č. j. 45 A 58/2015 – 33
U S N E S E N Í
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobce Bc. O. F., bytem M., K., zastoupeného JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem Vodičkova 709/33, 110 00 Praha, proti žalovanému Řediteli Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, se sídlem Na Baních 1535, 156 64 Praha 5 - Zbraslav, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2015, č. j. KRPS-4779-26/ČJ-2015-0100KR-PK,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 11. 2015 se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ve věcech kázeňských č. 151/2015 ze dne 7. 8. 2015, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání jednání, jež má znaky přestupku v provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a toto rozhodnutí potvrdil.
V návaznosti na výzvu k vyjádření k žalobě žalovaný dne 13. 5. 2016 soudu sdělil, že bylo ve věci žalobou napadeného rozhodnutí zahájeno ministrem vnitra přezkumné řízení.
Podáním ze dne 14. 9. 2016, doručeným soudu téhož dne, vzal žalobce podanou žalobu v celém rozsahu zpět, neboť žalobou napadené rozhodnutí bylo v přezkumném řízení rozhodnutím ministra vnitra ze dne 29. 8. 2016, č. j. MV-69933-5/KM-2016, zrušeno. Zároveň žalobce požádal o přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 11.374 Kč, odpovídající poskytnutým úkonům právní služby dle vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění vyhlášky č. 486/2012 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), za dva úkony v řízení předcházejícím podání žaloby, dva úkony v soudním řízení a čtyři paušální částky jako náhrada hotových výdajů.
Vzhledem k tomu, že podání žalobce obsahující zpětvzetí návrhu nevzbuzuje z hlediska svého označení ani obsahu jakékoliv pochybnosti, soud řízení o podaném návrhu zastavil. Vyšel přitom z ustanovení § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), podle něhož soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
Vzhledem k tomu, že řízení skončilo zastavením před prvním jednáním, postupoval soud podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč. Soud tedy současně v souladu s výše uvedeným rozhodl o tom, že se žalobci vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč.
O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení.“
V dané věci nedošlo k uspokojení žalobce, neboť o to se jedná pouze tehdy, proběhl-li postup dle § 62 s. ř. s., což však není případ projednávané věci. V dané věci došlo ke zpětvzetí návrhu s odkazem na zrušení napadeného rozhodnutí ministrem vnitra v rámci přezkumného řízení, proto přiznání náhrady nákladů ve prospěch navrhovatelů připadá v úvahu pouze z důvodu pozdějšího chování odpůrce. Úkon vedoucí ke zrušení napadeného rozhodnutí zde ovšem neprovedl přímo odpůrce, nýbrž jemu nadřízený správní orgán. To může budit dojem, že zpětvzetí nebylo učiněno pro pozdější chování samotného odpůrce, ale pro pozdější chování někoho jiného, a proto podmínka vyjádřená ve druhé větě ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. není splněna. S takovým závěrem však soud nesouhlasí, neboť doslovný výklad zmiňovaného ustanovení by vedl k absurdním situacím, kdy v případě zrušení návrhem napadeného správního aktu samotným správním orgánem v rámci autoremedury (srov. § 95 odst. 2 správního řádu) by byla navrhovateli náhrada nákladů řízení přiznávána, zatímco v případě zrušení téhož napadeného správního aktu nadřízeným správním orgánem z téhož důvodu (nebo i pro závažnější porušení právních předpisů) v rámci přezkumného řízení by již k přiznání náhrady nákladů řízení nedošlo. Tento doslovný výklad je však dle názoru zdejšího soudu neudržitelný. Smysl ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. je totiž zřejmý: Nezatěžovat fyzické nebo právnické osoby výdaji za soudní řízení v případech, kdy orgány veřejné moci samy dodatečně odstraní důvod, kvůli němuž byl návrh podán (není přitom rozhodné, zda by navrhovatel se svým návrhem uspěl či nikoliv). Zdejší soud se proto domnívá, že pozdějším chováním odpůrce ve smyslu § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s. nemusí být vždy jen chování správního orgánu, který je odpůrcem, ale podle situace jím může být též chování jiného orgánu veřejné moci, v jehož pravomoci je prolomit účinky návrhem napadeného správního aktu, popř. jinak zasáhnout do postupů či úkonů správního orgánu poté, co došlo k zahájení řízení podle s. ř. s. Jedná se tedy o situace, kdy si ještě před projednáním návrhu soudem orgány veřejné správy v rozsahu svých pravomocí a kompetencí „udělaly pořádek v dané věci samy“ (viz závěry Krajského soudu v Hradci Králové v usnesení ze dne 6. 1. 2012, č. j. 30 A 5/2011-52). V nyní posuzované věci je z tohoto hlediska podstatné, že dozorčí orgán, který žalobou napadené rozhodnutí zrušil v přezkumném řízení, vykonává svou pravomoc v téže oblasti jako orgán, který návrhem napadené rozhodnutí vydal. Ústřední orgán vykonávající dozorovou činnost přitom nastolil přesně ten stav, kterého se žalobce domáhal svým návrhem, tj. došlo ke zrušení rozhodnutí vydaného žalovaným. V tomto ohledu je již lhostejné, zda byl návrh věcně důvodný či nikoliv, podstatné je, že jeho předmět odpadl v důsledku počínání správních orgánů. Zpětvzetí návrhu tak není nic jiného než bezprostřední reakce na jednání odehrávající se v hierarchii orgánů téže soustavy, do níž patří i žalovaný. Soud proto dospěl k závěru, že podmínka vyplývající z ustanovení § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s. je splněna, a náhradu nákladů řízení žalobci přiznal, a to jen nákladů vynaložených v řízení před soudem, neboť náhradu nákladů vynaložených ve správním řízení nelze podle soudního řádu správního přiznat (arg. § 60 odst. 1 s. ř. s.).
Přiznaná náhrada nákladů řízení ve výši 9.228 Kč se skládá z nevrácené části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 8.228 Kč. Tuto částku tvoří odměna za dva úkony právní služby při zastupování po 3.100 Kč [převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu], dále dvě paušální částky jako náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a podle § 57 odst. 2 s. ř. s. náhrada za DPH ve výši 1.428 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen žalobci zaplatit ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám jeho zástupce.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 23. září 2016
Mgr. Jitka Zavřelová, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost: Alena Léblová