22Af 54/2015-54 [OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. v právní věci žalobce J. S. Autodoprava, bytem
a místem podnikání O.-P., P. 943/1, zastoupeného Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Stodolní 7, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem v Praze 4, Budějovická 7,
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13.2.2015 č.j. 9155/2015-900000-304.5 a ze dne 16.2.2015 č.j. 9399/2015-900000-304.5 ve věcech propadnutí zajištěného vybraného výrobku,
takto:
O d ů v o d n ě n í :
Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 13.2.2015 č.j. 9155/2015-900000-304.5 a ze dne 16.2.2015 č.j. 9399/2015-900000-304.5, jimiž byla způsobem specifikovaným ve výrocích napadených rozhodnutí změněna rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 9.10.2014 č.j. 97254/2014-570000-12 a č.j. 97256//2014-570000-12, kterými bylo rozhodnuto o propadnutí zajištěného vybraného výrobku-minerálního oleje kódu KN 27101961 v množství 10.000 litrů, které byly zajištěny rozhodnutím Celního úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 30.4.2014 č.j. 43289/2014-570000-32.2 a propadnutím zajištěného vybraného výrobku-minerálního oleje kódu KN 27101961 v množství 2.800 litrů, které byly zajištěny rozhodnutím Celního úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 30.4.2014 č.j. 43320/2014-570000-32.2.
V podané žalobě žalobce vymezil tyto žalobní body:
1) Napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, neboť žalovaný nepřezkoumal správnost prvostupňových rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v odvolání a jeho rozhodnutí jsou postavena pouze na domněnkách, kdy nesprávně zjistil a posoudil skutkový stav a nesprávně zhodnotil žalobcem tvrzené skutečnosti a předložené doklady. Žalobce byl postupem správních orgánů obou stupňů zkrácen na svých právech. Správní orgány porušily předpisy správního řízení i zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném znění (dále jen ZSD).
2) Napadená rozhodnutí jsou založena na nesprávném posouzení důkazní situace. Žalobce považuje napadená rozhodnutí po stránce skutkové
i právní za absolutně nesprávná. Již v rámci prvostupňového řízení žalobce zdůrazňoval, že v nadzemní nádrži Bencalor a v autocisterně Mercedes-Benz RZ: X se v době zajištění nacházel zůstatek motorové nafty z předchozího zásobování. Doklady o tomto zboží žalobce následně předložil Celnímu úřadu Moravskoslezského kraje (dále jen CÚ), neboť jej neměl v době kontroly okamžitě k dispozici. Na tuto naftu tak nelze pohlížet jako na minerální olej skladovaný bez dokladu o řádném zdanění. Předložené důkazy (faktury 13-0000018 a 13-0000015) jsou nepochybně součástí správního spisu. Žalobce dále opakovaně zdůraznil, že se v nádrži a autocisterně nacházel nově přečerpaný minerální olej z dopravního prostředku společnosti EUROSPEDA s.r.o., kdy tato společnost působí na českém trhu dlouhodobě a zboží, které dodává, je vždy na území ČR řádně zdaněno. Předchozí dodavatel žalobce ukončil svou činnost, a proto si žalobce objednal dodání motorové nafty dle objednávky ze dne 21.4.2014
u dodavatele společnosti KRONOS TRADE p.c., s níž má již předchozí zkušenosti a předpokládal, že obdrží objednanou motorovou naftu určenou ke spotřebě v odpovídajícím daňovém režimu. Dodávka byla sjednána
na pondělí 28.4.2015, avšak cisterna dorazila již v pátek brzy ráno.
Na místě nebyl přítomen žalobce ani žádný odborný personál. Zaměstnanec, který se na místě nacházel v době příjezdu cisterny, povolil přečerpání do nádrže a autocisterny, neboť se domníval, že se jedná
o bezvadnou motorovou naftu očekávanou v pondělí na základě již shora uvedené objednávky. Zaměstnanec jednal v dobré víře, že jde o právně bezvadné zboží a nebyl schopen dodávku posoudit. Pouhé konstatování správního orgánu, že žalobce skladoval prostředky bez příslušných dokladů podle ust. § 5 ZDP, proto žalobce považuje za liché a nepodložené. Správní orgán nesprávně posoudil skutkový stav a nesprávně postupoval podle ust. § 42 odst. 2 ZSD. Jeho postup považuje žalobce za rozporný se zákonem a rozhodnutí pro něj není přesvědčivé, čímž je porušena zásada správního řízení dle ust. § 3 odst. 4 „předchozího správního řádu“.
