[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]60 Ad 18/2015 - 40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

 Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií
Trejbalovou v právní věci žalobce M.T., nar. XX, bytem XX, proti žalované České správě
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne XX, č. j. XX,

t a k t o :

I. Žaloba proti rozhodnutí České správě sociálního zabezpečení ze dne XX,
č. j. XX, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

 Žalobce se domáhá přezkumu shora uvedeného rozhodnutí žalované, jímž byly
zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 9. 7. 2015, č. j. R-9.7.2015-
424/490 607 231. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná přiznala žalobci podle § 29 odst. 1
písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů,
s přihlédnutím k čl. 12 odst. 2 Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou
a Spojenými státy americkými č. 85/2008 Sb. m. s. (dále jen „Smlouva“) od 7. 10. 2011
starobní důchod ve výši 6 132 Kč měsíčně a zároveň rozhodla o zvýšení starobního důchodu
vždy od lednových splátek roku 2012, 2013, 2014 a 2015 na částky 6 232 Kč, 6 312 Kč, 6 337
Kč a 6 452 Kč měsíčně.

 Žalovaná rozhodovala v řízení zahájeném žádosti žalobce o starobní důchod ze dne
25. 3. 2015. Vyšla z toho, že důchodový věk žalobce činí 62 let a 4 měsíce a žalobce jej
dosáhl dne 7. 10. 2011. Dle evidovaných údajů o dobách pojištění získal celkem 40 roků
a 253 dnů pojištění, splnil nárok na starobní důchod podle § 29 odst. 1 písm. c) zákona
o důchodovém pojištění. Žalovaná stanovila výši starobního důchodu s přihlédnutím k čl. 12
odst. 1, odst. 2 Smlouvy. Dovodila, že pokud nárok na dávku podle právních předpisů České
republiky může vzniknout pouze s přihlédnutím k dobám pojištěním získaným podle právních

předpisů Spojených států amerických, stanoví se dávka na základě teoretické výše dávky,
která by náležela v případě, že by všechny doby pojištění byly získány podle právních
předpisů České republiky; skutečná výše dávky se potom určí podle poměru délky dob
pojištění získaných podle právních předpisů České republiky k celkové době pojištění. Přitom
za základ pro výpočet dávky vzala příjmy dosažené v dobách pojištění získaných podle
právních předpisů, které provádí. Tyto příjmy s indexací podle právních předpisů České
republiky považovala za dosažené i v dobách pojištění získaných podle právních předpisů
Spojených států amerických, k nimž se přihlíží při stanovení teoretické výše dávky. Z českého
důchodového pojištění byla započtena doba pojištění 8 460 dnů a v důchodovém pojištění
Spojených států amerických 6 393 dní, celkem pro výši dílčího důchodu bylo započteno
14 853 dní z doby pojištění. Výši základní výměry starobního důchodu žalovaná stanovila
podle § 33 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a § 2 nařízení vlády č. 281/2010 Sb.,
o zvýšení důchodů v roce 2011, ve výši 2 230 Kč. Skutečná základní výměra pak byla
stanovena v poměru délky dob pojištění získaných podle českých právních předpisů k celkové
době pojištění, tedy jako částka 2 230 Kč x (8 460 : 14 853), tj. 1 271 Kč. Procentní výměra
byla stanovena podle § 33 odst. 2 a § 34 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění procentní
sazbou z výpočtového základu podle doby pojištění získané do přiznání starobního důchodu
s tím, že procentní výměra činí za každý celý rok doby pojištění 1,5 % výpočtového základu
měsíčně. Protože žalobce získal 40 roků pojištění, činí výše procentní výměry 60 %
výpočtového základu měsíčně (40 x 1,5 %). Při výpočtu výpočtového základu žalovaná
vycházela z osobního vyměřovacího základu dle § 16 zákona o důchodovém pojištění. Při
výpočtu osobního vyměřovacího základu se ve smyslu čl. 12 odst. 2 Smlouvy za dobu
pojištění získanou i ve Spojených státech amerických dosadila průměrný indexovaný výdělek
vypočtený z vyměřovacích základů získaných a započítávaných podle českých právních
předpisů. Průměrný denní indexovaný výdělek dosazovaný za jednotlivé dny, po které trvalo
pojištění ve Spojených státech amerických, činil podle výpočtu žalované 957,2208 Kč.
Základem pro stanovení průměrného výdělku byly vzaty vyměřovací základy získané v roce
1985 až 1988 ve smyslu § 18 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Průměrní denní
indexovaný výdělek byl vypočten jako souhrn vyměřovacích základů násobených příslušnými
koeficienty nárůstů všeobecného vyměřovacího základů platnými pro příslušný kalendářní
rok, který se vydělil počtem dnů, ve kterých byly použité vyměřovací základy získány.
Osobní vyměřovací základ žalovaná určila podle § 16 zákona o důchodovém pojištění jako
měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů žalobce za rozhodné období, jímž bylo
období let 1986 až 2010. Roční vyměřovací základy byly přitom stanoveny jako součiny
úhrnů vyměřovacích základů žalobce za jednotlivé kalendářní roky v rozhodném období
a koeficientů nárůstu všeobecného vyměřovacího základu. Dle údajů v osobním listu
důchodového pojištění byl stanoven osobní vyměřovací základ žalobce ve výši 22 383 Kč.
Výpočtový základ byl stanoven dle § 15 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ve výši
14 221 Kč (částka 10 886 Kč + 29 % z částky nad 10 886 Kč do 22 383 Kč, tj. 3 335 Kč.)
Výše procentní výměry starobního důchodu tak činila 60 % z částky 14 221 Kč, tj. 8 533 Kč.
Procentní výměra důchodu pak byla dle čl. 12 odst. 2 Smlouvy stanovena v poměru délky dob
pojištění získaných podle českých právních předpisů k celkové době pojištění, tedy 8 533 Kč
krát (8 460 : 14 853), tedy ve výši 4 861 Kč. Žalovaná následně odůvodnila zvyšování
základní výměry starobního důchodu a procentní výměru starobního důchodu, které vždy
uváděla v dílčené výši, dle příslušných vyhlášek Ministerstva práce a sociálních věcí o výši
všeobecného vyměřovacího základu za roky 2010, 2011, 2012 a 2013.

II. Žaloba

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkumu rozhodnutí žalované
o přiznání starobního důchodu. Nesouhlasil s jeho výší a s tím, že výpočet byl vypracován dle
teoretické výše za součet odpracovaných roků v Československu a Spojených státech
amerických. Žalobce poukazoval na to, že ve Spojených státech amerických žil legálně
a řádně platil pojištění, což žalované doložil. Nesouhlasil s výší základní výměry 2 230 Kč.
Podle něj tato částka po dodatečném přepočítání a dohledání skutečných příjmů má činit
30 401 Kč za období v České republice, neboť jeho průměrná mzda ve výpočtovém období
činila 42 000 Kč ročně, krát 40 roků celkové započítané doby pojištění. Pro výpočet tak měla
být použita částka 11 995 Kč. Podle něj tato částka nebyla zanesena do podkladů pro výpočet
žalované. Jeho námitkou se žalovaná nezabývala, pouze potvrdila původní rozhodnutí.

 V doplnění žaloby žalobce znovu poukazoval na to, že při výpočtu starobního
důchodu nebyla hodnocena výše skutečných příjmů za období let 1985 až 1988, která podle
něj činí 11 995 Kč. Žalobce vyjádřil nesouhlas s postupem, kdy se výše dávky odvíjí od
teoretické výše. Žalobce zopakoval, že starobní důchod byl přiznán v nízké výši a je jeho
jediným příjmem, ze kterého na území České republiky žije. Ze Spojených států amerických
žádný příspěvek ani důchod nepobírá.

