ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava
Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce:,
zastoupeného JUDr. Jaroslavem Tesákem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Jaselská 23,
Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 5.2.2014, číslo: KM-128-
5/PK-2013,
t a k t o:
I. Žaloba s e z a m í t á.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í:
1. Žalobce podanou žalobou napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým ministr
vnitra zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního
zabezpečení žalovaného ve věcech služebního poměru (dále také jen „služební
funkcionář“) ze dne 20.9.2013, čj: OSZ-140985-3/D-Ro-2013 (dále také jen
„prvostupňové správní rozhodnutí“). Ve správním řízení byl žalobci přiznán
výsluhový příspěvek podle ust. § 160 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměrů
příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „služební
zákon“), a to dnem 1.9.2013 ve výši xxxxxx,- Kč měsíčně, a od 1.9.2013 ve výši
xxxxxxx,- Kč měsíčně.
2. Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu, domáhal se jeho zrušení (případně i
zrušení prvostupňového správního rozhodnutí), a vrácení věci žalovanému k dalšímu
řízení. V žalobě uplatnil tyto žalobní body, jimiž je soud při svém přezkumu vázán.
Žalobní body se obsahově téměř kryjí s námitkami, které žalobce podával v odvolání.
Žalobce nesouhlasí s aplikací ust. § 162 odst. 1 služebního zákona, jak jej provedl
žalovaný. Podle jeho názoru z textu této právní normy plyne, že při opětovném vzniku
služebního poměru podle tohoto zákona zaniká příslušníkovi nárok na výplatu
výsluhového příspěvku dnem, který předchází dni opětovného vzniku služebního
poměru, což podle jeho názoru nepůsobí zánik nároku na výplatu výsluhového
příspěvku, ale že tento nárok přetrvává, ale po dobu trvání dalšího služebního poměru
není vyplácen. Žalobce s ohledem na znění právní normy považuje svůj výklad za
přiléhavější. Podle jeho názoru v důsledku vzniku nového služebního poměru náork na
pravomocně přiznaný a vyměřený výsluhový příspěvek nadále trvá, pouze se do
skončení následujícího (opětovného) služebního poměru sistuje nárok na jeho výplatu.
Žalobce dále uvedl, že pokud dne 7.8.2013 požádal o vyplácení výsluhového
příspěvku, žalovaný pochybil, pokud o něm vydal nové rozhodnutí, neboť své právní
účinky mělo rozhodnutí ze dne 22.10.2009. Poukázal dále na to, že žalovaný usiloval
podnětem o přezkoumání zrušení tohoto správního rozhodnutí z roku 2009, nicméně
s ohledem na uplynutí prekluzívní lhůty takový postup není možný. Tím spíše je
namístě závěr o tom, že takové správní rozhodnutí stále existuje a má své právní
účinky, po dobu opětovného služebního poměru byly jeho účinky sistovány, ale po
skončení nového služebního poměru se opětovně obnovily a je tak nutné z tohoto
původního správního rozhodnutí z roku 2009 vycházet.
3. Žalobce dále uvedl, že se ohrazuje proti tomu, že jeho služební poměr fakticky
neskončil, neboť nový služební poměr navazoval na předchozí služební poměr, když
každý z těchto služebních poměrů musí být posuzován samostatně.
4. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí, přičemž ve
vyjádření uváděl obsahově tytéž důvody, jako v odůvodnění napadeného správního
rozhodnutí.
5. K vyjádření žalovaného podal žalobce repliku, v níž setrval na své právní
argumentaci.
6. Při ústním jednání účastníci na svých procesních stanoviscích setrvali. Při tomto
ústním jednání soud nijak nedoplňoval dokazování, neboť podstatné skutečnosti jsou
obsaženy ve správním spise a mezi účastníky je vedena právní polemika o výklad
příslušné aplikovatelné právní normy.
7. Z obsahu předloženého správního spisu jsou patrné tyto pro posouzení důvodnosti
podané žaloby podstatné skutečnosti.
