[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: I. K., bytem P., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 2.3.2016 proti rozhodnutí žalované ze dne 26.1.2016 č.j. X o invalidní důchod,

t a k t o :

 I.  Žaloba  s e   z a m í t á.

 II.  Žádný z účastníků    n e m á    právo na náhradu nákladů řízení.         

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou žalobou ze dne 2.3.2016 se žalobkyně domáhala přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 26.1.2016 č.j. X, protože nesouhlasí se zamítnutím žádosti o změnu výše invalidního důchodu, když se domnívá, že došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu a poklesu pracovní schopnosti o víc než 50%. Dále se vyjádřila k možnosti získání vhodného zaměstnání a sdělila, že dle jejího praktického lékaře její zdravotní stav od 1.3.2016 nedovoluje plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Závěrem požádala, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a byl jí přiznán invalidní důchod vyššího stupně. (K žalobě připojila i kopii lékařské zprávy ze dne 16.2.2016 a 22.2.2016 a Potvrzení o zdravotním stavu pro Úřad práce ze dne 2.3.2016; k výzvě soudu zaslala kopii napadeného rozhodnutí.)

Napadeným rozhodnutím ze dne 26.1.2016 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 24.11.2015, jímž byla zamítnuta její žádost o změnu výše invalidního důchodu podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. b) a c) téhož zákona, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Plzeň-město ze dne 10.11.2015 není invalidní pro invaliditu druhého ani třetího stupně, je nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 26.1.2016 bylo uvedeno, že novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem ČSSZ dne 21.1.2016 bylo zjištěno, že žalobkyně je nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně, ale není invalidní pro invaliditu druhého ani třetího stupně, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 9b) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 20-40%; lékař ČSSZ zvolil se zohledněním zdravotního stavu komplexně střed daného rozmezí, tj. 35%.  

Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Plzeň-město vedeného ohledně žalobkyně a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě této OSSZ ze dne 10.11.2015 a záznamu o jednání a posudku o invaliditě v řízení o námitkách vypracovaného ČSSZ pracoviště Plzeň dne 21.1.2016 soud zjistil, že žalobkyně nebyla uznána invalidní pro invaliditu druhého ani třetího stupně, ale byla uznána nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 9b) přílohy vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35%, která ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nebyla žádným z lékařů změněna. V posudku lékaře OSSZ je uvedena chybně kapitola IX., která ovšem zcela neodpovídá zdravotním postižením žalobkyně a dle obsahu posudku a posudkového spisu je patrné, že šlo o pouhou písařskou chybu, když správně měla být uvedena kapitola VI.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 5.4.2016 zopakovala průběh správního řízení, vyjádřila se obecně k posuzování zdravotního stavu žadatelů o důchodovou dávku, navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.  Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobkyně vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 26.1.2016 bylo žalobkyni doručeno dne 29.1.2016.

Podáním ze dne 2.6.2016 žalobkyně předložila soudu posudek OSSZ ze dne 19.9.2014 a potvrzení OSSZ ze dne 4.4.2016, že pobírá invalidní důchod prvního stupně.

V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 22.6.2016, když jednání byla přítomna i žalobkyně za účasti odborného lékaře z oboru neurologie, v jehož závěru komise uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně byla invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, šlo o invaliditu prvního stupně, ale nešlo o invaliditu druhého ani třetího stupně, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, nedosahoval však více než 49%, neboť komise hodnotila zdravotní postižení žalobkyně dle kapitoly XI., odd. F, položky 1b) přílohy vyhlášky na horní hranici rozmezí 30-45%, tj. 45% (s ohledem na dělnické profese, syndromu karpálního tunelu a LS syndromu) a tuto míru poklesu ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nezměnila, tudíž hodnotila shodně s posouzením OSSZ i ČSSZ, že se jedná o invaliditu prvního stupně (datum vzniku invalidity: 27.8.2013). Komise v souhrnu doložené dokumentace a dle vyšetření žalobkyně neurologem při jednání komise neurčila jako rozhodující příčinou mající nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti žalobkyně polyneuropatii DK, která je klasifikována jako lehká senzitivní, převážně distální, bez poruchy motorických funkcí, s absencí senzitivní ataxie, bez mozečkových projevů, ale hepatopatii ethyl, etiologie se susp. rozvojem cirhozy typu Child A, se stavem po dekompenzaci v 04/2015, s průkazem jícnových varixů II. stupně, s hepatomegalií. Pro svůj dlouhodobě nepříznivý stav není žalobkyně schopna výkonu těžké fyzické práce, práce spojené s přetěžováním dolních končetin delším stáním či chůzí, spojené s manipulací těžkými břemeny, s jednostranným přetěžováním zápěstí, v závadném hygienickém prostředí (barvy, laky, chemické výpary), ale je schopna lehké až středně těžké práce převážně sedavého charakteru ve vhodném prostředí s respektováním stanovených kontraindikací. Komise měla k dispozici doložené nálezy, žalobkyně byla v komisi vyšetřena přítomným odborníkem a v korelaci s funkčními výsledky byla vyhodnocena zachovaná pracovní schopnost ve výši 45 % (v posudku PK MPSV byla uvedena zřejmá písařská chyba spočívající v tom, že byla uvedena výše 55%, ač ze shora uvedeného je patrno, že pokles pracovní schopnosti byl hodnocen 45%, což odpovídá invaliditě prvního stupně, jak je konstatováno i v závěru posudku na straně 7). (Stejnopis posudku byl doručen žalobkyni i žalované.)

