[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Aleny Hocké a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce Kaufland Česká republika v.o.s., IČ 25110161, se sídlem Praha 6, Bělohorská 2428/203, proti žalovanému Státní zemědělské a potravinářské inspekci, ústřednímu inspektorátu, se sídlem Brno, Květná 15, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.3.2015, č.j. SZPI/AB443-22/2014,

t a k t o:

O d ů v o d n ě n í

I.

Napadené rozhodnutí.

 Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17.3.2015, č.j. SZPI/AB443-22/2014 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo k odvolání žalobce proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Plzni (dále též „prvoinstanční orgán“), ze dne 29.7.2014, č.j. SZPI/AB433-19/2014 (dále též „prvoinstanční rozhodnutí“), rozhodnuto takto:

 „1) Rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Plzni, ze dne 29.7.2014, č.j. SZPI/AB433-19/2014, se dle ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), v částech výroku I., kterými byl účastník řízení (tj. žalobce, pozn. soudu) shledán vinným z toho, že porušil povinnost stanovenou v článku 76 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty, v platném znění, a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu uvedenou v § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění platném a účinném v době spáchání správního deliktu (dále jen „zákon č. 110/1997 Sb.“), a to tím, že: - v provozovně na adrese Pivovarská 700, 344 01 Domažlice, dne 5.3.2014 uváděl do oběhu Rajčata Cherry červená kulatá, velikost výrobku 250g, označení šarže L: 0906, I. jakost, země původu Maroko, kontrolovaná dávka 34kg (tj. 136 balení), velikost vzorku 6,25kg (tj. 25 balení), u nichž bylo zjištěno, že 44% počtu balení obsahovalo plody s plísní, když v každém balení se nacházelo 2 až 11 takto zasažených plodů, a zmíněná potravina tak nevyhověla požadavkům Přílohy I části B (Zvláštní obchodní normy) části 10 (obchodní norma pro rajčata) oddílu II (Ustanovení o jakosti) písm. A (Minimální požadavky) nařízení č. 543/2011, ve znění platném a účinném v době spáchání správního deliktu (dále jen „nařízení č. 543/2011“); - v provozovně na adrese Pivovarská 19, 350 02 Cheb uváděl do oběhu: dne 04. 02. 2014: - Pomeranče síť, velikost výrobku 1 kg, označení šarže Lot: 0503, odrůda Navel, I. třída jakosti, země původu Řecko, kontrolovaná dávka 160kg (tj. 160 balení), velikost vzorku 80kg (tj. 80 balení), u nichž bylo zjištěno, že 12,5% počtu balení obsahovalo plody s plísní a hnilobou, když v každém balení se nacházely 1 až 2 takto zasažené pomeranče, a zmíněná potravina tak nevyhověla požadavkům Přílohy I části B (Zvláštní obchodní normy) části 2 (obchodní norma pro citrusové plody) oddílu II (Ustanovení o jakosti) písm. A (Minimální požadavky) nařízení č. 543/2011, - Mandarinky síť, velikost výrobku 1 kg, označení šarže L-0501, odrůda Clemenules, I. třída jakosti, země původu Španělsko, kontrolovaná dávka 25kg (tj. 25 balení), velikost vzorku 25kg (tj. 25 balení), u nichž bylo zjištěno, že 32% počtu balení obsahovalo plody s plísní a hnilobou, když v každém balení se nacházely 1 až 2 takto zasažené mandarinky, a zmíněná potravina tak nevyhověla požadavkům Přílohy I části B (Zvláštní obchodní normy) části 2 (obchodní norma pro citrusové plody) oddílu II (Ustanovení o jakosti) písm. A (Minimální požadavky) nařízení č. 543/2011, - Klementinky, velikost výrobku 1 kg, označení šarže L-05/03, odrůda Hernandina, třída jakosti, země původu Španělsko, kontrolovaná dávka 72kg (tj. 72 balení), velikost vzorku 25kg (tj. 25 balení), u nichž bylo zjištěno, že 15,2% počtu balení obsahovalo plody s plísní a hnilobou, když v každém balení se nacházely 1 až 2 takto zasažené klementinky, a zmíněná potravina tak nevyhověla požadavkům Přílohy I části B (Zvláštní obchodní normy) části 2 (obchodní norma pro citrusové plody) oddílu II (Ustanovení o jakosti), písm. A (Minimální požadavky) nařízení č. 543/2011; - dne 05. 03. 2014 Pomeranče Navel balené, velikost výrobku 1 kg, označení šarže L-0905, odrůda Navelate, I. třída jakosti, země původu Španělsko, kontrolovaná dávka 22kg (tj. 22 balení), velikost vzorku 22kg (tj. 22 balení), destruktivně hodnoceno 8kg (tj. 8 balení) u nichž bylo zjištěno, že 40,9% počtu balení obsahovalo 1 až 2 plody s plísní a hnilobou. Uvedená potravina nevyhověla požadavkům Přílohy I části B (Zvláštní obchodní normy) části 2 (obchodní norma pro citrusové plody) oddílu II (Ustanovení o jakosti) písm. A (Minimální požadavky) nařízení č. 543/2011; ruší a řízení se vůči těmto skutkům zastavuje.    

 2) Výrok I. rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Plzni, ze dne 29.7.2014, č.j. SZPI/AB443-19/2014, se podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu mění tak, že po provedené změně zní: porušil právní povinnosti tím, že:

 1. - v provozovně na adrese Pivovarská 700, 344 01 Domažlice, dne 9.1.2014 uváděl na prodejní ploše do oběhu Jablka, odrůda Idared, I. třída jakosti, země původu Polsko, kontrolovaná dávka 44,6kg, velikost vzorku 9,6kg, destruktivně hodnoceno 3,2kg, u nichž bylo zjištěno, že 17,8% hmotnosti kontrolované dávky obsahovalo plody se silně zabarvenými otlaky, většími než 1 cm, zasahujícími do dužniny, dále 3,9% hmotnosti kontrolované dávky vykazovalo po hodnocení plody s fyziologickým hnědnutím dužniny. Uvedená potravina tak nevyhověla požadavkům Přílohy I části B (Zvláštní obchodní normy) části 1 (obchodní norma pro jablka) oddílu II (Ustanovení o jakosti) písm. C (třídy jakosti) bodu ii) (I. jakost) nařízení č. 543/2011, - v provozovně na adrese Pivovarská 19, 350 02 Cheb, dne 5.3.2014 uváděl na prodejním regálu v otevřeném kartonu do oběhu Ananas Sweet velký, země původu Kostarika, kontrolovaná dávka 54kg (tj. 27 ks), velikost vzorku 54kg (tj. 27 ks), u něhož bylo zjištěno, že 74% plodů ananasu vykazuje plíseň v místě řezu vrcholu koruny. Uvedená potravina tak nevyhověla požadavkům Přílohy I části A (Všeobecná obchodní norma) části 1 (obchodní norma pro jablka) oddílu II (Ustanovení o jakosti) písm. C (třídy jakosti) bodu ii) (I. jakost) nařízení č. 543/2011. Uvedená potravina tak nevyhověla požadavkům Přílohy I části A (Všeobecná obchodní norma) oddílu 1 (Minimální požadavky na jakost) nařízení č. 543/2011, - v provozovně na adrese Pivovarská 19, 350 02 Cheb, dne 5.3.2014 uváděl na prodejně do oběhu Jablka Golden Delicious „volná“, označení šarže: Lotto 1001, země původu Itálie (na regálové etiketě chybně uvedena jako země původu ČR), kontrolovaná dávka 21kg, velikost vzorku 21kg, destruktivně hodnoceno 1,3kg, u nichž bylo zjištěno, že 18,3% hmotnosti kontrolované dávky obsahovalo plody s hlubokými hnědými otlaky, přesahujícími 2 cm. Uvedená potravina tak nevyhověla požadavkům Přílohy I části B (Zvláštní obchodní normy) části 1 (obchodní norma pro jablka) oddílu II (Ustanovení o jakosti) písm. C (třídy jakosti) bodu iii) (II. jakost) nařízení č. 543/2011, - v provozovně na adrese Pivovarská 19, 350 02 Cheb, dne 5.3.2014 uváděl na prodejně do oběhu Jablka Idared „volná“, na regálové etiketě uvedena I. třída jakosti, země původu Polsko (na regálové etiketě chybně uvedena jako země původu ČR), kontrolovaná dávka 63kg, velikost vzorku 15kg. Uvedená potravina tak nevyhověla požadavkům Přílohy I části B (Zvláštní obchodní normy) části 1 (obchodní norma pro jablka) oddílu II (Ustanovení o jakosti) písm. C (třídy jakosti) bodu iii) (II. jakost) nařízení č. 543/2011. Uváděním těchto potravin na trh účastník řízení porušil ustanovení čl. 76 odst. 3 nařízení č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty, v  platném znění, a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb.;

