41Ad 4/2016-65
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce J. Z., nar. ……, bytem …….., zast. Mgr. Miloslavem Jančíkem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem B. Němcové 432, 760 01 Zlín, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 11. 2015, č. j. 780 514 7163/47091-VD,
t a k t o :
I. Žaloba s e z a m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Včas podanou žalobou žalobce napadal rozhodnutí žalované vydané dne 30. 11. 2015, č. j. 780 514 7163/47091-VD, kdy žalovaná rozhodla tak, že zamítla námitky žalobce a rozhodnutí ČSSZ č. j. R-29.6.2015-428/780 514 7163 ze dne 29. 6. 2015 potvrdila.
Pokud jde o rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2015, tímto rozhodnutím snížila ČSSZ žalobci od 10. 8. 2015 výši invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně podle ust. § 56 odst. 1 psím. d) ve spojení s písm. c) a ust. § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a s přihlédnutím k čl. 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (dále „nařízení 883/2004“). Pokladem tohoto rozhodnutí byl posudek o invaliditě OSSZ Uherské Hradiště ze dne 28. 4. 2015, podle kterého již není účastník řízení invalidním pro invaliditu III. stupně dle ust. § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, ale je od 28. 4. 2015 invalidním pro invaliditu I. stupně dle ust. § 39 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 35 %.
V podané žalobě žalobce uvedl, že závěry posudku OSSZ Uherské Hradiště ze dne 28. 4. 2015 neodpovídají skutečnosti. Uvedl, že dne 15. 8. 2011 utrpěl mimo jiné poranění páteře. Jednalo se o frakturu Th7. Po úraze musela být provedena dorsální dorsální fixace hrudních obratlů Th7-9. Po cca roce a půl (17. 1. 2013) musela být provedena reoperace hrudní páteře, kdy mu byla provedena stabilizace obratlů Th5, 5-8, 9 S4, dále byla provedena somatektomie obratle Th7 s náhradou a přední fůze obratle Th6-8.
Ze shora uvedeného se podává, že došlo k velkému zásahu do páteře. Navíc se jedná o úsek páteře, který je zcela zásadním pro pohyb trupu. Nejlépe jeho zdravotní stav dokládají lékařské zprávy ze dne 14. 1. 2014 a ze dne 16. 3. 2015. Z lékařské zprávy Rehabilitační ambulance ze dne 14. 1. 2014 vyplývá, že u žalobce dochází ke svalové disbalanci, poruše funkce klenby, poruše stabilizace lopatek. Ze zprávy z neurologického vyšetření ze dne 10.3.2015 vyplývá, že:
Žalovaný však ze zdravotní dokumentace žalobce vyhodnotil, že zdravotní stav žalobce je stabilizovaný. Na základě tohoto prostého závěru rozhodl Rozhodnutím ze dne 29.6.2015 o snížení invalidity III. na invaliditu I. stupně.
Proti Rozhodnutí ze dne 29. 6. 2015 žalobce podal námitky, kde poukazoval zejména na svůj zdravotní stav tak, jak jej popisuje lékařská zpráva z neurologického vyšetření 16. 3. 2015 a lékařské zprávy Rehabilitační ambulance ze dne 14. 1. 2014. Dále poukázal na skutečnost, že trpí sekundárním depresivním syndromem po úraze páteře. Průběh léčby tohoto onemocnění je dostatečně popsán v lékařských zprávách vydaných MUDr. P.Tuto dokumentaci měl odpůrce k dispozici. Také odpůrci předložil lékařské zprávy ze dne 17. 6. 2015 a 10. 7. 2015, ze kterých vyplývá, že předmětný úraz žalobci způsobil také urologické potíže. Žalovaná rozhodnutím ze dne 30. 11. 2015 rozhodla tak, že námitky zamítla a Rozhodnutí ze dne 29. 6. 2015 potvrdila. Odůvodnění Rozhodnutí ze dne 30. 11. 2015 se soustřeďuje především na výpis ze zdravotní dokumentace žalobce, přičemž nějak blíže nezdůvodňuje, jaké konkrétní skutečnosti brala v úvahu pro své rozhodnutí z konkrétní lékařské zprávy. Na str. 4 Rozhodnutí ze dne 30. 11. 2015 žalovaná uvádí:
„Nyní je stav již doléčený a stabilizovaný a pro pozitivní MEP z dolních končetin jej lze z posudkového hlediska zhodnotit jako středně těžké postižení. Dále se ale funkčně jedná o stav bez projevů paretické symptomatologie na všech končetinách, bez svalových atrofií, bez sfinkterových potíží, s opakovaným jen minimálním neurologickým nálezem. Doložená zdravotní dokumentace tedy nepřikazuje významnou progresi funkčního postižení pro posudkové hodnocení, ale naopak dokládá jednoznačně nepříznivě stabilizovaný zdravotní stav.“
Z citovaného závěru nevyplývá, jaké konkrétní informace uvedené v lékařských zprávách vedly žalovanou k závěru, že se jedná o středně těžké postižení. Z jaké listiny zjistil „pozitivní MEP z dolních končetin“.
