61 Az 25/2016- 45

61Az 25/2016-45

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce: H. H., státní příslušnost Arménská republika, zastoupeného Mgr. E. H., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.12.2016 č.j. OAM-568/ZA-ZA11-ZA14-2016, ve věci udělení mezinárodní ochrany,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 1.12.2016 č.j. OAM-568/ZA-ZA11-ZA14-2016 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu

a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že žalobce žádá o mezinárodní ochranu z důvodu sloučení s rodinou v České republice. Jeho děti mají zdravotní problémy a manželka by se o ně nedokázala sama postarat. Tyto důvody však není možno kvalifikovat jako důvody taxativně vymezené v ustanovení § 12 písm. a), b) zákona o azylu a jelikož žalovaný neshledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany žalobci ani podle § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu rozhodl tak, že se mezinárodní ochrana žalobci neuděluje.

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které namítal nedostatečné posouzení jednotlivých důvodů pro udělení mezinárodní ochrany či doplňkové mezinárodní ochrany žalovaným. Podle něj žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Poukázal na to, že zemi původu opustil z důvodů obav z pronásledování. Odůvodněný strach z pronásledování vyjádřil v průběhu správního řízení ve věci jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Bojí se návratu do země původu, jelikož lidé po návratu jsou tam pronásledováni. Nevěří policií ani jiným státním orgánům, má obavy z problémů, kdyby se na ně obrátil. Odkázal přitom na zprávu Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) ze dne 22.11.2016, která uvádí špatné podmínky vězení v Arménii a poukazuje na policejní brutalitu. V této souvislosti se žalobce dovolával tzv. přiměřené pravděpodobnosti s odkazem na rozsudek NSS sp. zn. 2Azs 71/2006 ze dne 26.3.2008 a měl za to, že jeho případ není ojedinělý, ale je rozšířen po celém území Arménie. Dále žalobce poukázal na zprávu MZV ze dne 15.9.2015, dle které se v souvislosti s eskalací a napětím a ozbrojenými střety na hranicí Ázerbájdžánu a Arménie v provincii Tavuš nedoporučuje cestovat do oblasti přiléhajících ke společné hranici uvedených států. Žalovaný tedy nesprávně posoudil bezpečnostní situaci v Arménii. Za podstatný žalobní bod pak žalobce označil nesprávné vyhodnocení své situace co do neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Má na území České republiky rozsáhlé vazby soukromého a rodinného charakteru, tj. manželku – arménskou občanku s trvalým pobytem a dvě nezletilé děti, rovněž s trvalým pobytem. Druhé dítě se narodilo v České republice, obě děti navštěvují základní školu a hovoří pouze česky, jsou integrovány v české společnosti a mají zde zázemí. Děti žalobce trpí zdravotními problémy a v případě jeho odjezdu do Arménie by veškerá péče o ně zůstala manželce. Žalobce sám má psoriázu, bolesti zad, krční páteře a hlavy. Žalobce se proto domáhal, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 11.1.2017 popíral oprávněnost námitek uváděných žalobcem a odkázal přitom na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobce a na samotné vydané rozhodnutí. Žalovaný postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem. Žalovaný poukázal na to, že současná žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je již druhá v pořadí. První žádost podal žalobce dne 11.12.2009, kterou odůvodnil obavami z přívrženců Arménského národního hnutí a obavami z postihu za nelegální činnost. Rozhodnutím ze dne 23.11.2012 žalobci mezinárodní ochrana udělena nebyla. Ve svých vyjádřením žalobce uváděl, že v Arménii měl problémy s lidmi ze strany HHŠ, kteří po něm požadovali dokončení úkolu, na který mu byly poskytnuty finanční prostředky. Jelikož se od svého souseda – policisty dozvěděl, že jeho činnost je nelegální, ukončil ji, aby neměl problémy se státními orgány. Zbytek svěřených financí užil pro svou potřebu a z vlasti raději odjel. Žalobce měl tehdy možnost se obrátit na policii či jiné kompetentní orgány, avšak neuvedl žádný objektivní důvod, proč by tyto orgány neměly zasáhnout na jeho ochranu. Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podal následně žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26.11.2014 sp. zn. 64Az 11/2012 zamítl a následně podanou kasační stížnost Nejvyšší správní soud v Brně rozhodnutím ze dne 4.3.2015 odmítl pro nepřijatelnost. Nynější žádost podle žalovaného podal žalobce účelově po ukončení správního řízení, jímž mu nebylo vyhověno v udělení trvalého pobytu. Žalovaný poukázal na to, že žalobce v žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti týkající se obav z policie či státních orgánů a že skutečnosti popisované ve zprávě CPT nemají s jeho osobou žádnou souvislost. Žalobcem uváděné rodinné vztahy a zdravotní problémy nemohou být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany ani humanitárního azylu. Žalovaný proto navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta jako nedůvodná.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 1.12.2016 č.j. OAM-568/ZA-ZA11-ZA14-2016, připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího, připojeným spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 64Az 11/2012, žalobcem předloženými lékařskými zprávami, zprávou Základní školy a Mateřské školy Ostrava-Zábřeh, Horymírova 100, překladem dopisu žalobcovy matky, potvrzením společnosti ARAIK COMPANY, s.r.o. ze dne 27.9.2016, rozhodnutím Úřadu práce ČR, krajská pobočka v Ostravě ze dne 1.3.2017 a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.).