 2. - v provozovně na adrese Pivovarská 700, 344 01 Domažlice, dne 9.1.2014, uváděl na prodejní ploše do oběhu potravinu Vlašské ořechy ve skořápce ENCA - á 400g, DMT 15/08/2014, označení šarže L81300432D, země původu Maďarsko, balí a distribuuje ENCINGER spol. s r.o., kontrolovaná dávka 19,2kg (tj. 48 ks), velikost vzorku 6kg (tj. 15 ks). U 4,7% hmotnosti kontrolované dávky byla zjištěna jádra napadená plísní, 2,8% jader vykazovalo stopy po poškození škůdci (stopy po požeru, pavučinky) a 14,3% vlašských ořechů měla jádra seschlá a tmavá. Potravina tak byla vyhodnocena jako taková, kterou nelze považovat za bezpečnou, neboť je nevhodná k lidské spotřebě. Uváděním této potraviny na trh účastník řízení porušil ustanovení čl. 14 odst. 1 v návaznosti na čl. 14 odst. 2 písm. b) a čl. 14 odst. 5 nařízení č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, v platném znění (dále jen „nařízení č. 178/2002“), čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb.;

 3.  - v provozovně na adrese Pivovarská 19, 350 02 Cheb, dne 5.3.2014 uváděl na prodejně do oběhu následující potraviny: - Jablka Rubín, která byla na regálovém štítku, umístěném nad potravinou, mimo jiné označena údajem o zemi původu: Česká republika, dále zde byl obrázek lánu pole, v jehož levé části byla vyobrazena vlajka České republiky a vedle toho nápis „Čerstvé z České republiky“, přičemž na štítku přepravky, ve které byla potravina nabízena na prodejní ploše spotřebitelům, a na nabývacím dokladu č. 20575523-1100 ze dne 5.3.2014 bylo jako země původu potraviny uvedeno Slovensko, - Jablka Golden Delicious, která byla na regálovém štítku, umístěném nad potravinou, mimo jiné označena údajem o zemi původu: Česká republika, dále zde byl obrázek lánu pole, v jehož levé části byla vyobrazena vlajka České republiky a vedle toho nápis „Čerstvé z České republiky“, přičemž na štítku kartonu, ve kterém byla potravina nabízena na prodejní ploše spotřebitelům bylo uvedeno „Origine Italie“, a na nabývacím dokladu č. 20575277-1100 ze dne 4.3.2014 byla jako země původu potraviny uvedena Itálie, - Karotka s natí svazek, která byla na regálovém štítku, umístěném nad potravinou, mimo jiné označena údajem o zemi původu: Německo, přičemž na štítku přepravky, ve které byla potravina nabízena na prodejně spotřebitelům, a na nabývacím dokladu č. 20575523-1100 ze dne 5.3.2014 bylo jako země původu potraviny uvedeno Portugalsko, - Karotka, která byla na regálovém štítku, umístěném nad potravinou, mimo jiné označena údajem o zemi původu: Nizozemí, přičemž na štítku přepravky, ve které byla potravina nabízena na prodejně spotřebitelům, a na nabývacím dokladu č. 20575523-1100 ze dne 5.3.2014 bylo jako země původu uvedeno Česko, resp. Česká republika; - v provozovně na adrese Pivovarská 19, 350 02 Cheb, dne 25.3.2014 uváděl na prodejně do oběhu potraviny: - Jablka Rubín, která byla na regálovém štítku, umístěném nad potravinou, mimo jiné označena údajem o zemi původu: Česká republika, dále zde byl obrázek lánu pole, v jehož levé části byla vyobrazena vlajka České republiky a vedle toho nápis „Čerstvé z České republiky“, přičemž na štítku přepravky, ve které byla potravina nabízena na prodejní ploše spotřebitelům, a na nabývacím dokladu č. 20580070-1100 ze dne 25.3.2014 bylo jako země původu potraviny uvedeno Slovensko, - Jablka Jonagold, která byla na regálovém štítku, umístěném nad potravinou, mimo jiné označena údajem o zemi původu: Česká republika, dále zde byl obrázek lánu pole, v jehož levé části byla vyobrazena vlajka České republiky a vedle toho nápis „Čerstvé z České republiky“, přičemž na štítku kartonu, ve kterém byla potravina nabízena na prodejní ploše spotřebitelům, a na nabývacím dokladu č. 20580070-1100 ze dne 25.3.2014 bylo jako země původu potraviny uvedeno Polsko. Uváděním těchto potravin na trh účastník řízení porušil ustanovení čl. 16 nařízení č. 178/2002, a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb.  a za to se mu ukládá za použití zásady absorpční, analogicky podle § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, podle § 17 odst. 3 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., úhrnná pokuta ve výši 2 250 000,- Kč.

 3) Výrok II. rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Plzni, ze dne 29.7.2014, č.j. SZPI/AB443-19/2014, se podle § 90 odst. 5 věty druhé správního řádu potvrzuje“.

II.

Žaloba.

 Žalobce žalobu odůvodnil šesti skupinami žalobních bodů. V první skupině žalobních bodů žalobce namítal, že napadeným rozhodnutím, jakož i postupem správního orgánu, byla porušena zásada předvídatelnosti postupu a rozhodování správních orgánů, byla porušena zásada spravedlnosti. Pokuta byla uložena za celkem 11 pochybení sestávajících z 8 nedostatků týkajících se označování na regálových etiketách a ve 3 případech jakostních nedostatků při prodeji ovoce a zeleniny. Žalobce konstatoval, že aniž by chtěl jakkoliv polemizovat s tím, že nese objektivní odpovědnost za kvalitu jím prodávaných potravin a označování jím prodávaného zboží, je toho názoru, že všechny předmětné nedostatky jsou běžnými nedostatky zjišťovanými v rámci celé Evropské unie (tj. na území České republiky i na území jiných států EU), jakož i v rámci všech prodejních formátů (ať se jedná o trhy plošné, středně plošné či velkoplošné prodejny). Jedná se o pochybení, která žádným způsobem nevybočují ze stavu potravinového práva v Evropské unii. To, že se jedná o typově méně závažná pochybení, dokládá i skutečnost, že nejméně u 8 z těchto pochybení zákon předpokládá i možnost upuštění od uložení pokuty; v takovýchto případech je v zemích Evropské unie považováno za obvyklé, že takováto pochybení jsou řešena pouhou domluvou a pokuta není ukládána. V případě, že pokuta je uložena, je její výše řádově (resp. spíše o dva řády) nižší než ve věci, která je předmětem této žaloby. Žalobce nezpochybňuje, že právo Evropské unie umožňuje členským státům upravit sankci za porušování potravinového práva samostatně, má však za to, že sankcionování prohřešků proti potravinovému právu nemůže být v jednom členském státě ve srovnání s jinými členskými státy excesivní, přičemž ukládání pokut v řádech milionů za taková či obdobná pochybení, která jsou předmětem tohoto řízení, je za excesivní nutno považovat. Žalobce dále uvedl, že od roku 2013 skokově narůstá výše pokut ukládaných žalovaným. Jedná se o skokové navyšování ve výši řádů. Toto bývá žalovaným odůvodňováno údajným zhoršením kvality potravin na českém trhu, což je však v rozporu se skutečným stavem věcí. V roce 2013 došlo ke zvýšení počtu kontrol, avšak ke snížení počtu negativních zjištění. Přitom v roce 2013 došlo za tohoto trendu k navýšení pokut skokově v průměru o 82%. Již toto navýšení bylo nutno považovat za nedůvodné a neočekávatelné. Tento trend pokračoval i v roce 2014, jak vyplývá i z výročných zpráv samotného žalovaného uveřejňovaných na jeho internetových stránkách. O tom, že nedochází ke zhoršení kvality potravin na trhu České republiky, svědčí i výsledky celosvětové studie hodnotící kvalitu a dostupnost potravin - Česká republika je v hodnocení těchto kritérií na 23. místě na světě (z hlediska kvality a bezpečnosti na 24. místě na světě) a je nejlepší v hodnocení ze všech států východní Evropy. Z těchto skutečností vyplývá, že skokové navyšování pokut, ke kterému dochází od roku 2013, nelze v žádném případě odůvodnit zhoršováním kvality potravin na území České republiky. Žalobce dále uvedl, že k otázce nepřiměřenosti pokuty považuje za nejzásadnější námitku, uvedenou již v odvolání, a sice že pokuty v milionových výškách byly doposud ukládány pouze za zcela excesivní jednání a nedostatky. V roce 2013 byla takovouto pokutou pokuta ve výši „5.000.0000 Kč“ uložená v souvislosti s metanolovou aférou. Pochybení vytýkaná žalobci, která jsou předmětem této žaloby, přitom nelze v žádném případě stavět na roveň jednání souvisejících s metanolovou aférou. Žalobce nesouhlasil se způsobem, jakým se žalovaný vypořádal s touto odvolací námitkou, resp. „zdráhal se uvěřit“ stanovisku žalovaného. Dle žalobce žalovaný zcela účelově uvádí, že se v obou případech, tj. v případě nyní posuzovaným a v případě společnosti VAPA DRINK s.r.o. a metanolové aféry, jednalo o uvádění jiné než bezpečné potraviny. Z tohoto pak činí žalovaný na straně 13 ve 4 odstavci zcela bezprecedentní závěr, že se nejedná o pochybení diametrálně odlišná či neporovnatelná. Žalobce konstatoval, že v reakci na uvedené stanovisko žalovaného si dovoluje odcitovat slova ústředního ředitele žalovaného Ing. M.K., ústředního ředitele žalovaného, která uvedl v rozhovoru uveřejněném v internetovém deníku idnes.cz dne 1.3.2014 s názvem „Šéf inspektorů: Viníci nezpochybňují prohřešky, nelíbí se jim výše pokuty“, a to konkrétně na vyjádření Ing. Klanici, že v roce 2013 byla udělena nejvyšší pokuta ve výši 5.000.000 Kč „v souvislosti s metanolem“ a „to, že by byli spotřebitelé ohroženi nebezpečnou potravinou, je naštěstí naprosto ojedinělé. Já se navíc domnívám, že kauza metanol nebyla problém legitimní potravinářské sféry, tedy chyba technologie, ale kriminálním činem, jehož podstatou bylo přidání chemikálie do potraviny“. Žalobce uvedl, že po takovém vyjádření ústředního ředitele žalovaného nerozumí tvrzení žalovaného v napadeném rozhodnutí, že jednání, která jsou předmětem tohoto řízení, nejsou diametrálně odlišná či neporovnatelná s jednáním, za které byla postihována společnost VAPA DRINK s.r.o. Žalobce má za to, že jakkoliv bylo možno jednání označit jako uvádění do oběhu potraviny nikoli bezpečné, je zcela neporovnatelné, diametrálně odlišné, pokud se tak děje při prodeji 3 druhů ovoce a zeleniny, na kterém se objevila plíseň či hniloba, či zda se tak děje prodejem látky, do které je přidán jedovatý metanol. Stejně jako ústřední ředitel žalovaného je žalobce toho názoru, že plíseň a hniloba ovoce a zeleniny (jakkoli jsou samozřejmě nežádoucí) jsou problémem legitimní potravinářské sféry, jak bylo uvedeno výše, v celé Evropské unii a ve všech prodejních formátech, nejedná se však v žádném případě o kriminální čin, jehož podstatou je přidání chemikálie do potraviny. V záležitosti „metanolu v lahvích společnosti Vapa Drink“ žalobce odkázal na článek z internetového serveru tn.nova.cz s názvem „Bilance inspektorů ŠOKUJE! Každá čtvrtá POTRAVINA nevyhověla normám“ s tím, že se v něm uvádí, že „se mělo jednat o smrtící dávky metanolu“. Žalobce dále uvedl, že v napadeném rozhodnutí se na straně 13 uvádí, že v řízení proti subjektu VAPA DRINK s.r.o. byl „následek hodnocen pouze v rovině ohrožení zdraví osob“. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 30.07.2004, sp.zn. 29 Ca 245/2002, ve kterém se soud přiklonil k závěru, že za škodlivý následek je možné považovat již jen možnou ohrožení práv spotřebitelů. Dle žalobce žalovaný předmětným rozhodnutím velmi často argumentuje v řízeních vedených proti žalobci, proto je pro žalobce poměrně překvapivé, pokud je žalovaný ve vztahu k jednání společnosti VAPA DRINK s.r.o. takto o poznání shovívavější. Žalobce uzavřel, že ze všech těchto důvodů považuje žalobce pokutu za zcela zjevně nepřiměřenou a porušující zásadu spravedlnosti ve správním řízení. 

