[OBRÁZEK]
 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou v právní věci žalobce: Z. M., nar. X, S. O. 46, S., proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje,  IČ 70890366, Škroupova 18, 306 13 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.8.2015 č.j. DSH/7849/15,

t a k t o :

1. Žaloba  s e   z a m í t á.

2. Žádný z účastníků   n e m á   n á r o k   na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků, ze dne 13.5.2015 č.j. MMP/092184/15, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod pátý zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, pro porušení § 4 písm. c), v návaznosti na § 70 odst. 2 písm. a) téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta 2.500,-Kč a náhrada nákladů řízení 1.000,-Kč.

Žalobce v žalobě tvrdil, že pro závěr správního orgánu I. stupně o tom, že když pro směr jízdy vozidla PČR svítila zelená v době, kdy žalobce vjel do křižovatky, musel pro jeho směr jízdy svítit červený signál, nebyla k tomuto doložena bližší dokumentace a teprve po předložení přesného technického popisu zařízení a jeho fungování, z něhož by bylo možno vypracovat znalecký posudek osvětlující pravděpodobnost, že SSZ skutečně funguje dle popsaného stavu, bylo by možné se k důkazu vyjádřit a případně jej přezkoumat. Za současného stavu vyjádření Ing. P. ke světelné signalizaci je pouze statistickým vyjádřením o ideálním stavu SSZ, jelikož v době spáchání údajného přestupku neprobíhalo monitorování předmětných SSZ, lze těžko ověřit, zda skutečně fungovalo dle ideálního popisu provedeného správním orgánem Žalobce rovněž nesouhlasil se závěrem o nadbytečnosti zpracování znaleckého posudku, když tento závěr byl učiněn na základě svědecké výpovědi svědků D. a M. a nikoliv již na základě výpovědi svědkyně K.. Žalobce označil za nepřiléhavou argumentaci správních orgánů, že pokud by světelná signalizace nefungovala dle ideálního stavu popsaného Ing. P., muselo by na místě docházet k mnoha kolizím a o případné nefunkčnosti signalizačního zařízení by byl záznam na ústředně. Podle žalobce zmínka o případných kolizích je spekulací, neboť v předmětné době byl na místě přestupku minimální provoz. Doba spáchání přestupku je navíc pouze časové období několika sekund, tedy i případná disproporce ve fungování systému, tedy i pár minut, mohla způsobit odlišnost od fungování systému popsaného Ing. P.. Podle žalobce nebylo žádným způsobem prokázáno, že signalizační zařízení fungovalo dle popisu Ing. P., a správním orgánem tedy tento důkaz neměl být bez dalšího (např. bez znaleckého posudku) přijat. Žalobce byl rovněž názoru, že pochybnosti o věrohodnosti svědků D. a M. nebyly zjištěny proto, že k tomu nebyly provedeny žádné důkazy. Dle názoru žalobce měl správní orgán v zájmu principu materiální pravdy, dle něhož má správní orgán postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, provést k věrohodnosti těchto svědků dokazování alespoň tak, zda jsou hodnoceni přímo v závislosti na tom, s jakou úspěšností se jim daří dosáhnout postihu jednotlivců za přestupky. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.6.2011 č.j. 7 As 83/2010-63, podle něhož „pochybnost o nesprávnosti policisty jako svědka může vzniknout tehdy, je-li policista hodnocen přímo či nepřímo, skrytě či oficiálně, podle toho, s jakou úspěšností se mu daří dosahovat postihu jednotlivců za přestupky nebo jednotlivá protiprávní jednání.“ Žalobce nesouhlasil s tím, že již na základě svědectví svědků D. a M. učinily špatné závěry o tom, že se svědkyně K. ve vozidle nenacházela. Žalobce k tomuto navrhoval ve správním řízení provedení zkoušky propustnosti světla do zadních skel vozidla, případně další důkazy jako např. kamerové záznamy z městských kamer z místa, kde do vozidla společně s žalobcem svědkyně do vozidla nastupovala.