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce v rámci poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochranu uvedl jako důvody to, že v České republice má nezletilé děti, které mají zdravotní problémy a jeho manželka by péči o ně sama nezvládla. Jeho dcera je na něj velmi upnutá a závislá na jeho přítomnosti. Je to nejdůležitější důvod jeho žádosti, aby zde mohl s nimi zůstat. Dne 22.6.2016 byl s žalobcem proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z protokolu o tomto pohovoru vyplývá, že na otázku, proč se nyní rozhodl žádat o mezinárodní ochranu, žalobce odpověděl, že nemá jiné východisko, nemůže se vrátit do Arménie. Nemá záruku, že se mu po vycestování do Arménie podaří získat povolení k pobytu a k práci. Nemůže opustit své děti, které v současnosti stejně jako on mají zdravotní problémy. Děti arménsky vůbec nemluví a nemůže je vytrhnout z prostředí. Proto trvá na tom, aby mu byl udělen humanitární azyl. Jinou možnost nemá, během devíti let zkoušel úplně vše a jeho psychika je úplně narušena. Žalobce předložil potvrzení o zdravotním stavu dětí a uvedl, že starší dítě má alergii projevující se astmatem, mladší dítě má zdravotní problémy ještě větší, dříve ztrácelo vědomí, je přecitlivělé na bolest. V Arménii má žalobce svoji matku. Úroveň zdravotnictví tam je nízká. V případě návratu do vlasti může být žalobce zabit. Dne 22.9.2016 byl s žalobcem proveden doplňující pohovor, při němž sdělil, že s manželkou a s dětmi žije ve společné domácnosti od roku 2014 a manželka a děti mají povolení k trvalému pobytu asi od roku 2008. S předchozí manželkou A. N. se rozvedl rovněž někdy v roce 2014. Po ukončení předchozího řízení o mezinárodní ochranu si musel na arménské ambasádě vyřídit nový cestovní pas a dostal vízum na 6 měsíců. Následně žádal o povolení k trvalému pobytu, avšak bezúspěšně. Obdržel poté výjezdní příkaz, v době jehož platnosti opětovně požádal o mezinárodní ochranu. Přestože ve vlasti neměl žádné problémy se státními orgány, nevěří, že by mu v Arménii v případě potíží někdo pomohl. Také v rámci tohoto pohovoru žalobce potvrdil, že důvodem jeho žádosti o mezinárodní ochranu je to, aby zde mohl zůstat se svoji rodinou. Z lékařské zprávy, která je součástí správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce byl v péči Diagnostického a léčebného zdravotnického zařízení AVICA v Ostravě, přičemž se v ní uvádí recidivy bolesti šíje, občas hlavy vlevo, diagnóza cervikalgie a thorakalgie. Ze zprávy PhDr. O. H. krajský soud zjistil, že nezletilé děti žalobce jsou z klinicko-psychologického hlediska rizikové a v rámci základních onemocnění nadměrně citově fixované na rodiče. V případě separace dětí od jednoho z rodičů lze předpokládat zhoršení zdravotního stavu. Z výpisu ze zdravotní dokumentace bylo zjištěno, že nezletilý G. H. trpí astma bronchiále, pollinosis, cephaleou a obezitou. Nezletilá H. K. trpí opakovaně prekolapsovými stavy, oční vadou, stavem po mononukleóze a pedes plani. Toto dítě je vždy citlivější, úzkostné, je u něj výrazná vazba na oba rodiče. Součástí správního spisu jsou zprávy o zemi původu žalobce a to informace MZV ČR č.j. 103508/2016-LPTP ze dne 2.6.2016 pojednávající o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a po dlouhodobém pobytu v zahraničí. Podle této zprávy je pozice neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do Arménie stejná jako u všech ostatních migrantů a neúspěšným žadatelům o azyl nehrozí žádné nebezpečí. Nedochází k organizované či státem řízené diskriminaci, neúspěšní žadatelé se ale mohou stát obětí korupce ze strany státních zaměstnanců. Dalšími zprávami je materiál Freedom House ze dne 29.6.2016 – Svoboda ve světě 2016 – Arménie, zpráva ČTK ze dne 16.5.2016 ohledně jednání prezidentů Arménie a Ázerbájdžánu ve věci Náhorního Karabachu. V průběhu řízení předložil žalovaný zprávu o bezpečnostní a politické situaci v Arménii z listopadu 2016 a informaci MZV ČR č.j. 90855/2017-LPTP ze dne 14.2.2017. V této zprávě se uvádí, že v Arménii je reálná možnost obrátit se na policii v případě poškození způsobeného trestnou činností. Přitom výsledek a efektivita takového vyšetřování závisí na individuálním případu. Existuje také možnost podání stížnosti na policii v případě její nečinnosti, stejně tak stížnosti v případě nelegální činnosti příslušníků policie. Stížnost lze podat u nadřízeného orgánu anebo k soudu jako poslední instanci. Jakkoli právní úprava Arménie v této oblasti obsahuje prvky demokratického státu, skutečnost se může v individuálních případech velmi lišit. Mnohdy záleží na „platební schopnosti hráčů“, vazbách, „přátelích na správných místech“ a v neposlední řadě na členství ve vládnoucí politické straně.