Ve druhé skupině žalobních bodů žalobce namítal, že snížení pokuty v odvolacím řízení je nepřiměřeně nízké. K tomu uvedl, že mu prvoinstančním rozhodnutím byla uložena pokuta ve výši 3 000 000 Kč za celkem 16 skutků, z toho se jednalo o 8 pochybení v oblasti jakosti ovoce a zelenina a o 8 pochybení při označování ovoce a zeleniny na regálových etiketách (země původu). Z prvoinstančního i napadeného rozhodnutí vyplývá, že za nejzávažnější je nutno považovat právě nedostatky v oblasti jakosti ovoce a zeleniny. Napadeným rozhodnutím pak bylo zastaveno řízení ve vztahu k 5 skutkům z oblasti jakosti ovoce a zeleniny. Řízení tak bylo zastaveno ve vztahu k 60% všech skutků týkajících se oblasti jakosti ovoce a zeleniny, pro které bylo řízení původně vedeno a pro které byla prvoinstančním rozhodnutím uložena pokuta. Přesto, že se jedná o skutky, které byly podle rozhodnutí orgánů obou stupňů považovány za nejzávažnější, snížil odvolací orgán pokutu pouze o 28%. Žalobce má tedy za to, že došlo ke zcela nepřiměřenému (nedostatečnému) snížení uložené pokuty.

Ve třetí skupině žalobních bodů žalobce namítal, že má i nadále za to, že jsou splněny podmínky pro to, aby se zprostil své odpovědnosti ve vztahu k jednání uvedenému na straně 3 pod bodem 2 napadeného rozhodnutí (ve vztahu k potravině Vlašské ořechy ve skořápce ENCA - á 400 g, DMT 15/08/2014, označení šarže L81300432D, země původu Maďarsko). Žalobce je toho názoru, že v řízení prokázal, že učinil vše, co od něho lze spravedlivě očekávat, aby k porušení povinnosti nedošlo. K tomu žalobce odkázal na skutečnosti uvedené v odvolání pod bodem 2. Stanovisko žalovaného k této otázce uvedené na straně 14 pod bodem 2 napadeného rozhodnutí je zcela nedostatečně, neurčité a nepřezkoumatelné.

Ve čtvrté skupině žalobních bodů žalobce namítal, že v případě jednání týkajícího se označovací povinnosti bylo možno od uložení pokuty upustit. Stanovisko žalovaného, kterým tuto námitku žalobce odmítl (jak je uvedeno na straně 15 pod bodem 3 napadeného rozhodnutí), rovněž považuje žalobce za zcela neurčité a nepřezkoumatelné. Pokud by měla být uložena pokuta za porušení této odpovědnosti, potom nelze za spravedlivou považovat v žádném případě pokutu v řádech několika milionů korun.

V páté skupině žalobních bodů žalobce namítal, že se žalovaný řádně nevypořádal s odvolací námitkou žalobce týkající se zjevné matematické nesprávnosti. Žalobce konstatoval, že v odvolání uvedl, že je nesprávný závěr prvoinstančního orgánu, který uvedl, že mezi spotřebiteli bylo fakticky prodáno přes 2 000 ks nevyhovujících ořechů, když rozdíl mezi celkovou dávkou 2 780 ks a zablokovaným množství 2 570 ks není více než 2 000 ks (jak bylo uvedeno v prvoinstančním rozhodnutí), ale toliko 203 ks. Žalovaný se snaží tuto nepřesnost bagatelizovat a posuzuje ji jako určitou neobratnost. Žalobce má však za to, že řádový rozdíl v počtu prodaných kusů nelze považovat za neobratnost a má zásadní vliv na posouzení závažnosti jednání. Na tom nemůže nic změnit ani tvrzení žalovaného, že prodaných kusů mělo být o 160 více, tj. 363, neboť se stále jedná o množství takřka šestinásobně nižší, než je množství uváděné v prvoinstančním rozhodnutí. Žalobce se domnívá, že tyto skutečnosti měly být zohledněny v posouzení otázky způsobu jednání a následku jednání a že takovýto nedostatek prvoinstančního rozhodnutí v žádném případě nelze označovat za neobratnost.

V šesté skupině žalobních bodů žalobce namítal, že žalovaný vyhověl jeho odvolací námitce, ve které uváděl, že považuje za nesprávný názor prvoinstančního orgánu, podle kterého se mělo jednat o vědomou nedbalost. Žalovaný dal žalobci za pravdu a v napadeném rozhodnutí uvedl, že se jedná o nedbalost nevědomou. Podle žalobce má takovýto závěr nepochybně zásadní význam pro posouzení otázky způsobu a závažnosti jednání, žalovaný však v napadeném rozhodnutí tento rozdíl v posuzování nedbalosti označuje za pouhou korekci úvahy prvoinstančního orgánu. Takovouto relativizaci považuje žalobce za nesprávnou a nemístnou. Žalobce má za to, že to, zda se jednalo o nedbalost vědomou či nevědomou, má podstatný vliv na posouzení závažnosti a způsobu jednání a je tedy rozhodné pro rozhodnutí o pokutě a její výši. Žalovaný však tuto skutečnost při rozhodování o pokutě a její výši nezohlednil.

V závěru žaloby žalobce uvedl, že s ohledem na uvedené je napadené rozhodnutí nezákonné a že nezákonností napadeného rozhodnutí došlo ke zkrácení žalobce na jeho právech. Napadené rozhodnutí, jakož i postup obou správních orgánů, je v rozporu se zásadou legitimního očekávání a v rozporu s požadavkem spravedlnosti správního řízení. Napadeným rozhodnutím byla žalobci uložena zcela nepřiměřená pokuta, napadené rozhodnutí nemá náležitosti stanovené zákonem, je nepřezkoumatelné a je v rozporu se skutečným stavem věci a se spisy. Pokud se týká výše pokuty, potom má žalobce s ohledem na všechny okolností případu, na zjištěný počet nedostatků a množství potravin, u nichž byl nedostatek zjištěn, jakož i s ohledem na zásadu legitimního očekávání za to, že by za přiměřenou bylo možno považovat pokutu nepřevyšující částku 200 000 Kč.

III.