Žalovaný podle žalobce zaujal správné stanovisko, podle něhož o žádném pracovním poměru mezi žalobcem a touto svědkyní se nehovořilo a není možno na toto navazovat argumentaci o možné neobjektivitě svědkyně, avšak přesto žalovaný podle žalobce bez dalšího považuje za prokázané, že se svědkyně ve vozidle nenacházela, a to pouze na základě svědků D. a M.. Žalobce tvrdil, že jeho motivem je uvést hned na místě do protokolu byla snaha neobtěžovat ji a vyřídit si věc sám. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6As 47/2005-84 z 22.10.2008, podle něhož „obviněného z přestupku a věrohodnou jeho verze je nutno zkoumat individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, nikoliv apriori předpokládat, že uvádí nepravdivé údaje.“ Správní orgán si nemůže vystačit s tím, že by bez bližšího zkoumání jednu či druhou stranu označí za věrohodnou či nevěrohodnou. Podle žalobce by věrohodnost obviněného mohly snížit pouze věrohodné důkazy, avšak v dané věci správní orgán neprovedl žádný důkaz snižující věrohodnost žalobce, naopak žalobce navržené důkazy odmítl provést. Rovněž věrohodnost svědkyně K. tedy nebyla zpochybněna a ani k tomu neproběhl žádný pokus o dokazování, ani nebyl prokázán motiv k podání nepravdivého svědectví. Dle žalobce tak její svědectví je nutno přijmout jako relevantní důkazu. Žalobce poukázal i na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2As 52/2011-47 ze dne 22.9.2011, podle něhož český právní řád vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, nikoliv ze zásady, že některý důkazní prostředek má apriori vyšší váhu než jiný. Nelze tedy vycházet z toho, že by výpověď policisty měla větší význam než výpověď svědka.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s tím, že vyjádření Ing. P., jakožto projektanta světelné signalizace v Plzni, považuje za relevantní důkaz o fungování světelné signalizace, kdy byla v řízení vyvrácena možnost poruchy signalizace, a to na základě doplnění vyjádření ze dne 31.3.2015. Provedení znaleckého posudku považuje žalovaný za nadbytečné, neboť bez jeho provedení byl skutkový stav věci spolehlivě zjištěn. Věrohodnost svědků policistů byla dle žalovaného řádně zkoumána a nevznikly žádné pochybnosti o jejich věrohodnosti, tedy správní orgán nebyl povinen provádět z úřední povinnosti dokazování ohledně ovlivnění výpovědi policistů v souvislosti s jejich služebním či s jejich finančním hodnocením. Žalobce údajné ovlivnění svědků policistů ani nenamítal, tedy pokud zároveň nevznikly žádné pochybnosti o jejich věrohodnosti, bylo další dokazování v tomto směru dle žalovaného neúčelné a v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Žalobcem zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu tedy podle žalovaného na projednávanou věc nelze uplatnit. Výslechy policistů D. a M. bylo podle žalovaného prokázáno, že se svědkyně K. na místě nenacházela, tedy její výpověď byla důvodně vyhodnocena jako nevěrohodná. Kromě této výpovědi svědkyně všechny důkazy byly ve vzájemném souladu, a tedy jimi byla vyvrácena svědecká výpověď svědkyně K. a tedy i vyjádření žalobce. Ing. P. se nevyjadřoval v přítomnosti svědkyně, nýbrž jeho vyjádření bylo jedním z důkazů, které umožnovaly v návaznosti na signální plán a výpověď svědků policistů přijmout závěr o vině žalobce z přestupku. Tvrzení žalobce o důvodech neuvedení totožnosti svědkyně policistům považuje žalovaný za účelové a nevěrohodné a dle žalovaného žalobce ani totožnost svědkyně na místě fakticky nemohl uvést, neboť tato se ve vozidle dle provedeného dokazování, nenacházela. Dle žalovaného policisté by o ní museli vědět, avšak její přítomnost shodně zpochybňují. Dle žalovaného její výpověď nebyla odmítnuta jen proto, že se se žalobcem zná, nýbrž proto, že její obsah byl vyvrácen dokazováním, zejména výpověďmi svědků, světelným signalizačním plánem a vyjádřením Ing. P.. Správní orgány v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů mohou s řádným odůvodněním vyvrátit věrohodnost určité svědecké výpovědi a shledat věrohodnost jiné výpovědi. Jelikož nebyla výpověď svědkyně odmítnuta jen proto, že se zná s žalobcem, nebylo postupováno v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 6As 47/2005-84, další dokazování přítomnosti svědkyně K. bylo podle žalovaného nadbytečné, neboť bylo dostatečně prokázáno, že se na místě nenacházela a další dokazování by tak bylo neúčelné. Výpovědi policistů nebyly podle žalovaného považovány za nějaký naddůkaz, neboť naopak veškeré důkazy byly řádně posouzeny, a dle učiněných závěrů bylo dle žalovaného bylo postupováno v souladu se  zákonem.

Součástí správního spisu je oznámení o přestupku ze dne 10.10.2014, podle něhož v tento den ve 20:10 hod. žalobce řídil vozidlo Mercedes Benz RZ ... Karlovarskou ulicí v Plzni, kdy ve směru z centra na křižovatku s ulicí Na Chmelnicích nerespektoval signál s červený světlem „Stůj“ a projel křižovatkou. K oznámení se žalobce vyjádřil tak, že uvedl: „Nejel jsem na červenou a oranžovou.“ Jako svědci jsou v oznámení uvedeni D. M. a M. D. Podle úředního záznamu PČR ze dne 10.10.2014 policejní hlídka stála se služebním vozidlem v levém odbočovacím pruhu na křižovatce ulic Na Chmelnicích a Karlovarská ve směru ulice Na Chmelnicích. Na zelený signál vjela hlídka do křižovatky, přičemž viděla vozidlo jedoucí Karlovarskou ulicí ve směru z centra pokračující k ulici Alej Svobody, které projelo křižovatkou na signál s červeným světlem „Stůj“. Hlídka vzhledem k noční době a k tomu, že semafor je mírně natočený ve směru do křižovatky, viděla zřetelně světelné světlo signálu „Stůj“ na Karlovarské ulici směrem z centra. Hlídka následně zastavila vozidlo v Karlovarské ulici před křižovatkou s ulicí Alej Svobody. Žalobce měl uvést, že si je vědom přestupku, kdy projel křižovatkou na červenou, a měl souhlasit s blokovou pokutou 200,-Kč. O několik minut později po podepsání bloku měl uvést, že s přestupkem raději nesouhlasí, neboť by mohl být brzy vybodovaný. Dále měl uvést, že na přestupkové komisi mu nebude průjezd křižovatkou na červenou prokázán, a tak se vyhne pokutě a vybodování.

