Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce: M. F., zast: Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem, Praha 2, Ječná 7, proti žalovanému: Ministerstvo v nitra, odbor azylové a migrační politiky, P.O. Box 121, Praha 4, o žalobě proti výroku o vyloučení odkladného účinku odvolání obsaženém v rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 23.4.2013, Č.j. OAM-10124-12/TP-2012,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Rozhodnutím ze dne 23.4.2013, č.j. OAM-10124-12/TP-2012 zamítl žalovaný žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu dle § 87h odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (výrok I. rozhodnutí) a dále rozhodl, že podle § 85 odst. 2 písm. a) správního řádu se vylučuje odkladný účinek odvolání (výrok II).
Zamítnutí žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu odůvodnil tím, že žadatel je osobou evidovanou v Schengenském informačním systému. Podle § 87k odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců ministerstvo žádost o vydání povolení k trvalému pobytu zamítne, jestliže je cizinec zařazen do informačního systému smluvních států. Dle § 87k odst. 2 k důvodu podle odst. 1 písm. d) se nepřihlédne, jde-li o vydání povolení k trvalému pobytu v zájmu České republiky, z humanitárních nebo z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele, nebo z důvodu plnění mezinárodního závazku. Cizincem uváděné důvody ale podle žalovaného nelze považovat za důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 87h odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Zamítnutí žádosti je tak plně odůvodněno skutečností, že žadatel je osobou evidovanou v Schengenském informačním systému.
Podle § 85 odst. 2 písm. a) správního řádu může správní orgán vyloučit odkladný účinek odvolání, jestliže to naléhavě vyžaduje veřejný zájem. V daném případě správní orgán k takovému závěru dospěl, jelikož žadatel je osobou evidovanou v Schengenském informačním systému, je žádoucí (tj. ve veřejném zájmu), aby respektoval zákaz vstupu (a pobytu) na území schengenského prostoru vzniknuvší rozhodnutím Rakouské republiky o vyhoštění.
Žalovaný uzavřel, že vzhledem k výše uvedenému jsou splněny podmínky pro zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu dle § 87k odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců a pro vyloučení odkladného účinku odvolání ve smyslu § 85 odst. 2 písm. a) správního řádu. Poučil žalobce o možnosti podat proti rozhodnutí odvolání, s tím, že podání odvolání nemá odkladný účinek.
Žalobce podal žalobu proti výroku č. II rozhodnutí, jímž byl vyloučen odkladný účinek odvolání. Podle žalobce nejsou splněny podmínky § 85 odst. 2 písm. a) správního řádu, dle něhož vyloučení odkladného účinku vyžaduje naléhavý veřejný zájem. K přípustnosti žaloby odkázal na rozsudek rozšířeného senátu NSS čj. 7 As 26/2009-65 ze dne 7.9.2010 a uvedl, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o trvalý pobyt je rozhodnutím ve smyslu § 65 s.ř.s., a proto je soudní přezkum výroku o vyloučení odkladného účinku odvolání přípustný.
Nesouhlasil s odůvodněním výroku č. II. rozhodnutí, podle něj není dána naléhavost veřejného zájmu na vyloučení odkladného účinku odvolání. Schengenský informační systém je primárně systémem informačním, záznam v něm nepředstavuje nepřekonatelnou překážku pobytu, samotná evidence cizince v SIS tedy neindikuje veřejný zájem na vycestování cizince. I kdyby zde tento veřejný zájem bylo možno dovodit, nebyl by podle žalobce tak naléhavý, aby to odůvodnilo vyloučení odkladného účinku odvolání. Rozhodnutí o vyhoštěné z Rakouské republiky je totiž téměř 14 let staré, od doby, kdy žalobce byl z Rakouské republiky vyhoštěn, pobývá nepřetržitě v České republice, kde má syna, rodinu a družku, takže podle něj naopak existuje silný veřejný zájem na tom, aby v ČR pobýval včetně doby odvolacího řízení. Výrok II rozhodnutí tak podle žalobce je v rozporu s § 85 odst. 2 písm. a) správního řádu, je nedostatečně zdůvodněný a nepřiměřeně přísný.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že záznam v informačním systému SIS byl učiněn podle mezinárodní smlouvy (závazné pro ČR) na základě rozhodnutí státního orgánu Rakouské republiky, který rozhodl, že zákaz vstupu na území schengenského prostoru platí u žalobce do 15.6.2016. Smyslem mezinárodní úpravy je zabránit dotčeným cizincům vstupovat a pobývat na území smluvních států. Mezinárodní závazky hovoří jednoznačně proti dalšímu pobytu žalobce na území ČR, proto správní orgán využil ust. § 85 odst. 2 písm. a) správního řádu, když naléhavým veřejným zájmem bylo respektování mezinárodních závazků ČR. Podle § 87k odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců je důvodem pro zamítnutí žádosti zařazení cizince do informačního systému smluvních států. Vzhledem k naplnění i druhé podmínky tohoto ustanovení, tedy poskytnutí dodatečných informací od přísl. rakouského státního orgánu, po jejichž vyhodnocení vyšlo najevo, že trvá nebezpečí, že žalobce závažným způsobem narušuje veřejný pořádek při pobytu na území schengenského prostoru, bylo přistoupeno k vyloučení odkladného účinku odvolání.