III. Vyjádření žalované

 V písemném vyjádření žalovaná žalobní námitky odmítla a poukázala
na obsah odůvodnění svého rozhodnutí. Připomenula, že žalobcův důchodový věk činí 62 let
a 4 měsíce a dosáhl ho dne 7. 10. 2011. Z osobního listu důchodového pojištění vyplývá,
že žalovaná započetla veškerou dobu pojištění na území České republiky, dříve
Československého státu, kterou měla žalobcem doloženou, kdy na základě prokázaného
žalobce odpracoval celkem 8 468 dnů, tj. 23 roků, 65 dnů. Protože žalobce pro nárok
na výpočet důchodu podle českých právních předpisů nezískal celých potřebných 27 roků
pojištění, bylo třeba při výpočtu starobního důchodu přihlédnout i k době pojištění získané
ve Spojených státech amerických. Z amerického důchodového pojištění přitom žalobce získal
6 393 dnů pojištění. Doba pojištění potřebná pro získání nároku na starobní důchod proto byla
splněna jen s přihlédnutím čl. 12 odst. 2 Smlouvy, proto se přihlédne k dobám pojištění
získaným podle právních předpisů Spojených států amerických v rozsahu, ve kterém
se nepřekrývají s českými dobami pojištění, a stanoví se nejprve teoretická výše dávky, která
by náležela v případě, že by všechny doby pojištění byly získány podle právních předpisů
České republiky a poté se na základě teoretické výše stanoví skutečná výše dávky podle
poměru délky dob pojištění získaných podle právních předpisů v České republice k celkové
době pojištění. Podle žalované není žaloba důvodná, neboť při stanovení starobního důchodu
žalobci postupovala v souladu se zákonnými předpisy o důchodovém pojištění.

IV. Posouzení věci soudem

 Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení dle části třetí, hlavy druhé,
dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních, vycházeje přitom
ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst.
1, odst. 2 s. ř. s.

 K projednání žaloby soud nařídil ústní jednání, při němž žalobce i žalovaná setrvali
na svých stanoviscích. Žalobce zopakoval, že mu není zřejmé, z jakých výdělků byla částka
důchodu vypočtena. Jeho příjmy v letech 1985 až 1988 byly mnohonásobně vyšší,

než z jakých žalovaná vycházela, mezi 30 000 Kč až 40 000 Kč ročně. Také zopakoval,
že paní na České správě sociálního zabezpečení v Liberci mu sdělovala, že při zohlednění
těchto částek výdělků by měla být výše důchodu kolem 12 000 Kč měsíčně, proto není
výpočet jasný. Dodal, že jeho kolega ze zaměstnání, který s ním emigroval a rovněž pobýval
ve Spojených státech amerických, měl měsíční příjem nižší, přesto má důchod mnohem vyšší.

 Podle § 77 odst. 2 s. ř. s. soud doplnil dokazováním dokazování kopií evidenčního
listu důchodového zabezpečení žalobce za roky 1979 až 1988. Z něho ověřil nejen dobu
pojištění v těchto letech, ale také hrubé výdělky žalobce. Ten k provedenému důkazu potvrdil,
že údaje v evidenčním listu jsou správné, byl zaměstnán u zaměstnavatele Hedva, tkalcovny
hedvábí, n. p., odpovídají doby pojištění i to, že v roce 1988 neodpracoval celý rok,
odpovídají také výše hrubých výdělků.

 Žalovaná při ústním jednání vysvětlila metodu indexace výdělků. Uvedla,
že po výpočtu denního indexovaného průměrného výdělku 957,2208 Kč se tento denní
průměrný indexovaný výdělek dosadí za dobu výdělečné činnosti ve Spojených státech
amerických, tedy částka se násobila počtem dnů výdělečné činnosti v daném roce. Potom
se provedla deindexace, tzn. celková částka, která vyšla, se musela vydělit příslušným
koeficientem v daném roce. Např. vyměřovací základ za rok 1991 se vypočetl: 957,2208 x
365 dnů, vyjde 349 385,59 Kč; částka se vydělí koeficientem 6,5240 na řádku za rok 1991,
vyšlo 53 553,891, což bylo zaokrouhleno na 53 554 Kč.