Dále se z rozhodnutí podává, že žalovaná se zabývá diagnózami, kterými netrpí („funkčně se jedná o stav bez projevů paretické symptomatologie na všech končetinách, bez …“). Takový postup má jistě své opodstatnění. Při posuzování stupně invalidity je však potřeba se zabývat především zdravotním postižením, kterým posuzovaná osoba trpí. Považuje tvrzení žalované, že „Doložená zdravotní dokumentace tedy neprokazuje významnou progresi funkčního postižení pro posudkové hodnocení, ale naopak dokládá jednoznačně příznivě stabilizovaný stav“. Jednak nelze zjistit, která konkrétní lékařská zpráva takovou skutečnost podle žalované prokazuje, ale především je v rozporu s lékařskou zprávou Rehabilitační ambulance ze dne 14. 1. 2014 a s lékařskou zprávou z neurologického vyšetření ze dne 16.3.2015, jejichž podstatný obsah shrnul žalobce výše.
Z Rozhodnutí ze dne 30. 11. 2015 rovněž není zřejmé, jaké závěry vyvodila žalovaná z lékařských zpráv vydaných MUDr. M. P., které se týkají sekundárního depresivního syndromu, ve vtahu k určení stupně invalidity.
Podle obecných zásad Kapitoly XIII. Přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., mimo jiné platí, že „Je nutno vzít v úvahu i dosavadní vývoj postižení, tzn. rychlost progrese, odpověď na léčbu a event. komplikace léčby. Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti je rozhodující dopad zjištěných skutečností na celkovou výkonnost, pohybové schopnosti, schopnost zvládat denní aktivity a na kvalitu života“.
Ze všech výše uvedených důvodů má žalobce za to, že žalovaná při hodnocení stupně invalidity nepostupovala podle citovaných zásad vyhl. č. 359/2009 Sb., zejména se nezabývala dopadem zdravotního postižení na celkovou výkonnost žalobce. Naprosto pominula skutečnost, že poranění páteře má velký dopad nejen na omezení pohybových možností (zvedání břemen, práce v předklonu a záklonu, prudké pohyby, strnulé polohy, dlouhé sezení atd.), ale také zasahují nervovou soustavu. S tím je pak spojeno zhoršení duševního stavu, což v případě žalobce vyžaduje léčbu antidepresivy. Žalovaná se nezabývala snížením jeho fyzické výkonnosti, ale ani psychické výkonosti.
Navrhoval proto, aby rozhodnutí žalované ze dne 30. 11. 2015 bylo soudem zrušeno.
V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů ve věcech sociálního zabezpečení, státní sociální podpory a sociální péče při zjišťovacích a kontrolních lékařských prohlídkách posuzují dle § 8 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, okresní správy sociálního zabezpečení. Za tím účelem svými lékaři posuzují mimo jiné do 31. 12. 2009 plnou invaliditu nebo částečnou invaliditu, od 1. 1. 2010 invaliditu a změnu stupně invalidity.
Žalovaná v rámci řízení o námitkách přezkoumala invaliditu žalobce ve smyslu ust. § 5 písm. j) a § 8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb. Dle citovaných ustanovení byl opět posouzen zdravotní stav žalobce pro účely řízení o námitkách a na základě posudku lékaře pracoviště ČSSZ Brno, oddělení lékařské posudkové služby, ze dne 25. 11. 2015 žalovaná vydala napadené rozhodnutí ze dne 30.11.2015.
V předmětné věci se jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem a v případě, kdy žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, je rozhodnutí o nároku závislé především na odborném lékařském posouzení. Z tohoto důvodu navrhovala žalovaná důkaz posudkem příslušné posudkové komise MPSV ČR ve smyslu ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění.