Vyjádření žalovaného k žalobě

 Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K první skupině žalobních bodů žalobce uvedl, že v daném případě byla na trh mimo jiné uvedena potravina, kterou nelze považovat za bezpečnou, a potraviny, jejichž označení bylo způsobilé uvést spotřebitele v omyl ohledně země původu dané komodity. Jedním ze základních cílů potravinového práva je přitom chránit zájmy spotřebitelů a poskytovat spotřebitelům základ, který jim umožní vybírat se znalostí věci potraviny, které konzumují (tzv. informovaný výběr – viz čl. 8 nařízení č. 178/2002). Žalovaný proto odmítá poněkud účelovou argumentaci žalobce, že by se v daném případě mělo jednat o typově méně závažná pochybení. Státní zemědělská a potravinářská inspekce (dále jen „SZPI“) je ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat, jedním z příslušných orgánů pro provádění úředních kontrol, kterými je ověřováno dodržování právních předpisů týkajících se potravin v rámci ČR. Evropské potravinové právo v čl. 55 odst. 1 nařízení č. 882/2004 požaduje, aby sankce použitelné při porušení právních předpisů byly účinné, přiměřené a odrazující. Je věcí každého členského státu EU, jakou výši sankce za porušení právních předpisů v oblasti potravinového práva stanoví, tyto sankce však musejí mít náležitý a požadovaný účinek. SZPI jako jednomu z orgánu dozoru nad trhem s potravinami v ČR nenáleží hodnocení toho, jaké sankce jsou uplatňovány v jiných členských státech EU. K navýšení výměry sankcí, vždy však po vyhodnocení individuální závažnosti daného protiprávního jednání, dochází v praxi SZPI postupně a zejména od počátku roku 2013, kdy předchozí zjištění kontrolních pracovníků indikovala, že se kvalita nabízených potravin a obecně naplňování požadavků potravinového práva zhoršily. Bylo tak zjevné, že průměrné pokuty, které byly dosud ve správním řízení ukládány, ztratily svůj preventivní a represivní účinek a nebyly pro provozovatele potravinářských podniků dostatečně odrazující. Naplnění požadavku, aby sankce za správní delikty na úseku potravinového práva byly účinné, přiměřené a odrazující, je ve vztahu k potravinám nebezpečným tuzemskými právními předpisy naplněno v dostatečné míře ustanoveními zákona č. 110/1997 Sb., které se správním deliktem uvádění na trh potraviny nikoli bezpečné spojuje maximální výši sankce 50.000.000 Kč - viz § 17 odst. 3 písm. c) tohoto zákona, ve znění účinném v době spáchání správního deliktu, resp. § 17 odst. 11 písm. d) tohoto zákona, v nyní platném znění (po provedené novelizaci s účinností od 1.1.2015). Příslušný orgán dozoru se tak může při svém správním uvážení pohybovat právě v daném rozsahu, přitom se musí zabývat zákonnými kritérii a jeho uvážení nesmí vybočit ze zákonných mezí. Žalovaný je toho názoru, že pokuta uložená v daném případě, snížená žalovaným na 2.250.000 Kč, která byla řádně individualizována, je zcela v linii dlouhodobého vývoje správní praxe a nelze ji tedy vnímat jako odklon, který by bylo třeba speciálně odůvodňovat právě v nyní posuzované věci. Dle mínění žalovaného je pouze dobře, pokud nastolená praxe vede k tomu, že se počty negativních zjištění u tuzemských provozovatelů potravinářských podniků snižují. Tuto námitku tak žalovaný shledává jako nedůvodnou. Pokud jde o srovnání žalobcovy pokuty s pokutou ve výši 5.000.000 Kč uloženou právnické osobě VAPA DRINK s.r.o. za uvádění na trh lihovin obsahujících nadlimitní množství metanolu, tedy potravin škodlivých pro lidské zdraví, žalovaný uvedl, že s tvrzením žalobce o nepřiměřenosti uložené sankce ve srovnání s pokutou uloženou právnické osobě VAPA DRINK s.r.o. se žalovaný vypořádal na str. 13 a 14 rozhodnutí o odvolání (reakce na odvolací námitku č. 1). Žalovaný zde osvětlil, že potraviny uváděné na trh společností VAPA DRINK s.r.o. byly ve smyslu čl. 14 odst. 2 písm. a) nařízení č. 178/2002 škodlivé pro lidské zdraví, zatímco potravina uváděná na trh žalobcem je ve smyslu čl. 14 odst. 2 písm. b) nařízení č. 178/2002 nevhodná k lidské spotřebě, nicméně obě tyto kategorie potravin je třeba vnímat podle ustanovení čl. 14 odst. 1 citovaného komunitárního nařízení jako jiné než bezpečné. Právě tato skutečnost způsobuje, že se nejedná o pochybení diametrálně odlišná či neporovnatelná. Na tuto pasáž napadeného rozhodnutí žalovaný plně odkazuje s tím, že na správnosti zde uvedených závěrů nemůže nic změnit ani žalobcova citace různých vyjádření z veřejných sdělovacích prostředků. Žalovaný k tomu nicméně dále podotýká, že sankce v dané výši byla právnické osobě VAPA DRINK s.r.o. uložena mimo jiné i po posouzení možné likvidační pokutě pro tento subjekt. Lze konstatovat, že pokud by správní orgán nedospěl k závěru o možné likvidační pokutě vyšší, než jakou uložil, byla by výsledná sankce pro společnost VAPA DRINK za jeho jednání ohrožující zdraví spotřebitelů zajisté vyšší než 5.000.000 Kč.

 Ke druhé skupině žalobních bodů žalovaný uvedl, že se žalobcem lze souhlasit v tom, že celkový počet zjištěných nedostatků, za který byla prvoinstančním orgánem uložena pokuta, je skutečně 16. Jejich rozdělení je však jiné, než uvádí žalobce. Jednalo se o 9 pochybení v oblasti jakosti ovoce a zeleniny, 6 pochybení při označování země původu ovoce a zeleniny na regálových etiketách a především pak 1 pochybení spočívající v uvádění do oběhu potraviny, kterou nebylo možné považovat za bezpečnou. Žalovanému není jasné, proč žalobce ve výčtu neuvedl tento posledně zmiňovaný správní delikt, když pak o něm dále v žalobě hovoří. Je to pak právě tento delikt, který byl správními orgány vyhodnocen jako nejzávažnější, což je zřejmé jak z textu prvoinstančního rozhodnutí (str. 12, poslední odstavec a str. 13, kdy jednotlivá kritéria závažnosti byla hodnocena ve vztahu k nejzávažnějšímu správnímu deliktu a další delikty pak byly v rámci úvahy o okolnostech protiprávního jednání žalobce vyhodnoceny v jeho neprospěch), tak rovněž z textu rozhodnutí žalovaného (kde se na str. 18 uvádí: „Pokuta v tomto správním řízení byla ukládána jako úhrnný trest při aplikaci zásady absorpční. Její podstata tkví v absorpci sazeb, kdy přísnější trest pohlcuje mírnější. Sbíhající se delikty jsou pak postiženy pouze trestem stanoveným pro nejtěžší z nich…. Nejzávažnějším porušením povinností v daném případě bylo uvádění na trh potraviny nevhodné k lidské spotřebě, tedy potraviny, kterou nebylo možné považovat za bezpečnou.“). Tvrzení žalobce, že jako nejzávažnější delikty byly v daném případě posouzeny nedostatky v oblasti jakosti ovoce a zeleniny, se tak nezakládá na pravdě a žalobcova argumentace je tak přinejmenším lichá, spíše však účelová. Prvoinstanční rozhodnutí bylo žalovaným zrušeno ve věci uvádění na trh 5 potravin, které neměly mít požadovanou jakost. Žalobce byl uznán i nadále vinným z uvádění na trh 4 nejakostních potravin, 6 potravin označených nepravdivými údaji o zemích původu a 1 potraviny, kterou nebylo možné považovat za bezpečnou. Tento nejzávažnější delikt zůstal v celém rozsahu zachován. Snížení pokuty na 75% původně uložené částky tak žalovaný vnímá jako odpovídající závažnosti spáchaného protiprávního jednání. Tuto žalobní námitku lze považovat za zmatečnou a neopodstatněnou.

 Ke třetí až páté skupině žalobních bodů žalovaný uvedl, že se domnívá, že tvrzením žalobce věnoval v napadeném rozhodnutí náležitou pozornost a zabýval se jimi dostatečným způsobem. Zde žalovaný odkazuje na str. 14 až 16 napadeného rozhodnutí a vypořádání odvolacích námitek č. 2, 3 a 4. Podle názoru žalovaného je v tomto směru jeho rozhodnutí plně přezkoumatelné a tato žalobní námitka je tak nedůvodná.

 K šesté skupině žalobních bodů žalovaný uvedl, že jak sám žalobce zmiňuje, žalovaný na str. 17 napadeného rozhodnutí uvedl: „Odvolací orgán má za to, že lze konstatovat, že se jednalo spíše o nedbalost nevědomou (kdy kontrolovaná osoba nevěděla, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měla a mohla)“. To, že daná skutečnost byla zohledněna i při úvaze o výši pokuty, je pak zřejmé mimo jiné z následujícího textu uvedeného na str. 19 napadeného rozhodnutí: „Odvolací orgán …., i se zohledněním formy nedbalosti účastníka řízení (nevědomá nedbalost, viz str. 17 tohoto rozhodnutí o odvolání) uložil účastníku řízení pokutu ve výši dosahující tři čtvrtiny pokuty uložené napadeným rozhodnutím. Sankci vyměřenou ve výši 2.250.000 Kč pokládá odvolací orgán za odpovídající závažnosti spáchaných správních deliktů.“ Tuto žalobní námitku tak žalovaný neshledává jako opodstatněnou.