Po provedeném ústním jednání dospěl k závěru, že žaloba není úspěšná.

 Soud nejprve zdůrazňuje, že správní řízení soudní není pokračováním řízení vedeného
správními orgány; je ovládáno dispoziční zásadou, která znamená, že soud napadené
rozhodnutí podrobí soudní kontrole z hlediska žalobcem uvedených skutkových a právních
důvodů, ve kterých spatřuje nezákonnost napadeného správního rozhodnutí.

 Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobcův důchodový věk je 62 let a 4
měsíce a že byl dosažen dne 7. 10. 2011. Rovněž nebylo sporu o dobách pojištění dosažených
jak v systému důchodového pojištění někdejšího Československa, tak ve Spojených státech
amerických, jak z nich žalovaná vycházela. Doby pojištění v českém systému důchodového
pojištění i doby dosažené v systému americkém byly doloženy, ze strany amerického nositele
pojištění byly doloženy spolu s výší příjmů žalobce do konce roku 2011. Doby pojištění byly
žalovanou zohledněny do data přiznání starobního důchodu, tj. do 6. 10. 2011 dle údajů
v osobním listu důchodového pojištění.

 Pokud se žalobce podivoval výši výdělků dosažených na území tehdejšího
Československa a v žalobě hovořil o průměrném výdělku 30 401 Kč, při ústním jednání
upřesnil, že se mělo jednat o výdělky kolem 30 000 Kč měsíčně. Výše jednotlivých
vyměřovacích základů dosažených v českém důchodovém pojištění, které byly zohledněny
v osobním listu důchodového pojištění, pak byly prokázány evidenčním listem důchodového
pojištění. Z něho soud ověřil, že hrubé výdělky dosažené v letech 1985 až 1988 byly
v osobním listu důchodového pojištění zohledněny při výpočtu starobního důchodu
ve správné výši, tj. v částkách 33 392 Kč, 42 483 Kč, 38 073 Kč a 22 375 Kč. Tyto výše
vyměřovacích základů odpovídají tvrzení žalobce při ústním jednání i tomu, že potvrdil výši
hrubých výdělků u svého tehdejšího zaměstnavatele.

Na prvním místě je třeba uvést, že žalovaná postupovala správně, pokud na daný

případ pro přiznání starobního důchodu aplikovala příslušná ustanovení Smlouvy o sociálním
zabezpečení mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými, publikované pod
č. 85/2008 Sb. m. s., která upravuje vztahy mezi těmito státy v oblasti sociálního zabezpečení.
Jak vyplývá z osobního listu důchodového pojištění, žalobce potřebnou dobu pojištění, která
v jeho případě činí 27 let a je zákonnou podmínkou pro vznik nároku na starobní důchod
podle § 29 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, získal jen se zohledněním dob
pojištění podle právních předpisů Spojených států amerických. V českém důchodovém
pojištění totiž žalobce získal jen 8 460 dní, tj. 23 roků 65 dnů, tedy méně než 27 let. Potřebné
doby pojištění 27 let žalobce dosáhl podle čl. 12 odst. 2 Smlouvy jen s přihlédnutím k dobám
pojištění získaným z amerického systému pojištění v rozsahu 6 393 dní. Rozsah uvedené doby
pojištění byl zohledněn v souladu s čl. 12 odst. 4 Smlouvy, podle něhož se za každé čtvrtletí
pojištění potvrzené institucí Spojených států amerických započte 90 dnů pojištění (viz. roky
1996, 2009, 2010 dle údajů v osobním listu důchodového pojištění). Celkem tedy činila doba
pojištění 14 853 dní. Její rozsah a poměr délky dob pojištění získaných podle českých
právních předpisů k této celkové době pojištění má význam pro stanovení výše dávky podle
čl. 12 odst. 2 písm. b) Smlouvy.

