[OBRÁZEK]Číslo jednací: 50A 4/2016 - 26
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana
Podhrázkého, PhD., a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Tomáše Kocourka, PhD., ve
věci navrhovatele Ing. L. Č., bytem x, proti odpůrci Magistrátu města Kladna, sídlem
náměstí Starosty Pavla 44, 272 52 Kladno, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ze dne
30. 11. 2015, č. j. OŽP/3808/15-18/JM – stanovení záplavového území a vymezení aktivní
zóny Týneckého potoka, ř. km. 0,000 – 12,752,
t a k t o :
I. Návrh se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) odeslaným dne 5. 5. 2016 se
navrhovatel domáhá zrušení opatření obecné povahy ze dne 30. 11. 2015, č. j. OŽP/3808/15-
18/JM – stanovení záplavového území a vymezení aktivní zóny Týneckého potoka,
ř. km. 0,000 – 12,752, (dále též „stanovení záplavového území“ či „napadené opatření obecné
povahy“) s odkazem na to, že je spoluvlastníkem rodinného domu č. p. x na pozemku
st. p. xv k. ú. a obci B. (dále jen „dotčená nemovitost“) a dotčená nemovitost byla napadeným
opatřením obecné povahy zahrnuta do záplavových území Q5, Q20 i Q100. Stanovením
záplavového území je podle navrhovatele dotčená nemovitost znehodnocena a navrhovatel
nesmí provádět jakoukoliv přestavbu nemovitosti s výjimkou oprav, ani nesmí zřídit (jím
plánované) oplocení.
Navrhovatel předně uvedl, že proti stanovení záplavového území brojil nejprve
podáním podnětu k provedení přezkumného řízení u Krajského úřadu Středočeského kraje
(dále jen „krajský úřad“), ten mu však dne 24. 4. 2016 sdělil, že důvody pro provedení
přezkumného řízení neshledal. Připomenul též, že v procesu přijetí stanovení záplavového
území uplatnil spolu s dalšími vlastníky nemovitostí připomínky, které však zpracovatel
nevzal v úvahu a setrval na vydání navrženého opatření obecné povahy beze změn.
Navrhovatel v první řadě namítá, že údaj v bodě 4.5 podkladů pro vyhlášení
záplavového území o tom, že „[n]a Týneckém potoce nejsou k dispozici zaznamenané údaje
o přirozených povodních“, který vychází z ustanovení § 5 písm. f) vyhlášky č. 236/2002 Sb.,
o způsobu a rozsahu zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území (dále jen
„prováděcí vyhláška“), podle nějž podklady pro zpracování návrhu záplavového území musí
zahrnovat dostupné údaje o nejvyšší zaznamenané přirozené povodni, není pravdivý.
Zpracovatel měl možnost si vyžádat záznamy z obecních kronik, které by mu potvrdily, že
území vymezené jako aktivní zóna záplavového území (dále jen „AZZÚ“) nikdy nebylo
vodou zaplaveno. To potvrdila i obec B., která ve svých připomínkách uvedla, že minimálně
150 let nebyly v dané oblasti žádné záplavy. Navrhovatel zdůrazňuje, že oblast Týneckého
potoka nikdy povodní ani záplavou postižena nebyla a že zpracovatel pouze provedl modelaci
a výpočty s použitím příslušného programu, na základě nichž vymezil AZZÚ. Celé AZZÚ je
podle navrhovatele vymezeno pouze administrativně bez jakékoliv vazby na historické
skutečnosti.
Navrhovatel zpracovateli vytýká také to, že použil hodnoty dešťových srážek uvedené
ve statistických údajích Českého hydrometeorologického ústavu (dále jen „ČHMÚ“) s tím, že
za jejich správnost ručí dodavatel dat, aniž by si jejich správnost ověřil sám a porovnal je
např. s údaji uváděnými ČHMÚ na jeho internetových stránkách.
Navrhovatel také bez bližší konkretizace poukazoval na rozdílnost při vymezení
záplavových území spočívající v tom, že zatímco pro zástavbu Švermova v oblasti Týneckého
potoka byla učiněna výjimka a AZZÚ stanoveno nebylo, pro druhou obec (patrně myšlen B.)
taková výjimka udělena nebyla.
Odpůrce ve vyjádření poukázal na ustanovení § 115a odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb.,
o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„vodní zákon“), které vylučuje aplikovatelnost ustanovení § 172 odst. 5 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“),
v důsledku čehož dotčení vlastníci nemohou v řízení předcházejícím vydání stanovení
záplavového území uplatňovat námitky. To je důvodem, proč námitky navrhovatele odpůrce
posoudil jako připomínky. K uplatněným žalobním bodům pak uvedl, že není jeho povinností
ověřovat, jaké podklady a od koho si opatřil zpracovatel návrhu záplavového území, neboť to
je v kompetenci zpracovatele a na jeho odpovědnosti, resp. za pravdivost prováděcí vyhláškou
požadovaných hydrologických údajů odpovídá ČHMÚ. Odpůrce pouze kontroluje, zda
dokumentace obsahuje vše, co prováděcí vyhláška vyžaduje, a v tomto směru zkontroloval
všechny náležitosti podle § 5 prováděcí vyhlášky. Zpracovatel postupoval podle prováděcí
vyhláškou stanoveného výpočtu a odpovědnost za tyto výpočty a využití odpovídajících
zdrojů nese zpracovatel, odpůrce toto není povinen kontrolovat. Navíc to, že v oblasti
historicky povodeň nebyla, ještě neznamená, že tam v budoucnu nebude. V tomto odpůrce
citoval vyjádření zpracovatele podkladů, který konstatoval následující: „
1) Aktivní zóna záplavového území (dále jen AZZU) byla stanovena dle platné
metodiky (Metodika stanoveni aktivní zóny záplavového území, duben 2005).