 V závěru vyjádření žalovaný uvedl, že nevidí důvod pro moderaci uložené pokuty, která byla uložena na základě podrobného vyhodnocení závažnosti správního deliktu, spíše při spodní hranici sazby stanovené zákonem č. 110/1997 Sb. Představuje toliko 4,5% z horní hranice této sazby (před snížením v rámci odvolacího řízení se jednalo o 6% z této horní hranice). Pokuta podle názoru žalovaného plní jak svoji represivní, tak i preventivní funkci, a to jak v rovině individuální, tak generální prevence. Tuto sankci žalovaný neshledává jako nepřiměřenou i z toho důvodu, že se žalobce obdobných pochybení v oblasti potravinového práva dopouští opakovaně (k tomu podrobněji viz str. 17 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný konstatuje ve vztahu k žalobci naplnění podmínek tzv. recidivy).

IV.

Posouzení věci soudem.

Vzhledem k tomu, že žalovaný souhlasil s rozhodnutím o věci samé bez jednání, a žalobce ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu nevyjádřil nesouhlas s  projednáním věci bez jednání, ač byl poučen o tom, že v takovém případě se bude mít za to, že souhlas je udělen, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), o věci samé bez jednání.

 V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

A.

 Soud neshledal důvodnou první skupinu žalobních bodů.

 Žalobci byla uložena sankce odkazem na analogické použití ustanovení § 12 odst. 2 věty první zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, podle kterého se za více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný.

 Nejpřísněji postižitelný delikt byl ve výroku napadeného rozhodnutí pospán tako: „v provozovně na adrese Pivovarská 700, 344 01 Domažlice, dne 9.1.2014, uváděl na prodejní ploše do oběhu potravinu Vlašské ořechy ve skořápce ENCA - á 400g, DMT 15/08/2014, označení šarže L81300432D, země původu Maďarsko, balí a distribuuje ENCINGER spol. s r.o., kontrolovaná dávka 19,2kg (tj. 48 ks), velikost vzorku 6kg (tj. 15 ks). U 4,7% hmotnosti kontrolované dávky byla zjištěna jádra napadená plísní, 2,8% jader vykazovalo stopy po poškození škůdci (stopy po požeru, pavučinky) a 14,3% vlašských ořechů měla jádra seschlá a tmavá. Potravina tak byla vyhodnocena jako taková, kterou nelze považovat za bezpečnou, neboť je nevhodná k lidské spotřebě. Uváděním této potraviny na trh účastník řízení porušil ustanovení čl. 14 odst. 1 v návaznosti na čl. 14 odst. 2 písm. b) a čl. 14 odst. 5 nařízení č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, v platném znění (dále jen „nařízení č. 178/2002“), čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb.“.

 Podle § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, se provozovatel potravinářského podniku dopustí správního deliktu tím, že poruší povinnost dodržet požadavky na bezpečnost potravin stanovenou přímo použitelnými předpisy Evropských společenství upravujícími požadavky na potraviny.

 Podle § 17 odst. 3 písm. c) zákona o potravinách a tabákových výrobcích se za správní delikt uloží pokuta do 50 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. h), i) nebo j) nebo odstavce 2 písm. a).

 Ze stejné právní úpravy vycházel i žalovaný, když v napadeném rozhodnutí při posuzování původní a nové právní úpravy uvedl: „zatímco uvádění na trh potraviny, kterou není možné považovat za bezpečnou, bylo před účinnosti novely zákona č. 110/1997 Sb. jednáním naplňujícím skutkovou podstatu správního deliktu podle § 17 odst. 2 písm. a) tohoto zákona s výměrou pokuty až do 50 000 000,- Kč, s účinností od 1. 1. 2015 se jedná o správní delikt podle § 17 odst. 1 písm. p) tohoto zákona s výměrou pokuty až do 50 000 000,- Kč. Maximální výše sankce se nezměnila a je tedy patrné, že nová právní úprava není pro účastníka řízení příznivější, a proto je na místě rozhodovat o příslušném skutku podle právní úpravy účinné do dne 31. 12. 2014“.

 Žalobci byla uložena pokuta ve výši 2.250.000 Kč, což činí 4,5% z maximálně možné částky pro udělení pokuty ve výši 50.000.000 Kč. Žalobci tak byla za jeho deliktní jednání uložena pokuta výrazně při její spodní hranici. Pro správní orgány tak zůstává obrovský prostor pro postižení závažnějších jednání, než kterého se dopustil žalobce, resp. možnost postihu od 2.250.001 Kč do 50.000.000 Kč. Již z tohoto důvodu nelze považovat žalobci uloženou pokutu za pokutu „zcela zjevně nepřiměřenou a porušující zásadu spravedlnosti ve správním řízení“ či „excesivní“. 

 Podle § 78 odst. 2 s.ř.s. rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě.

 V případě žalobce soud nepřistoupil k aplikaci ustanovení § 78 odst. 2 s.ř.s., neboť uloženou pokutu nepovažuje za „uloženou ve zjevně nepřiměřené výši“.

 A to jednak pro to, že žalobci byla za jeho deliktní jednání uložena pokuta výrazně při její spodní hranici, jednak pro to, že při stanovení výše pokuty bylo přihlíženo k tomu, že se v případě žalobce jednalo o opakované deliktní jednání.

 Prvoinstanční orgán k tomu v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí uvedl, že „při úvaze o okolnostech protiprávního jednání dal správní orgán účastníku řízení k tíži fakt, že jednání účastníka nebylo ojedinělé (tj. v čase výjimečné), když mu již v minulosti byla za porušení stejných povinností z oblasti potravinového práva uloženy ze strany SZPI pokuty ve správních řízeních (viz Rozhodnutí SZPI Inspektorátu v Plzni č.j. 043/4/2013-SŘ, Rozhodnutí SZPI, Inspektorátu v Olomouci č.j. SZPI/AT893-6/2013, Rozhodnutí SZPI, Inspektorátu v Ústí nad Labem č.j. SZPI/AH527-14/2013), Opětovné zjištění porušení povinností stanovených čl. 14 odst. 1 Nařízení č. 178/2002 tedy svědčí o tom, že na účastníka neměly v minulosti uložené sankce patřičný výchovný účinek, když se i nadále dopouští téhož protiprávního jednání. Takovéto opakující se negativní chování pak lze jistě vyhodnotit jako významně přitěžující okolnost“. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl: „Prvoinstanční orgán při hodnocení z hlediska okolností přičetl k tíži účastníka řízení, že jeho jednání nebylo ojedinělé (tj. v čase výjimečné), když mu již v minulosti za porušení stejných povinností z oblasti potravinového práva byly uloženy ze strany orgánu dozoru pokuty ve správních řízeních. Zde uvedl tři rozhodnutí inspektorátů SZPI, která nabyla právní moci v období duben 2013 - říjen 2013, v nichž byl účastník řízení shledán vinným (mimo jiné) z porušení čl. 14 odst. 1 nařízení č. 178/2002. Tento postup prvoinstančního orgánu shledává odvolací orgán jako přípustný. V jednání účastníka řízení lze spatřovat prvky recidivy, kterou lze v souladu s principy správního práva trestního považovat za přitěžující okolnost pro účastníka řízení. Na tom nic nemění ani fakt, že dvě zmíněná rozhodnutí byla vydána jinými inspektoráty SZPI a že jedna z kontrol proběhla v září 2012. Z hlediska soudní praxe není doba, která uplynula od data provedení dané kontroly do spáchání deliktu v právě projednávané věci (dne 9. 1. 2014), resp. do vydání napadeného rozhodnutí (dne 29. 7. 2014) natolik dlouhá, aby vylučovala splnění podmínky recidivy“.

 Opakovanost deliktního jednání v čase totiž významnou měrou zvyšuje jeho společenskou nebezpečnost. To také musí nalézt odraz ve výši uložené sankce. I přes tuto okolnost však zůstala uložená pokuta ve výši 4,5% z maximálně možné částky pro udělení pokuty. „Zjevná nepřiměřenost“ výše udělené pokuty tak z ničeho nevyplývá.

 Pokud jde o žalobcova tvrzení o tom, že se dopustil deliktního jednání, které je „běžným v rámci celé Evropské unie“, že se jej dopouští „všechny prodejní formáty“, „jedná se o pochybení, která žádným způsobem nevybočují ze stavu potravinového práva v Evropské unii“, „nejméně 8 z pochybení žalobce je v zemích Evropské unie považováno za obvyklé a řešeno pouhou domluvou a pokuta není ukládána, je-li ukládána pokuta, její výše je řádově (resp. o dva řády) nižší než pokuta uložená žalobci“, je nezbytné uvést, že tyto námitky nijak nedokládají nezákonnost napadeného rozhodnutí.

 Lze konstatovat, že obecný stupeň nebezpečnosti deliktu lze usuzovat ze sazby trestu vymezeného tím kterým ustanovením zákona o potravinách a tabákových výrobcích.

 V případě žalobce bylo zjištěno porušení ustanovení § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, a to hned několika případech, a v jednom případě porušení ustanovení § 17 odst. 2 písm. a) téhož zákona.

