[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: J. H., bytem S. 412/41, K. V., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 17.1.2017 proti rozhodnutí žalované ze dne 16.11.2016 č.j. X o invalidní důchod,

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalované ze dne 16.11.2016 č.j. X a jemu předcházející rozhodnutí č.j. X ze dne 9.3.2016  se  z r u š u j í  pro vady řízení a věc se   v r a c í  žalované k dalšímu řízení.

    II.   Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení. 

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou žalobou ze dne 17.1.2017 s připojenou kopií rozhodnutí žalované ze dne 16.11.2016 i předcházejícího rozhodnutí ze dne 9.3.2016 se žalobkyně domáhala přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 16.11.2016 č.j. X, jímž byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 9.3.2016, kterým jí byl snížen stupeň invalidity a výše invalidního důchodu podle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), tak, že ode dne 16.5.2014 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně jí náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, neboť dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Sokolov ze dne 10.2.2016 je invalidní pro invaliditu druhého stupně, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 55%. V obsáhlém odůvodnění rozhodnutí ze dne 16.11.2016 žalovaná zdůraznila, že novým posudkem o invaliditě z jednání ze dne 7.11.2016 (jednání proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně na základě písemného souhlasu a dostatečné podkladové dokumentace) bylo lékařem ČSSZ zjištěno, že žalobkyně je invalidní pro invaliditu druhého stupně, když se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 7b) přílohy vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen MPSV) č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30-45%, a žalobkyni byla přiznána horní hranice vymezeného rozpětí, která byla ve smyslu § 3 odst. 1 citované vyhlášky navýšena o 10% na celkových 55% vzhledem k dalšímu postižení zdravotnímu stavu – především prodělanému onkologickému onemocnění (nyní v kompletní remisi), proto nebylo námitkám žalobkyně vyhověno. Také bylo uvedeno, že lékař ČSSZ k námitkám žalobkyně konstatoval, že vzhledem k obsahu rozhodnutí MPSV č.j. 2015/23324-71 ze dne 1.6.2015 byla provedena kontrola posouzení zdravotního stavu v časově větším rozsahu, jelikož žalobkyně nesouhlasila s posudky o jejím zdravotním stavu ze září 2014 a ledna 2015 a požádala o jejich přezkoumání, tyto byly řádně přešetřeny a nebyla shledána pochybení ve vyjádření námitkové lékařky týkající se psychiatrické problematiky; závěrem bylo konstatováno, že psychický stav žalobkyně od roku 1997 nikdy neodpovídal invaliditě plné ani třetímu stupni invalidity.

Žalobkyně v žalobě vyjádřila nesouhlas s napadeným rozhodnutím, neboť dle ní bylo provedeno nesprávné posouzení poklesu pracovní schopnosti, proto bylo rozhodnutí žalované vydáno nikoli v souladu se skutkovým stavem a příslušnými právními normami, kdy dle ní jí má být přiznán zpět invalidní důchod pro invaliditu III. stupně, proto požadovala zrušení rozhodnutí ČSSZ ze dne 9.3.2016 s tím, aby o její žádosti bylo znovu rozhodnuto a také jí byly uhrazeny náklady řízení. Také namítala, že její zdravotní postižení mělo být hodnoceno dle kapitoly V, položky 4d) přílohy k vyhlášce 359/2009 Sb. a zejména nesouhlasila s tím, že v rozhodnutí ze dne 9.3.2016 na straně 3 (poznámka soudu: správně 16.11.2016) bylo uvedeno, že její psychický stav od roku 1997 nikdy neodpovídal invaliditě plné ani třetímu stupni invalidity, přitom v záznamu o jednání OSSZ Karlovy Vary ze dne 19.1.2006 bylo uvedeno, že jí náleží plný invalidní důchod pro těžké poruchy – hodnoceno 70% dle kapitoly V oddílu 3 písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.  Dále poukázala na to, že její hlavní diagnóza F33 je neměnná, protože byla uvedena u jednání OSSZ dne 19.1.2009 i v lékařské zprávě MUDr. K. M. dne 21.3.2016. (Soud konstatuje, že žalobkyně sice uváděla v žalobě citace z rozhodnutí ČSSZ ze dne 9.3.2016, avšak ve skutečnosti se jednalo o citace z rozhodnutí žalované ze dne 16.11.2016.)