Při jednání dne 23.2.2015 žalobce uváděl, že inkriminovaného dne projel předmětnou křižovatkou když svítila na semaforu zelená, přičemž zelená vlna byla po celou dobu od kruhového objezdu Rondel až po tuto křižovatku. Žalobce uváděl, že když projížděl křižovatkou, byla prázdná a vozidlo PČR v křižovatce stát neviděl. Teprve když přijel k další křižovatce ulicí Alej Svobody, viděl v prostoru křižovatky ulic Karlovarská a Na Chmelnici vyjíždět policejní vozidlo se zapnutým výstražným zařízením. Policistům měl sdělit, že mohl jet maximálně na žlutou. Dále tvrdil, že ve vozidle s ním jela slečna K., která seděla na zadním sedadle vpravo.

Svědek M.D. uváděl, že žalobce osobně nezná a inkriminovaného dne stáli se služebním vozidlem v levém odbočovacím pruhu, kdy jeli z ulice Na Chmelnicích doleva ve směru k ulici Alej Svobody. Před světelným signalizačním zařízením (dále jen „SSZ“) stáli jako první v pořadí. Čekali, až jim padne zelená. Ve směru od centra města po Karlovarské jelo vozidlo žalobce, které jelo do křižovatky na červený signál a pokračovalo dále ke křižovatce s Alejí Svobody. V době, kdy policisté stáli na křižovatce, viděli na světelném signalizačním zařízení pro směr jízdy vozidla žalobce. Na křižovatce jejich vozidlo stálo jako první v pořadí. Svědek uváděl, že ve směru jízdy žalobce viděl změnu signálu ze zelené na žlutou, a odhadoval, že v té době se žalobce nacházel cca. 100 m od křižovatky. Dále svědek zaznamenal změnu ze žluté na červenou, kde se v té době nacházelo vozidlo žalobce, si již svědek nevybavoval. Provoz byl na minimální úrovni, byla tma, nebyla ani mlha, ani nepršelo. Za vozidlem žalobce byl dostatečný odstup, žádné za ním nejelo. Vozidlo měli až do zastavení na dohled. Na SSZ ve směru jízdy žalobce viděli, neboť toto je natočeno mírně šikmo do křižovatky. S ohledem na to, že již byla tma, byla změna signálu vidět jasně. Podle svědka byl žalobce na 99% ve vozidle sám. Svědek k vozidlu přistoupil ze strany řidiče a ve vozidle nikoho jiného neviděl. Skla byla tónovaná a do vozidla bylo normálně vidět. Dle svědka pokud by byla skla zatemněná, s ohledem na svoji bezpečnost by postupoval jinak. Snažil by se okna prosvítit, aby viděl, zda nehrozí nebezpečí.

Svědkyně D. M. také uvedla, že nemá žádný vztah k žalobci. Viděla na křižovatce ulic Karlovarská a Na Chmelnicích, jak žalobce projel na červený světelný signál. Po zastavení přistoupila k vozidlu žalobce zprava a kontrolovala interiér vozidla přes okno a nikdo se ve vozidle nenacházel. Podle svědkyně žalobce nejprve souhlasil s přestupkem, následně odmítl vypsané bloky podepsat, že si to rozmyslel. Žalobce měl sdělit, že je mu líto bodů, že o ně nechce přijít a že se jedná o tvrzení proti tvrzení a policisté nemají žádný záznam. Svědkyně uváděla, že do křižovatky vyjížděli z ulice Na Chmelnicích na zelenou a v té době jim žalobce vjel do křižovatky. Stáli na křižovatce jako první v pořadí, sledovali provoz na komunikaci, a proto se chvíli zdrželi a do křižovatky vjeli v době, kdy jí plynule projížděl žalobce. Prvně vozidlo žalobce viděli pár metrů před křižovatkou a bylo jim divné, že žalobce nebrzdí, neboť na SSZ ve směru jeho jízdy svítila červená. Podle svědkyně rovněž nebyl provoz v ostatních pruzích skoro žádný. K záměně vozidel tudíž nemohlo dojít. Svědkyně si pamatovala, že vozidlo žalobce mělo zatemněná zadní skla a kontrolovala interiér vozidla předním sklem vozidla.