 V prvním případě lze na základě ustanovení 17 odst. 3 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích uložit pokutu do 3.000.000 Kč, ve druhém případě na základě ustanovení § 17 odst. 3 písm. c) téhož zákona do 50.000.000 Kč. Dlužno doplnit, že za některé správní delikty podle § 17 zákona o potravinách a tabákových výrobcích lze uložit pokutu pouze do výše 1.000.000 Kč (§ 17 odst. 3 písm. a) téhož zákona).

 Z toho vyplývá, že porušení ustanovení § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích je typově nebezpečnějším jednáním než jednání, za které lze uložit pokutu podle § 17 odst. 3 písm. a) zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Nejzávažnější je pak porušení ustanovení § 17 odst. 2 písm. a) téhož zákona, kdy dal zákonodárce maximální výši pokuty do 50.000.000 Kč jednoznačně najevo zájem na účinném potírání porušování určitého typu deliktního jednání. To je současně zvýrazněno i zněním ustanovení § 17i odst. 6 zákona o potravinách a tabákových výrobcích, podle kterého v případě zdravotně závadných potravin není možné od uložení pokuty upustit ani v případě, kdy došlo k nápravě protiprávního stavu v souladu s uloženým opatřením nebo bezprostředně poté, kdy bylo zjištěno porušení povinnosti.

 V případě žalobce se tak v žádném případě typově nejednalo o delikt, který by měl být řešen „pouhou domluvou“ či pokutou „o dva řády nižší“, tj. pokutou ve výši 22.500 Kč.

 Znění ustanovení § 17i odst. 6 zákona o potravinách a tabákových výrobcích v případě žalobce vylučuje možnost od uložení pokuty upustit.

 Uložení pokuty „o dva řády nižší“ pak vylučuje skutečnost, že se v případě žalobce jednalo nikoli o jedno, nýbrž o více pochybení najednou, přičemž jedno z nich bylo porušením ustanovení § 17 odst. 2 písm. a) téhož zákona, když žalobce „uváděl do oběhu potravinu, kterou nebylo možné považovat za bezpečnou, neboť byla nevhodná k lidské spotřebě“. Nebezpečnost jednání žalobce pak výraznou měrou zvyšuje skutečnost, že se jednalo o opakované deliktní jednání.

 Nedůvodnými je nezbytné shledat i námitky žalobce o „skokovém nárůstu ukládaných pokut“, „nezhoršování kvality potravin na trhu České republiky“, „nemožností skokově navyšovat pokuty s odůvodněním zhoršování kvality potravin na území České republiky“.

 K těmto námitkám je nezbytné uvést, že výše uložené pokuty je odrazem nebezpečnosti deliktního jednání žalobce. Pokud má žalobce snad za to, že v jeho případě došlo ke zvýšení uložené pokuty za obdobné jednání, nedošlo k němu z důvodů jím uváděných. Výše uložené pokuty je odrazem toho, že žalobce „uváděl do oběhu potravinu, kterou nebylo možné považovat za bezpečnou, neboť byla nevhodná k lidské spotřebě“, ohrožoval zdraví spotřebitelů, a současně se deliktního jednání dopustil opakovaně.

 Opakovanost deliktního jednání, tj. skutečnost, kdy delikvent nereaguje na předchozí vytčená pochybení, je zásadním důvodem pro zvýšení uložené pokuty. Jedná se o tradiční přitěžující okolnost. Žalobci není možné k dobru přičítat, že „nedochází ke zhoršování kvality potravin na trhu České republiky“, když v jeho případě došlo hned v několika případech k „uvádění na trh nejakostního ovoce a zeleniny a potravin, které způsobem svého označení a propagace uvádějí spotřebitele v omyl“, v jednom případě „uvádění do oběhu potraviny, kterou nebylo možné považovat za bezpečnou, neboť byla nevhodná k lidské spotřebě“ a současně se jednalo o opakované deliktní jednání.

 Pokud žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že „považuje za nezbytné zdůraznit, že v jeho praxi postupně dochází k navyšování výměry sankcí. Průměrná výše pokut ukládaných v minulých letech byla natolik nízká, že nepůsobila dostatečně preventivně ani represivně. Pokuta uložená nyní napadeným rozhodnutím je tedy v linii dlouhodobého vývoje správní praxe a naprosto odpovídá potřebě kultivace prostřední obchodu s potravinami v České republice“, nelze tomuto obecnému tvrzení cokoli vytknout. Zcela totiž dopadá na skutkové okolnosti případu žalobce. Ani v jeho případě k odrazení od dalšího jeho deliktního jednání nepostačoval předchozí postih nižšími pokutami, proto postih za opakované jeho deliktní jednání nutně musí být důraznější.

 Nedůvodnými je nezbytné shledat i námitky žalobce o tom, že „pochybení vytýkaná žalobci, která jsou předmětem této žaloby, přitom nelze v žádném případě stavět na roveň jednání souvisejících s metanolovou aférou“.

 Jak již bylo uvedeno, výše uložené pokuty je odrazem nebezpečnosti deliktního jednání žalobce. Posouzení výše uložené pokuty je závislé na konkrétních skutkových okolnostech toho kterého případu. K tomu, aby bylo možné porovnávat adekvátnost výše uložené pokuty, bylo by nezbytné, aby skutkové okolnosti obou případů byly totožné nebo alespoň velice podobné. Již z prostého obecného tvrzení žalobce vyplývá, že se nejednalo o totožné věci, když v případě uváděném žalobcem se jednalo o „metanolovou aféru“ zatímco v případě žalobce šlo o „porušení ustanovení § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, a to hned několika případech, a v jednom případě porušení ustanovení § 17 odst. 2 písm. a) téhož zákona“ s tím, že se v případě žalobce jednalo o opakované deliktní jednání. Dlužno doplnit, že v případě uváděném žalobcem byla uložena pokuta ve výši 5.000.000 Kč, zatímco v jeho případě byla uložena pokuta ve výši 2.250.000 Kč, tj. pokuta o 55% nižší.

 Podle § 2 odst. 4 správního řádu správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

 Nejedná-li se tedy o „skutkově shodné nebo podobné případy“ nelze dospět k závěru, že by ze strany žalovaného mohlo dojít k porušení ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu. Žalobcem uváděného by se hypoteticky mohli dovolávat jednotliví pokutami postižení aktéři „metanolové kauzy“ nikoli však žalobce.

 Tvrdí-li žalobce, že „žalovaný činí na straně 13 ve 4 odstavci zcela bezprecedentní závěr, že se nejedná o pochybení diametrálně odlišná či neporovnatelná“, je nutné konstatovat, že závěr žalovaného je zcela správný.

 Žalovaný současně na straně 13 a 14 v této souvislosti správně uvedl, že „ukládaní pokut za správní delikty, tudíž i rozhodování o jejich výši, se děje ve sféře volného správního uvážení (diskrečního práva), tedy zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, resp. volit některé z možných řešení, které zákon dovoluje, a toto v odůvodnění rozhodnutí řádně popsat. Každé rozhodnutí, kterým je ukládána sankce za porušení povinností potravinového práva, je výsledkem takového správního uvážení orgánu dozoru, přičemž v rámci každého správního rozhodnutí je nezbytné přihlédnout ke všem okolnostem daného případu a hodnotit celkovou závažnost předmětného protiprávního jednání. V souladu s usnesením rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 4. 2010 č.j. 1 As 9/2008-133 je navíc správní orgán ukládající pokutu povinen přihlédnout i k osobním a majetkovým poměrům pachatele deliktu, pokud je zřejmé, že by pokuta mohla mít pro tento subjekt likvidační charakter“.

B.

 Soud neshledal důvodnou ani druhou skupinu žalobních bodů.

 Je nezbytné uvést, že v případě žalobce nemohlo dojít ke snížení pokuty za použití aritmetického průměru, tedy součtem všech hodnot vydělených jejich počtem.

 To zejména z toho důvodu, že není pravdivé tvrzení žalobce o tom, že mu byla uložena pokuta za celkem „16 skutků, z toho se jednalo o 8 pochybení v oblasti jakosti ovoce a zelenina a o 8 pochybení při označování ovoce a zeleniny na regálových etiketách (země původu)“. Žalobce zcela pomíjí své nejzávažnější deliktní jednání, tj. „uvádění do oběhu potraviny, kterou nebylo možné považovat za bezpečnou, neboť byla nevhodná k lidské spotřebě“.

 Stejně tak není pravdivé tvrzení žalobce o tom, že „z prvoinstančního i napadeného rozhodnutí vyplývá, že za nejzávažnější je nutno považovat právě nedostatky v oblasti jakosti ovoce a zeleniny“. Správními orgány totiž byla žalobci uložena sankce podle ustanovení vztahujícího se na delikt nejpřísněji postižitelný. Tímto bylo porušení ustanovení § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, nikoli porušení § 17 odst. 2 písm. b) téhož zákona jako v případech ostatních.

 Částečným zastavením řízení tak rozhodně nedošlo ke zbavení žalobce odpovědnosti za jeho nejzávažnější deliktní jednání ani k odpadnutí výrazně přitěžující okolnosti spočívající v opakování deliktního jednání žalobce v čase. Nebezpečnost deliktního jednání žalobce se tak nijak významnou měrou nezměnila. Došlo-li tedy za této situace k výraznému snížení uložené pokuty „o 28%“, nelze toto snížení považovat za „zcela nepřiměřené (nedostatečné)“.