Podle ust. § 12 zák. o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je buď to pronásledován za uplatňování politických práv a svobod anebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Podle ust. § 13 odst. 1 téhož zákona, rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Podle odst. 2 téhož ustanovení rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny rozumí manžel nebo partner azylanta, svobodné dítě azylanta mladší 18 let, rodič azylanta mladšího 18 let, zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 1 písm. h) nebo svobodný sourozenec azylanta mladší 18 let.

Podle ustanovení § 14 citovaného zákona, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Dle ust. § 14a citovaného zákona se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle odst. 2 téhož ustanovení se za vážnou újmu považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Žalobce vyjádřil své obavy z pronásledování, pro které se bojí návratu do země původu s tím, že nevěří policii ani jiným státním orgánům, přičemž tyto obavy zdůvodňoval zprávou Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícími zacházení nebo trestání (CPT) ze dne 22.11.2016. K uvedené žalobní námitce krajský soud především uvádí, že již v rámci řízení o žalobcově první žádosti o neudělení mezinárodní ochrany učinil zdejší soud závěr, že žalobce zemi původu neopustil z důvodu pronásledování pro uplatňování politických práv a svobod ani ze strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání politických názorů. V rámci prvního řízení o jeho žádosti vyšlo najevo, že důvodem odchodu z vlasti byly jeho aktivity spojené s volební kampaní na prezidenta, kandidáte strany HHŠ Levona Ter-Petrosjanova, kdy žalobce obdržel peníze na získávání hlasů ve výši 10 000 USD, ze kterých však použil pro tyto potřeby jen 3 000 USD a zbytek si ponechal. Uvědomil si, že jde o nelegální činnost a členové strany mu vyhrožovali, musel se před nimi skrývat a hrozilo mu nebezpečí pro tuto činnost i ze strany policie. Žalovaný i krajský soud tehdy učinily jednoznačný závěr, že takovýto důvod nelze podřadit pod důvody pronásledování uvedené v ust. § 12 písm. a) zákona o azylu. V nynějším řízení o druhé žádosti žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti ohledně svých obav z policie či státních orgánů, toliko tvrdil, že policii nevěří. Skutečnosti uváděné ve zmíněné zprávě CPT pak s jeho osobou nemají žádnou konkrétní souvislost. Není tedy tato žalobní námitka důvodná. Na tomto závěru nemůže nic změnit namítaná skutečnost o napětí a ozbrojených střetech na hranici Ázérbajdžánu a Arménie v oblasti provincie Tavuš, kde proto nedoporučuje ministerstvo zahraničních věcí cestovat do těchto oblastí.