Svědkyně M. K. dne 13.3.2015 uváděla, že její vztah k žalobci je pracovní. Předmětného dne se s žalobcem sešli u obchodního centra Globus, kde zaparkovala svoje vozidlo. V jeho vozidle jeli do města vyřešit pracovní záležitosti. Když se vraceli zpět, ona seděla na zadní sedačce za spolujezdcem. Na ulici Karlovarská je zastavila hlídka PČR. Žalobce si vzal doklady a z vozidla odešel, takže neslyšela, o čem s policisty mluví. Poté, co se vrátil do vozidla, jí sdělil, že prý měl jet na červenou, na to řekla, že to není pravda, a on jí sdělil, že jí nebude zdržovat, že si záležitost vyřeší sám. Uváděla, že jeli na zelenou. Podle svědkyně byla tehdy hrozná mlha a k vozidlu podle ní přistoupil pouze zakročující policista ze strany řidiče a policistka se pohybovala pouze za vozidlem.

Žalobce ve vyjádření ze dne 13.6.2015 navrhl vzhledem k rozporům ve výpovědích svědků provedení důkazů vyjádřením Meteorologického ústavu k počasí předmětného dne, zkouškou prostupnosti světla do zadních skel jeho vozidla prostřednictvím vyšetřujícího orgánu či pověřeného znalce, důkaz fotografiemi místa spáchání přestupku za účelem prokázání, zda je z místa, kde stáli policisté, vidět na předmětné SSZ.

V písemném vyjádření V. P., doplněném dne 31.3.2015, na předmětné křižovatce k datu 10.10.2014 kolem 20:10 minut probíhaůo střídání světelných signalizačních zařízení ve dvou alternativách v závislosti na tom, zda je či není poptávka na zelenou pro chodce přes Karlovarskou. Času údajného přestupku odpovídá varianta bez této zelené pro chodce. Svítí-li pro rovný směr po Karlovarské ve směru na Košutku a doleva z Karlovarské do ulice Na Chmelnicích zelená, má červenou směr z ulice Na Chmelnicích doleva na Košutku. Následující tři vteřiny žluté pro odbočení z Karlovarské na Vinice doleva, přičemž rovně směr po Karlovarské na Košutku má stále zelenou a naopak odbočení doleva z ulice Na Chmelnicích má dále červenou. V další vteřině se rozsvěcí žlutá pro směr rovně z města po Karlovarské a červená pro odbočení z Karlovarské doleva do ulice Na Chmelnicích. Následují dvě vteřiny žluté pro směr rovně po Karlovarské na Košutku a červenožlutá pro levé odbočení z ulice Na Chmelnicích na Košutku. Následně se rozsvěcí červená pro rovný směr po Karlovarské na Košutku a zelená pro odbočení z ulice Na Chmelnicích doleva na Košutku. Mezičas (zelená-zelená) směrem rovně po Karlovarské na Košutku a odbočením doleva z ulice Na Chmelnicích na Košutku činí tedy tři vteřiny. Dle vyjádření Ing. V. P. dále na základě záznamu dopravní ústředny byla světelná signalizace v poptávaném čase v provozu a bez závad. K vyjádření byl přiložen výpis průběhu signálů na křižovatce k předmětnému dni od 20:04:51 hod do 20:15:10 hod.

Dále jsou součástí spisu fotografie předmětné křižovatky z pohledu z ulice Na Chmelnicích ve dne a v noci.

