil, že informace o pokračování přerušeného správního řízení nemůže být
nahrazena informací o zahájení územního a stavebního řízení.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 5 15A 39/2012

 Rovněž zdůraznil, že protokol z ústního jednání ze dne 26.10.2010 nemůže sloužit
jako důkaz splnění podmínky zveřejnění záměru stavebníkem až do doby konání ústního
jednání, neboť v důsledku nesprávného doručování se žalobce ústního jednání nemohl
zúčastnit, a proto trvá na tom, že v důsledku nemožnosti jeho účasti na předmětném ústním
jednání nemůže daný protokol sloužit jako relevantní důkaz o splnění podmínky dle § 87 odst.
2 stavebního zákona. Dále uvedený protokol dle žalobce neprokazuje, že předmětná
informace byla vyvěšena po celou příslušnou dobu. Dle žalobce nebylo tedy ve správním
řízení řádně prokázáno, že předmětná povinnost byla splněna, čímž byla zásadním způsobem
porušena procesní práva žalobce a i další širší veřejnosti.

 Spolek občanské solidarity Rumburk jako osoba zúčastněná na řízení 1) ve svém
vyjádření uvedl, že se ztotožňuje s žalobními body žalobce. Dále uvedl, že má vlastní bohaté
zkušenosti s nesprávným postupem správních orgánů, který je následně aprobován odvolacím
orgánem. Dle jeho názoru se správní orgány snaží plně vycházet vstříc stavebníkovi, a to i za
cenu porušení zákona.

Sdružení evropské a globální spolupráce Ústí nad Labem jako osoba zúčastněná na řízení 2) se k věci písemně nevyjádřila.

 Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu
hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c),
písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že
soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který
žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí
dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo
jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec
žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je
nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76
odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

 Z obsahu správního spisu vyplývají následující relevantní skutečnosti. Na příslušný
stavební úřad byly podány samostatné žádosti stavebníků o zahájení územního a stavebního
řízení k předmětné stavbě čerpací stanice pohonných hmot. Usnesením ze dne 9.6.2010,
č.j. OSÚ/23568-10/3011-2010/Wa, byla řízení o umístění stavby a o vydání stavebního
povolení spojena. Informace o zahájení územního řízení byla přípisem ze dne 9.6.2010,
č.j. OSÚ/23570-10/3011-2010/Wa, oznámena doručením do vlastních rukou žalobci, Spolku
občanské solidarity Rumburk, o.s. a Sdružení evropské a globální spolupráce Ústí nad Labem.
Usnesením ze dne 9.6.2010, č.j. OSÚ/23595-10/3011-2010/Wa, bylo spojené řízení
o umístění stavby a vydání stavebního povolení přerušeno do doby odstranění vad návrhu na
zahájení řízení. Všechna tři občanská sdružení v souladu s § 70 zákona o ochraně přírody se
do předmětného řízení přihlásila jako účastníci řízení. K dotazu žalobce bylo stavebním
úřadem žalobci přípisem ze dne 18.8.2010 sděleno, že řízení je přerušeno. Výzvou ze dne
20.9.2010 byli stavebníci vyzváni, aby uhradili správní poplatek, který byl z jejich strany
následně včas uhrazen. V oznámení ze dne 20.9.2010, č.j. OSÚ/38026-10/3011-2010/Wa,
byla uvedena skutečnost, že byly odstraněny vady podání a bylo oznámeno zahájení
územního a stavebního řízení s tím, že současně bylo nařízeno veřejné ústní jednání na den
26.10.2010. Po provedeném ústním jednání bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 6 15A 39/2012

 Již výše bylo uvedeno, že žalobce svojí žalobou napadá pouze výrok žalobou
napadeného rozhodnutí týkající se rozhodnutí v územním řízení o umístění stavby. Proto se
soud bude námitkami žalobce zabývat výlučně ve vztahu k územnímu řízení.

 K námitce žalobce, že mu bylo v rozporu s ustanovením § 70 zákona o ochraně
přírody v rámci správního řízení doručováno prostřednictvím veřejných vyhlášek namísto
adresného doručování do vlastních rukou, uvádí soud následující.

 V ustanovení § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody je uvedeno, že občanské sdružení
nebo jeho organizační jednotka, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody
a krajiny, je oprávněno, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní
správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných
správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné
podle tohoto zákona. Tato žádost je platná jeden rok ode dne jejího podání, lze ji podávat
opakovaně. Musí být věcně a místně specifikována.

 V odst. 3 citovaného ustanovení v rozhodném znění je pak uvedeno, že občanské
sdružení je oprávněno za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit se správního
řízení, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů ode dne, kdy mu bylo příslušným
správním orgánem zahájení řízení oznámeno; v tomto případě má postavení účastníka řízení.
Dnem sdělení informace o zahájení řízení se rozumí den doručení jejího písemného
vyhotovení nebo první den jejího zveřejnění na úřední desce správního orgánu a současně
způsobem umožňujícím dálkový přístup.