8. Rozhodnutím služebního funkcionáře ze dne 22.10.2009, čj. OSZ-140985/V-On-2009,
byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek ve výši xxxxx,- Kč měsíčně od 1.10.2009.
Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19.11.2009. Služební funkcionář se domáhal
přezkumu tohoto správního řízení podle ust. § 94 a násl. zákona č. 500/2004 Sb.,
správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), k tomuto
přezkumnému řízení nebylo přistoupeno z důvodu uplynutí prekluzívní lhůty (o čemž
svědčí dopis ministra vnitra služebnímu funkcionáři ze dne 14.2.2014, čj. KM-129-
5/PK-2013).
9. Rozhodnutím služebního funkcionáře ze dne 20.9.2013, čj: OSZ-140985-3/D-Ro-
2013, byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek dnem 1.9.2013 ve výši xxxxx,- Kč
měsíčně, a od 1.9.2013 ve výši xxxxxx,- Kč měsíčně. V odůvodnění je
zrekapitulována doba služby a hrubý služební příjem, z něhož byl výsluhový
příspěvek vypočten s tím, že zároveň byl zohledněn příjem ze starobního důchodu, o
což byla výše výsluhového příspěvku snížena.
10. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný napadeným
správním rozhodnutím. V odůvodnění je mj. uvedeno, že v souladu s ust. § 162 odst. 1
služebního zákona při opětovném vzniku služebního poměru poživatele výsluhového
příspěvku zaniká příslušníkovi nárok na výplatu výsluhového příspěvku dnem, který
předchází dni opětovného vzniku služebního poměru. Z tohoto ustanovení je zřejmé,
že oproti úpravě obsažené v zákoně č. 186/1992 Sb., nezaniká nárok na výsluhový
příspěvek jako celek, ale zaniká nárok na jeho výplatu v přiznané výši. Skutečnost, že
výsluhový příspěvek jako celek nezaniká, je třeba chápat tak, že při opětovném
skončení služebního poměru není nutné, aby bývalý příslušník splnil veškeré
předpoklady vyžadované zákonem pro přiznání výsluhového příspěvku jen ve vztahu
k poslednímu služebnímu poměru, ale zohledňují se i doby trvání předchozích
služebních poměrů, v opačném případě by nárok zanikal jako celek. I v případě
opětovného skončení služebního poměru příslušníka, který již byl ve služebním
poměru a po prvním skončení služebního poměru mu byl přiznán výsluhový
příspěvek, je služební funkcionář povinen vydat rozhodnutí o přiznání výsluhového
příspěvku na základě nových skutkových okolností, to znamená podle celkové doby
rozhodné pro vznik nároku na výsluhový příspěvek ke dni opakovaného skončení
služebního poměru a podle průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu
zjištěného podle ust. § 166 služebního zákona. K vydání tohoto nového rozhodnutí tak
není nezbytné rušit předchozí rozhodnutí o výsluhovém příspěvku, neboť toto původní
rozhodnutí je překonáno rozhodnutím novým. Ohledně poukázání na rozhodnutí
z roku 2009 žalovaný uvedl, že to jen dokládá, že pokud by žalobce nebyl den po
skončení služebního poměru přijat do služebního poměru, měl by nárok na výplatu
výsluhového příspěvku v této výši. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno kontinuální
pokračování jeho služebního poměru, služební funkcionář zároveň rozhodl, že nárok
na výplatu výsluhového příspěvku žalobci zaniká a to k témuž datu, ke kterému mu
byl přiznán.
11. V odůvodnění je dále uvedeno, že zákon nezná možnost přiznání vyššího výsluhového
příspěvku, proto není na volbě žalobce, jaký výsluhový příspěvek (v jaké výši) si
vybere. Služební poměr žalobce trval kontinuálně až do 31.8.2013, neboť jeho
služební poměr příslušníka policie skončil dnem 30.9.2009 a následujícího dne
1.10.2009, se stal příslušníkem Úřadu pro zahraniční styky a informace, výsluhový
příspěvek v roce 2009 mu tak neměl být vůbec přiznán.
12. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání
předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze
skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. §
75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
– dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto.
13. Podle ust. § 162 odst. 1 služebního zákona v rozhodném znění: „Při opětovném vzniku
služebního poměru podle tohoto zákona zaniká příslušníkovi nárok na výplatu
výsluhového příspěvku dnem, který předchází dni opětovného vzniku služebního
poměru.“.
14. Podle ust. § 158 služebního zákona: „Základní výměra výsluhového příspěvku činí za
15 let služby 20 % měsíčního služebního příjmu. Výměra výsluhového příspěvku se
zvyšuje za šestnáctý a každý další ukončený rok služby o 3 % měsíčního služebního
příjmu, za dvacátý první a každý další ukončený rok služby o 2 % měsíčního
služebního příjmu a za dvacátý šestý a každý další ukončený rok služby o 1 %
měsíčního služebního příjmu. Výměra výsluhového příspěvku může činit nejvýše 50 %
měsíčního služebního příjmu.“.
15. Problematika výsluhového příspěvku, resp. konstrukce vzniku nároku na jeho výplatu,
je podle názoru soudu zřejmá a v právním výkladu se soud přiklání k tomu výkladu,
který uvedl žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí. V této souvislosti je nutné
upozornit na charakter a právní povahu příslušného právního institutu.
16. Výsluhový příspěvek je koncipován jako opětující dávka z veřejného rozpočtu, která
náleží oprávněné osobě při splnění zákonných podmínek. Těmito zákonnými
podmínkami, resp. tou, která je pro posouzení důvodnosti podané žaloby podstatná, je
absence služebního poměru; pokud služební poměr vznikne, nárok na výplatu
výsluhového příspěvku zaniká (ust. § 162 služebního zákona). Jak přiléhavě
poznamenal žalovaný, nezaniká samotný nárok na výsluhový příspěvek, zaniká však
nárok na jeho výplatu. Pokud tedy považujeme výsluhový příspěvek jako opětující
dávku z veřejného rozpočtu, která je při splnění zákonným podmínek vyplácena
oprávněné osobě, při opětovném vzniku služebního poměru nastupuje ze zákona zánik
nároku na takovou výplatu tohoto příspěvku. Tím pochopitelně nezaniká nárok na
výsluhový příspěvek jako takový (nic takového zákon nestanoví), ale zaniká nárok na
výplatu příspěvku.
17. Tato argumentace a interpretace není mezi účastníky ještě sporná. Spornou otázkou je,
zda při vzniku nároku na výsluhový příspěvek v době následující po rozhodné
okolnosti podle ust. § 162 služebního zákona (tedy při opětovném vzniku služebního
poměru) se výše nároku posuzuje podle okolností, které zde byly v rozhodném
okamžiku vzniku opětovného služebního poměru (jak tvrdí žalobce, jemuž toto právo
bylo přiznáno v určité výši správním rozhodnutím), nebo zda se podmínky výplaty
příspěvku (a tím jeho výše) upínají až ke dni opětovného vzniku příslušného nároku na
příslušný výsluhový příspěvek, jak právní normu interpretoval žalovaný.
18. Podle názoru soudu podmínky pro výplatu výsluhového příspěvku je nutné upínat až
k rozhodnému dni, kdy vznikne (opětovně) nárok na výplatu tohoto příspěvku. Až
v tomto okamžiku totiž příslušné právo dospěje a stane se z něj vymahatelný nárok,
neboť do té doby nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho výkon. Až v této chvíli
vzniká nárok žalobci na výplatu výsluhového příspěvku a v tomto okamžiku jsou
splněny zákonné podmínky pro jeho výplatu. K tomuto okamžiku je pak nutné nejen
vznik, ale i obsah tohoto práva posuzovat a k tomuto okamžiku tak je nutné vypočítat
výši výsluhového příspěvku, neboť až tímto okamžikem se jedná o konkrétní
vyčíslitelný nárok na výplatu výsluhového příspěvku. Do této doby tu toto právo na
výplatu příspěvku nebylo, neboť zákonné podmínky stanovily zánik nároku na jeho
výplatu (ust. § 162 služebního zákona).