C.

 Soud neshledal důvodnou ani třetí skupinu žalobních bodů.

 Podle § 17i odst. 1 zákona o potravinách a tabákových výrobcích právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

 V bodě 2 odvolání žalobce uvedl: „Účastník řízení má za to, že jsou splněny podmínky pro to, aby se zprostil svojí odpovědnosti ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem 2. napadeného rozhodnutí. Již v samotném napadeném rozhodnutí se uvádí, že účastník řízení nebyl výrobcem předmětné potraviny (tj. nebylo v jeho možnostech ovlivnit a ověřit kvalitu ořechů před jejich balením), že vady byly svou podstatou skrytého charakteru (obaly potravin byly nepoškozené, nedostatky byly schovány pod skořápkou, a proto je bylo možné odhalit pouze rozbalením jednotlivých balení a rozlousknutím plodů). Účastník má však dále za to, že učinil vše, co od něj lze spravedlivě vyžadovat, aby ke správnímu deliktu nedošlo. Jak vyplývá z již napadeného rozhodnutí, aby došlo ke zjištění nedostatku, musel by účastník řízení rozlousknout předmětnou potravinu. Po účastníku řízení nepochybně nelze požadovat, aby provedl destrukci u každého kusu této potraviny. Účastník řízení v rámci svých kontrolních mechanizmů provádí kontrolu přijímaného zboží od dodavatele. Kvalitativní kontrola je prováděna na vzorku 5-10% dodaného zboží. K tomu účastník řízení dokládá Všeobecné nákupní a obchodní podmínky (Dodatek Ovoce a zelenina). Účastník řízení pak dále provádí kontrolu ovoce a zeleniny i na samotných provozovnách, což dokládá Pracovní příručkou Provoz a Příjem zboží. Uvedené pracovní příručky tvoří předmět obchodního tajemství účastníka řízení a účastník řízení žádá, aby s nimi bylo takto nakládáno. Účastník má tedy za to, že učinil vše, co od něj lze spravedlivě požadovat, aby k deliktu uvedenému pod bodem 2 napadeného rozhodnutí nedošlo. Účastník řízení má tedy za to, že jsou zde dány podmínky pro zproštění odpovědnosti účastníka řízení“.

 Na straně 14 pod bodem 2 napadeného rozhodnutí bylo uvedeno: „Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí (str. 13), prvoinstanční orgán skutečně při úvaze o výměře pokuty posoudil z hlediska způsobu spáchání deliktu to, že účastník řízení nebyl výrobcem potraviny Vlašské ořechy ve skořápce a nebylo tak v jeho možnostech ovlivnit a ověřit kvalitu této potraviny před jejím balením, přičemž vady této potraviny byly svou podstatou skrytého charakteru (obaly byly nepoškozené, stopy po škůdcích a plíseň se týkala jader nacházejících se pod skořápkou). Tuto skutečnost vyhodnotil jako polehčující okolnost hovořící ve prospěch účastníka řízení. Pokud se jedná o otázku možné liberace účastníka řízení jako provozovatele potravinářského podniku, lze uvést následující. Odpovědnost kontrolovaných osob za spáchané protiprávní jednání je v oblasti potravinového práva koncipována jako odpovědnost objektivní, nicméně z této odpovědnosti je možné se „vyvinit", a za správní delikt neodpovídat, prokáže-li kontrolovaná osoba, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila (§ 17i odst. 1 zákona č. 110/1997 Sb.). V průběhu správního řízení účastník řízení nijak nedoložil, že učinil vše, co bylo v jeho možnostech, aby k porušení právního předpisu nedošlo. Účastník řízení neprokázal aktivní činnost nad rámec svých zákonných povinností, nezbytnou k zproštění se objektivní odpovědnosti (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7.12.2009, č.j. 30 Ca 17/2008, který poukazuje na nutnost prokázání „veškerého úsilí“, resp. na aktivní činnost účastníka řízení). Takový aktivní přístup účastníka řízení nebyl dle názoru odvolacího orgánu v daném případě zjištěn a nedošlo tak k prolomení objektivní odpovědnosti provozovatele potravinářského podniku. V rámci odvolání zaslaný interní dokument Všeobecné nákupní a obchodní podmínky (Dodatek Ovoce a zelenina) a přiložené pracovní příručky pak představují teoretické pokyny pro zaměstnance účastníka řízení, nikoliv důkaz, že byl ze strany těchto zaměstnanců příslušný sortiment přijímaného zboží kontrolován a s jakými výsledky. Nemůže se tedy jednat o doložení veškerého úsilí, které bylo možno požadovat, aby bylo zabráněno porušení právní povinnosti. Ani tuto odvolací námitku tedy nelze hodnotit jako opodstatněnou.

 Soud má za to, že závěry žalovaného o jeho odvolací námitce jsou zcela „dostatečné, určité i přezkoumatelné“. Současně se s těmito závěry zcela ztotožňuje.

 Žalobce neuvedl, nedoložil ani neoznačil důkazy k prokázání toho, co konkrétně učinil k tomu, aby porušení právní povinnosti v jemu vytýkaném případě zabránil. Za této situace nebylo vůbec možné dospět k závěru, že by zde byly dány podmínky pro aplikaci ustanovení § 17i odst. 1 zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Pokud jde o žalobcem namítané příručky, tyto dokládají pouze to, že je žalobce vydal, nikoli to, že a jak konkrétně podle nich bylo postupováno v jemu vytýkaném případě. Na základě tvrzení žalobce uvedeného v jeho odvolání je naopak nezbytné dospět k závěru, že žalobce neprokázal, že by učinil cokoli k tomu, aby v tomto konkrétním případě porušení právní povinnosti zabránil.

D.

 Soud neshledal důvodnou ani čtvrtou skupinu žalobních bodů.

 Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 15 pod bodem 3 uvedl: „V souladu s § 17i odst. 6 zákona č. 110/1997 Sb. orgán dozoru může od uložení pokuty upustit, pokud se nejedná se o jinou než bezpečnou (dříve jinou než zdravotně nezávadnou) potravinu. Tato podmínka u potraviny Vlašské ořechy ve skořápce naplněna nebyla, od uložení sankce tedy prvoinstanční orgán v daném případě upustit nemohl. Je pravdou, že ve vztahu k ostatním protiprávním jednáním teoreticky byly splněny podmínky stanovené zákonem pro uvažování o možnosti upuštění od uložení pokuty, tato skutečnost však nezakládala a nezakládá povinnost rozhodujícího správního orgánu k upuštění od uložení pokuty skutečně přistoupit. Jedná se toliko o možnost, nikoli povinnost orgánu dozoru. Ostatní správní delikty byly spáchány v souběhu, oba z nich navíc ve formě pokračování (k tomu podrobněji viz bod Ad 5). Odvolací orgán, uživ svého práva správního uvážení, k upuštění od uložení pokuty tak jako prvoinstanční orgán nepřistoupil, a to s ohledem na rozsah souběhu a na všechny skutečnosti, které byly v daném případě při hodnocení závažnosti protiprávního jednání přičteny k tíži účastníka řízení. Tuto námitku účastníka řízení tedy shledává odvolací orgán jako lichou“.

 Soud má za to, závěry žalovaného jsou „určité a přezkoumatelné“. Žalovaný žalobci zcela jasným a srozumitelným způsobem vysvětlil, na základě jakých skutečností nepřistoupil k „upuštění od uložení pokuty“.

 Závěr žalovaného je zcela v souladu se závěry, ke kterým dospěl soud shora již při odůvodnění nedůvodnosti první skupiny žalobních bodů. Žalobci byla pokuta uložena odkazem na analogické použití ustanovení § 12 odst. 2 věty první zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, podle kterého se za více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný. Znění ustanovení § 17i odst. 6 zákona o potravinách a tabákových výrobcích pak v případě žalobce vylučuje možnost od uložení pokuty upustit.

 Dlužno doplnit, že není správné ani tvrzení žalobce o tom, že „pokud by měla být uložena pokuta za porušení v případě jednání týkajícího se označovací povinnost, potom nelze za spravedlivou považovat v žádném případě pokutu v řádech několika milionů korun“. A to již jen z toho prostého důvodu, že žalobci nebyla uložena pokuta pouze „za porušení ustanovení týkajícího se označovací povinnosti“.

F.

 Soud neshledal důvodnou ani pátou skupinu žalobních bodů.

 Žalovaný na straně 15 a 16 pod bodem 4 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl: „Účastník řízení polemizuje s hodnocením následku protiprávního jednání, které provedl prvoinstanční orgán. Na str. 13 napadeného rozhodnutí se uvádí, že „Účastníku bylo podle jeho vyjádření ve dnech 28. - 29. 11. 2013 celkem dodáno 2.780 ks Vlašských ořechů ve skořápce, z toho po zásahu SZPI bylo na všech provozovnách po interní kontrole účastníka zablokováno celkem 2.577 ks, z toho 1.110 ks bylo zlikvidováno a zbytek byl vrácen dodavateli. Mezi konečné spotřebitele tak bylo fakticky prodáno přes dva tisíce kusů nevyhovujících ořechů..." Účastník řízení vyjadřuje přesvědčení, že uvedená úvaha je matematicky nesprávná, když rozdíl mezi celkovou dodávkou (2 780 ks) a zablokovaným množstvím (2 577 ks) není více než 2 000 ks, nýbrž 203 ks. S ohledem na to je dle názoru účastníka řízení nutno úvahu ohledně následků považovat za nesprávnou“.