 V ustanovení § 87 odst. 1 stavebního zákona v rozhodném znění je stanoveno, že
stavební úřad oznámí zahájení územního řízení a k projednání žádosti nařídí veřejné ústní
jednání, je-li to účelné, spojí jej s ohledáním na místě; konání veřejného ústního jednání
oznámí nejméně 15 dnů předem. Je-li v území vydán územní nebo regulační plán, doručuje se
oznámení o zahájení územního řízení účastníkům řízení uvedeným v § 85 odst. 1 a dotčeným
orgánům jednotlivě, účastníkům řízení uvedeným v § 85 odst. 2 veřejnou vyhláškou.
Na tomto místě soud podotýká, že ustanovení § 70 zákona o ochraně přírody upravuje
výlučně postup umožňující občanským sdružením, jejichž hlavním posláním podle stanov je
ochrana přírody a krajiny, jejich vstup v pozici účastníků řízení do správních řízení, při nichž
mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle zákona o ochraně
přírody. Nelze tedy úpravu obsaženou v tomto ustanovení vztahovat na doručování jiných
písemností v rámci správního řízení než právě a jen na doručování informace o zahájení
předmětných řízení.

 Ze znění § 70 odst. 3 in fine zákona o ochraně přírody v rozhodném znění vyplývá
jednoznačně, že za sdělení informace o zahájení řízení se považuje nejen doručení informace
o zahájení řízení v písemné podobě listovní zásilkou, ale i první den zveřejnění této informace
na úřední desce správního orgánu za současného zveřejnění způsobem umožňujícím dálkový
přístup. Z námitky žalobce vyplývá, že vycházel z dikce předmětného ustanovení ve znění
před novelou provedenou zákonem č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících
s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění. S účinností od 1.7.2007 byla do § 70
odst. 3 doplněna definice dne, kdy došlo ke sdělení informace o zahájení řízení předmětným
občanským sdružením s tím, že tímto dnem sdělení je mimo jiné i první zveřejnění této
informace na úřední desce správního orgánu za současného zveřejnění způsobem
umožňujícím dálkový přístup. V důvodové zprávě k předmětné novele je uvedeno: „Dřívější
dikce ustanovení vyžaduje formálně vzato, aby byla předmětná občanská sdružení

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 7 15A 39/2012

informována dříve, tedy jiným úkonem, než účastníci řízení. Tím byly zvyšovány
administrativní náklady na vedení řízení. Právní úprava tento nedostatek odstraňuje, aniž by
práva občanských sdružení byla krácena.“ V tomto směru soud poznamenává, že
argumentace žalobce závěry obsaženými v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 20.4.2006, č.j. 30 Ca 5/2006-21, je nepřípadná, neboť uvedené rozhodnutí soudu řešilo
situaci, na níž se vztahovalo ustanovení § 70 zákona o ochraně přírody ve znění před
předmětnou novelou.

 Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že stavební úřad by nepochybil, pokud
by řádným způsobem zveřejnil informaci o zahájení příslušného územního řízení pouze na
úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup. S úpravou § 70 ve znění novely
obsažené v zák. č. 186/2006 Sb., pak korespondovalo i ustanovení § 87 odst. 1 stavebního
zákona, kde bylo výslovně uvedeno, že je-li v území vydán územní nebo regulační plán,
doručuje se oznámení o zahájení územního řízení účastníkům řízení uvedeným v § 85 odst. 2
(tedy i občanským sdružením jak účastníkům, kterým je založeno účastenství na základě
zvláštního zákona) veřejnou vyhláškou. I přes tuto platnou právní úpravu (mezi účastníky je
nesporné, že v Rumburku je vydán územní plán) byla informace o zahájení územního řízení
žalobci doručena ve formě písemné zásilky do vlastních rukou, kterou si převzal dne

14.6.2010. Žalobci tak byla řádně dána možnost přihlásit se k účastenství v předmětném
územním řízení, které také využil.

Vzhledem k výše uvedenému shledal soud tuto námitku jako nedůvodnou.

Dále žalobce namítal, že nebyl vyrozuměn v rozporu s ustanovením § 65 odst. 2 správního řádu o pokračování v přerušeném územním řízení.

 V ustanovení § 65 odst. 2 in fine správního řádu je mimo jiné uvedeno, že o tom, že
v řízení pokračuje, vyrozumí správní orgán účastníky.