 Žalobce především nesouhlasil s výší základní výměry důchodu 2 230 Kč, dovolával
částky 30 401 Kč, která měla činit základní výměru po přepočtení skutečných příjmů v České
republice, z ní žalobce dovozoval průměrnou mzdu 42 000 Kč za 40 roků celkové započtené
práce, a tedy částku 11 995 Kč pro výpočet.

 Soud dospěl k závěru, že základní výměra starobního důchodu, proti jejíž výši žalobce
výslovně brojil, byla žalovanou stanovena v souladu s § 33 odst. 1 zákona o důchodovém
pojištění. Podle citovaného ustanovení činí výše základní výměry starobního důchodu 9 %
průměrné mzdy měsíčně. Základní výměra starobního důchodu je stanovena pro všechny
pojištěnce stejně, nezávisí na počtu let doby pojištění ani na výši dosažených výdělků; její
výše se odvíjí od průměrné mzdy nikoli toho kterého pojištěnce, ale přiznává se ve výši
stanovené nařízeními vlády. Protože byl žalobci přiznán starobní důchod od 7. 10. 2011, tedy
po 31. 12. 2010, byla výše základní výměry stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 281/2010
Sb., o zvýšení důchodů v roce 2011. Podle tohoto ustanovení činí základní výměra důchodů
částku 2 230 Kč měsíčně. Tato částka základní výměry by žalobci teoreticky náležela, pokud
by všechny doby pojištění byly získány podle zákona o důchodovém pojištění. Konečná výše
základní výměry byla vypočtena v souladu s čl. 12 odst. 2 písm. b) Smlouvy, tedy ve výši
odpovídající poměru délky dob pojištění získaných podle českých právních předpisů
k celkové době pojištění, tj. konkrétně v poměru 8 460 : 14 853 (koeficient dílčení 0,569581,
se kterým bylo počítáno v jednotlivých dokladech o výpočtu starobního důchodu), tedy
v částce 1 271 Kč. Následně žalovaná postupovala podle vyhlášek č. 286/2011 Sb.,
č. 324/2012 Sb., č. 296/2013 Sb. a č. 208/2014 Sb., a starobní důchod žalobci přiznala vždy
od lednových splátek nového roku ve valorizované výši, tedy základní výměru stanovenou
za užití čl. 12 odst. 2 Smlouvy zvýšila dle jednotlivých vyhlášek platných pro roky 2012,
2013, 2014 a 2015. Lze uzavřít tím, že základní výměra přiznaného starobního důchodu nemá
žádnou vazbu na skutečné příjmy, jak se jejich výše žalobce dovolával, a tedy ani vyměřovací
základ.

 Soud musí rovněž odmítnout námitky žalobce, které se týkaly stanovení starobního
důchodu za použití teoretické výše, kdy žalobce namítal, že jeho výdělky nebyly správně
zohledněny. Žalovaná postupovala v souladu s čl. 12 odst. 2 Smlouvy, když výši procentní
výměry, ze které se starobní důchod podle § 33 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění též
skládá, stanovila v teoretické výši. Tedy v takové výši, která by žalobci náležela v případě,

že by všechny doby pojištění získal podle českých právních předpisů, jinými slovy jen
v systému českého pojištění [čl. 12 odst. 2 písm. a) Smlouvy]. Pro účely tohoto postupu
se přihlíží jen k příjmům dosaženým v dobách pojištění získaných podle českých právních
předpisů, a to v souladu s čl. 12 odst. 2 Smlouvy, podle něhož se za základ při stanovení
teoretické výše dávky vezmou pouze příjmy dosažené v dobách pojištění získaných podle
českých právních předpisů. Tyto příjmy žalobce byly, jak už soud vysvětlil v přechozí části
rozsudku, zohledněny ve správné výši. Za dobu pojištění získanou ve Spojených státech
amerických během rozhodného období (při rozhodném období tvořeném roky 1986 až 2010)
se dosadí průměrný indexovaný výdělek, který se vypočte z vyměřovacích základů získaných
a započítaných podle českých právních předpisů. Zde žalovaná využila tzv. metodu
průměrného denního indexovaného výdělku, která znamená, že se dopočítají na základě
reálných příjmů dosažených v českém systému důchodového pojištění teoretické průměrné
výdělky, které se dosadí do dob pojištění získaných žalobcem ve Spojených státech
amerických. Z tohoto pohledu není rozhodná výše placeného pojištění a daní na území
Spojených států amerických, jak byly v průběhu správního řízení doloženy. Rozhodnou
skutečností pro výpočet českého starobního důchodu je dosažená doba pojištění získaná podle
amerických právních předpisů, ta byla žalovanou řádně zohledněna v rozsahu 6 393 dnů
v letech 1991 až 2010.