Nejprve byla stanovena primární AZZU, do které spadá koryto vodního
hlavního toku. Dále se AZZU rozšířila metodou podle záplavového území. Tato
metoda je podnikem Povodí Vltavy preferována pro drobné vodní toky. Dle
samotné metodiky je tato metoda vhodná pro vodní toky s kratší dotokovou
dobou, což odpovídá charakteru Týneckého potoka. Dle metody je AZZU
rozšířeno do prostor odpovídajících záplavovému území dvacetileté vody (Q20).
Připomínkovaná lokalita je v levém inundačním území, které má rovinatý
charakter s komunikací, ke které je území mírně svažité. V případě vybřežování
povodňových vod z Týneckého potoka dojde k rozlivu v šíři tohoto rovinatého
území pod mostem v ulici Slánská, proudění inundačním území a v místě ČOV
se tato voda vrací zpět do koryta vodního toku. Z tohoto důvodu je území v ulici
V Angreštovně a část pozemku ČOV zahrnuto v AZZU. Rozsah AZZU tedy
vychází ze záplavového území dvacetileté povodně a nelze ji v řešené lokalitě
pozměňovat. Území areálu ČOV je cca z 1/3 zahrnuto v AZZU, což vychází
z použité metodiky.
2) Povodňové situace vycházejí z dlouhodobého pozorování a měření. Jedná se
o statistické údaje, které zpracovává Český hydrometeorologický ústav (dále
jen ČHMÚ) a který stanovuje hodnoty povodňových průtoků (Q5, Q20 a Q1OO).
Tyto hodnoty byly od ČHMÚ objednány. V připomínkách jsou porovnávány
hodnoty průtoků od ČHMÚ se situací z povodní z roku 2002. Bohužel však
porovnání těchto situací nelze provádět, protože z povodně 2002 není
dokumentace vyhodnocení povodní na Týneckém potoce. Zároveň na Týneckém
potoce v roce 2002 nemuselo dojít k významnější povodni, protože tato
povodňová situace ve středních Čechách byla způsobena regionálním deštěm
o trvání až 3 dny (zejména na území jižních Čech) a postihla zejména větší
vodní toky. Na malých vodních tocích, jak je Týnecký potok, jsou povodňové
situace způsobovány zejména kratšími dešťovými epizodami o velkých
intenzitách.“
Odpůrce dále popírá, že by kladenské čtvrti Švermov byla udělena jakákoliv výjimka,
což ostatně potvrzují i podklady napadeného opatření obecné povahy. Má-li žalobce na mysli
neumístění AZZÚ v místních částech Motyčín a Hnidousy, důvodem je pravděpodobně
zatrubnění potoka. K námitce administrativní povahy stanovení záplavového území pak
odpůrce poukázal na stanovisko krajského úřadu a ustanovení § 66 vodního zákona, které
potvrzuje to, že se jedná o administrativně vymezené území na základě přírodních podmínek
a reliéfu terénu, jehož cílem je identifikovat reálné riziko zaplavování zastavěných či
zastavitelných pozemků. Omezení vlastnického práva žalobce z toho plynoucí stanovuje
vodní zákon a důvodem těchto omezení je snaha omezit jak majetkové povodňové škody, tak
škody na lidských životech, přičemž vodní zákon v tomto případě se žádnou kompenzací
nepočítá. V návaznosti na tuto argumentaci odpůrce považoval návrh za nedůvodný a navrhl
jeho zamítnutí.
Navrhovatel v replice poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu (dále jen „NSS“) ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, publikované pod
č. 1910/2009 Sb. NSS, podle nějž soud v rámci testu proporcionality při přezkumu opatření
obecné povahy „především zkoumá, zda dotyčný zásah do vlastnického práva má ústavně
legitimní a o zákonné cíle opřený důvod a zda je činěn jen v nezbytně nutné míře
a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním
způsobem a s vyloučením libovůle“. Navrhovatel trvá na tom, že v nynějším případě dochází
jednoznačně k diskriminaci části obyvatel ulice V Angreštovně, kteří v lokalitě bydlí nebo
vlastní stavební parcely, protože tato lokalita byla v roce 2012 zařazena v územním plánu
obce B. účinném ode dne 10. 2. 2012 jako lokalita pro výstavbu rodinných domů, nyní je však
administrativním zásahem označena za AZZÚ. Celý zásah do územního plánu nebyl učiněn
pouze v nezbytně nutné míře, protože skutečnosti uváděné v připomínkách nebyly správním
orgánem citlivě posouzeny, pouze byly administrativně zapracovány do odůvodnění. Přitom
odpovědným v této souvislosti nemůže být zpracovatel. Podle správního řádu je za projednání
námitek a připomínek a za následné vydání napadeného opatření obecné povahy odpovědný
správní orgán – odpůrce. Navrhovatel též považuje za nepravdivé tvrzení odpůrce o
zatrubnění potoka v místních částech Motyčín a Hnidousy, neboť si celou oblast dne
10. 6. 2016 prošel a zjistil, že potok není veden potrubím, nýbrž volně teče danou krajinou.
Potrubím je do potoka svedena pouze místní dešťová kanalizace. V dané lokalitě se nachází
řada stavebních parcel nabízených realitní kanceláří k prodeji, což navrhovatele vede
k domněnce o administrativním stanovení záplavového území tak, aby z toho měly prospěch
osoby, kterým tyto lokality patří. V daném případě bylo napadené opatření obecné povahy
sice vypracováno podle platné legislativy, avšak nebyly vzaty v úvahu reálné skutečnosti.
