[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Milana Taubera a Mgr. Ivety Postulkové v právní věci žalobkyně: P. R. zastoupena Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o žalobě proti nečinnosti správního orgánu v řízení vedeném pod sp. zn. S-MHMP 1706555/2014,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
I.
Předcházející řízení
Žalovaný vydal příkaz ze dne 22. 5. 2015, č. j. MHMP 884226/2015/Mar, kterým uznal žalobkyni vinou ze spáchání správního deliktu dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, pro porušení § 10 odst. 3 uvedeného zákona, za což jí dle § 125f odst. 3 za použití § 125c odst. 4 téhož zákona uložil pokutu ve výši 2 500 Kč. Dále jí uložil povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 1 000 Kč. Žalobkyně se správního deliktu dopustila tím, že „[…] jako provozovatel motorového vozidla tov. zn. XXX, registrační značky XXX XXX v rozporu s ust. § 10 zákona č. 361/2000 Sb. nezajistila, aby dne 21. 11. 2014 kolem 16:52 hodin v Praze 2, ul. Legerova křižovatka s ul. Rumunská při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Dosud nezjištěný řidič dne 21,11.2014 kolem 16:52 hodin v Praze 2, ul. Legerova křižovatka s ul. Rumunská jednal při řízení vozidla v rozporu s povinnostmi uloženými mu zákonem – nezastavil mot. vozidlo tov. zn. XXX, registrační značky XXX XXX na signál, který mu přikazoval zastavit vozidlo před dopravní značkou ‚Příčná čára souvislá‘, když s uvedeným vozidlem vjel do prostoru světelně řízené křižovatky v Praze 2, ul. Legerova křižovatka s ul. Rumunská, v době, kdy byl na tříbarevné soustavě se směrovými signály světelného signalizačního zařízení pro směr jeho jízdy signál s červeným světlem ‚Stůj!‘ Porušení pravidel ve shora uvedené době a předmětném místě bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích“. Příkaz byl žalobkyni doručen dne 22. 5. 2015.
Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce společnosti FLEET Control, s. r. o., IČ 24149322, se sídlem Smetanovo nábřeží 327/14, Praha 1, podala proti tomuto příkazu dne 1. 6. 2015 odpor elektronickou zprávou bez uznávaného elektronického podpisu.
Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce doplnila tento odpor elektronickou zprávou ze dne 8. 6. 2015 identického obsahu s uznávaným elektronickým podpisem.
I.
Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
Žalobou podanou dne 28. 6. 2016 u zdejšího soudu brojí žalobkyně proti nečinnosti žalovaného. Uvádí, že nadepsaný příkaz jí byl doručen dne 22. 5. 2015 a že proti němu podala dne 1. 6. 2015 odpor prostou e-mailovou zprávou, kterou ve smyslu § 37 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, potvrdila dne 8. 6. 2015 e-mailovou zprávou podepsanou uznávaným elektronickým podpisem.
Žalobkyně poukazuje na to, že žalovaný ve sdělení ze dne 29. 6. 2015, č. j. MHMP 1159649/2015/Mar, vyhodnotil odpor jako opožděný, s čímž žalobkyně nesouhlasí. Posledním dnem pro podání odporu bylo totiž ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu pondělí 1. 6. 2015. Jelikož odpor byl podán včas, žalovaný byl povinen následně ve lhůtě dle § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu vydat rozhodnutí. Žalovaný tak ale neučinil, čímž se dopustil nečinnosti. Žalobkyně před podáním žaloby vyčerpala prostředek ochrany proti nečinnosti, když se dne 10. 8. 2015 obrátila na Ministerstvo dopravy jako nadřízený orgán žalovaného, které do současnosti o její žádosti nerozhodlo.
Závěrem žalobkyně uvádí, že nečinnost žalovaného byla způsobena posouzením podaného odporu jako opožděného, ačkoli byl odpor podán včas. Soudu proto navrhuje, aby nařídil žalovanému vydat rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. S-MHMP 1706555/2014/Mar ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Ve vyjádření ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. S-MHMP 1331672/2016, žalovaný podrobně rekapituluje průběh předchozího řízení. Především poukazuje na skutečnost, že nadepsaný příkaz byl žalobkyni doručen dne 22. 5. 2015 a žalobkyně proti němu podala odpor dne 1. 6. 2015. Žalovaný vycházel z toho, že odpor byl podán opožděně, protože příkaz nabyl právní moci dne 1. 6. 2015. Ohledně argumentace žalobkyně uvádí, že podmínkou předchozího bezvýsledného vyčerpání prostředku ochrany proti nečinnosti se rozumí nejenom jeho uplatnění, ale též vyřízení ze strany správního orgánu. Nelze proto podat nečinnostní žalobu dříve, než správní orgány naloží s podnětem k učinění opatření proti nečinnosti. Žalovanému přitom není známo, že by žalobkyně podala takový podnět k Ministerstvu dopravy. Jelikož chybí základní podmínka řízení, soud by se neměl žalobou vůbec zabývat.
Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako zamítl.
V přípisu ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. S-MHMP 1331672/2016, žalovaný sdělil soudu, že Ministerstvo dopravy vydalo ve vztahu k žalovanému a předmětnému řízení opatření proti nečinnosti ze dne 15. 9. 2016, č. j. 548/2016-160-SPR/3. Žalovaný v přípisu popsal průběh dalšího řízení a konstatoval, že ve věci vydal dne 30. 1. 2017 rozhodnutí,
č. j. MHMP 127964/2017. Žalovanému bylo dne 27. 2. 2017 doručeno blanketní odvolání žalobkyně, které navzdory výzvě nebylo doplněno. Dne 30. 3. 2017 předal žalovaný spisovou dokumentaci nadřízenému správnímu orgánu.
