[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Ing. V. Z., nar. X, bytem P. – D., U h. 82/2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad štolou 3, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, a na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu,
T a k t o:
O d ů v o d n ě n í:
Žalobce se včas podanou žalobou dne 7. 11. 2014 domáhal ochrany před nečinností správního orgánu a před nezákonným zásahem správního orgánu, žádal, aby soud uložil žalovanému Ministerstvu vnitra povinnost
Žalobce ke svému podání připojil rozklad ze dne 18. 8. 2014 proti usnesení Ministerstva vnitra, Odbor všeobecné správy, oddělení státního občanství a matrik, ze dne 12. 8. 2014, č. j. VS-1857/836.3.2/2-2014, jakož i protokol sepsaný žalovaným dne 23. 4. 2014.
Vzhledem k tomu, že žalobce současně s podáním žaloby nesplnil svou poplatkovou povinnost, vyzval ho soud dne 28. listopadu 2014 k zaplacení soudního poplatku za žalobu, který činí podle položky 18 bod 2 písm. d) Sazebníku soudních poplatků 2.000 Kč, a současně žalobkyni upozornil, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení před tímto soudem zastaveno.
Výzva byla doručena žalobci dne 8. 12. 2014 a soudní poplatek byl zaplacen dne 9. 12. 2014.
Z vyjádření žalovaného Ministerstva vnitra ze dne 31. 12. 2014 zjistil Městský soud v Praze, že zákonní zástupci nezletilé L. T. Q., nar. X., V.otec Ing. V. Z. a matka T. M. H. L., měli dne 22. 1. 2014 před velvyslanectví České republiky v Hanoji, (dále jen „ZÚ Hanoj“), učinit souhlasné prohlášení o určení otcovství k nezletilé dceři. Ve stejný den před ZÚ Hanoj podali žádost, kterou označili jako žádost o vydání osvědčení o státním občanství České republiky. ZÚ Hanoj následně toto podání postoupil Úřadu městské části Praha 1 jako úřadu, který je věcně a místně příslušný ke zjištění státního občanství České republiky nezletilé žadatelky, popř. vydání osvědčení o státním občanství České republiky. Věc byla posléze postoupena Ministerstvu vnitra, které usnesením ze dne 25. 3. 2014 řízení přerušilo. Dne 23. 4. 2014 byl žalobce při jednání na Ministerstvu vnitra upozorněn, že na právní úkon učiněný před ZÚ Hanoj nelze nahlížet jako na právní úkon souhlasného prohlášení rodičů o jeho určení otcovství k nezletilé. Žalobce následně dne 17. 6. 2014 učinil spolu s matkou nezletilého dítěte dne 17. 6. 2014 na Magistrátu města Přerov souhlasné prohlášení o určení otcovství k nezletilé. Následně dne 11. 7. 2014 bylo řízení opět přerušeno a žalobce byl vyzván k založení podkladů do spisu. Poté bylo řízení dále přerušováno s výzvami k doložení dalších podkladů.
Pokud jde o rozkladové řízení, rozhodnutí bylo vyhotoveno dne 4. 11. 2014, ale k jeho podpisu ministrem došlo až dne 27. 11. 2014, vypraveno bylo dne 2. 12. 2014., doručeno do rukou Mgr. J. Z., zmocněné k zastupování na základě plné moci, dne 6. 12. 2014.
Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že je nedůvodná, neboť rozhodnutí ve věci je totiž závislé na vyřešení jediné otázky, a to zda je možné podle právního řádu Vietnamské socialistické republiky určit otcovství dítěte formou souhlasného prohlášení rodičů před matričním nebo zastupitelským úřadem České republiky.
Městský soud v Praze ve věci rozhodl bez jednání, neboť k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního se žalobce ani žalovaný správní orgán nevyjádřili.
Městský soud v Praze posoudil věc takto:
Městský soud v Praze rozhodoval podle ustanovení § 81 odst. 1, resp. § 87 odst. 1 soudního řádu správního na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Podle § 79 odst. 1 soudního řádu správního ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu 18. října 2007, č. j. 7 Ans 1/2007-100, před podáním žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je v řízení vedeném podle správního řádu z roku 2004 třeba vždy nejprve vyčerpat procesní prostředek ochrany proti nečinnosti ve správním řízení, kterým je návrh nadřízenému správnímu orgánu dle § 80 odst. 3 správního řádu.
V inkriminované věci je nesporné, že žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podal žalobce předčasně, aniž by vyčerpal bezvýsledně všechny prostředky, které mu správní řád v ustanovení § 80 odst. 1 dává k dispozici. Žalobce nepodal návrh na opatření proti nečinnosti adresovaný příslušnému správnímu orgánu, tj. v inkriminované věci ministru vnitra.