Správní orgán se měl podle navrhovatele zabývat okolnostmi pravdivého vzniku AZZÚ.
Obě strany na výzvu podle § 51 odst. 1 s. ř. s. výslovně souhlasily s rozhodnutím ve
věci bez nařízení jednání.
Soud po ověření, že návrh je včasný [stanovení záplavového území nabylo účinnosti
podle § 173 odst. 1 věty třetí správního řádu patnáctým dnem po jeho vyvěšení na úřední
desce odpůrce (8. 12. 2015), tj. dne 23. 12. 2015, nikoliv 30. 12. 2015, jak sděloval odpůrce;
tříletá lhůta stanovená § 101b odst. 1 s. ř. s. tedy dosud neuplynula], že navrhovatel je
stanovením záplavového území dotčen na svých právech (jako spoluvlastník nemovitostí
nemůže stavět) a že i petit návrhu odpovídá procesním podmínkám řízení o návrhu na zrušení
opatření obecné povahy nebo jeho části, se zabýval meritem věci, a to v rozsahu bodů
uplatněných v návrhu, které nelze dále rozšiřovat (§ 101b odst. 2 s. ř. s.). Dospěl přitom
k závěru, že návrh je nedůvodný. Pokud jde o aktivní legitimaci navrhovatele, soud v této
souvislosti ověřil, že navrhovatel je skutečně spoluvlastníkem předmětné nemovitosti a že
nemovitost je zahrnuta v aktivní zóně záplavového území.
Ze správního spisu ve věci napadeného opatření obecné povahy vyplynulo, že dne
3. 7. 2015 odpůrce obdržel žádost Povodí Vltavy, s. p., podle § 66 vodního zákona
o stanovení záplavového území pro drobný vodní tok Týnecký potok v říčním kilometru
0,000 až 12,752 s tím, že podklady byly zpracovány v rozsahu podle ustanovení § 4 a § 5
odst. 5 prováděcí vyhlášky a v souladu s metodickým pokynem Ministerstva zemědělství
č. j. 28181/2005-16000. Odpůrce ve dnech 27. 7. až 11. 8. 2015 návrh opatření obecné
povahy zveřejnil na své úřední desce (včetně elektronické) a rozeslal jej dotčeným obcím. Ve
stanovené lhůtě 30 dnů uplatnili písemné připomínky obec B., a množství majitelů
nemovitostí v ulici V Angreštovně, vedle nich samostatným podáním ze dne 17. 8. 2015
a jeho doplněním ze dne 18. 8. 2015 i navrhovatel, který namítl, že výpočty průtoků uvedené
v technické zprávě nebyly nikdy reálně prokázány.
Navrhovatel poukázal na mapu České asociace pojišťoven (dále jen „ČAP“)
využívanou pojišťovnami a pracující s pravděpodobností výskytu padesátileté vody, která
počítá maximálně se zatopením části zahrady předmětné nemovitosti, nikoliv se zatopením
celého údolí. Dále konstatoval, že z údajů ČHMÚ zjistil průměrné srážky v měsících srpen
2002 a červen 2013, kdy došlo na území Středočeského kraje k rozsáhlým záplavám. Podle
těchto údajů je naprosto nereálné, aby průtok v korytu Týnského potoka dosahoval hodnot
uváděných ve výpočtech, protože množství dešťové vody na celém spádovém území je
minimálně desetkrát nižší, než uvádí výpočty již při průtoku Q5. Namítl též, že v historických
pramenech ani dotazy u pamětníků (své babičky narozené v r. 1910 a matky nar. 1932)
nenalezl žádné zmínky o tom, že by se Týnecký potok někdy rozvodnil v takovém rozsahu.
Upozornil dále, že nákresy jsou záměrně upraveny, protože čistírna odpadních vod (dále jen
„ČOV“) je v nejnižším bodě celého údolí (dle měření GPS téměř o 0,5 m níže než předmětná
nemovitost), a přesto ji záplavová voda obtéká a nezaplavuje. Zmínil též, že pozemek pod
jeho domem je umístěn v AZZÚ, což navrhovatele omezuje, neboť měl v úmyslu zahájit na
přilehlém pozemku přístavbu rodinného domu. Odkázal také na rozsudek NSS ze dne
21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-185, č. 1971/2009 Sb. NSS, s tím, že měl obdobnou
problematiku již řešit.
V souběžné námitce obec B. žádala o nové posouzení zohledňující dopad stavby
„Výstavba povodňového parku v nivě Týneckého potoka“, kterou má obec ve fázi stavebního
povolení a která má za cíl snížit hladinu povodní a eliminovat případné nekontrolované
rozlití. Obec uvedla, že v této oblasti nedošlo k větší záplavě díky mostu pod ulicí Slánská
k ČOV, který slouží jako zádržné místo a pomáhá bezpečně rozlít vodu do povodňového
parku a mokřin. Obec zdůraznila, že potok se za posledních 150 let nikdy nevylil a koryto
stačí odvádět všechnu vodu, a žádala, aby byl zvolen individuální přístup stejně jako v oblasti
Švermov, kde bylo v zástavbě upuštěno od stanovení AZZÚ.
Připomínky byly předány zpracovateli dokumentace, který předložil návrh jejich
vypořádání citovaný zčásti již ve vyjádření odpůrce k žalobě, v němž dále uvedl, že stanovení
rizikových zón podle ČAP vychází z výpočtů pro celou ČR a nelze je srovnávat s detailními
studiemi záplavových území podle platné legislativy a že za přesnost hodnot průtoků Q5, Q20
a Q1OO odpovídá ČHMÚ. Konstatoval, že na základě aktuálnosti veškerých podkladů,
hydrodynamických výpočtů, způsobu zpracování a použitých metodik nebude návrh na
základě připomínek upravován.
