62 A 55/2015-66
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D.
v právní věci žalobce: Š. N., bytem T. 979, T., zastoupený Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 27.2.2015, č.j. MV-68755-3/SO-2014,
t a k t o:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
O d ů v o d n ě n í:
Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 27.2.2015, č.j. MV-68755-3/SO-2014, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 7.4.2014, č.j. OAM-1687-11/ZR-2013. Tímto rozhodnutím bylo dle § 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon
č. 326/1999 Sb.“), zrušena žalobci platnost povolení k trvalému pobytu na území České republiky, a dále mu byl podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., udělen výjezdní příkaz.
I. Shrnutí žalobní argumentace
Žalobce namítá, že rozhodnutí žalované je nejen nezákonné, nýbrž
i nepřiměřené a nepřezkoumatelné. Žalovaná se podle žalobce řádně nevypořádala s odvolacími námitkami a dostatečně nezjistila skutkový stav věci, pokud jde
o existenci skutečné a aktuální hrozby ze strany žalobce pro základní zájmy společnosti.
Argumenty prvostupňového orgánu a žalované mají podle žalobce charakter spekulativní a čistě preventivní, přičemž jednání žalobce bylo hodnoceno pouze paušálně. Správní orgány nevzaly v úvahu několik let trvající řádný způsob života žalobce. Pokud jde o výrok prvostupňového rozhodnutí, není z něho zřejmé, zda žalobce je hrozbou pro bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek.
S odkazem na zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém
a procesním, a zejména na judikaturu Soudního dvora EU, navazující na směrnici 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS, žalobce argumentuje tak, že i jednání kvalifikované jako trestný čin cizince samo o sobě nelze považovat za hrozbu pro veřejný pořádek či jeho porušení.
Z existence odsouzení pro trestný čin lze podle žalobce vycházet pouze tehdy, pokud okolnosti, které k protiprávnímu jednání vedly, ukazují na osobní chování, které představuje trvající ohrožení veřejného pořádku. Uplatnění pojmu veřejného pořádku tak předpokládá existenci skutečného a dostatečně závažného ohrožení, kterým je dotčen základní zájem společnosti a které překračuje intenzitu jednání popsaného v některé ze skutkových podstat trestných činů uvedených v trestním zákoníku. To však nebyl případ žalobce.
Žalobce dále namítá, že v jeho případě nebylo zohledněno jeho právo na respektování soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalovaná dopad svého rozhodnutí z hlediska přiměřenosti neodůvodnila, ač žalobce žije na území České republiky se svým synem a matkou. Svůj rodinný život přitom žalobce nemůže s ohledem na zájmy dětí a bezpečnostní důvody realizovat v zemi původu. Okolnostmi dopadu zrušení trvalého pobytu do práva na rodinný život žalobce se pak oba správní orgány zabývaly nedostatečně, když neprovedli ani výslech manželky žalobce či jeho syna.
Z výše uvedených důvodů se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před soudem.
II. Shrnutí procesního stanoviska žalované
Žalovaná odkázala na obsah napadeného rozhodnutí, které má za srozumitelné a plně přezkoumatelné ve všech žalobcem zpochybňovaných aspektech věci,
a navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Taktéž žalovaná setrvala na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před soudem.
III. Posouzení věci
Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).
Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v rámci žalobních bodů, jak je uplatnil žalobce v podané žalobě podle § 75 odst. 2 s.ř.s., podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalované postupem podle § 75 odst. 1 s.ř.s.
Ze správního spisu vyplynulo, že důvodem pro zahájení správního řízení z moci úřední dne 30.7.2013 o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu bylo zjištění prvostupňového orgánu z opisu z rejstříku trestů, že žalobce byl v roce 2012 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let nepodmíněně za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy ve smyslu § 283 odst. 1 a 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, a dále že byl odsouzen i v roce 2001. Na základě těchto skutečností prvostupňový orgán dospěl k závěru, že žalobce závažným způsobem narušuje veřejný pořádek.
Podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. ministerstvo rozhodnutím zruší povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, není-li zahájeno řízení o správním vyhoštění.