Rozhodnutím ze dne 9.3.2016 dle ustanovení § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona snížila ČSSZ od 16.5.2014 žalobkyni výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, který činil 6.122,-Kč měsíčně (zvýšen od ledna 2015 na 6.243,-Kč a od ledna 2016 na 6.283,-Kč) s odůvodněním, že podle posudku OSSZ Sokolov ze dne 10.2.2016 již není invalidní pro invaliditu třetího stupně, ale byla uznána od 10.3.2014 invalidní pro invaliditu druhého stupně. Také bylo uvedeno, že tímto rozhodnutím se realizuje rozsudek MPSV č.j. 2015/23324-71 ze dne 1.6.2015, ač MPSV vydalo rozhodnutí nikoli rozsudek, jelikož rozsudek vydává soud.

Z obsahu velmi obsáhlého vyžádaného posudkového spisu OSSZ Karlovy Vary vedeného ohledně žalobkyně a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě OSSZ Sokolov ze dne 10.2.2016 (jednání dne 20.1.2016 bylo odročeno) i ze záznamu o jednání a posudku o invaliditě vypracovaného v řízení o námitkách dne 7.11.2016 ČSSZ pracoviště Plzeň soud zjistil, že žalobkyně nebyla uznána nadále invalidní pro invaliditu prvního ani třetího stupně, ale byla uznána invalidní pro invaliditu druhého stupně od 10.3.2014 dle § 39 odst. 2 písm. c) zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 7b) přílohy vyhlášky, pro něž byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 45% a tato míra vzhledem k dalšímu postižení zdravotnímu stavu byla ve smyslu § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvýšena o 10%, takže celkově činí 55% (doba platnosti posudku: trvale).

Ve velmi obsáhlém posudku o invaliditě ze dne 7.11.2016 lékař ČSSZ mimo jiné uvedl veškerá posouzení zdravotního stavu žalobkyně od června 1997, kdy byla při zjišťovací prohlídce uznána částečně invalidní, poté v řízení na základě její žádosti v prosinci 2007 byla uznána plně invalidní a v roce 2014 byla uznána invalidní pro invaliditu prvního stupně a při žádosti o změnu stupně invalidity byla v únoru 2016 uznána invalidní pro invaliditu druhého stupně. Dále bylo uvedeno, že podáním ze dne 14.4.2015 se žalobkyně obrátila na MPSV s požadavkem na provedení přezkumného řízení ve věci postupu ČSSZ při rozhodování o jejím invalidním důchodu, přičemž MPSV dospělo k závěru, že zdravotní stav žalobkyně v posudcích ze září 2014 a ledna 2015 nebyl spolehlivě zjištěn ohledně hloubky psychického onemocnění přesto, že v minulosti vedlo k částečné a plné invaliditě a fáze onemocnění byla opakovaně hodnocena jako těžká. Rovněž bylo konstatováno podle obsahu zapůjčené dokumentace ošetřujícího psychiatra MUDr. M., že primární diagnozou je u žalobkyně emočně nestabilní porucha osobnosti, hraniční typ, která je kombinovaná s depresivní poruchou, akcentovanou poruchou přizpůsobení a kolísající v letech v rozpětí středně těžké až těžké, ale hospitalizována pro depresivní fázi těžkou byla pouze v 11-12/2005 a 11/2006-01/2007, od té doby pouze léčba ambulantní i po dobu diagnostiky a léčby onkologického onemocnění, nikdy nebyla nutná akutní hospitalizace na psychiatrickém lůžku. Funkční postižení stran psychiatrické problematiky hodnoceno též komplexně jako středně těžké, tj. stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, závažné maladaptivní chování, opakované situační dekompenzace, proto rovněž volena horní hranice (45% míry poklesu) pro stupeň vzdělání a výkon dělnického povolání a dále navýšeno o 10% pro komorbity, především prodělané onkologické onemocnění (t.č. v kompletní remisi); vysloven souhlas s datem změny stupně invalidity, tj. dnem 10.3.2014, kdy proběhlo jednání na OSSZ a rovněž nebyla stanovena KLP (kontrolní lékařská prohlídka), neboť nelze předpokládat posudkově významné zlepšení zdravotního stavu; žalobkyně není schopna těžké fyzické práce a práce psychicky náročné. Také bylo vysvětleno, proč nelze dané postižení hodnotit třetím stupněm invalidity. Závěrem bylo uvedeno, že v posudcích o zdravotním stavu žalobkyně ze září 2014 a ledna 2015 nebyly shledány pochybení ve vyjádření námitkové lékařky. Zásadní je ale skutečnost, že během posouzení na OSSZ Karlovy Vary v roce 2007 i v roce 2009 došlo k administrativnímu pochybení, kdy v posudkovém zhodnocení správně dokumentovaná částečná invalidita byla doplněna chybným výrokem dokumentujícím invaliditu plnou a během rozhodovacího procesu nebyla tato chyba objasněna a žalobkyni tak byla vyplácena dávka třetího stupně invalidního důchodu. Správně byl určen třetí stupeň invalidity až při jednání dne 3.2.2012, avšak jeho podkladem nebyla problematika psychiatrická, ale onkologická. Rovněž tak byl správně určen třetí stupeň invalidity při kontrolní lékařské prohlídce s datem jednání dne 4.2.2013, kdy byla správně určena rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního - stavu recidiva zhoubného onemocnění pravého prsu t.č. s biologickou léčbou a plánovanou hysterektomií. Psychický stav žalobkyně od roku 1997 nikdy neodpovídal invaliditě plné ani třetímu stupni invalidity.