V návaznosti na to již bylo dne 30. 11. 2015 vydáno napadené opatření obecné
povahy, jímž odpůrce stanovil záplavové území Týneckého potoka v k. ú. Koleč, Dřetovice,
Třebusice, B., Cvrčovice, Hnidousy a Motyčín na pozemcích koryta vodního toku Týneckého
potoka a pozemcích přilehlých, které budou zaplavovány při průtocích přesahujících kapacitu
toku, a to pro pětiletou, dvacetiletou a stoletou vodu zakreslenou příslušnými záplavovými
čarami (modrou, zelenou a červenou), které vycházejí z projektové dokumentace zpracované
v listopadu 2014 společností Vodohospodářský rozvoj a výstavba, a.s. Současně podle této
projektové dokumentace odpůrce vymezil také AZZÚ v rozsahu zakresleném v mapových
podkladech žlutým podbarvením. V odůvodnění odpůrce konstatoval, že návrh byl doložen
potřebnými náležitostmi podle § 6 odst. 5 prováděcí vyhlášky a že byl řádně vyvěšen, shrnul
obsah uplatněných připomínek a k připomínkám odcitoval vyjádření zpracovatele.
K rozsudku NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-185, č. 1971/2009 Sb. NSS,
konstatoval, že k němu přihlédnout nemohl, neboť byl vydán ve věci zrušení územního plánu,
které se řídí jinými právními předpisy. V závěru odpůrce uvedl, že neshledal žádné překážky
bránící jeho povinnosti stanovit záplavové území a vymezit AZZÚ vodního toku Týnecký
potok, a proto napadené opatření obecné povahy vydal. Grafické zobrazení není samostatně
ve správním spise založeno, způsobem umožňujícím dálkový přístup na odkazované adrese
http://www.mestokladno.cz/opatreni-obecne-povahy-stanoveni-zaplavoveho-uzemi-a-
vymezeni-aktivni-zony-tyneckeho-potoka/d-1451703/p1=2100039892 také není dostupné a
v elektronické podobě je nelze nalézt ani za pomoci internetových vyhledávačů.
Ve spise je pouze založen projekt z listopadu 2014, který mapové podklady obsahuje.
Soud z něj dále vychází, neboť je patrné, že návrh byl odpůrcem přijat v navržené podobě
beze změn. Z mapových podkladů návrhu plyne, že celý předmětný pozemek včetně
převažující části přilehlé zahrady je zahrnut již do záplavového území Q5 a v důsledku toho
i do AZZÚ. To se však netýká jen žalobce, ale všech domů a zahrad v ulici V Angreštovně,
která je souběžná s korytem Týneckého potoka. Také pozemek ČOV, která se nachází na
konci této ulice, je malou částí zasažen záplavovým územím Q5, záplavové území Q100 pak
zasahuje cca polovinu pozemku a dotýká se ze dvou stran vlastní budovy ČOV. AZZÚ
odpovídající dvacetileté povodni se dotýká rohu budovy ČOV a zasahuje téměř polovinu
přilehlého pozemku. Pokud jde o k. ú. Hnidousy a Motyčín, z mapových podkladů je patrné,
že již na začátku zastavěného území Týnecký potok prochází zakrytým profilem (je
zatrubněn), což potvrzují ortofotomapy, které jsou také součástí mapových podkladů. To se
projevuje také na vymezení záplavových území a AZZÚ, které jsou vymezeny pouze
v pasážích před Hnidousy a za Motyčínem, kde se nachází vodní tok v otevřeném profilu.
Výjimkou je jen záplavové území stoleté povodně (Q100), které je vymezeno na povrchu
i podél zatrubněné trasy potoka, to však již důvodem pro vymezení AZZÚ není.
Ze spisu je ještě patrné, že navrhovatel uplatnil dne 4. 4. 2016 podnět k provedení
přezkumného řízení, k němuž však krajský úřad ve sdělení ze dne 25. 4. 2016 uvedl, že
důvody pro jeho zahájení neshledal.
Ze shora reprodukovaného správního spisu, zejména jeho grafické části tedy plyne, že
navrhovatel nemá pravdu, jestliže tvrdí, že Týnecký potok v k. ú. Hnidousy a Motyčín volně
protéká krajinou. Ortofotografické i mapové podklady dokládají opak. Ze spisu rozhodně
nevyplynulo, že by odpůrce udělil kladenské čtvrti Švermov nějakou výjimku. Fakt, že
v Hnidousech a Motyčíně nebylo vymezeno AZZÚ, je poměrně logicky dán tím, že Týnecký
potok je v tamějším zastavěném území veden pod povrchem a jak vyplynulo
z hydrotechnických výpočtů zpracovatele, kapacita podzemního vedení je dostatečná, aby
odvedla i předpokládaný průtok dvacetileté povodně, která byla stanovena pro vymezení
AZZÚ jako rozhodující. Skutečnost, že území města Kladno nebylo ze stanovení záplavových
území a AZZÚ uměle vyňato, dokládá i fakt, že přes zatrubnění toku napadené opatření
obecné povahy vymezuje na území města záplavové území Q100 a ostatní záplavová území
včetně AZZÚ vymezuje v těch okrajových částech, kde Týnecký potok teče po povrchu.
V dané situaci navrhovatel nemá důvod argumentovat diskriminací vlastníků
nemovitostí v ulici V Angreštovně, neboť odlišná situace vlastníků pozemků v Hnidousech
a Motyčíně je dána odlišnými charakteristikami toku potoka v obou srovnávaných územích.