19. Pro podporu této argumentace dále soud uvádí, že při novém výpočtu výsluhového
příspěvku může dojít (a dozajista plynutím času i dochází) ke změně rozhodných
okolností týkajících se výše tohoto nároku (ust. § 158 služebního zákona). Posléze pak
v průběhu výplaty tohoto výsluhového příspěvku (tedy v době, kdy je nárok na
výplatu příspěvku dospělý a probíhá jeho výplata oprávněné osobě) může dojít ke
změně podmínek výplaty tohoto příspěvku, což se odrazí i např. v jeho výši (srov.
např. zdanění výsluhového příspěvku v průběhu jeho vyplácení od roku 2011). Proto
podle názoru soudu je nutné výši, resp. podmínky pro výplatu výsluhového příspěvku,
vždy nutné vázat na ten časový okamžik, kdy dojde ke splnění zákonných podmínek
pro jeho výplatu, a kdy se tak z obecného práva stane konkrétně vyčíslitelný nárok na
straně oprávněné osoby.
20. Pro úplnost pak soud uvádí, že podle jeho názoru nebyl důvod k přezkumu původního
rozhodnutí o poskytnutí výsluhového příspěvku z roku 2009, neboť toto rozhodnutí
nebylo v době svého vydání nezákonné. Toto rozhodnutí stanovilo výsluhový
příspěvek včetně jeho výše k datu skončení služebního poměru žalobce. Nárok na
výplatu výsluhového příspěvku však ze zákona zanikl podle ust. § 162 služebního
zákona, resp. tento nárok ani nevznikl, neboť jeden služební poměr žalobce skončil a
druhý vznikl. S tímto časovým sledem však příslušné rozhodnutí nemohlo počítat,
neboť opětovný služební poměr u žalobce nemusel vzniknout, jednalo se o událost
v době vydání rozhodnutí v roce 2009 nejistou. Proto toto rozhodnutí v době svého
vydání nebylo stiženo žádnou vadou. Toto rozhodnutí pouze nenabylo svých právních
účinků ve smyslu vzniku nároku na straně žalobce na výplatu výsluhového příspěvku,
neboť u žalobce opětovně vznikl služební poměr; tato okolnost však nezpůsobuje
nezákonnost tohoto rozhodnutí jako takového. V tomto směru je nutné takové
rozhodnutí i hodnotit, přičemž rovněž nelze vycházet z toho, že by se jednalo
v procesním slova smyslu o překážku věci rozhodnuté – věc sice rozhodnuta byla, ke
vzniku nároku na výplatu výsluhového příspěvku však nedošlo. Proto při opětovném
vzniku nároku na výplatu výsluhového příspěvku musí být rozhodnuto znovu podle
zákonných podmínek, které se upínají k datu vzniku nároku na výplatu výsluhového
příspěvku, přičemž okolnosti zákonných podmínek původního rozhodnutí o
výsluhovém příspěvku (tedy v tomto případě výše nároku) se již nemohou uplatnit,
neboť skutkově i právně se výše nároku musí posuzovat až k období opětovného
vzniku nároku na výplatu příspěvku.
21. V dané věci tak soud uzavírá, že podanou žalobu nepovažuje za důvodnou a proto ji
zamítl (ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.).
22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má
účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem.
Vzhledem k tomu, že žalovanému státu tyto nevznikly, soud rozhodl tak, jak je
uvedeno ve výroku.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího
správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední
den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující
pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě
obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol
pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho
internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 10. listopadu 2016
JUDr. Ladislav Hejtmánek, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Mikolášová