 Správní orgán I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že fotodokumentace místa přestupku prokazuje, že světelné signály pro směr jízdy žalobce jsou z místa, kde se nacházelo vozidlo hlídky PČR, zřetelně rozlišitelné, což podporuje výpověď policistů v této skutečnosti. Dále se policisté shodují v taktice zákroku a v průběhu silniční kontroly, jak v jejím započetí, tak i v tom, že přistoupili k přední části vozidla žalobce. Svědecké výpovědi policistů se shodují ve všech podstatných bodech, zejména, že viděli na SSZ pro směr jízdy žalobce, a dále že viděli projet žalobce křižovatkou na červený světelný signál. Rovněž se shodli v tom, že nebyla mlha, a že zadní část vozidla žalobce má tónovaná skla. S ohledem na konzistentnost výpovědí svědků považuje správní orgán výpovědi za věrohodné a nemá důvod zpochybňovat zjištěné skutečnosti v rámci plnění služebních povinností policistů. Zároveň se jedná podle správního orgánu o svědky nestranné, kteří neměli na věci žádný osobní zájem, žalobce neznají a popisovali skutečnosti, které vnímali vlastními smysly při plnění služebních povinností. Těmito výpověďmi bylo podle správního orgánu prokázáno, že žalobce byl ve vozidle sám. I kdyby se s žalobcem ve vozidle někdo nacházel, nic by to neměnilo na skutečnosti, že se přestupku žalobce dopustil a tento mu byl beze všech pochybností byl prokázán. Výpověď svědkyně K. považuje správní orgán za nevěrohodnou, neboť nebylo na místě zjištěno, že by se ve voze nacházela, kdy svědci policisté shodně uvedli, že byl žalobce ve vozidle sám. Pokud žalobce s přestupkem nesouhlasil, mohl osobu, která se s ním ve vozidle nacházela, uvést do tiskopisu oznámení přestupku jako svědka, což neučinil. Při hodnocení výpovědi svědkyně K. je podle správního orgánu třeba vzít v úvahu také vztah této osoby k žalobci, kdy uvedla, že je s žalobcem v pracovním poměru, tedy se s ním zná. Je tak podle správního orgánu zřejmé, že se nejedná o osobu zcela nestrannou a lze u ní předpokládat, oproti osobám zakročujících policistů, zájem na výsledku řízení. K návrhu na provedení důkazů fotografií místa spáchání přestupku správní orgán uvedl, že provedl zadokumentování předmětné křižovatky se zaměřením na viditelnost na světelné signalizační zařízení, které podle správního orgánu potvrdilo pravdivost tvrzení policistů, neboť světelné signály jsou zřetelně vidět. Důkaz vyjádřením meteorologického ústavu k počasí předmětného dne správní orgán nepovažoval za potřebný ke zjištění skutkového stavu věci, neboť podle něho bylo prokázáno, že na světelné zařízení bylo z místa vozidla PČR vidět. Na tom nic nezměnilo ani případné snížení viditelnosti způsobené mlhou s ohledem na intenzitu světla SSZ, které je dobře patrné i za snížené viditelnosti. Návrh na provedení důkazu zkouškou propustnosti světla do zadních skel vozidla žalobce považoval správní orgán za nadbytečný, neboť vzhledem k časovému odstupu není garantován stav skel jako v době předmětného přestupku. Oznámení přestupku a svědecké výpovědi zakročujících policistů podle správního orgánu I. stupně shodně prokazují, že žalobce projel křižovatkou ulic Karlovarská a Na Chmelnicích na červený světelný signál. Policisté shodně ve výpovědích uvedli, že stáli před světelným signalizačním zařízením jako první v pořadí, kdy pro jejich směr jízdy svítil červený signál. Svědek D. zaznamenal změnu signálu pro směr jízdy žalobce ze zelené na červenou a svědkyně M. toto sice nezaznamenala, ale zaznamenala již červený signál, na který žalobce do křižovatky vjel. Dále policisté shodně uvedli, že do křižovatky se rozjeli po změně signálu pro jejich směr jízdy z červené na zelenou. Tvrzení svědků si správní orgán ověřil ohledáním na místě, kdy bylo zjištěno, že za shodných světelných podmínek z vozidla stojícího jako první v pořadí před světelným signalizačním zařízením v ulici Na Chmelnicích pro odbočení vlevo je dobře vidět na světelné signalizační zařízení na ulici Karlovarská, tedy ve směru jízdy žalobce, což bylo fotograficky zadokumentováno a vloženo do spisu. Výpovědi policistů jsou rovněž podpořeny písemným vyjádřením Ing. P., projektanta světelné signalizace v Plzni, podle něhož poté, co svítí tři vteřiny ve směru jízdy žalobce pro signál žlutá, následují dvě vteřiny červenožluté pro směr jízdy vozidla PČR, poté se rozsvítí červená pro směr jízdy žalobce a současně zelená pro směr jízdy vozidla PČR. Tedy když pro směr jízdy vozidla PČR svítil zelený signál v době, kdy žalobce vjel do křižovatky, musel pro jeho směr jízdy svítit červený světelný signál.

Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uvedl, že správní orgán I. stupně dostál zásadě materiální pravdy dle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Žalovaný tak připomněl, že pokuta byla žalobci uložena na samé spodní hranici zákonem stanoveného rozpětí. K námitkám vyhodnocování signalizačního plánu vypracovaného Ing. P. žalovaný uvedl, že součástí spisu není samotné vyjádření Ing. P., nýbrž i přiložený signalizační plán, touto odborně způsobilou osobou vyhodnocený. Vzhledem k tomu měl správní orgán I. stupně možnost vyhodnotit vyjádření podle samotného signalizačního plánu, kdy vyjádření nebylo žádného důvodu zpochybňovat. Aby bylo vyjádření použitelné ve správním řízení, není podmínkou, aby ve spisu byl popis předmětného světelného signalizačního zařízení a popis jeho fungování. Žalovaný nepovažuje za potřebné zpracování znaleckého posudku za situace, kdy vyjádření odborníka na světelný signalizační plán logicky navazuje na svědecké výpovědi svědků. Žalovaný ani nepochybuje o tom, že světelné signalizační zařízení fungovalo tak, jak vyplývá z vyjádření Ing. P. a ze signalizačního plánu z předmětné doby, neboť pokud by takto nefungoval, muselo by docházet v předmětné době a místě k mnoha kolizním situacím, kdy navíc Ing. P. jasně uvedl, že světelná signalizace v předmětné době fungovala bez závad a byla v provozu. Pokud by nefungovala, byl by o tom záznam na dopravní ústředně, k čemuž však dle Ing. P. nedošlo. Toto vyjádření podle žalovaného logicky navazuje na výpovědi svědků policistů, kdy jejich výpovědi jsou zhodnoceny jako věrohodné, přičemž jde o nezávislé svědky, kteří se s žalobcem neznají, a nebyla na místě žádná pochybnost o jejich věrohodnosti. Z jejich výslechu vyplývá, že ze svého postavení v levém jízdním pruhu pro odbočení doleva na vozovce ulice Na Chmelnicích před křižovatkou s ulicí Karlovarská viděli spolehlivě, že žalobci v době jeho vjezdu do křižovatky, svítil červený signál, zatímco v jejich směru již svítil zelený signál. Z tohoto jejich vyjádření, které odpovídá písemnému vyjádření Ing. P. i signálnímu plánu, vyplývá, že ke střídání signálu docházelo standardně (když padne zelená pro směr jízdy policejního vozidla, je první červená pro vozidlo žalobce ve směru na Košutku). Žalovaný nemá důvod pochybovat o tom, že policisté v noční tmě za nízké frekventovanosti provozu mohli z pozice prvního vozidla před křižovatkou v jejich směru pozorovat změny signálu ve směru jízdy žalobce, kde věrohodnost tohoto závěru prokazují zejména fotografie dokumentující výhled policistů na základě požadavků žalobce. Podle žalovaného, přestože policisté předmětné skutečnosti pozorovali ještě příznivějších podmínek, než jsou na fotodokumentaci, neboť seděli ve vozidle na prvním místě před signalizačním zařízením v jejich směru jízdy, tedy z mnohem nižší výšky, než fotograf stojící navíc mimo předmětný jízdní pruh, je zřejmé, že pozorování změn světelného signálu by nebránil ani stav zachycený na fotodokumentaci. Vzhledem k tomu žalovaný nemá pochybnosti o tom, že výpovědi policistů jsou věrohodné, kdy policista D. popsal podrobně i děj změn světelného signálu a přibližnou vzdálenost při změně signálu ve směru jízdy žalobce ze zeleného na žlutý (100 m). Dále se oba policisté shodli v tom, že žalobce projel na červenou v době, kdy oni měli ve svém směru jízdy zelenou, a vše sledovali z pozice prvního vozidla před křižovatkou, kde byl minimální provoz. Důkaz fotodokumentací možného výhledu policistů na signalizační zařízení ve směru jízdy žalobce tak podle žalovaného podpořil správnost závěrů o možnosti tohoto výhledu policistů. Fotografie na č.l. 76 zachycuje oválnou světlou skvrnu cca. 2 cm šikmo vzhůru od levého předního světla vozidla zachyceného na snímku, kdy cca. 1 cm vlevo od této skvrny je žlutý hranatý předmět na sloupku, zřejmě směrová šipka, vedle které je vpravo též sloupek od tzv. semaforu pro chodce. Porovnáním s fotografií na č.l. 75 pořízenou za denního světla je podle žalovaného zřejmé, že se jedná o světelný signál ve směru jízdy žalobce, tedy na Košutku, z pohledu ulice Na Chmelnicích. Dále dle žalovaného žalobce v řízení neuplatňoval tvrzení o nefunkčnosti signalizačního zařízení. Toto začal zpochybňovat až v odvolání. Podle žalovaného žalobce může uplatňovat námitky v celém správním řízení, kdy na řízení o přestupku nelze uplatnit koncentraci řízení § 82 odst. 4 správního řádu, avšak již samotná fáze řízení, v níž žalobce námitku uplatňuje, napovídá o účelovosti této námitky. Pokud by světelné signalizační zařízení nefungovalo, muselo by v předmětné době podle žalovaného docházet opakovaně ke kolizím na křižovatce, o čemž by byl jednoznačně vyrozuměn provozovatel zařízení, tedy takovou informaci by Ing. P. při zpracování svého vyjádření musel mít, tak tomu však nebylo, o čemž svědčí právě vyjádření Ing. P. Z tohoto vyjádření a ze svědeckých výpovědí policistů je podle žalovaného prokázáno, že světelné signalizační zařízení fungovalo dle signálního plánu, a to nebyl jen ideální plánovaný postup při změně signálu, ale dokumentuje skutečné změny signálu v daném místě a čase. Za této situace podle žalovaného nebylo zapotřebí, aby změny signálů byly dále monitorovány a dokládány např. kamerovým systémem, neboť o funkčnosti systému není s ohledem na provedené důkazy důvod pochybovat. Vyjádření Ing. P. tak potvrzuje tvrzení policistů o tom, že světelné signalizační zařízení