Diskriminací by v takovém případě bylo shodné zacházení s oběma oblastmi, jestliže v jedné
oblasti rozlivu potoka nic nebrání a v druhé je koryto potoka pevně sevřeno v podzemním
potrubí dostačující kapacity, nikoliv reflektování této objektivní odlišnosti stanovením tomu
odpovídajícího odlišného průběhu záplavových území, a v důsledku toho i AZZÚ. Za
takového stavu se o diskriminaci nejedná.
Pokud jde o další argumenty navrhovatele, soud předně shrnuje rozhodnou právní
úpravu. Podle § 66 vodního zákona jsou záplavová území administrativně určená území, která
mohou být při výskytu přirozené povodně zaplavena vodou. Jejich rozsah je povinen stanovit
na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci
vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí
a s plány oblastí povodí (odst. 1). V zastavěných územích, v zastavitelných plochách podle
územně plánovací dokumentace, případně podle potřeby v dalších územích, vymezí
vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle
nebezpečnosti povodňových průtoků (odst. 2). Způsob a rozsah zpracovávání návrhu
a stanovování záplavových území a jejich dokumentace stanoví Ministerstvo životního
prostředí vyhláškou (odst. 3). Pokud záplavová území nejsou určena, mohou vodoprávní
a stavební úřady a orgány územního plánování při své činnosti vycházet zejména
z dostupných podkladů správců povodí a správců vodních toků o pravděpodobné hranici
území ohroženého povodněmi (odst. 5). Záplavová území a jejich aktivní zóny se stanovují
formou opatření obecné povahy (odst. 7). Při změnách záplavových území a jejich aktivních zón se odstavce 1 až 4 použijí přiměřeně (odst. 8).
Podle § 115a odst. 3 vodního zákona se ustanovení § 172 odst. 5 správního řádu
v případě vydávání opatření obecné povahy podle § 6 odst. 4, § 25 odst. 3, § 66 odst. 7
a § 109 odst. 1 nepoužije.
Podle § 2 písm. e) prováděcí vyhlášky se pro její účely rozumí aktivní zónou
záplavového území v zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle
územních plánů, jež při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak
bezprostředně ohrožuje život, zdraví a majetek lidí; podle písm. f) se periodicitou povodně 5,
20 a 100 let rozumí výskyt povodně, který je dosažen nebo překročen průměrně jedenkrát za
5, 20 a 100 let.
Podle § 3 odst. 2 prováděcí vyhlášky, není-li předložený návrh záplavového území
zpracován v souladu s touto vyhláškou, vrátí jej vodoprávní úřad správci vodního toku
k doplnění nebo změně.
Podle § 4 prováděcí vyhlášky se návrh záplavového území zpracovává pro inundační
území vodního toku určené správcem vodního toku nebo Plánem hlavních povodí České
republiky a plány oblastí povodí (odst. 1). Pro každý úsek vodního toku se zpracovává návrh
záplavového území odpovídající přirozené povodni, jejíž hydrologické charakteristiky byly
výchozí pro vymezení záplavového území, a to pro průtoky, odpovídající příslušné technické
normě, 3) které se vyskytují při přirozené povodni s periodicitou 5, 20 a 100 let (odst. 2).
V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů se
zároveň podle § 66 odst. 2 vodního zákona vymezí pro průtoky, odpovídající příslušné
technické normě, 3) které se vyskytují při přirozené povodni s periodicitou 100 let, aktivní
zóna záplavového území (odst. 3). Poznámka pod čarou 3) odkazuje na ČSN 751400
Hydrologické údaje povrchových vod.
Podle § 5 prováděcí vyhlášky musí podklady pro zpracovávání návrhu záplavového území zahrnovat
a) standardní hydrologické údaje poskytnuté Českým hydrometeorologickým ústavem,
b) manipulační řád vodního díla sloužícího ke vzdouvání nebo akumulaci vod, kterým
se mohou významně ovlivnit nejvyšší průtoky při průchodu přirozené povodně, pokud se
takové vodní dílo na řešeném úseku vodního toku vyskytuje,
c) Základní mapu České republiky 1 : 10 000 a základní bázi geografických dat České republiky,
d) výsledky geodetického zaměření podélného a příčných profilů koryta vodního toku
a přilehlého inundačního území, a to včetně objektů, které průtok ovlivňují,
e) výsledek hydraulického výpočtu,
f) dostupné údaje o nejvyšší zaznamenané přirozené povodni.
Podle § 6 odst. 5 prováděcí vyhlášky návrh záplavového území předkládá správce vodního toku s těmito náležitostmi:
a) standardními hydrologickými údaji [§ 5 písm. a)] použitými k vypracování návrhu
záplavového území,
b) zobrazením výpočtem zjištěné záplavové čáry (§ 4 odst. 2 a 3) a příčných profilů
nad vrstvami "vodní tok" a "vrstevnice" Základní mapy České republiky 1 : 10 000 nebo
základní báze geografických dat České republiky, a to v digitální formě,
c) zobrazením výpočtem zjištěného navrhovaného záplavového území, případně
vymezením aktivní zóny záplavového území do mapového podkladu podle § 5 písm. c), který
může být upraven do souvislého pásu o šířce přesahující toto záplavové území při periodicitě
povodně 100 let,
d) popisem způsobu zpracování návrhu záplavového území a případně aktivní zóny
záplavového území podle písmene b); popis může obsahovat odkaz na standardní
matematické modely použité při výpočtu,
e) přehlednou tabulkou údajů o vypočtených nadmořských výškách hladin povodně,
pro kterou byl návrh zpracován, a to pro periodicitu povodně 5, 20 a 100 let v jednotlivých
profilech,
f) zobrazením záplavového území nejvyšší zaznamenané přirozené povodně v existující příslušné dokumentaci.