Dále ze založeného Záznamu o jednání OSSZ Karlovy Vary ze dne 6.12.2007 vyplývá, že posudkový lékař MUDr. G. uvedl v posudkovém zhodnocení, že u žalobkyně jde i nadále o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (dále jen DNZS), kde hlavní příčinou je depresivní porucha středně těžká u emočně nestabilní osobnosti, léčba se střídavými úspěchy; při posuzování schopnosti soustavné výdělečné činnosti vzaty v úvahu vývoj nemoci i ostatní zdravotní postižení, nedochází k další progresi, celkově stav hodnotí i nadále jako částečnou invaliditu a postižení hodnotil dle kapitoly V., položky 3 písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. 70% (rozpětí 50-70%), je plně invalidní dle § 39 odst. 1 písm. a) zákona; datum změny stupně invalidity 9.10.2007 psychiatrickým nálezem (MUDr. M. uvedl, že jde o souč. středně těžkou fázi periodické depr. poruchy, emočně nestabilní porucha osobnosti); z důvodu DNZS poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66%; další KLP: 31.12.2008.

Také ze založeného Záznamu o jednání OSSZ Karlovy Vary ze dne 19.1.2009 vyplývá, že posudkový lékař MUDr. G. uvedl v posudkovém zhodnocení, že u žalobkyně jde i nadále o DNZS, kde hlavní příčinou je psychické onemocnění, došlo ke stabilizaci stavu, odborník psychiatr i psycholog. láz. péče hodnotí stav takto. Klasifikace se mění a pracovní schopnost soustavné výdělečné činnosti také, je nadále částečně invalidní; není schopna prací ve stresujícím prostředí, fyzicky těžké, ve velkém kolektivu, dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole V., položce 3 písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. 70% (rozpětí 50-70%), je plně invalidní podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona; z důvodu DNZS poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66%; další KLP: 31.12.2011.

Dle založeného Posudku o invaliditě OSSZ Karlovy Vary ze dne 10.3.2014 vyplývá, že jím byla žalobkyně uznána nadále invalidní ale nikoli pro třetí stupeň invalidity, ale pouze pro první stupeň, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole II., odd. A, položce 1c) přílohy vyhlášky (Onkologie, zhoubné novotvary, středně těžké postižení – míra poklesu pracovní schopnosti 35-45%), pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 45%, tj. na horní hranici s přihlédnutím k duševnímu postižení, a tato míra ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nebyla změněna; den změny stupně invalidity: 10.3.2014 - den jednání; doba platnosti posudku: 28.2.2017.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 21.2.2017 navrhla přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV).

 Z dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobkyně soud zjistil, že napadené rozhodnutí ze dne 16.11.2016 bylo žalobkyni doručeno dne 23.11.2016. Dále ze založených písemností vyplývá následující:

- Rozhodnutím ze dne 28.1.2008 byl žalobkyni od 9.10.2007 přiznán plný invalidní důchod ve výši 8.144,-Kč měsíčně na základě shora uvedeného Záznamu o jednání OSSZ Karlovy Vary ze dne 6.12.2007, aniž si kdokoli z vyřizujících pracovníků žalované ráčil všimnout rozporu v posudkovém zhodnocení (částečná invalidita) a výroku (plná invalidita) a aby tento nesoulad odstranil např. doplněním či opravou předmětného záznamu; stejné pochybení ČSSZ nastalo i ohledně stejně zmateného obsahu Záznamu o jednání OSSZ Karlovy Vary ze dne 19.1.2009 – částečná invalidita x  plná invalidita.