 Z uvedené právní úpravy vyplývá, že o tom, že se v řízení pokračuje, se nevydává
žádné usnesení, ale pouze se tato skutečnost sdělí účastníkům řízení. Zákon rovněž nestanoví
výslovně formu, jakou má správní orgán účastníky o pokračování řízení informovat.
V daném případě bylo řízení přerušeno rozhodnutím ze dne 9.6.2010, kdy důvodem
pro přerušení byla skutečnost, že k žádosti o vydání územního rozhodnutí a stavebního
povolení nebyly přiloženy veškeré zákonem požadované přílohy a stavebníci byli vyzváni
k odstranění této vady. Skutečnost, že předmětným usnesením ze dne 9.6.2010 bylo řízení
přerušeno, byla žalobci k jeho dotazu na stav řízení sdělena přípisem ze dne 18.8.2010.
Stavební úřad v písemnosti označené jako oznámení zahájení spojeného územního
a stavebního řízení a nařízení veřejného ústního jednání ze dne 20.9.2010, uvedl, že řízení
bylo usnesením ze dne 9.6.2010 přerušeno, neboť žádosti o vydání územního rozhodnutí
a stavebního povolení nebyly úplné a současně konstatoval, že žádost byla dle 9.9.2010 řádně
doplněna. Dle názoru soudu konstatování skutečnosti, že odpadly důvody, pro které bylo
řízení přerušeno, tedy že byly doplněny žádosti o požadované přílohy, dle svého obsahu může
být považováno za vyrozumění účastníků řízení o pokračování v řízení. Z hlediska
materiálního tedy dle soudu ke splnění povinnosti správního orgánu vyrozumět účastníky
řízení o pokračování v přerušeném řízení došlo.

 Dále se soud zabýval otázkou, zda bylo nutné toto oznámení žalobci doručovat
individuálně, či zda postačovalo doručení prostřednictvím veřejné vyhlášky. S ohledem na
skutečnost, že dle § 87 stavebního zákona se žalobci jako účastníkovi řízení dle § 85 odst. 2
stavebního zákona i tak závažné doklady jako je oznámení o zahájení řízení či nařízení
ústního jednání ve věci doručují pouze prostřednictvím veřejné vyhlášky, nepochybil dle

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 8 15A 39/2012

názoru soudu stavební úřad v případě, kdy i uvedené vyrozumění o odpadnutí důvodu pro
přerušení řízení doručoval žalobci v rámci doručování písemnosti „Oznámení o zahájení
spojeného územního a stavebního řízení a nařízení veřejného ústního jednání“ veřejnou
vyhláškou.

S ohledem na výše uvedené shledal soud i tuto námitku žalobce jako nedůvodnou.

 Dále žalobce namítal, že v rozporu s ustanovením § 87 odst. 2 stavebního zákona
nebyly informace o záměru stavebníka vyvěšeny na veřejně přístupném místě až do doby
veřejného ústního jednání ve věci.

 K této námitce soud podotýká, že se jedná o velice obecnou námitku, v níž žalobce
nespecifikuje, na základě jakých skutečností ke svému závěru dospěl a popřípadě v kterém
období předmětná informace vyvěšena nebyla. Ve správním spise je obsažen zápis z ústního
jednání konaného dne 26.10.2010, které bylo spojeno s ohledáním na místě. V tomto zápise je
výslovně uvedeno, že při místním šetření bylo zjištěno, že byla splněna podmínka daná
ustanovením § 87 odst. 2 stavebního zákona o zveřejnění záměru stavebníkem na veřejném
místě. Uvedený zápis je kromě příslušných pracovníků stavebního úřadu podepsán i dalšími
osobami, které se účastnily předmětného ústního jednání. S ohledem na obsahu zmíněného
zápisu a s přihlédnutím k nekonkrétnosti žalobcovy námitky se soud plně ztotožnil se
závěrem žalovaného, že podmínka dle § 87 odst. 2 stavebního zákona byla v daném případě
splněna. Na vypovídací schopnost předmětného zápisu z ústního jednání nemohla mít vliv
skutečnost, že se žalobce předmětného ústního jednání nezúčastnil.

 Nad rámec výše uvedeného soud zdůrazňuje, že žaloba v rámci správního soudnictví,
podaná dle § 65 s.ř.s., není koncipována jako actio popularis, ale musí vždy směřovat
k ochraně veřejných subjektivních práv žalobce. Žalobce v daném řízení nevystupoval
v pozici dotčené veřejnosti, k jejíž informaci vyvěšení informace o záměru stavebníka slouží,
ale v pozici účastníka řízení, který měl být o ústním jednání a jeho předmětu informován
prostřednictvím písemností doručovaných v rámci správního řízení. I v případě porušení
povinnosti dle § 87 odst. 2 stavebního zákona ze strany stavebníka nemohlo tedy dojít
k porušení žalobcových práv v předmětném řízení.