III.
Posouzení žaloby
Městský soud v Praze nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o žalobě na ochranu proti nečinností správního orgánu a shledal, že žaloba byla dne 28. 6. 2016 podána včas, neboť byla podána ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená správním řádem pro vydání rozhodnuté [§ 80 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Roční lhůta k podání žaloby počala běžet nejdříve dne 1. 7. 2015, protože tehdy uplynula dle § 71 odst. 3 správního řádu lhůta 30 dní k vydání případného rozhodnutí o správním deliktu; tato lhůta začala běžet od chvíle, kdy žalovaný dne 1. 6. 2015 obdržel odpor žalobkyně proti příkazu ze dne 22. 5. 2015, č. j. MHMP 884226/2015/Mar.
Zároveň žalobkyně bezvýsledně vyčerpala prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k její ochraně proti nečinnosti (§ 79 odst. 1 s. ř. s.), když podala dne 10. 8. 2015 u Ministerstva dopravy žádost o učinění opatření proti nečinnosti, o které ministerstvo nerozhodlo do 30 dnů (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 As 9/2015-59, č. 3409/2016 Sb. NSS).
Soud přezkoumal tvrzenou nečinnost žalovaného a vycházel přitom ze zjištěného skutkového stavu, který tu byl v době ke dni tohoto rozsudku (§ 81 odst. 1 zákona s. ř. s.). Soud o věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť žádný z účastníků k výzvě soudu nevyjádřil, že s takovým projednáním věci nesouhlasí (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).
Žaloba není důvodná.
Soud zjistil pro nyní posuzovaný případ z podkladů zaslaných žalovaným tyto relevantní skutečnosti:
Opatřením proti nečinnosti ze dne 15. 9. 2016, č. j. 548/2016-160-SPR/3, nařídilo Ministerstvo dopravy žalovanému, aby nejpozději do 30 dnů od jeho doručení konal ve věci vedené pod sp. zn. 1706555/2014/Mar, respektive aby po podání odporu proti příkazu ze dne 22. 5. 2015, č. j. MHMP 884226/2015/Mar, pokračoval v řízení.
Záznamem o pozbytí právní moci a vykonatelnosti příkazu o uložení pokuty ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. S-MHMP 1706555/2014, MHMP 1868121/2016, žalovaný zneplatnil doložku právní moci a vykonatelnosti příkazu ze dne 22. 5. 2015, č. j. MHMP 884226/2015/Mar.
Rozhodnutím ze dne 30. 1. 2017, č. j. MHMP 127964/2017/Muh, uznal žalovaný žalobkyni vinnou ze správního deliktu dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu pro shora popsaný skutek totožný se skutkem v příkazu. Žalovaný uložil žalobkyni dle § 125f odst. 3 ve spojení s § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu pokutu ve výši 2 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. Podle doručenky bylo rozhodnutí doručeno zástupci žalobkyně (společnosti FLEET Control, s. r. o.) dne 9. 2. 2017.
Blanketním odvoláním ze dne 24. 2. 2017 žalobkyně uvedené rozhodnutí napadla.
Předmětem sporu je posouzení důvodnosti žaloby žalobkyně, kterou se žalobkyně domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném
pod sp. zn. S-MHMP 1706555/2014/Mar.
Soud s ohledem na zjištěný skutkový stav k datu svého rozsudku nepovažuje žalobu za důvodnou. Předně soud poukazuje na skutečnost, že řízení o správním deliktu v I. stupni již bylo ukončeno rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 1. 2017,
č. j. MHMP 127964/2017/Muh. Žalovaný proto již nyní není a ani nemůže být nečinný. Odvolací řízení bude probíhat před nadřízeným správním orgánem.
S ohledem na to, že správní soudy posuzují skutkový stav k datu svého rozhodování (§ 81 odst. 1 s. ř. s.) a v případě důvodnosti návrhu mohou toliko nařídit, aby správní orgán vydal rozhodnutí, tedy nemohou například pouze deklarovat nečinnost (§ 81 odst. 2 s. ř. s.), nemůže zdejší soud zpětně hodnotit postup správního orgánu, který v řízení již věcně rozhodl. Jelikož soud zjistil, že žalovaný není aktuálně nečinný a zároveň by v současné situaci postrádalo smysl, aby soud zavázal žalovaného k vydání jakéhokoli rozhodnutí ve věci, neboť takové rozhodnutí už bylo vydáno, soud se již nezabýval námitkami ohledně včasnosti podání odporu.
Nad rámec rozhodnutí soud dodává, že žalobkyně si musela být prostřednictvím svého zástupce pro správní řízení vědoma všech skutečností, ze kterých soud v posuzovaném případě vycházel, protože jí bylo doručeno rozhodnutí žalovaného ve věci. Pokud žalobkyně tuto situaci nijak nezohlednila ve své procesní taktice (např. zpětvzetím žaloby), soudu nezbylo než rozhodnout způsobem uvedeným ve výroku.
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 25. dubna 2017
JUDr. Ludmila Sandnerová, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Hrůzová, DiS.