3) Správní orgán I. stupně v odůvodnění svých rozhodnutí uvedl, že se jedná o topný olej KN27101999 a nikoli deklarovanou motorovou naftu. Žalovaný toto zjištění pokládá za věrohodné, neboť má za prokázané, že se jednalo v obou případech o jiný minerální olej, než je motorová nafta. Žalobce namítá, že se žalovaný opírá o nesprávná skutková zjištění CÚ,aniž by
se konkrétněji vypořádal s námitkou dobré víry žalobce, který s ohledem
na shora uvedené tvrzení a označené důkazy má za prokázané, že
se na základě předložených faktur oprávněně domníval, že se jedná
o motorovou naftu. Stejně tak byl v dobré víře i jeho nekompetentní zaměstnanec, který připustil přečerpání cisterny.
4) Správní orgány obou stupňů postupovaly v rozporu s ust. § 3 odst. 3 správního řádu a nepokusily se o smírné vyřízení věci. Nezohlednily, že žalobce vybrané výrobky následně řádně dodanil, kdy za daň z minerálních olejů za zdaňovací období březen, duben, květen 2012, září, říjen 2013 a duben 2014 zaplatil celkově částku 4.953.124 Kč, která byla zajištěna rozhodnutím CÚ na žalobcových účtech. Žalobce má za to, že došlo k dvojímu sankcionování, neboť byly-li vybrané výrobky řádně zdaněny, považuje sankci jejich propadnutí za neopodstatněnou a nezákonnou.
Žalobce dále zdůraznil, že daňovou povinnost vztahující se k vybraným výrobkům splnili již dodavatelé společnosti ZUGANA s.r.o. a Finanční a leasingová s.r.o., takže žalobci daňová povinnost nevznikla. S ohledem
na to považuje žalobce závěry odvolacího orgánu za nesprávné. Jestliže mu nevznikla povinnost odvést z vybraných výrobků daň, nemohl se dopustit žádného porušení zákona o spotřebních daních a sankce je neadekvátní a je zřejmým projevem dvojího sankcionování, čímž dochází k porušení základních zásad správního řízení.
5) Žalobce dále označil za nesprávný názor žalovaného, že ust. § 42d ZSD je sankčním ustanovením, které stanoví, že subjektu, který poruší zákonnou povinnost podle ust. § 42 odst. 1 a 2 ZSD musí být bezpodmínečně uložena majetková sankce spočívající v odnětí jeho vlastnického práva k vybraným výrobkům. V daném případě byly vybrané výrobky řádně zdaněny a skladovány na základě příslušných dokladů, takže tvrzení správního orgánu se nezakládá na pravdě a vychází z nesprávných skutkových zjištění.
Žalovaný ve vyjádření uvedl v prvé řadě, že pro posuzované řízení nelze použít zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen správní řád), neboť procesním předpisem v řízení o zajištění vybraných výrobků je zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění (dále jen daňový řád). Principy správního řízení proto porušeny být nemohly. Žalobce se navíc opakované dovolává uplatnění zásad správního řízení, avšak dle právní úpravy předchozího správního řádu, tj. zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, který pozbyl účinnosti ke dni 31.12.2005. Žalovaný upozornil, že žalobce ve své argumentaci směšuje různá řízení, neboť faktury č. 13-0000018 a č. 13-0000015 totiž předložil nikoliv v řízeních, na jejichž základě byla vydána napadená rozhodnutí, ale v řízení týkajícím se zajištění a následného propadnutí 28.950 l minerální oleje zajištěného v jiné provozovně žalobce na ulici Šenovská v Ostravě-Bartovicích.