Soud vycházel z těchto podstatných skutečností:
Podle § 85 odst. 1 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, má včas podané a přípustné odvolání odkladný účinek. V důsledku odkladného účinku odvolání nenastává právní moc, vykonatelnost, ani jiné právní účinky rozhodnutí.
Podle § 85 odst. 2 písm. a) správního řádu správní orgán může odkladný účinek odvolání vyloučit, jestliže to naléhavě vyžaduje veřejný zájem.
Podle § 85 odst. 4 správního řádu vyloučení odkladného účinku odvolání musí být odůvodněno. Výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání je součástí rozhodnutí ve věci; proti tomuto výroku se nelze odvolat.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že o vyloučení odkladného účinku odvolání rozhoduje prvostupňový správní orgán samostatným výrokem v rámci rozhodnutí ve věci, a to s konečnou platností v jednoinstančním řízení.
K otázce přípustnosti žaloby proti výroku rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku odvolání soud poukazuje na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 7.9.2010, č.j. 7 As 26/2009-58, publikovaný pod č. 2191/2011 Sb. NSS, podle jehož závěrů „výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání podle § 85 odst. 2 správního řádu obsažený v rozhodnutí správního orgánu o správním vyhoštění cizince podle § 119 cizineckého zákona je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s.ř.s., jež nemá předběžnou povahu a ani se jím neupravuje vedení řízení před správním orgánem, a není proto vyňato ze soudního přezkumu dle § 70 soudního řádu správního“. Uvedené podle Městského soudu v Praze dopadá i na předmětný výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání obsažený v rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu má povahu rozhodnutí dle § 65 odst. 1 s.ř.s., dotýká se pobytového statusu cizince na území, a za těchto podmínek je i vyloučení odkladného účinku odvolání proti rozhodnutí prvostupňového orgánu o zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu soudně přezkoumatelným, neboť mění časové parametry účinků prvoinstančního rozhodnutí ve věci samé (v důsledku vyloučení odkladného účinku odvolání se prvostupňové rozhodnutí, byť jen dočasně do doby rozhodnutí odvolacího orgánu, stane vykonatelným či nabyde jiných právních účinků).
Žalobou napadený výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání obsažený v rozhodnutí žalovaného ze dne 23.4.2013, čj. OAM-10124-12/TP-2012 tedy podle mínění soudu není ze soudního přezkumu vyloučen. Městský soud v Praze však z obsahu předloženého spisového materiálu zjistil, že rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23.4.2013, čj. OAM-10124-12/TP-2012 bylo zrušeno a věc byla ministerstvu vrácena k novému projednání, a to rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 19.9.2013, č.j. MV-87680-5/SO-2013, které podle vyznačené doložky nabylo právní moci dne 20.9.2013.
Z povahy výroku o vyloučení odkladného účinku odvolání je zřejmé, že jakkoli má samostatný normativní obsah (časově posouvá vykonatelnost či jiné právní účinky rozhodnutí, jehož se týká, přičemž v případě, že prvostupňové rozhodnutí v odvolacím řízení neobstojí, oproti standardní situaci, kdy by odkladný účinek vyloučen nebyl, způsobuje, že prvostupňové rozhodnutí se, byť jen dočasně, do jeho zrušení či změny druhostupňovým správním orgánem stane vykonatelným či nabude jiných právních účinků), zasahuje do práv či povinností účastníků řízení pouze ve spojení se samotným „věcným“ výrokem prvostupňového rozhodnutí. V tomto smyslu lze výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání považovat za akcesorický a dočasný výrok. Jeho právní účinky stojí a padají s existencí „věcného“ výroku prvostupňového rozhodnutí (jeho zrušením odvolacím orgánem zaniká i vyloučení odkladného účinku odvolání), resp. v případě, že „věcný“ výrok prvostupňového rozhodnutí v odvolacím řízení beze změny obstojí, stojí a padají s právní mocí prvostupňového rozhodnutí nastávající oznámením rozhodnutí o odvolání účastníkům (srovnej rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 26/2009-58 ze dne 7.9.2010).
Jelikož v souzené věci bylo rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23.4.2013, čj. OAM-10124-12/TP-2012 o zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu pravomocně zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání, zaniklo i vyloučení odkladného účinku odvolání (rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve shora uvedeném rozsudku ze dne 7.9.2010, č.j. 7 As 26/2009-58 mimo jiné konstatoval, že zrušením rozhodnutí o vyhoštění odvolacím orgánem zaniká i vyloučení odkladného účinku odvolání).
Protože žalobou napadené rozhodnutí (výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání) v době rozhodování soudu neexistuje, soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) pro nesplnění podmínky řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 39/2011-60 ze dne 19.5.2011).
O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s.ř.s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
O vrácení soudního poplatku ve výši 2000,- Kč zaplaceného z podané žaloby soud rozhodl podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, podle kterého byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 20. září 2016
JUDr. Eva Pechová, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: