U S N E S E N Í
Krajský soud v Praze rozhodl soudcem Tomášem Kocourkem v právní věci žalobce: K. H., narozen dne x, státní příslušnost Arménie, bytem x, zastoupen JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Na Výsledku I 3, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2016, čj. OAM-58/ZA-ZA11-ZA05-2016,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Rozhodnutím ze dne 25. 4. 2016, čj. OAM-58/ZA-ZA11-ZA05-2016, žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno, a tedy nabylo právní moci, dne 11. 5. 2016.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou předal k poštovní přepravě dne 25. 5. 2016. Soudu pak byla doručena dne 27. 5. 2016. Jelikož žalobu proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany lze podat dle § 32 odst. 1 zákona o azylu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení napadeného rozhodnutí, jde o žalobu včasnou, neboť lhůta pro podání žaloby uplynula dnem 26. 5. 2016, přičemž rozhodující je okamžik předání žaloby k poštovní přepravě.
Soud konstatuje, že žalobcem podaná žaloba datovaná dnem 24. 5. 2016 neobsahuje ani jeden žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přičemž nezbytnou obsahovou náležitostí žaloby je formulování alespoň jednoho žalobního bodu – tedy tvrzení, z něhož musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí na nezákonné nebo nicotné. Žalobce ve své žalobě uvedl toliko obecná tvrzení o porušení jeho procesních práv, když odkázal na znění § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu, a dále pouze konstatoval, že splňuje zákonné podmínky dle § 12 a § 14 zákona o azylu a že mu dle § 14a zákona o azylu hrozí nebezpečí vážné újmy. Dle ustálené judikatury je žalobním bodem konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované) skutkové tvrzení doprovázené konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl žalovaný vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005 – 58). Těmto požadavkům ovšem výše uvedená tvrzení žalobce nedostála, neboť jde pouze o citaci ustanovení právních předpisů, která měla být porušena, aniž by žalobce uvedl konkrétní skutečnosti či právní argumentaci, o které své tvrzení o nezákonnosti rozhodnutí opírá. Žaloba tak nebyla projednatelná.
Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě požádal o ustanovení zástupce, přestala běžet lhůta pro podání žaloby (§ 35 odst. 8 s. ř. s.). Z této lhůty však zbýval již pouze 1 den. Usnesením ze dne 2. 6. 2016, čj. 42 Az 6/2016 – 14, které nabylo právní moci dne 8. 6. 2016, soud žádosti žalobce vyhověl a ustanovil mu k ochraně jeho práv v řízení zástupkyní advokátku. Současně žalobce vyzval, aby ve lhůtě 1 dne od právní moci tohoto usnesení doplnil žalobu alespoň o jeden žalobní bod. Délka takto stanovené lhůty odpovídá počtu dnů, který zbýval ze lhůty pro podání žaloby v době podání žádosti o ustanovení zástupce. Rozšířit žalobu je totiž možné pouze ve lhůtě pro podání žaloby (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). Výzva k uvedení žalobních bodů byla doručena do datové schránky zástupkyně žalobce dne 8. 6. 2016. Ve stejný den zástupkyně žalobce podala žádost o prodloužení lhůty pro doplnění žaloby. Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání žaloby je zákonné povahy, nelze ji soudem prodloužit, což bylo zástupkyni žalobce soudem sděleno. Doplnění žaloby tak mělo být odesláno nejpozději 9. 6. 2015, zástupkyně žalobce jej však odeslala až 17. 6. 2016 (podání datované dnem 8. 6. 2016), tedy po marném uplynutí lhůty k doplnění žaloby o žalobní bod.
V podání doručeném soudu dne 17. 6. 2016 požádala zástupkyně žalobce o prominutí zmeškání lhůty k doplnění žaloby, kterou odůvodnila tím, že výzva k odstranění vad žaloby jí byla doručena dne 8. 6. 2016. V době od 8. do 10. 6. 2016 byla v zahraničí na služební cestě. Dne 11. 6. 2016 se objednala k nahlížení do spisu, bez čehož nemohla vadu žaloby odstranit, nahlížení jí bylo umožněno až dne 15. 6. 2016.