Namítá-li žalobce nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalované, tak taková námitka by byla důvodná, pokud by z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nebylo zřejmé, jak o věci žalovaná uvážila a proč má odvolací námitky za liché, mylné nebo vyvrácené, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodla a jakými úvahami se řídila při hodnocení důkazů; argumentace uvedená v odůvodnění rozhodnutí žalované však odpovídá kritériím přezkoumatelného správního rozhodnutí a představuje dostatečnou odpověď jak na odvolací námitky žalobce, tak obsahuje dostatečnou argumentaci co do hodnocení zjištěných skutečností ve vztahu k pojmu závažné narušení veřejného pořádku. Žalovaná se též dostatečně zabývala dopadem zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu žalobce do jeho soukromého a rodinného života.
Pokud žalobce namítá, že mu není zřejmé, jakou ze skutkových podstat ve smyslu § 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. svým jednáním naplnil, tak z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že prvostupňový orgán dospěl k závěru, že žalobce závažně narušuje veřejný pořádek. Stejně tak je to zřejmé z rozhodnutí žalované (zejména str. 3 žalobou napadeného rozhodnutí). Proto výrok společně s dostatečnou specifikací naplnění podmínek pro aplikaci
§ 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., vyplývající z odůvodnění rozhodnutí žalované, v soudním přezkumu obstojí.
Namítal-li žalobce, že naplnění pojmu veřejný pořádek bylo žalovanou nedostatečně individuálně posouzeno, bez zohlednění zejména evropské judikatury, tak k tomu soud uvádí, že žalovaná s odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26.7.2011, č.j. 3 As 4/2010-151, zdůraznila, že v případě žalobce šlo o jednání osobní, představující akutní a závažné ohrožení zájmů české společnosti. Podle žalované jsou zločiny na úseku distribuce drog považovány za jedny z nejzávažnějších, žalobce navíc zločin spáchal ve značném rozsahu. Žalovaná dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.11.2011, č.j. 3 As 21/2011-88, zdůraznila, že je vždy třeba zvažovat, o jaký trestný čin cizince se jednalo a jakým konkrétním jednáním se jej pachatel dopustil; bylo-li jednání žalobce soudem kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin, lze takové jednání podřadit pod závažné narušení veřejného pořádku. Žalovaná dále zohlednila konkrétní zjištění, která vyplývají z rozsudku trestního soudu, a sice že žalobce vystupoval na území České republiky pod několika různými identitami a že v zemi původu má kriminálně závadový záznam z roku 2008 (padělání dokladu/dokumentu). Ve Švýcarsku byl žalobce vyšetřován v souvislosti s nelegálním transferem narkotik v letech 2000, 2002 a 2004, a dále byl žalobce v minulosti odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců za trestný čin nedovoleného překročení státní hranice. Opatření přijaté v zájmu ochrany veřejného pořádku je v daném případě podle žalované opodstatněné, a to rovněž z toho důvodu, že od doby propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dne 19.8.2014 neuplynula tak dlouhá doba, aby bylo možné tvrdit, že žalobce v současné době riziko pro veřejný pořádek již nepředstavuje.
Takto provedenému hodnocení ze strany žalované nemá zdejší soud co vytknout, neboť žalobce, ač od roku 2005 držitel nejvyššího stupně pobytového oprávnění, jakého mohl v České republice dosáhnout, tedy trvalého pobytu, zasáhl závažným způsobem (distribuce heroinu) do základních hodnot státu (zdraví a bezpečnost), kdy ani dosavadní délka doby od propuštění žalobce z trestu odnětí svobody do rozhodnutí žalované není důvodem, pro který by na jeho případ § 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. nedopadal. Není tedy důvodná námitka, že žalovaná nevzala v úvahu několik let trvající řádný způsob života žalobce od spáchání předmětných skutků; žalobce byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody dne 19.8.2014, přičemž o jeho odvolání žalovaná rozhodla dne 27.2.2015. Taková argumentace by mohla být přiléhavá v případech, kdy by po mnoha letech po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody bylo zahájeno řízení o zrušení platnosti trvalého pobytu cizince, což však není případ žalobce.