Městský soud v Praze proto nezbylo než postupovat podle § 46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního, podle něhož soud návrh odmítne, byl-li podán předčasně. Žalobce totiž nevyčerpal bezvýsledně všechny prostředky, jak ukládá § 79 odst. 1 soudního řádu správního.
Dopisem ze dne 27. 1. 2015, č. j. MV-118066-12/VS-2014, žalovaný správní orgán informoval zdejší soud, že dne 20. 1. 2015 na Ministerstvu vnitra převzal do vlastních rukou Ing. V. Z., otec nezletilé žadatelky T. Q. Z., nar. X., listinu o nabytí státního občanství České republiky, vystavenou dne 31. 12. 2014.
Městský soud v Praze v návaznosti na tuto informaci poučil žalobce o možnosti zpětvzetí žaloby a informaci Ministerstva vnitra zaslal v příloze. Výzva byla žalobci doručena dne 27. 2. 2015 do vlastních rukou. Nicméně žalobce na výzvu nijak nereagoval.
Žalobce se dále svým podáním domáhal ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu.
Městský soud v Praze ze správního spisu ověřil, že usnesením Ministerstva vnitra, odbor všeobecné správy, ze dne 12. 8. 2014, č. j. VS-1857/835.3.2/2-2014, bylo řízení ve věci nezletilé žadatelky T. Q. Z., nar. ..., podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu přerušeno. Zákonní zástupci žadatelky byli současně vyzváni k odstranění nedostatků této žádosti o udělení státního občanství České republiky, a to konkrétně tak, aby ve lhůtě, na kterou bylo správní řízení přerušeno, doložili Ministerstvu vnitra potvrzení vystavené příslušnými vietnamskými státními orgány, ve kterém bude ze strany těchto orgánů osvědčeno, zda právní řád Vietnamu umožňuje určit otcovství muže k dítěti narozenému mimo manželství formou souhlasného prohlášení, jež učinil tento muž a matka dítěte, resp. jakým způsobem je možné podle vietnamského právního řádu určit otcovství k dítěti narozenému mimo manželství.
Městský soud v Praze ze správního spisu dále ověřil, že Ministerstvo vnitra, odbor všeobecné správy, se současně obrátilo na velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky dopisem ze dne 13. 8. 2014, č. j. VS-1857/835.3/2-2014, v němž s odkazem na čl. 22 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 98/1984 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních se uznání, popření nebo zjištění otcovství řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem bylo dítě v době narození. Ministerstvo vnitra požádalo o sdělení, zda bude níže uvedený úkon provedený podle českého právního řádu platný i podle vietnamského právního řádu. Konkrétně ve věci, kdy matka dítěte (oba státní občané Vietnamu) si přeje určit otcovství souhlasným prohlášením rodičů ke svému dítěti, narozenému mimo manželství, s mužem, který je státním občanem České republiky. Podle sdělení matky dítěte platná právní úprava ve Vietnamu neumožňuje určit otcovství souhlasným prohlášením rodičů. Rodiče dítěte proto chtějí určit otcovství k dítěti souhlasným prohlášením rodičů v České republice, v souladu s platnou právní úpravou v České republice.
Podle § 82 soudního řádu správního každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.
Podle § 87 odst. 1, 3 soudního řádu správního soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; rozhoduje-li soud pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. Soud zamítne žalobu, není-li důvodná.
Na základě obsahu správního spisu, jakož i Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních podepsanou v Praze dne 12. října 1982, nemohl Městský soud v Praze shledat postup žalovaného Ministerstva vnitra nezákonným. Podle čl. 22 odst. 1, 2 citované smlouvy se skutečně „uznání, popření nebo zjištění otcovství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem bylo dítě v době narození. Pokud jde o formu uznání otcovství, postačí, je-li vyhověno právnímu řádu smluvní strany, na jejímž území k uznání otcovství dochází.“
V inkriminované věci je nesporné, že nezletilá dcera žalobce, L. T. Q., nar. X, resp. T. Q. Z., nar. X., se narodila ve Vietnamu vietnamské matce T. M. H. L., že její rodiče nebyli sezdáni, a že tedy narozením získala vietnamské občanství.
Je nesporné, že bylo a je v zájmu nezletilého dítěte, aby určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů, bylo v souladu nejen s právním řádem České republiky, nýbrž i Vietnamské socialistické republiky. Postup Ministerstva vnitra v inkriminované věci byl nejen zákonný, nýbrž i v zájmu nezletilého dítěte.
Městský soud v Praze proto dospěl k závěru, že je na místě postup podle § 87 odst. 3 soudního řádu správního, tj. zamítnout žalobu, neboť není důvodná.
Výrok o náhradě nákladů řízení soud opřel o ustanovení § 60 odst. 1 soudního řádu správního a contrario, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému správnímu orgánu žádné náklady řízení nevznikly.
P o u č e n í:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 19. července 2016
JUDr. Slavomír Novák, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Jana Válková