fungovalo a žalobce v době, kdy policistům svítil zelený signál, projel křižovatkou, ačkoliv mu svítil červený signál. Žalovaný se neztotožnil s argumentací správního orgánu I. stupně ohledně údajného pracovního poměru mezi svědkyní K. a žalobcem, když svědkyně uvedla toliko pracovní vztah vůči žalobci, nikoliv pracovní poměr. Nelze tedy na toto navazovat argumentaci o možné neobjektivnosti svědkyně. Žalovaný se však ztotožnil s tím, že ze svědeckých výpovědí vyplývá, že tato svědkyně na místě silniční kontroly nebyla a ve vozidle se nacházel žalobce sám. Výpovědi policistů považuje žalovaný ve shodě se správním orgánem I. stupně za věrohodné a nemá důvod zpochybňovat i toto tvrzení policistů. Pokud by se na místě prokazatelně nacházela další osoba, lze podle žalovaného předpokládat, že by svědci ve vozidle tuto osobu zahlédli, když uváděli, že prostor vozidla vizuálně kontrolovali a neviděli nikoho dalšího a současně si byli vědomi zatemněných skel v zadní části vozidla. Vzhledem k tomuto a současně ke skutečnosti, že existenci svědkyně ve vozidle začal žalobce namítat až při ústním jednání, považuje žalovaný za vyvrácené, že by se svědkyně na místě přestupku nacházela, čímž její tvrzení ztrácí na objektivnosti a jeví se odůvodněně účelovým. Vzhledem k tomuto závěru a dále k vyjádření svědkyně, že měli jet na zelenou, což je za situace popsané policisty nemožné, je podle žalovaného zjevné, že vyjádření této svědkyně je odůvodněně vyhodnoceno jako účelové a nevěrohodné. Provedení důkazu zkoumáním propustnosti skel vozidla žalobce považuje žalovaný za nadbytečné, neboť nelze vyloučit, že mohlo dojít k následnému dalšímu zatmavení skel na vozidle a stav skel nelze zpětně posoudit. Žalovaný poukázal i na část výpovědi policisty D., který uváděl, že pokud by folie na vozidle byly zcela neprůhledné, což zpochybnil, za takových okolností by postupoval s ohledem na jejich bezpečnost jinak. Tento svědek shodně jako svědkyně M. kontrolovali pohledem vozidlo přes boční sklo, a tedy by osobu na zadním sedadle museli vidět bez ohledu na zatmavení skel. Ani dokumentace k předmětnému vozidlu ohledně dodaných skel by nebyla podle žalovaného sto prokázat, v jakém stavu se skla nacházela v době spáchání přestupku. Nadto stav zatmavení skla vozidela nemá dle vyjádření svědků ohledně výhledu do vozidla žádnou relevantnost. Pro závěr o účelovosti vyjádření svědkyně K. podle žalovaného svědčí i to, že vyjádření policistů, vyjádření Ing. P. a signální plán prokazují odlišné skutečnosti, než které vyplývají z jejího tvrzení, žalovaný se tedy ztotožnil se závěrem o nadbytečnosti důkazu vyjádřením Meteorologického ústavu k počasí v inkriminovanou dobu, neboť skutečnost, že na signalizační zařízení ve směru jízdy vozidla žalobce bylo vidět, byla v řízení prokázána. Žalovaný dále poukázal na to, že svědci policisté k počasí shodně uvedli, že na signalizační zařízení viděli, navíc policista D. uvedl viditelnost ve směru zprava cca. 200 metrů a vyloučil déšť a mlhu, a že nebyla mlha, totéž potvrdila i svědkyně M. Podle žalovaného rovněž existenci mlhy žalobce zprvu nikterak neuváděl, teprve první zmínkou o mlze byl jeho dotaz na svědkyni M. poté, co svědek policista D. uvedl, že mlha v danou dobu nebyla. Tedy výhledové podmínky policistů začal žalobce napadat teprve na základě jejich výslechu. Je tak podle žalovaného na místě uvažovat o účelovosti tohoto tvrzení, kdy v návaznosti na ostatní námitky žalobce zejména směřující proti výpovědím svědků je zřejmé, že se tímto žalobce snaží znevěrohodnit výpovědi svědků, které byly jedním ze stěžejních důkazů o jeho vině z přestupku. Podle žalovaného jelikož tvrzení žalobce a svědkyně K. o existenci mlhy bylo vyvráceno společným tvrzením policistů, a současně bylo uplatněno až s odstupem v průběhu řízení v návaznosti na výslech policistů, nebylo zapotřebí neexistenci mlhy dále prokazovat, neboť o výpovědi policistů nevznikla pochybnost. Podle žalovaného pokud by se odvolatel od počátku domníval, že policisté jeho protiprávní jednání nemohli pozorovat z důvodu husté mlhy v době spáchání přestupku, toto by jistě uplatnil již v oznámení o přestupku, což neučinil a naopak dle svědeckých výpovědí policistů byl nejprve ochoten pokutu zaplatit a teprve následně si to rozmyslel s tím, že se pokusí vyhnout záznamu bodů za přestupek. Toto vyplývá z výpovědi policistky M. Výpovědi policistů nejsou považovány za jakýsi naddůkaz, jsou co do věrohodnosti hodnoceny stejně jako výpovědi jiných svědků, v daném případě však žádná skutečnost, která by napovídala nevěrohodnosti těchto výpovědí, nebyla v řízení zjištěna, naopak výpovědi navazovaly logicky na další důkazy ve spise, tedy uzavřený řetězec důkazů a získaných podkladů svědčí o vině žalobce z přestupku. Svědecké výpovědi nebyly jediným důkazem, na základě kterého byl žalobce uznán vinným. K neprovedení navržených důkazů žalovaný odkázal na § 52 správního řádu, když správní orgány mají povinnost provést všechny navržené důkazy, avšak musí provést veškeré důkazy potřebné ke zjištění skutečného zjištění stavu věci a pokud navržené důkazy neprovedou, musí se s tímto řádně vypořádat dle § 68 správního řádu. Dle žalovaného správní orgán I. stupně provedením výslechu svědkyně K.a prověřením výhledových možností policistů dostál zásadě rovnosti zbraní. Jelikož bylo dosaženo skutkového zjištění stavu věci mimo důvodnou pochybnost, nebylo důvodu provádět další navržené důkazy.  