Podle § 7 prováděcí vyhlášky vodoprávní úřad stanovuje záplavové území ve své
územní působnosti na základě návrhu záplavového území (odst. 1 věta první). Vodoprávní
úřad soustavně sleduje, například v rámci povodňových prohlídek, zda se nezměnily
podmínky, ze kterých návrh záplavového území vycházel. Jde zejména o ztrátu platnosti
výchozích standardních hydrologických údajů [§ 5 písm. a)] a o změny počtů nebo parametrů
objektů, které zásadně ovlivňují průběh povodní. Dojde-li k takovým změnám, uplatní
vodoprávní úřad v Plánu hlavních povodí České republiky a v plánech oblastí povodí návrh
na změnu záplavového území (odst. 2).
Z právní úpravy vyplývá, že nedůvodná je i (navíc opožděná, protože vznesená až
v replice) námitka, že napadené opatření obecné povahy nereflektuje územně plánovací
dokumentaci obce. K tomu lze jen uvést, že stanovení záplavového území představuje jeden
z územně plánovacích podkladů pro pořizování územního plánu obce, který stanovuje
konkrétní omezení vážící se k regulovanému území (viz např. § 66 odst. 5 vodního zákona,
a zejména pak body 50 a 51 části A přílohy č. 1 k vyhlášce č. 500/2006 Sb., o územně
analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně
plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů), opačný vztah však neplatí. Je to územně
plánovací dokumentace, která se musí přizpůsobit zjištěným omezením plynoucím
z povodňových rizik daných profilem území kolem vodního toku [srov. též § 25 a 26 zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších
předpisů a prováděcí předpisy], nikoliv naopak. Opačně by tomu mohlo být pouze tehdy,
pokud by takto byla plánována stavba, která by v souladu s právními předpisy změnila
průtočné parametry vodního toku (srov. § 67 odst. 1 vodního zákona, který ze zákazu
výstavby v AZZÚ vyjímá vodní díla k úpravě vodního toku), jako k tomu někdy v minulosti
právě došlo v Kladně, kde bylo koryto potoka svedeno pod zemský povrch. I v takovém
případě by však důvodem pro přepracování stanovení záplavových území podle § 66 odst. 8
vodního zákona byla teprve vlastní faktická realizace takového vodního díla (a tedy změna
v minulosti identifikovaných rizik) a nikoliv jen plánovaný stav. Úkolem napadeného opatření
obecné povahy je totiž popsat skutečný stav v území, byť založený v nezbytné míře při
neúplnosti vstupních dat na určitých odhadech, analogiích a matematických přepočtech,
a nikoliv stav, jaký by si zpracovatel či dotčené osoby přály a či jakého teprve plánují
dosáhnout.
Pokud navrhovatel argumentuje usnesením rozšířeného senátu NSS ze dne
21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS, zde mu soud musí dát sice za
pravdu v tom, že teoreticky se i na jeho situaci v něm vyřčené závěry vztahují, s ohledem na
povahu institutu stanovení záplavového území však je zde jen minimální prostor pro to, aby
se v praxi projevily. Z tohoto usnesení vyplývá, že podmínkou zákonnosti územního plánu je
mimo jiné i to, že veškerá omezení vlastnických práv (jiných věcných práv z něho
vyplývající) mají ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody a jsou činěna jen
v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému
cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle, což představuje zásadu subsidiarity
a minimalizace zásahu. Za předpokladu dodržení uvedené zásady může územním plánem
dojít k omezením vlastníka v území regulovaném tímto plánem, nepřesáhnou-li spravedlivou
míru; taková omezení nevyžadují souhlasu dotyčného vlastníka a ten je povinen strpět je bez
náhrady. Do procesu hodnocení proporcionality řešení přijatého územním plánem tedy
nevstupuje otázka náhrady za omezení vlastnického práva.
K uvedenému musí soud konstatovat, že územní plánování se od stanovení
záplavových území a AZZÚ podstatnou měrou liší. Zatímco v procesu územního plánování
má pořizovatel územního plánu poměrně široký prostor pro uvážení, neboť i přes četné
omezující parametry dané stavem území, požadavky právních předpisů a limity stanovené
vyššími úrovněmi územně plánovací dokumentace zde zpravidla zůstává pořád velmi široký
vějíř možných způsobů využití regulovaného území, v oblasti povodňové ochrany odpůrci
téměř žádný prostor pro výběr přijatého řešení nezbývá. Záplavové území včetně jeho aktivní
zóny se totiž stanoví na základě proudění vody při průtoku odpovídajícím pěti-, dvaceti-
a stoleté povodni. Je tedy stanovováno na základě objektivních dat a přírodních zákonitostí, ze
kterých posléze vychází matematický model, na jehož základě je určeno. Nelze se tedy
dožadovat např. toho, aby byla část území vyjmuta z AZZÚ, neboť ta je navržena na základě
objektivních dat (viz též shodné závěry ve Sborníku stanovisek veřejného ochránce práv,
ročník 2015, str. 72). Mají-li taková data být objektivní, nemohou záviset na vůli vlastníka
pozemku či pořizovatele opatření obecné povahy, stejně jako ani jejich výstupy, které, jak se
podává z § 6 odst. 5 písm. c) a d) prováděcí vyhlášky, mají povahu výsledků matematických
výpočtů na základě objektivních vstupních dat.