Stěžejní žalobní námitkou žalobce bylo podle něj nesprávné vyhodnocení možnosti přiznání humanitárního azylu žalovaným podle ust. § 14 zákona o azylu. Jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 14 zákona o azylu lze humanitární azyl udělit toliko v případech hodných zvláštního zřetele, pakliže nebude v řízení zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Krajský soud již v předcházejícím rozsudku ze dne 26.11.2014 č.j. 64Az 11/2012-32 zdůraznil, že k udělení této formy mezinárodní ochrany nemá žadatel subjektivní právo a že je věcí uvážení správního orgánu rozhodujícího o žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Soudu proto nenáleží přezkoumávat výsledek úvahy správního orgánu, ale pouze to, zda rozhodnutí logicky plyne z provedených důkazů a zda k němu správní orgán dospěl při dodržení práv na spravedlivý proces a zda jeho rozhodnutí nevymezilo z mezí a hledisek stanovených zákonem. Důvody pro udělení humanitárního azylu jsou důvody výjimečnými, jde o takové situace, ve kterých by neudělení azylu bylo nehumánní. Takovými důvody může být velmi závažné onemocnění, důsledky živelné katastrofy, stáří žadatele apod. Žalobce v souvislosti s touto žalobní námitkou zdůrazňoval své velmi rozsáhlé vazby soukromého a rodinného charakteru. V průběhu správního řízení vyplynulo, že to byl v podstatě jediný důvod k podání další žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tedy to, aby zde mohl zůstat se svou rodinou. Žalobce touto žádostí tedy sledoval hlavní cíl, jímž je legalizace jeho pobytu na území České republiky. Pro účely legalizace pobytu cizinců není však možno využívat institutů upravených v zákonu č. 325/1999 Sb. o azylu, tedy ani institutu humanitárního azylu podle ust. § 14 tohoto zákona. Tento závěr potvrdila i dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu, na kterou poukazuje žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě žalobce. V ní je zdůrazňováno, že azyl je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České republiky a nelze jej zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR upravený např. v zákoně č. 326/1999 Sb. Důvodem pro udělení humanitárního azylu rozhodně není ani zdravotní stav žalobce, který by mu bránil v návratu do země původu při ohrožení života a zdraví. Dle doložených lékařských zpráv žalobce trpí neurologickým problémem s doporučením rehabilitací a cvičením. Případné vycestování žalobce do země původu rozhodně není možno považovat za odporující čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Nebylo totiž prokázáno, že by žalobce v zemi původu nemohl realizovat rodinný a soukromý život, tzn., že by mu bylo v této oblasti jakýmkoliv způsobem bráněno natolik, aby přišel v úvahu k posouzení extrateritoriární účinek čl. 8 Úmluvy. Za takové důvody však nelze uznat žalobcův argument, že v České republice žije jeho manželka a že zde děti navštěvují školu.

Krajský soud uzavírá, že žalovaný zjistil dostatečným způsobem skutkový stav věci a to opakovaným pohovorem s žalobcem k důvodům jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, předloženými lékařskými zprávami i zprávami o zemi původu žalobce Arménii a že své závěry dostatečně a přesvědčivě odůvodnil.

Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., jelikož procesně úspěšný žalovaný se práva náhrady nákladů řízení výslovně vzdal.

České republice nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť tyto náklady vznikly na tlumočném, které ze zákona hradí stát (ust. § 36 odst. 2 s.ř.s.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava dne 6. dubna 2017

JUDr. Petr Indráček

samosoudce