Soudní řád správní zavádí obecné pravidlo, že soud může prominout zmeškání lhůty k provedení úkonu (§ 40 odst. 5 s. ř. s.). Výslovně však počítá s tím, že zákon může stanovit jinak. Tímto případem, kdy zákon stanoví jinak, je § 72 odst. 4 s. ř. s., který vylučuje prominutí zmeškání lhůty pro podání žaloby (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 23. 5. 2012, čj. 6 Ads 10/2012 – 41). Soud vážil, zda soudní řád správní koncipuje dvě samostatné lhůty o stejné délce, tj. lhůtu pro podání žaloby a lhůtu pro uvedení žalobních bodů. Pokud by tomu tak bylo, pak § 72 odst. 4 s. ř. s., jenž výslovně dopadá pouze na lhůtu pro podání žaloby, by se nevztahoval na lhůtu pro uvedení žalobních bodů. Soud nicméně dospěl k závěru, že soudní řád správní upravuje pouze jednu lhůtu, a to lhůtu pro podání žaloby. To vyplývá z § 71 odst. 2 s. ř. s., jenž možnost uvedení žalobních bodů výslovně váže na lhůtu pro podání žaloby, aniž by konstruoval jakoukoliv samostatnou lhůtu (jinak tomu je při odstraňování vady kasační stížnosti spočívající v absenci kasačních námitek postupem dle § 106 odst. 3 s. ř. s., který stanoví samostatnou lhůtu pro odstranění této vady; tato lhůta je nezávislá na běhu a délce lhůty pro podání kasační stížnosti), a lze to dovodit i z § 35 odst. 8 s. ř. s. Posledně uvedené ustanovení obsahuje pravidlo, podle něhož podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce se staví běh lhůty pro podání žaloby (nikoliv též lhůty pro uplatnění žalobních bodů). Je přitom logické, že dojde-li ke stavení běhu lhůty pro podání žaloby, prodlužuje se současně s tím i doba, do níž lze uplatnit žalobní body. Soud tedy uzavírá, že soudní řád správní upravuje pouze jednu lhůtu, a to lhůtu pro podání žaloby. Zmeškání této lhůty nelze prominout. S uplynutím této lhůty zákon spojuje automatický důsledek, o němž není třeba žalobce poučovat, a sice že již nelze rozšířit žalobu o další žalobní body. Přímo ze zákona tak nastává účinek koncentrace řízení. Tento účinek nelze žádným procesním prostředkem odložit ani derogovat (jinak tomu je v případě odstraňování vad kasační stížnosti postupem dle § 106 odst. 3 s. ř. s.). Soud proto nemohl vyhovět žádosti žalobce doručené soudu dne 17. 6. 2016 o prominutí zmeškání lhůty k uplatnění žalobních bodů, neboť taková žádost je právně nepřípustná. Zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout (§ 72 odst. 4 s. ř. s.) – ostatně žalobce tuto lhůtu ani nezmeškal, žalobu podal včas – a derogovat účinky, které zákon s uplynutím této lhůty automaticky bez dalšího spojuje (koncentrace řízení), zákon neumožňuje.
Soud se neztotožňuje s argumentací žalobce, že žaloba splňovala požadavky § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., což odůvodnil již výše. Konstrukce žalobce, že mu měla být správně stanovena lhůta pro odstranění vad podání podle § 35 odst. 5 s. ř. s. (patrně správně § 37 odst. 5 s. ř. s. – pozn. soudu), který neupravuje zákonnou lhůtu, nýbrž dává soudu prostor ke stanovení libovolné, přiměřené lhůty, je defektní. Pakliže by totiž žaloba skutečně obsahovala alespoň jeden žalobní bod, nebylo by důvodu postupovat dle § 37 odst. 5 s. ř. s., neboť žaloba by netrpěla žádnou vadou a byla by projednatelná. V dané věci nicméně žaloba žádný žalobní bod neobsahovala, soud proto postupoval dle § 37 odst. 5 s. ř. s., přičemž lhůtu k odstranění vady žaloby spočívající v absenci žalobního bodu mohl stanovit pouze v délce, která odpovídá zbylé části zákonné lhůty pro podání žaloby (a tedy i pro formulování žalobních bodů). Postupem dle § 37 odst. 5 s. ř. s., byť ten počítá s určením lhůty k odstranění vady žaloby soudem, nelze prolomit zákonnou lhůtu pro uplatnění žalobních bodů. Důsledkem toho pak je, že soud je oprávněn žalobu odmítnout pro neodstranění vady spočívající v absenci žalobního bodu i bez předchozí výzvy k odstranění této vady, pokud již lhůta pro podání žaloby marně uplynula (viz rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2003, čj. 2 Azs 9/2003 – 40, nebo rozsudek ze dne 11. 3. 2010, čj. 7 As 15/2010 – 56).
Žalobní body, které žalobce uvedl v podání datovaném dnem 8. 6. 2016, tak byly uplatněny po lhůtě pro podání žaloby, která uplynula dnem 9. 6. 2016, neboť uvedené podání bylo odesláno zástupkyní žalobce datovou zprávou až dne 17. 6. 2016. K těmto žalobním bodům nelze v souladu s § 71 odst. 2 větou třetí s. ř. s. přihlédnout.
Soud tedy shrnuje, že žaloba neobsahuje žádný včas uplatněný žalobní bod, a je proto neprojednatelná. Soud ji odmítl podle § 37 odst. 5 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení nevznikly náklady převyšující náklady na běžnou administrativní činnost.
Usnesením ze dne 2. 6. 2016, čj. 42 Az 6/2016 – 15, byla žalobci ustanovena k ochraně jeho práv zástupkyní advokátka JUDr. Petra Humlíčková, Ph.D. Odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů soudem ustanoveného advokáta hradí podle § 35 odst. 8 věty první za středníkem s. ř. s. stát. Výše odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů se stanoví podle § 35 odst. 2 s. ř. s. na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Jediným účelným úkonem právní služby, který zástupkyně žalobce provedla, je převzetí zastoupení, jehož součástí je i nahlížení do soudního spisu dne 15. 6. 2016. Při tomto nahlížení zástupkyně žalobce musela zjistit z dokumentu na č. l. 18, že soud nevyhověl její žádosti o prodloužení lhůty k doplnění žaloby. Úkon právní služby spočívající v sepisu doplnění žaloby, který zástupkyně žalobce provedla dne 17. 6. 2016, není účelným úkonem, neboť zástupkyně žalobce si již v tomto okamžiku musela být vědoma, že jím nelze odstranit vadu žaloby, která jí činí neprojednatelnou. Odměna za jeden úkon právní služby činí 3.100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu] a náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Ustanovené zástupkyni žalobce tak náleží odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové částce 3.400 Kč.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze dne 19. srpna 2016
Tomáš Kocourek, v. r.
soudce
Za správnost:
Božena Kouřimová