O věci samé bylo rozhodnuto podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), neboť s tím žalobce i žalovaný souhlasili.

Žaloba není důvodná.

Soud má za to, že z výše provedeného shrnutí odůvodnění obou správních rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že správní orgány se v dané věci vypořádaly se všemi námitkami žalobce,  a to dostatečně podrobně a logicky. Se závěry správních orgánů se soud ztotožnil.

Soud tak rovněž za nadbytečné považuje doplnit dokazování o znalecký posudek za účelem ověření funkčnosti SSZ. Soud se ani neztotožnil s tvrzením žalobcem o to, že vyjádření Ing. P. ke světelné signalizaci je pouze statistickým vyjádřením o ideálním stavu SSZ. Z provedeného dokazování totiž jasně vyplynulo, že vyjádření Ing P. vycházelo ze signálního plánu monitorujícího situaci v rozhodném okamžiku. Správním orgánem opatřené odborné vyjádření Ing. P. je dle názoru soudu v tomto směru dostatečným důkazem, neboť bylo sepsáno osobou odborně způsobilou, opírá se o signální plán potvrzující průběh SSZ v inkriminované době a o správnosti údajů z těchto dokumentů vyplývajících nevznikly pochybnosti. Naopak, jak správně poukázaly správní orgány, vyjádření Ing. P. koresponduje s výpověďmi policistů, že když policistům svítila zelená, žalobce musel v té době projíždět na červenou.

Soud se také ztotožnil s argumentací obou správních orgánů o nadbytečnosti doplňování dokazování o zkoušku prostupnosti skel u vozidla žalobce, neboť není možné dodatečnou zkouškou prokázat stav skel v době spáchání přestupku. Doplňovat řízení by bylo dle názoru soudu nadbytečným i ve vztahu k opatřování kamerových záznamů, a to i pokud by vůbec byly k dispozici, neboť pořízené fotografie jednak dokladují rozmístění SSZ na předmětné křižovatce, a jednak potvrzují, že zakročující policisté mohli ze svého místa na křižovatce v ulici Na Chmelnicích vidět na SSZ žalobce ve směru z města na Košutku.

Rovněž opatřování kamerových záznamů ve vztahu k místu, kde měla k žalobci přistoupit svědkyně K., je podle soudu nadbytečným, neboť je rozhodující pouze, zda byla označená svědkyně přítomná při spáchání přestupku. Soud se přiklonil, stejně jako správní orgány, k verzi policistů, podle nichž byl žalobce ve vozidle sám, neboť nebyly zjištěny žádné konkrétní okolnosti, které by věrohodnost výpovědí policistů snižovaly. Nebyl zjištěn žádný zájem policistů na věci, či vztah k žalobci. Policisté v podstatných bodech vypovídali obdobně (o tom, kde stáli, nebo jak probíhala kontrola). Svědek D. zpozoroval žalobce již z větší vzdálenosti (cca 100), než svědkyně M. avšak i ona si byla jista, že viděla žalobce projet křižovatkou na červenou. Soud má za to, že za situace, kdy nevznikly pochybnosti o věrohodnosti policistů, je tvrzení žalobce o jejich možném postupu v závislosti na způsobu jejich hodnocení pouhou spekulací, a není zapotřebí v tomto směru provádět dokazování.

Na základě výše uvedeného soud neshledal žalobní námitky důvodnými, a žalobu proto zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého by měl nárok na jejich náhradu žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla žádnému z účastníků přiznána. 

V Plzni dne 28. července 2016

Mgr. Jana Komínková, v.r.

Za správnost vyhotovení: Martina Kerberová                             samosoudkyně