Krajský soud v Brně v rámci dokazování v soudním řízení nechal znovu posuzovat zdravotní stav a schopnost soustavné výdělečné činnosti žalobce PK MPSV ČR, pracoviště v Brně. Posudková komise jednala ve věci 29. 6. 2016 ve správném složení posudkové komise, jednání PK byl přítomen i žalobce. Posudková komise po prostudování všech odborných lékařských nálezů, které v posudku uvedla, v posudkovém zhodnocení a závěru uvedla, že pokud jde o žalobce, dne 15. 8. 2011 při autonehodě utrpěl polytrauma – tříštivou zlomeninu hrudního obratle Th 7, řešeno dorsální fixací Th7-9, v 1/2013 s následnou reoperací hrudní páteře ve dvou fázích. I. fáze s odstraněním kovů a stabilizací obratlů Th5-8, 9S4, II. fáze se somatestomií obratle Th7 a náhradou a přední fúzí obratle Th6-8.
Dle rtg hrudní páteře postavení korektní po somatectomii Th7 s náhradou a stabilizací zezadu.
Utrpěl dále komoci mozkovou, pneumothorax a hemothorax, zhojeno.
Klinicky je porucha statodynamiky páteře těžkého stupně ve střední hrudní páteři, která odpovídá provedené operaci (zpevnění úseku) a tato oblast se ani nerozcvičuje.
Prominence v oblasti jizvy způsobené kovovým materiálem.
V krční oblasti je lehkého stupně, středně těžká porucha v bederním úseku páteře. Bez kořenové symptomatologie.
Dle doložené zdravotní dokumentace nález na horních končetinách je fyziologický, na dolních končetinách hybnost neporušena, svalová síla dobrá.
Taktilní čití neporušeno. Stoj neporušen, chůze toporná, předklon do 70.
Topický neurologický nález je negativní.
Vyšetření MEP dolních končetin svědčí pro postižení centrální, bez funkčního korelátu.
Při jednání PK MPSV 29. 6. 2016 při přešetření je v objektivním neurologickém nálezu lehčí porucha dynamiky krční a bederní páteře, středně těžká porucha dynamiky hrudní páteře s maximem v operované oblasti, bez paretické symptomatologie centrální či periferní na horních končetinách a dolních končetinách, bez známek kořenové symptomatologie sensitivní či motorické, anamnesticky bez poruchy funkce svěračů.
Dle urologického vyšetření bolesti v penisu při močení, přeléčeno interminentně, potíže přetrvávají. Bez prokázaného neurogenního močového měchýře nebo závažných poruch funkce svěračů.
Na psychiatrii léčen pro sekundární depresivní syndrom poúrazový, vstupně se jednalo o střední fázi, nasazena antidepresiva. Zhoršený situačně po jednání na OSSZ. Spoluúčast somatické problematiky. Jedná se o neurotickou poruchu, lehké postižení. Není značně snížena úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit není značně omezen.
Posuzovaný má průměrné duševní kompetence, nihil psychotikum.
Samotné psychické postižení nesnižuje podstatným způsobem pracovní schopnost.
U posuzovaného lze konstatovat, že se jedná o středně těžké funkční postižení více úseků páteře se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, bez často recidivujících projevů kořenového dráždění, s funkčně málo významným neurologickým nálezem, bez poškození nervů, popř. symptomatol. neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení.
Nejedná se o těžké funkční poškození s trvalým funkčně významným neurologickým nálezem, závažné parézy, svalové atrofie, poruchy hybnosti končetin, závažné poruchy funkce svěračů. Ostatní onemocnění uvedená v dg. souhrnu nesnižují výkonnost organismu.
V souvislosti s úrazem byl posuzovaný v roce 2013 uznán v III. stupni invalidity, krátce po operaci páteře s následující rehabilitací. Nikoliv pro těžkou poruchu funkce se ztuhnutím rozsáhlých oddílů páteře, kompresy míchy, spondylolistezu, extrémní skoliosu.
U posuzovaného došlo k příznivé stabilizaci zdravotního stavu.
Nálezy přiložené k námitkovému řízení a žalobě a při jednání PK MPSV 29. 6. 2016 jsou ve shodě a potvrzují výše uvedené zdravotní postižení. Neobsahují nové skutečnosti posudkově významné pro hodnocení stavu do data vydání napadeného rozhodnutí. U posuzovaného se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.
Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí ze dne 30. 11. 2016 je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl E, položka 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2010.
PK MPSV Brno stanoví míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 35%.
Samotné postižení páteře odpovídá položce shora uvedené, bylo by vyhodnoceno na dolní hranici daného procentního pásma. Horní hranice byla zvolena s ohledem na ostatní onemocnění a předchozí vykonávané výdělečné činnosti. V uvedeném zhodnocení je zohledněno i postižení v urologické a duševní oblasti, které samo o sobě nesnižuje pracovní schopnost.