Zdejší soud přitom souhlasí se žalobcem v tom, že v případech, kdy jde
o posuzování, zda cizinec představuje nebezpečí pro veřejný pořádek, je třeba zvažovat individuální okolnosti daného případu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10.3.2016, č.j. 5 Azs 2/2016-30, č. 3462/2016 Sb. NSS). Tomuto požadavku oba správní orgány dostály, neboť to nebyla pouhá trestněprávní dimenze jednání žalobce, která by byla správními orgány zohledněna, nýbrž i konkrétní jednání žalobce a míra jeho závažnosti. Nadto žalovaná přihlédla
i k dalším individuálním okolnostem. Není tedy důvodná námitka, že případ žalobce byl posuzován paušálně a na základě pouhých spekulací. Oba správní orgány tak podle zdejšího soudu dostály požadavkům obsaženým v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26.7.2011, č.j. 3 As 4/2010-151, č. 2420/2011 Sb. NSS.
Pokud jde o dopad zrušení povolení k trvalému pobytu do práva na rodinný a soukromý život, tak odsouzení pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spadá pod důvod, pro který je i přes zásah do rodinného a soukromého života cizince přiměřené zrušit mu povolení k trvalému pobytu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.10.2016, č.j. 2 Azs 147/2016-30). K tomu zdejší soud doplňuje, že prvostupňový orgán zohlednil existenci rodinných vazeb žalobce na území ČR (manželka a syn narozený v roce 2000, s nimiž žalobce má fungující vztah), nicméně zdůraznil, že dopad do těchto vytvořených vazeb není nepřiměřený, neboť žalobci nebyl zakázán další pobyt na území a bylo mu pouze odebráno nejvyšší možné pobytové oprávnění, které může cizinec v České republice získat. Takové rozhodnutí podle prvostupňového orgánu a žalované proto ve vztahu k rodinným vazbám žalobce není nepřiměřené. Žalovaná se přitom dopadem zrušení povolení k trvalému pobytu do soukromého a rodinného života též zabývala; zdůraznila, že osobní styk s rodinnými příslušníky může žalobce realizovat prostřednictvím krátkodobých víz a může též požádat o nižší pobytový status. Poukázala též na vazby žalobce k zemi původu (Makedonská republika), kde má rodiče, s nimiž udržuje písemný kontakt, a kde může realizovat i svůj rodinný život. Takové hodnocení přiměřenosti následku jednání, jakého se žalobce v České republice dopustil, je podle zdejšího soudu dostatečné a po stránce věcné nelze dospět k opačným závěrům.
Provedené hodnocení přiměřenosti zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu žalobce je souladné i s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb.), podle něhož má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence, přičemž státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. V dané situaci rodinné vazby žalobce k manželce a synovi nepřevážily veřejný zájem na tom, aby na území České republiky měli cizinci, kteří se na jejím území dopustili závažné trestné činnosti výše specifikovaného charakteru, trvalý pobyt, což zákonodárce promítl právě do § 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. Z hlediska základních zájmů státu je těžko představitelné, aby mohlo být za dané situace odnětí statusu trvalého pobytu bez dalšího vnímáno jako objektivně nepřiměřené s poukazem na skutečnost, že žalobce má na území České republiky manželku a nezletilé dítě. Nebylo proto důvodu, aby prvostupňový orgán či žalovaný prováděli výslech manželky a syna žalobce jako svědků, nadto za situace, kdy fungující rodinné vazby žalobce nebyly nikterak zpochybněny.
Pokud jde o argumentaci uplatněnou u jednání, v níž žalobce poukazoval na to, že se mu „nedávno“ narodilo druhé dítě, tak k ní soud s ohledem na § 75 odst. 1 s.ř.s. nepřihlížel.
Soud tedy dospěl k závěru, že v žádném ze žalobních bodů není žaloba důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
IV. Náklady řízení
O nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, to by náleželo procesně úspěšné – žalované. Zdejší soud však nezjistil, že by žalované v souvislosti s řízením vznikly náklady přesahující rámec její běžné úřední činnosti, proto jí náhrada nákladů řízení nebyla soudem přiznána.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních
u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.
a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 2. února 2017
Za správnost vyhotovení: David Raus,v.r.
Romana Lipovská předseda senátu