Byť i odpůrce je tedy povinen aplikovat principy proporcionality a volit
z rovnocenných řešení ta, která nejméně zatěžují vlastníky dotčených nemovitostí, nemá
zpravidla prostor pro vlastní uvážení, v němž by princip proporcionality aplikoval. Samotný
postup určení záplavových území má totiž být založen na co nejobjektivnějším odhadu
povodňového ohrožení a s ohledem na hodnoty, jež jsou zde v sázce (nejen majetkové škody,
ale i škody na životě a zdraví lidí i zvířat), nemůže pořizovatel ani volbu výpočtových metod
podřizovat přáním dotčených vlastníků či obcí, nýbrž tyto metody musí volit ve snaze
dosáhnout co nejlepší predikce průběhu hrozící povodně. Uvážení, jež se odpůrci dostává, tak
za stávající právní úpravy v podstatě spočívá jen v otázce, zda a jaké omezující podmínky
stanoví pro záplavová území mimo vlastní AZZÚ. Nemovitost navrhovatele však je přímo
v AZZÚ, pro niž jsou omezení stanovena samotným zákonem (viz § 67 odst. 1 a 2 vodního
zákona, který z těchto omezení nepřipouští žádné výjimky). Navíc, pokud jde o malou část
zahrady žalobce, která se nachází mimo AZZÚ, napadené opatření obecné povahy pro tuto
zónu zvláštní omezení ve smyslu § 67 odst. 3 vodního zákona nevymezuje. Zásady vyslovené
ve zmíněném usnesení NSS proto navrhovateli nemohou v dané věci jakkoliv prospět.
Zůstává zde tedy k řešení pouze vlastní jádro argumentace navrhovatele spočívající
v námitce použití vadných vstupních údajů o povodňových průtocích a nezohlednění
skutečnosti, že v minulých 150 letech podle navrhovatele na Týneckém potoce k žádné
povodni nedošlo. Zde navrhovatel napadá ve své podstatě relevanci vstupních dat pro
modelové výpočty, které vedly ke stanovení konkrétních záplavových území a následně
i AZZÚ. Navrhovatel nevznáší žádnou konkrétní námitku proti vlastnímu výpočtovému
modelu či zvolené metodice stanovení AZZÚ.
Napadá-li formulaci, že „[n]a Týneckém potoce nejsou k dispozici zaznamenané údaje
o přirozených povodních“, jako nesprávnou, jeho námitka je nedůvodná. Navrhovatel vychází
z toho, že pokud žádnou informaci o přirozené povodni nenalezl, znamená to, že k žádné
povodni v minulosti ani nedošlo, a fakticky se touto námitkou dožaduje, aby toto bylo
v podkladech pro napadené opatření obecné povahy uvedeno. Samotná prvotní úvaha
navrhovatele však není správná. Takový závěr by mohl platit pouze v situaci, pokud by
nebylo pochyb, že historická dokumentace za zmíněných posledních 150 let je úplná
a povodeň odpovídající stanoveným záplavovým územím by musela nutně zaznamenat. Soud
je však přesvědčen, že takový závěr nelze pro inkriminovanou oblast ulice V Angreštovně
bezpečně přijmout. Jak totiž vyplývá z podkladů pro stanovení záplavového území, na
Týneckém potoce nejsou dle všeho průtoky trvale sledovány (srov. třídy přesnosti III. a IV.
u hydrologických dat dodaných ČHMÚ, které odpovídají krátkodobým pozorováním, pokud
nejde dokonce o přepočtené údaje z údajů naměřených na jiném blízkém toku,
v podrobnostech viz též http://voda.chmi.cz/hr04/images/o_4_1.jpg), nelze tedy předpokládat,
že by zde existovaly systematicky vedené záznamy o průtocích Týneckého potoka v obci B..
Ostatně pokud by takovými údaji navrhovatel disponoval, nepochybně by je uplatnil ve svých
připomínkách. Kromě toho, v grafických podkladech zachycené AZZÚ se v B. týká
z osídlených území v podstatě jen samotné ulice V Angreštovně, jednoho domu v ulici U
Potoku a fotbalového hřiště, samotné centrum obce není předpokládanou povodní jakkoliv
ohrožováno. Je tedy otázkou, jak dlouho zástavba v ulici V Angreštovně existuje a zda by
případné rozlití potoka z břehů vůbec bylo zaznamenáno v obecní kronice. S ohledem na
uvedené tedy bylo velice správně v návaznosti na požadavek § 6 odst. 5 písm. f) prováděcí
vyhlášky uvedeno, že o přirozené povodni nejsou údaje zaznamenány, a nikoliv že k žádné
přirozené povodni nedošlo. Navrhovatelem prosazovaný závěr je totiž přinejmenším dosti
nejistý.
Z předchozích úvah tedy vyplývá, že pro účely vstupních údajů nelze vycházet z toho,
že zde k žádné povodni v posledních 150 letech nedošlo. Jednak pro toto tvrzení nenabízí
navrhovatel odpovídající podklady, jednak je třeba přihlédnout i k tomu, že pětiletá povodeň
nemusí ve smyslu § 2 písm. f) prováděcí vyhlášky nastat každých 5 let a dvacetiletá každých
20 let. Jedná se o průměrnou hodnotu, tj. není ani vyloučeno, aby (v extrémním případě)
k takové povodni došlo např. čtyřikrát v průběhu pěti let a poté v dalších 15 (či 80) letech
taková povodeň vůbec nenastala. Přesto však tvrzení navrhovatele opírající se o informace od
pamětníků (jeho předků) svůj význam má a zejména s přihlédnutím k nízké přesnosti
hydrologických dat poskytnutých ČHMÚ může mít svou relevanci.