- Rozhodnutím ze dne 20.3.2014 byla podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona žalobkyni snížena od 16.5.2014 výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod prvního stupně, který činil 4.861,-Kč měsíčně s odůvodněním, že podle posudku OSSZ Karlovy Vary ze dne 10.3.2014 již žalobkyně není invalidní pro invaliditu třetího stupně, když od 10.3.2014 je invalidní pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 45%.

- Rozhodnutím ze dne 5.11.2014 ČSSZ zamítla žádost žalobkyně (ze dne 10.9.2014) o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu, neboť dle posudku OSSZ Karlovy Vary ze dne 20.10.2014 byla nadále uznána invalidní pro invaliditu prvního stupně.

- Rozhodnutím ze dne 16.2.2015 žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ČSSZ ze dne 5.11.2014 s odůvodněním, že novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem ČSSZ dne 29.1.2015 bylo zjištěno, že je i nadále invalidní pouze pro invaliditu prvního stupně (stejné posouzení jako u OSSZ – viz shora).

- Rozhodnutím MPSV č.j. 2015/23324-71 ze dne 1.6.2015 na základě podnětu žalobkyně ze dne 14.4.2015 podle § 97 odst. 3 a § 98 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) byla přezkoumávaná rozhodnutí ČSSZ č.j. 675 219 1523/ 44091-Mar ze dne 16.2.2015 a č.j. 675 219 1523 ze dne 5.11.2014 zrušena a věc vrácena ČSSZ k dalšímu opatření s odůvodněním, že přezkoumávaná rozhodnutí byla vydána v rozporu s právními předpisy, neboť zdravotní stav žalobkyně nebyl ani v jednom případě objektivně posouzen, když oba posudky o zdravotním stavu (ze září 2014 /poznámka soudu: správně z 24.10.2014 – viz první strana rozhodnutí MPSV/ a ledna 2015), s nimiž žalobkyně nesouhlasila, se podrobně zabývají onkologickou diagnózou a její klasifikací, ale nezabývaly se psychickým stavem, pro který byla již v roce 1997 uznána částečně invalidní, ani nebyl citován psychiatrický nález s hodnocením jejího aktuálního psychického stavu, i když lze předpokládat, že onkologické onemocnění ke zlepšení psychického stavu nepřispělo.

- Rozhodnutím ze dne 9.3.2016 snížila ČSSZ od 16.5.2014 žalobkyni výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně – viz shora.

 Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Podle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.

Podle § 76 odst. 1 písm. a), b) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění.

Dle § 78 odst. 1 věta první, odst. 3, 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zrušuje-li soud rozhodnutí, podle okolností může zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo a soud přihlíží ve vztahu k žalobním bodům na rozhodnutí uvedených správních orgánů jako na jeden celek. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 16.11.2016 a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.).  

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá, aby jí byl přiznán zpět invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně z důvodů v ní uvedených.  

K otázce přezkoumatelnosti správních aktů se vyjádřil NSS i v rozsudku č.j. 7Afs 1/2010-53 ze dne 4.2.2010, v němž v návaznosti na usnesení rozšířeného senátu NSS č.j. 7Afs 212/2006-74 ze dne 19.2.2008 konstatoval: „Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů je třeba vykládat v jejím skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí v důsledku nemožnosti zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Pakliže správní orgán vydá rozhodnutí, které je přezkoumatelné ve správním soudnictví, přičemž z jeho odůvodnění nelze ničeho zjistit (obsah a důvody jeho vydání), je zcela opodstatněný názor soudu, že je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné a je třeba jej pro tuto vadu zrušit“.

S ohledem na shora zjištěné skutečnosti proto soudu nezbylo než rozhodnout, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku, o zrušení předmětných rozhodnutí, jelikož žalovaná rozhodla o snížení výše invalidního důchodu podle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona tak, že ode dne 16.5.2014 namísto invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně náleží žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, neboť dle posudku OSSZ Sokolov ze dne 10.2.2016 je invalidní pro invaliditu druhého stupně, ačkoliv již na základě rozhodnutí ze dne 20.3.2014 shora citovaným jí byl od 16.5.2014 žalovanou vyplácen invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, tudíž není možné jí rozhodnutím ze dne 9.3.2016 snížit výši invalidního důchodu, který jí již nebyl vyplácen téměř dva roky. Žalovaná kupodivu po vydání rozhodnutí ze dne 9.3.2016, na jehož základě začala žalobkyni vyplácet invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně od 16.5.2014, provedla výpočet doplatku důchodu za dobu od 16.5.2014 do 15.3.2016 v celkové výši 28.022,-Kč, jak vyplývá z dokladu zpracovaného dne 1.3.2016, a předmětná částka byla žalobkyni zaslána na účet a přesto nikoho z pracovníků ČSSZ nezarazilo, že na základě rozhodnutí o snížení výše invalidního důchodu došlo k nedoplatku. Správně žalovaná měla rozhodnutím ze dne 9.3.2016 rozhodnout o zvýšení výše invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně na základě posudku OSSZ Sokolov ze dne 10.2.2016.

