62 A 234/2016-65
U S N E S E N Í
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. v právní věci žalobce: J. S., bytem D. Ž. 313, adresa pro doručování S. 804/24, P., zastoupený JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se sídlem Paroubkova 228, Domažlice, proti žalovanému: Okresní soud ve Zlíně, se sídlem Dlouhé Díly 351, Zlín, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 18.12.2016 se žalobce domáhal ochrany před nečinností žalovaného, kterou spatřoval v tom, že mu žalovaný k jeho žádosti,
a to i přes podanou stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
neposkytl informaci o průměrném platu předsedy soudu v období od 1.1.2016 do 31.3.2016. Dne 31.1.2017 bylo zdejšímu soudu doručeno zpětvzetí žaloby, jehož důvodem bylo, že žalovaný dne 27.1.2017 žalobci požadovanou informaci
o průměrném platu předsedy soudu v období od 1.1.2016 do 31.3.2016 sdělil.
Podle § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), soud v takovém případě řízení usnesením zastaví. Proto bylo řízení o žalobě zastaveno.
O nákladech řízení rozhodl zdejší soud podle § 60 odst. 3 věty druhé s.ř.s. Z posloupnosti jednotlivých kroků žalovaného plyne, že požadovaná informace byla sdělena v časové i věcné návaznosti na podanou žalobu a zpětvzetí žaloby lze stavět do příčinné souvislosti s tím, že žalovaný požadovanou informaci žalobci sdělil.
Podle zdejšího soudu bylo přitom řízení před žalovaným v době podání žaloby skutečně zatíženo nečinností.
Žalobce se jasně a srozumitelně formulovanou žádostí ze dne 29.10.2016 domáhal sdělení konkrétní informace „Kolik činil průměrný plat předsedy soudu v období od 1.1.2016 do 31.3.2016?“. Podle soudu je zcela zřejmé, že žádost byla adresována žalovanému, ostatně byl jako povinný subjekt v žádosti i označen,
a týkala se platu předsedy soudu žalovaného v období od 1.1.2016 do 31.3.2016. Na takto formulovanou žádost bylo možno podle přesvědčení zdejšího soudu reagovat s vynaložením běžné administrativní péče takřka bezodkladně, nicméně žalovaný žalobci přípisem ze dne 14.11.2016 sdělil pouze skutečnost, že plat předsedy soudu je stanoven zákonem č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, a popsal v obecné rovině způsob výpočtu platu předsedů okresních soudů; požadovanou informaci tedy žalovaný v této odpovědi neposkytl.
Způsob vyřizování žádosti o informaci, aniž by postup žalovaného jakkoli obstrukčně ztěžoval sám žalobce, podle zdejšího soudu neodpovídá legitimnímu požadavku na činnost orgánů veřejné moci v právním státě v přiměřeném čase. K argumentaci žalovaného týkající se neopodstatněnosti žaloby zdejší soud odkazuje zejména na závěry rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22.10.2014, č.j. 8 As 55/2012-62, podle něhož se informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků zásadně poskytují.
Tuto faktickou nečinnost v době podání žaloby dále nelze zhojit poukazem na nečinnost nadřízeného orgánu při vyřizování stížnosti na postup při vyřizování žádosti
o informace, jak činí ve svém vyjádření k zpětvzetí žaloby žalovaný; ostatně bezvýsledné vyčerpání prostředků, které právní řád k ochraně před nečinností nabízí, je jednou z podmínek přípustnosti žaloby vyplývající z § 79 odst. 1 s.ř.s.
Proto v souladu s § 60 odst. 3 větou druhou s.ř.s. je důvodu žalovaného, který právo na náhradu nákladů řízení nemá, neboť řízení bylo zastaveno, zavázat k náhradě dosavadních nákladů soudního řízení, které žalobci vznikly. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem a náklady zastoupení za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, společně se čtyřmi režijními paušály (převzetí zastoupení, žaloba, zpětvzetí žaloby, replika k vyjádření žalovaného), společně s částkou 2 856 Kč odpovídající výši daně z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., celkem tedy 17 456 Kč. K zaplacení náhrady nákladů řízení byla žalovanému stanovena přiměřená lhůta.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 22. února 2017
Za správnost vyhotovení: David Raus,v.r.
Romana Lipovská předseda senátu