O propadnutí tohoto vybraného výrobku bylo rozhodnuto rozhodnutím Celního úřadu Moravskoslezského kraje č.j. 97251/2014-570000-12 a následně žalovaným v odvolacím řízení pod č.j. 8579/2015/90000-304.5 (věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22Af 26/2015). Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce, že v posuzovaných řízeních nesprávně zjistil skutkový stav a nesprávně vyhodnotil důkazní situaci. Námitky týkající se skutkového stavu vznesl žalobce již v průběhu správního řízení, přičemž žalovaný se s nimi ve vztahu k vybraným výrobkům zajištěným v nadzemní nádrži Bencalor, jakož i ve vztahu k vybraným výrobkům zajištěným v autocisterně Mercedes-Benz RZ: X vypořádal v bodech [24]-[28] napadených rozhodnutí. Na tato odůvodnění žalovaný dále plně odkázal. Rovněž tak se žalovaný vypořádal s argumenty žalobce, vztahujícími se k tvrzené dobré víře
v bezvadné zboží, a to v bodech [29] obou napadených rozhodnutí. Žalovaný rovněž nesouhlasí s označením svých závěrů za liché a ničím nepodložené, neboť je zcela jednoznačné, že žalobce v průběhu kontroly nepředložil ke skladovanému zboží žádný z dokladů, což je zadokumentováno ve správním spise. K další části žaloby, v níž žalobce opět zmínil zásady správního řízení, žalovaný poukázal na ust. § 262 daňového řádu, podle kterého se při správě daní správní řád nepoužije. K námitce nesprávných skutkových zjištění poukázal žalovaný na bod [30] obou napadených rozhodnutí, v nichž se se shodnou odvolací námitkou vypořádal. Za zcela nepřípadné považuje žalovaný tvrzení žalobce o možnosti smírného řešení (opět s odkazem na správní řád), když taková možnost je z pohledu ZSD zcela vyloučena, a to i přesto, že žalobce dodatečně uhradil dlužnou spotřební daň. ZSD striktně stanoví, jakým způsobem má správce daně v takovém případě postupovat. Námitku dvojího sankcionování žalobce rovněž vznesl již v odvolacím řízení a žalovaný se s ní vyrovnal v bodech [32]-[36] napadeného rozhodnutí, na což nyní plně odkázal. Žalovaný dále zmínil charakter ust. § 42d odst. 1 ZSD, které se
za současné právní úpravy vyznačuje „sankčním automatismem“, neboť správci daně neumožňuje vést správní úvahu ohledně propadnutí výrobků. K povaze sankce dle citovaného ustanovení žalovaný pojednal již v bodech [37] a [38] obou napadených rozhodnutí. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.
Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.) a byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (ust. § 75 odst. 2 s.ř.s.).
Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že dne 25.4.2014 zahájil Celní úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen správce daně) u žalobce místní šetření zaměřené v rámci vyhledávací činnosti dle ust. § 78 daňového řádu na kontrolu zdanění vybraných výrobků. Kontrola byla provedena v areálu provozovny žalobce v Ostravě-Radvanice a Bartovice, Vratimovská 689, a to v nadzemní nádrži Bencalor a dále v autocisterně Mercedes-Benz RZ: X. O průběhu kontroly byl sepsán protokol o místním šetření č.j. 41358/2007-570000-32.4. Přítomný zaměstnanec žalobce na výzvu správce daně uvedl, že ke zboží nemá žádné doklady a tedy je nemůže předložit. K druhu zboží uvedl, že se jedná o motorovou naftu. V průběhu šetření byly odebrány vzorky minerálních olejů. Vzhledem k tomu, že zaměstnanec žalobce nebyl schopen předložit žádné doklady k vybraným výrobkům, správce daně přistoupil k jejich zajištění ve smyslu ust. § 42 odst. 2 písm. a) ZSD. Dne 30.4.2014 pod č.j. 43289/2014-570000-32.2 a č.j. 43320/2014-570000-32.2 vydal správce daně rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků minerálního oleje deklarovaného jako motorová nafta v celkovém množství 10.000 litrů a 2.800 litrů. Proti těmto rozhodnutím podal žalobce odvolání. Součástí správního spisu jsou protokoly vypracované celně-technickou laboratoří (dále jen CTL), kdy předmětem posouzení byly odebrané vzorky vybraných výrobků. Laboratorními zkouškami dospěla CTL k závěru, že předložené vzorky nejsou motorovou naftou, ale těžkým topným olejem. Následně správce daně zahájil řízení, směřující k propadnutí vybraných výrobků, žalobce byl vyrozuměn o doplnění správního spisu a byla mu poskytnuta lhůta k vyjádření. Rozhodnutími ze dne 9.10.2014 č.j. 97254/2014-570000-12 a č.j. 97256/2014-570000-12 správce daně rozhodl o propadnutí vybraných výrobků
ve smyslu ust. § 42d odst. 1 písm. a) ZSD. Proti těmto rozhodnutím podal žalobce odvolání, o nichž bylo rozhodnuto napadenými rozhodnutími žalovaného.