V této souvislosti je třeba vytknout odpůrci nepřijatelnou rezignaci na jeho zákonné
povinnosti, které rozhodně nespočívají v pouhém formálním zkontrolování, zda má návrh
stanovení záplavového území a AZZÚ zákonem a prováděcí vyhláškou v § 5 a § 6 odst. 5
požadované náležitosti, jak se snaží tvrdit. Je to odpůrce, kdo je plně odpovědný za obsah
opatření obecné povahy, které vydává, a to nejen z hlediska jeho formálních náležitostí, ale
i správnosti jeho obsahu. Je proto povinen zkoumat též správnost vstupních údajů
a provedených výpočtů a nemůže se bez dalšího své odpovědnosti zbavovat poukazem na to,
že to je odpovědností pořizovatele návrhu. Je možné, že správní orgán nedisponuje potřebnou
vysokou odborností v oblasti hydrologie, matematického modelování apod. V takovém
případě mu nezbývá, než si v případě vzniku pochybností vyžádat odborné stanovisko jiného
správního orgánu nebo se obrátit na znalce, zejména v situaci, kdy je správnost vstupních
údajů či provedeného výpočtu napadena připomínkami. Lze akceptovat i obvyklou praxi, že si
správní orgán vyjádření k připomínkám vyžádá od samotného zpracovatele návrhu, avšak
i v takovém případě si musí na svou odpovědnost vyhodnotit úplnost, celistvost
a přesvědčivost takového vyjádření a v případě relevantních pochyb si vyžádat buď doplnění
vysvětlení, nebo správnost řešení obsaženého v návrhu vyhodnotit za pomoci jiného
odborníka, včetně např. postupu podle § 56 správního řádu.
V tomto případě si nicméně odpůrce vyžádal k připomínkám žalobce vyjádření
zpracovatele, které vysvětluje, proč nebylo možné vyjít z údajů o množství srážek ze srpna
2002 a června 2013. Toto vyjádření velmi logicky vysvětluje, že u menších vodních toků,
jako je Týnecký potok, nejsou nebezpečné povodňové stavy vyvolány déletrvajícími dešti, ale
spíše krátkodobými dešti o velmi vysoké intenzitě. Proto údaje o déletrvajících srážkách
z doby povodní na velkých vodních tocích nejsou pro stanovení povodňových průtoků
relevantní. Stejně tak logicky vysvětlil, že mapy ČAP vycházejí z obecnějších dat, která
nejsou tak individualizovaná, jako vstupní údaje, z nichž vychází stanovení záplavového
území, a tyto mapy nejsou proto srovnatelně přesné. Uvedená argumentace je přesvědčivá
a i přes svou stručnost jasně vysvětluje, proč jsou argumenty navrhovatele liché a neobstojí.
Z tohoto hlediska tedy odpůrce (s výjimkou nesprávné argumentace o tom, kdo za zhodnocení
správnosti vstupních údajů a na nich založených výpočtů odpovídá, jež však v konečném
důsledku nemá vliv na zákonnost napadeného opatření obecné povahy) při vydání
napadeného opatření obecné povahy nic nezanedbal, stanovení záplavového území je plně
přezkoumatelné a umožňuje soudní přezkum. Soud přitom považuje vysvětlení vyžádané od
pořizovatele za dostačující i pro vypořádání námitek uplatněných v návrhu na zrušení opatření
obecné povahy a odkazuje na něj.
Soud zvažoval, zda s ohledem na odbornou povahu sporných otázek nevyžádat
posudek znalce z oboru hydrologie a hydrodynamiky, nicméně dospěl k závěru, že
navrhovatel nenabízí nosné argumenty, které by reálně byly s to vyjádření pořizovatele
stanovení záplavového území zpochybnit. Je nutno říci, že právní předpis přímo ukládá si
standardní hydrologické údaje (tj. údaj o N-letých průtocích) vyžádat od ČHMÚ, v tomto
směru byl přitom požadavek právních předpisů splněn. Údaje o srážkách nebyl zpracovatel
povinen vyžadovat, natož ověřovat, neboť ČHMÚ poskytuje pro stanovení záplavového
území mnohem relevantnější údaj o povodňových průtocích, který je přímým výpočetním
vstupem pro modelaci záplavových území a AZZÚ. Tvrdí-li navrhovatel, že si zpracovatel
poskytnuté údaje neporovnal se statistikou uváděnou ČHMÚ na jeho internetových stránkách,
toto tvrzení nekonkretizuje předložením těchto statistik, ani označením jejich veřejně
dostupného umístění. Soud žádné veřejně dostupné statistiky o N-letých průtocích na
webových stránkách ČHMÚ nenalezl. Navrhovatel je tedy v tomto směru ve svém tvrzení
zcela neurčitý, a již proto nemůže se svou argumentací obstát. Pokud snad navrhovatel měl na
mysli souhrnné statistické údaje o úhrnu srážek v jednotlivých měsících roku na území
představovaném Středočeským krajem a hlavním městem Prahou, jimiž argumentoval ve
svých připomínkách, je třeba konstatovat, že tyto samotné údaje nic nevypovídají o úhrnu
srážek v povodí samotného Týneckého potoka (v rámci kraje mohou panovat značné rozdíly
v množství srážek v té které lokalitě) a už vůbec z nich neplyne, jaké byly průtoky v korytu
potoka.
Z předchozí argumentace tudíž vyplynulo, že návrh na zrušení opatření obecné povahy
je nedůvodný. Důsledkem toho je tedy zamítnutí návrhu (§ 101d odst. 2 věta druhá s. ř. s.).
Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch.
Odpůrci, který byl ve věci plně úspěšný, žádné náklady nad rámec běžného výkonu úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího
správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení
rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty
k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.
a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí,
proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá,
a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to
neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo
jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní
symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu
lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Bude-li zbytek soudního poplatku doplacen dříve než usnesení nabude právní
moci, soud toto usnesení zruší (§ 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích).
V Praze dne 30. června 2016
JUDr. Milan Podhrázký, PhD., v. r.
předseda senátu
Za správnost: Božena Kouřimová