Ústního jednání u zdejšího soudu dne 4.8.2016 se žalobkyně osobně zúčastnila a v závěrečném návrhu sdělila, že se nebude vyjadřovat, pouze je rozhodnuta, že si podá novou žádost o změnu stupně invalidity vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu; zástupce žalované závěrem navrhl s ohledem na závěr posudku PK MPSV zamítnutí žaloby, neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by byla uznána ve vyšším stupni invalidity.

S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující:

(1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

           (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla  

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

(3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Pro úplnost krajský soud dodává, že dle § 3 odst. 1 citované vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Podmínky pro toto zvýšení nebyly žádným z lékařů shledány, jak je uvedeno shora.

 Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přiznání invalidity vyššího stupně upravené v citovaném § 39 zákona. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§ 2 odst. 3 věta druhá vyhlášky).

 Subjektivní pocit žalobkyně o tom, že by jí měl být přiznán vyšší stupeň invalidity pro zjištěné zdravotní potíže, však nemůže být důvodem pro přiznání požadovaného stupně invalidity, není-li podložen objektivně zjištěným zdravotním stavem. Požadovanou invaliditu lze pojištěnci přiznat pouze tehdy, jestliže vyplývá z výsledku lékařských vyšetření a nikoliv proto, že pojištěnec je subjektivně o své invaliditě v požadovaném stupni přesvědčen.

 Soud ještě připomíná, že podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění, soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 26.1.2016. Pokud u žalobkyně dojde (nebo již došlo) ke zhoršení jejího zdravotního stavu, má kdykoliv znovu možnost podat žádost o přiznání invalidity vyššího stupně v novém správním řízení (nejlépe po poradě se svými ošetřujícími lékaři).

 Po zhodnocení provedených důkazů dospěl v této věci soud k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 26.1.2016 není důvodná. Při posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobkyně vycházel soud především z posudku PK MPSV ze dne 22.6.2016 vypracovaného na základě řádně zjištěného zdravotního stavu žalobkyně, neboť komise pro jeho posouzení měla dostatek odborných lékařských nálezů zejména z doby před vydáním napadeného rozhodnutí. Soud považuje za přesvědčivé i posudkové závěry, k nimž komise na základě zjištěných skutečností dospěla, neboť v posudku je řádně stanovena hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, je popsána míra funkčního postižení vyplývající z jejího onemocnění, řádně je odůvodněn posudkový závěr, rovněž je stanoveno i omezení, které však žalobkyni nevylučuje zcela z možnosti výkonu zdravotně vhodného zaměstnání. Na rozdíl od lékařů OSSZ a ČSSZ hodnotících zdravotní postižení dle kapitoly VI., položky 9b) přílohy vyhlášky, PK MPSV hodnotila zdravotní stav žalobkyně dle kapitoly XI., odd. F, položky 1b) přílohy vyhlášky. Přiznaná 45% ztráta schopnosti soustavné pracovní schopnosti však nedosahuje potřebných minimálně 50% této ztráty pro invaliditu druhého stupně, tudíž žalobkyně byla nadále uznána invalidní pro invaliditu prvního stupně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Posudek PK MPSV soud považuje za úplný a celistvý, neboť byl vypracován za účasti odborného lékaře z oboru neurologie po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobkyně, když při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno i ze zjištěných diagnóz, vysvětlen byl i důvod odlišného hodnocení komisí dle jiné kapitoly.

 Krajský soud v Plzni ze shora uvedených důvodů proto žalobě žalobkyně nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., ve kterém je uvedeno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku). Soud napadené rozhodnutí žalované ze dne 26.1.2016 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, protože žalobkyně neprokázala, že splňuje podmínky pro přiznání invalidity druhého nebo třetího stupně; žalovaná se vypořádala dostatečným způsobem i se všemi námitkami ze dne 7.12.2015 uplatněnými proti rozhodnutí ze dne 24.11.2015.  Neznamená totiž, že je nesprávné rozhodnutí ČSSZ, pokud není v souladu s požadavkem žalobkyně, neboť rozhodující je výsledek posouzení zdravotního stavu ve vztahu k invaliditě posudkovými lékaři a komisí v souladu s platnou právní úpravou.

 Žalobkyně ve věci neměla úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku).  

Poučení :  Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o této stížnosti rozhoduje. 

 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Plzni dne 4. srpna 2016              

 JUDr. Alena Hocká, v.r.

Za správnost vyhotovení: Martina Kerberová                                                         samosoudkyně