PK MPSV přezkoumala posudkový závěr lékaře LPS OSSZ Uh. Hradiště ze dne 28. 4. 2015 a lékaře LPS ČSSZ pracoviště pro námitkové řízení Hodonín ze dne 25. 11. 2015.
Tento posudkový závěr vycházel ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr.
Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, protože byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků, významné pro posudkový závěr.
V námitkách nebo v žalobě nebylo namítnuto nezjištění některé skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků, významné pro posudkový závěr, ani nezjištění takové skutečnosti nebylo doloženo lékařským nálezem, uplatněným v průběhu řízení.
PK MPSV prostudovala veškeré dostupné lékařské nálezy použité v průběhu řízení jako doplnění informací o zdravotním stavu a konstatovala, že neobsahují nové skutečnosti posudkově významné pro hodnocení stavu do data vydání napadeného rozhodnutí.
Vzhledem k výše uvedenému PK MPSV konstatovala, že zdravotní stav byl posouzen objektivně z dostatečně doložené zdravotní dokumentace, ze které nevyplývá progrese zdravotního stavu.
Zdravotní stav je stacionární.
Nálezy doložené k námitkovému řízení, k žalobě a předložené při jednání PK nepřinášejí jiné posudkově významné skutečnosti, které by PK nebyly známy.
Datum změny stupně invalidity PK stanoví od 28. 4. 2015.
Závěrem posudková komise pak uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 30. 11. 2015 šlo o u žalobce o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb.
Dle PK posuzovaný je schopen po vzniku invalidity I. stupně vykonávat výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Je schopen využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti.
Krajský soud v Brně poté, kdy ve věci byl vypracován posudek, nařídil ve věci jednání, kterého se zúčastnil žalobce se svým zástupcem i zástupkyně žalované. U tohoto jednání zástupce žalobce uvedl, že s posudkem PK MPSV ze dne 29. 6. 2016 a jeho závěrem žalobce nesouhlasí, má za to, že splňuje podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně. Ponechával na zvážení soudu, zda by nebylo vhodné, aby byl ve věci vypracován posudek znalcem z oboru neurologie.
Samotný žalobce k věci uvedl, že v současné době je zaměstnaný, pracuje ve skladu v plastikářské firmě v blízkosti svého bydliště. Jedná se o lehkou fyzickou práci a administrativní činnost. Byl donucen si zaměstnání najít s ohledem na posouzení svého zdravotního stavu na OSSZ.
Zástupkyně žalované k vypracovanému posudku PK MPSV ČR ze dne 29. 6. 2016 žádné výhrady neměla a provedení dalších důkazů nenavrhla.
Posouzení věci krajským soudem
Žaloba není důvodná.
Krajský soud v Brně má za to, že další dokazování ve věci není třeba provádět, neboť posudek PK MPSV ČR, pracoviště v Brně ze dne 29. 6. 2016 pokládá za posudek objektivní, když posudková komise zasedala ve správném složení, tedy ve složení, které jí ukládá zákon, měla k dispozici veškeré odborné lékařské zprávy o zdravotním stavu žalobce a tyto posoudila a zhodnotila. Posudek posudkové komise je také posudkem přesvědčivým, neboť posudková komise řádně a srozumitelně zdůvodnila, proč k datu 28. 4. 2015 u posuzovaného již nejde o zdravotní stav odpovídající invaliditě III. stupně, ale jedná se o invaliditu I. stupně.
Další dokazování ve věci by bylo již nadbytečné, neboť, jak soud uvedl, posudková komise řádně zdravotní stav žalobce zdůvodnila a je zcela evidentní z tohoto posudku, že u žalobce došlo k příznivé stabilizaci zdravotního stavu. Žalobce je také schopen, jak v posudku uvedeno, po vzniku invalidity I. stupně vykonávat výdělečnou činnost, i když v podstatě v menším rozsahu a intenzitě a využít k tomu dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, což se také i dle samotného žalobce děje, neboť žalobce, jak sám sdělil, pracuje, vykonává lehké fyzické práce a práce administrativní v plastikářské firmě.
Soud tedy věc zhodnotil tak, že posouzení zdravotního stavu žalobce a schopnosti jeho soustavné výdělečné činnosti PK MPSV ČR, pracoviště v Brně ze dne 29. 6. 2016 je správné a žalobu proto jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“).
Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí se opírá o ust. § 60 odst. 1, 2 s.ř.s.
Žalobce ve věci neměl úspěch, náklady řízení mu proto nebyly přiznány a pokud jde o žalovanou, ta nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 10. května 2017
JUDr. Jana Kubenová, v.r.
samosoudkyně