Soudu tedy nezbývá než opakovaně konstatovat, že rozhodovací činnost žalované je dosti často chaotická, v jedné věci tzv. pravá ruka neví, co činí levá ruka, i když si je soud vědom množství jí vydávaných rozhodnutí i jiných úkonů s tím spojených.

 S ohledem na shora uvedené je nepřezkoumatelné napadené rozhodnutí žalované ze dne 9.3.2016 a tedy i rozhodnutí ze dne 16.11.2016, jímž bylo rozhodnutí ze dne 9.3.2016 potvrzeno, čímž je zatíženo naprosto stejnou vadou, když nepřezkoumatelnost rozhodnutí zjišťuje soud ex offo a nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je pojmově spjata se soudním přezkumem takového rozhodnutí. K učinění takového závěru soudem není zapotřebí namítání nepřezkoumatelnosti žalobcem; dojde-li soud k závěru, že napadené správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné, zruší je, aniž by se námitkami žalobce musel věcně zabývat (viz rozsudek NSS ze dne 9.6.2004 sp.zn. 5A 157/2002 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 359/2004).

V této věci žalobkyně nepřezkoumatelnost nenamítala, neboť dle ní rozhodnutí ČSSZ nebylo vydáno v souladu se skutkovým stavem a příslušnými právními normami, které blíže nespecifikovala kromě shora uvedeného. Napadené rozhodnutí bylo vydáno oprávněným správním orgánem dle příslušného zákona a souvisejících předpisů, i když s pochybeními shora uvedenými. Za takto shora zjištěného stavu se soud žalobními námitkami žalobkyně ve vztahu k posouzení jejího zdravotního stavu ohledně stupně invalidity nezabýval.

Podaná žaloba z důvodů shora uvedených byla shledána důvodnou, proto soud napadené rozhodnutí žalované ze dne 16.11.2016 i jemu předcházející rozhodnutí ze dne 9.3.2016 bez jednání rozsudkem zrušil (§ 76 odst. 1, písm. a) a b) s.ř.s.) a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1 věta první, odst. 4 s.ř.s.) spočívající v tom, že žalovaná rozhodla o snížení výše invalidního důchodu, ačkoliv správně měla rozhodnout o zvýšení výše invalidního důchodu, neboť žalobkyně byla shora uvedeným posudkem OSSZ ze dne 10.2.2016 oproti posouzení OSSZ ze dne 10.3.2014 uznána invalidní pro invaliditu druhého stupně nikoli prvního stupně, jenž jí byl vyplácen, ale nebyla uznána pro invaliditu třetího stupně, jak požadovala a dosud požaduje žalobkyně. 

 Žalovaná tedy v této věci vydá nové rozhodnutí, jímž rozhodne v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o zvýšení výše invalidního důchodu žalobkyně pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, čímž konečně uvede v soulad obsah vydaného rozhodnutí se stavem, který vlastně trvá již od června 2016, kdy žalobkyni dorovnala rozdíl mezi vypláceným nižším invalidním důchodem, tj. pro první stupeň invalidity, a tím, který jí v současné době náleží a také je jí vyplácen, tj. pro druhý stupeň invalidity, čímž bude realizovat rozsudek Krajského soudu v Plzni sp.zn. 16Ad 6/2017-46 ze dne 17.5.2017, jehož výrok i odůvodnění bude zcela v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu a rovněž i s příslušnými ustanoveními zákona v platném znění.  

 Soud ještě podotýká, že právním názorem soudu je žalovaná vázána, jak vyplývá z ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně sice náhradu nákladů řízení požadovala, ale nijak ji nespecifikovala a soud nezjistil žádné náklady řízení před soudem, když i žaloba s přílohami byla doručena zdejšímu soudu do podatelny v Karlových Varech, tj. bydlišti žalobkyně, proto žádnému z účastníků nebyla náhrada nákladů řízení přiznána (výrok II. rozsudku).  

Poučení :  Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Plzni dne 17. května 2017

JUDr. Alena Hocká

       samosoudkyně