Podle ust. § 42 odst. 2 písm. a) ZSD nejedná-li se o vybrané výrobky pro osobní spotřebu nebo není-li prokázáno oprávněné nabytí vybraných prostředků
za ceny bez daně, správce daně tyto vybrané výrobky zajistí, jestliže jsou skladovány bez dokladu uvedeného v § 5.
Podle ust. § 42d odst. 1 písm. a) ZSD pokud správce daně nerozhodne
o uvolnění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku, rozhodne o jejich propadnutí v případě, že je vlastník těchto výrobků nebo dopravního prostředku znám.
První žalobní bod obsahuje zcela obecná tvrzení o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, nedostatečném zjištění skutkového stavu a porušení právních předpisů, a proto jej nelze považovat za relevantní žalobní bod ve smyslu ust. § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. Žalobce v tomto žalobním tvrzení neuvedl, které z odvolacích námitek považuje za nevypořádané, co považuje za pouhé domněnky žalovaného, které skutečnosti a doklady byly nesprávně vyhodnoceny a v čem tuto nesprávnost spatřuje. Rovněž neoznačil svá práva, která tímto způsobem byla dotčena. Žalobce tudíž neurčil ani základní rámec soudního přezkumu. Soud zdůrazňuje, že správní řízení soudní je ovládáno dispoziční zásadou, kdy je plně v dispozici žalobce, aby svým tvrzením konkrétně určil rozsah soudního přezkumu. Soud není oprávněn ani povinen vyhledávat toliko obecně tvrzené nezákonnosti, neboť by takovým postupem porušil jak zásadu dispoziční tak zásadu rovnosti účastníků řízení. S ohledem na nekonkrétnost žalobních tvrzení uvedených v bodě 1 žaloby se jimi krajský soud nezabýval.
Žalobní bod 2 neshledal krajský soud důvodným. Na základě obsahu správních spisů krajský soud nesdílí názor žalobce, že napadená rozhodnutí jsou
po stránce skutkové a právní nesprávná, když naopak jejich obsahem má
za prokázané, že při místním šetření žalobce nebyl schopen prostřednictvím svého zaměstnance předložit žádné doklady k vybraným výrobkům skladovaným v nádrži Bencalor a dále v autocisterně Mercedes-Benz RZ: X. Žalobce žádné doklady k vybraným výrobkům nepředložil ani v průběhu správního řízení. Obsahem správních spisů a také z vlastní úřední činnosti (viz jiná právní věc téhož žalobce vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22Af 26/2015) má krajský soud za prokázané, že faktury č. 13-0000015 ze dne 16.10.2013 a č. 13-0000018 ze dne 28.10.2013 nebyly žalobcem předloženy v rámci posuzovaných řízení, ale v řízení
o zajištění vybraných výrobků na provozovně žalobce v Ostravě-Bartovicích, Šenovská 562. Z protokolu o ústním šetření dále vyplývá, že zaměstnanec žalobce specifikoval vybrané výrobky jako motorovou naftu. Odebrané vzorky byly však laboratorním rozborem provedeným CTL vyhodnoceny jako vzorky těžkého topného oleje a nikoliv motorové nafty. Obsahem správního spisu má proto soud za prokázané, že žalobce porušil ust. § 42 odst. 2 písm. a) ZSD, neboť skladoval vybrané výrobky bez dokladu ve smyslu ust. § 5 ZSD a deklaroval, že se jedná o jiné výrobky, než jaké byly následně zjištěny. Žalobcovo tvrzení, že byl v dobré víře, když očekával dodávku