 Soud zkontroloval výši průměrného denního indexovaného výdělku 957,2208 Kč
a zjistil, že byl vypočten správně. Jde o souhrn vyměřovacích základů (viz. 4. sloupec
v osobním listu důchodového pojištění), které byly vynásobeny příslušnými koeficienty
nárůstu všeobecného vyměřovacího základu (viz. 5. sloupec v osobním listu důchodového
pojištění), a následně rozpočítány na dny, tj. vyděleny počtem dnů, ve kterých byly v letech
1988 až 1988 získány. Tedy 33 392 x 8,4723 + 42 483 x 8,83465 + 38 073 x 8,1755 + 22 375
x 7,9932 = 1 127 605 : 1 178 dní = 957,2208 Kč. Následně žalovaná přistoupila ke zjištění
vyměřovacího základu za jednotlivé roky doby pojištění dosažené na území Spojených států
amerických. Vycházela přitom právě ze zjištěného denního indexovaného výdělku ve výši
957,2208 Kč, který pro účely zjištění vyměřovacího základu ve smyslu § 16 odst. 3 zákona
o důchodovém pojištění vynásobila počtem dnů pojištění. Protože bylo pracováno
s indexovaným denním výdělkem, zjištěný výdělek za rok byl následně deindexován,
tj. vydělen koeficientem nárůstu (viz. 5. sloupec v osobním listu důchodového pojištění). Lze
jen dodat, že byť se dle čl. 12 odst. 2 Smlouvy jedná o teoreticky stanovené částky, nejde
o částky stanovené libovolně, ale žalovaná vzala pro jejich zjištění za základ hrubé výdělky
žalobce (vyměřovací základ) dosažené v letech 1985 až 1988 ve výši, jak byla také doložena
evidenčním listem.

 Pokud žalobce namítá, že za dané výpočtové období 1985 až 1988 činil příjem 30 401
Kč, resp. průměrný příjem 11 995 Kč za 40 roků pojištění, není soudu zřejmé, jakými
početními operacemi žalobce k uvedeným částkám dospěl. Rovněž není zřejmé, jakou mají
mít tyto částky souvztažnost k pojmům, jakými jsou vyměřovací základy, osobní vyměřovací
základ či výpočtový základ dle relevantních ustanovení zákona o důchodovém pojištění,
jejichž aplikaci žalobce nesporoval, pomocí nichž byla stanovena procentní výměra
starobního důchodu, která byla následně stejně jako základní výměra vypočtena v poměru
délky dob pojištění získaných v českém (resp. tehdejším československém) systému pojištění
k celkové době pojištění v souladu s čl. 12 odst. 2 písm. b) Smlouvy.

V. Závěr a náklady řízení

Ze shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s.
ve spojení s § 60 odst. 2 s. ř. s. Neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší
a žalovaná na ni nemá i přes úspěch ve věci právo, jelikož se jednalo o věc důchodového
pojištění, ve které nelze správnímu orgánu přiznat právo na náhradu nákladů řízení. Soud
proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů
ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více)
vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí
6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení
rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek,
je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty
k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1
s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení
rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej
stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to
neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.
Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího
správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách:
www.nssoud.cz.

V Liberci dne 19. května 2016.

Mgr. Lucie Trejbalová,

samosoudkyně