 Žalovaný dále uvedl: „Odvolací orgán při přezkumu zjistil, že prvoinstanční orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí v rámci hodnocení závažnosti skutečně uvedl shora citovaný text. I když se prvoinstanční orgán nevyjádřil příliš obratně, odvolací orgán neshledává důvod k odmítnutí celé úvahy ohledně hlediska následků jako nesprávné. Je totiž třeba určitou část úvahy nevytrhovat z kontextu a posuzovat tuto úvahu jako celek. Za citovaným textem dále následují věty: „Takové množství hodnotí správní orgán jako velmi vysoké, když vezmeme v úvahu, že průměrný spotřebitel si při běžném nákupu zakoupí max. 1 balení tohoto druhu potravin. Celkové množství ořechů uvedených účastníkem do oběhu tak mohlo působit na několik tisíc spotřebitelů (tj. vysoký počet spotřebitelů), což nelze hodnotit jinak než výrazně v neprospěch účastníka řízení. Navíc spotřebitelé mnohdy nekonzumují tento druh potravin sami, ale činí tak v rámci rodiny či kruhu přátel, a za tohoto logického předpokladu je pak nevyhovujícími potravinami uváděnými do oběhu ohrožen ještě větší počet spotřebitelů...“). S tímto textem zachycujícím hodnocení prvoinstančního orgánu se odvolací orgán ztotožňuje, když celkové množství potraviny Vlašské ořechy ve skořápce uvedené účastníkem do oběhu na jednotlivých provozovnách bylo skutečně způsobilé ohrozit (popř. poškodit) až několik tisíc spotřebitelů. V této souvislosti odvolací orgán považuje za nezbytné upřesnit toto množství. Z dokladů vystavených dodavatelem, firmou ENCINGER, spol. s r.o., - dodacího listu č. 202134300 [datum vyskladnění: 28.11.2013] a dodacího listu č. 202134320 [datum vyskladnění: 29.11.2013], které jsou součástí spisu, totiž vyplývá, že množství potraviny, které účastník řízení uvedl ve svých provozovnách do oběhu bylo vyšší než je uvedeno v prvoinstančním rozhodnutí. Účastníku řízení bylo dodáno nikoli pouze 2 780 ks balení, jak uvedl inspektorát v Plzni, ale celkem 2 940 ks dané potraviny - 980 ks (viz dodací list č. 202134300) a 1 960 ks (viz dodací list č. 202134320). Toto množství skutečně může působit na vysoký počet, až několik tisíc spotřebitelů, a proto odvolací orgán dává prvoinstančnímu orgánu, který tuto skutečnost hodnotil výrazně v neprospěch účastníka řízení, za pravdu. Odvolací orgán nicméně v této souvislosti v rámci zajištění srozumitelnosti dané úvahy jako celku (s vědomím toho, že jako velmi vysoké množství je hodnoceno celkové množství předmětné potraviny, které účastník řízení uvedl do oběhu), přistoupil k tomu, že větu „Mezi konečné spotřebitele tak bylo fakticky prodáno přes dva tisíce kusů nevyhovujících ořechů“ z napadeného rozhodnutí úplně vypouští“.

 Na straně 18 odůvodnění napadeného rozhodnutí pak žalovaný uvedl: „Z hlediska následků spáchaného správního deliktu pak odvolací orgán přitaká hodnocení prvoinstančního orgánu, který uvedl, že celkové množství ořechů uvedených účastníkem do oběhu mohlo působit na vysoký počet, a to několik tisíc spotřebitelů, což nelze hodnotit jinak než výrazně v neprospěch účastníka řízení. Odvolací orgán konstatuje, že za škodlivý následek protiprávného jednání je možné v souladu s judikaturou (např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2004, č.j.: 29 Ca 245/2002-69) považovat již jen pouhou možnost ohrožení práv spotřebitelů - následek protiprávního jednání lze tedy vykládat jako možnost jeho vzniku. V dalším se odvolací orgán vyjádřil k posouzení následků protiprávního jednání účastníka řízení v bodu Ad 4. tohoto rozhodnutí o odvolání“.

 Z právě provedených citací odůvodnění napadeného rozhodnutí srozumitelně vyplývá, jakým způsobem se žalovaný vypořádal s odvolací námitkou žalobce. Žalovaný sice konstatoval, že část odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí „vypouští“, avšak i přes tuto skutečnost upozornil na vytržení žalobcem namítané části odůvodnění napadeného rozhodnutí a současně považoval celkové množství „závadných balení“ za okolnost svědčící „výrazně v neprospěch účastníka řízení“. Dlužno v této souvislosti podotknout, že to nebyl žalobce, kdo odhalil „závadnost“ jím nabízené potraviny, jeho deliktnímu jednání zabránil až kontrolní orgán. Současně před zásahem kontrolního orgánu došlo k prodeji velkého počtu této nevyhovující potraviny konečným konzumentům, tudíž nelze rozhodně dospět k závěru, že bylo-li na místo „dva tisíce kusů nevyhovujících ořechů“ prodáno „363 balení obsahujících nevyhovující ořechy“ měla by tato neobratnost odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí cokoli měnit na závažnosti jednání žalobce a tím i na výši uložené pokuty. Pokud jde o otázku přiměřenosti uložené pokuty, tou se soud zabýval již shora.

F.

 Soud neshledal důvodnou ani šestou skupinu žalobních bodů.

 Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 17 uvedl: „Odvolací orgán pouze koriguje úvahu prvoinstančního orgánu, který dovodil v daném případě vědomou nedbalost účastníka řízení (v takovém případě kontrolovaná osoba věděla, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhala na to, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí). Odvolací orgán má za to, že lze konstatovat, že se jednalo spíše o nedbalost nevědomou (kdy kontrolovaná osoba nevěděla, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měla a mohla)“.

 Soud má za to, že nelze tuto část odůvodnění napadeného rozhodnutí vytrhovat z celého kontextu odůvodnění napadeného rozhodnutí.

 Žalovaný se v bodě 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí na stranách 17 až 19 podrobně zabýval odůvodněním výše uložené pokuty. Ve vztahu k otázce „nevědomé nedbalosti“ je nezbytné upozornit na odstavec druhý na straně 19 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde bylo uvedeno: „Při ukládání sankce odvolací orgán přihlížel k horní hranici sazby (ve výši 50 000 000,- Kč), závažnosti správních deliktů účastníka řízení a pokutě uložené v napadeném rozhodnutí. Prvoinstanční orgán uložil účastníku řízení za porušení tří různých ustanovení potravinového práva pokutu ve výši 3 000 000,- Kč, s tím, že jako nejzávažnější protiprávní jednání vyhodnotil porušení čl. 14 odst. 1 nařízení č. 178/2002. Odvolací orgán napadené rozhodnutí zrušil toliko ve věci uvádění na trh pěti potravin, které neměly mít požadovanou jakost. Účastníka řízení uznává i nadále vinným z uvádění na trh čtyř nejakostních potravin, potravin označených nepravdivými údaji o zemích původu a především potraviny, kterou nebylo možné považovat za bezpečnou. Nejzávažnější delikt tedy zůstává v celém rozsahu zachován. Odvolací orgán proto, i se zohledněním formy nedbalosti účastníka řízení (nevědomá nedbalost, viz str. 17 tohoto rozhodnutí o odvolání) uložil účastníku řízení pokutu ve výši dosahující tři čtvrtiny pokuty uložené napadeným rozhodnutím. Sankci vyměřenou ve výši 2 250 000,- Kč pokládá odvolací orgán za odpovídající závažnosti spáchaných správních deliktů“.

 Z provedené citace odůvodnění napadeného rozhodnutí tak jednoznačně vyplývá, že žalovaný při stanovení výše uložené pokuty přihlížel k „nevědomé nedbalosti“ žalobce. Současně velice podrobně uvedl, proč i za této situace uložil sankci ve výši 2.250.000 Kč. Komplexní úvahy žalovaného o výši uložené pokuty uvedené na stranách 17 až 19 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyvrací správnost tvrzení žalobce, že došlo pouze k jakési prosté „pouhé korekci úvahy prvoinstančního orgánu o vědomé nedbalosti“. Závěr žalobce o tom, že „žalovaný však tuto skutečnost při rozhodování o pokutě a její výši nezohlednil“, je tak v rozporu se skutečnostmi uvedenými v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pokud jde o otázku přiměřenosti uložené pokuty, tou se soud zabýval již shora.

V.

Rozhodnutí soudu.

Soud neshledal žádný ze žalobkyní uvedených žalobních bodů důvodným, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, neboť není důvodná.

VI.

Odůvodnění neprovedení důkazů.

 Soud neprovedl žádný ze  žalobcem navržených důkazů, neboť jejich provedení nebylo nezbytné k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žaloby.

VII.

Náklady řízení.

 Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, když měl ve věci plný úspěch. Jelikož žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V Plzni dne 29. července 2016

                         Mgr. Alexandr Krysl,v.r.

                   předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lenka Kovandová