motorové nafty a jeho zaměstnanec měl za to, že vybrané výrobky dodané dne 25.4.2015 jsou motorovou naftou, je zcela irelevantní, neboť k dodanému zboží nebyl předložen žádný doklad ve smyslu ust. § 5 ZSD. Žalovaný se se shodně formulovanou odvolací námitkou vypořádal v bodech [29] napadených rozhodnutí a žalobce v podaných žalobách argumentaci žalovaného žádným nosným způsobem nerozporoval, pouze zopakoval svá předchozí tvrzení. Krajský soud za plné aprobace závěrů žalovaného pro úplnost dodává, že i v případě, že by došlo k přečerpání oleje do nádrží v obou provozovnách žalobce, se nic nemění na prokázané skutečnosti, že žalobce zajištěné vybrané výrobky skladoval bez řádného dokladu.
Tvrzení žalobce obsažené ve třetím žalobním bodě, že závěry žalovaného
o skladování vybraných výrobků bez příslušných dokladů jsou liché a nepodložené, má krajský soud za rozporné s obsahem správního spisu a za zcela nedůvodné, přičemž odkazuje na svou argumentaci uvedenou k žalobnímu bodu 2, kterou má
za vypořádaný také tento třetí žalobní bod.
Pokud jde o čtvrtý žalobní bod, ani ten neshledal krajský soud důvodným, když dobrá víra žalobce je s ohledem na zjištěný skutkový stav pro posouzení věci zcela právně bezvýznamná, jelikož ve smyslu ust. § 42 odst. 2 písm. a) a § 42d odst. 1 písm. a) ZSD je pro právní posouzení zjištěného skutkového stavu rozhodující, zda žalobce v době prováděné kontroly byl schopen předložit doklady k vybraným výrobkům. Zjištěným skutkovým stavem bylo jednoznačně prokázáno, že k takové skutečnosti nedošlo. Žalobcovo tvrzení o dvojí sankci považuje soud za zcela nepřiléhavé, neboť daň nelze považovat za sankci, ale za zákonnou povinnost daňového poplatníka. Úhrada spotřební daně žalobcem, příp. dodavateli žalobce (dle žalobního tvrzení) by představovala splnění této zákonné povinnosti, kdežto propadnutí vybraných výrobků je zákonem předvídaným následkem prokázaného skutkového stavu. Jedná se o dvě samostatné skutečnosti, mezi nimiž není žádný vztah podmíněnosti.
Rovněž poslední žalobní bod shledal krajský soud bezdůvodným, neboť ust.
§ 42d odst. 2 písm. a) ZSD skutečně nedává žádný prostor pro úvahu správního orgánu a ten nemá jinou možnost, jsou-li splněny zákonné podmínky, než rozhodnout o propadnutí vybraných výrobků. Krajský soud proto i v této části plně aprobuje argumentaci žalovaného uvedenou v napadeném rozhodnutí a pro úplnost odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.11.2014 č.j. 10Afs 148/2014-70, podle něhož při rozhodování správce daně o propadnutí vybraných výrobků podle ust. § 42d ZSD účinného od 1.5.2011 nemá správce daně správní uvážení. Krajský soud neshledal u posuzovaných věcí žádné skutkové a právní důvody, pro které by se měl od uvedeného názoru odchýlit.
Jelikož krajský soud žádný z žalobních bodů důvodným neshledal, žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl jako nedůvodnou.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému s tímto soudním řízením nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.
V Ostravě dne 2. února 2017
JUDr. Monika Javorová
předsedkyně senátu