46 A 99/2016 – 45
U s n e s e n í
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Tomáše Kocourka a JUDr. Milana Podhrázkého, ve věci žalobce M. H., bytem X, zastoupený JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem Slavíkova 23, Praha 2, proti žalované T., s.r.o., se sídlem M., K. – S., zastoupené JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem se sídlem Vodičkova 30, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované,
takto:
Odůvodnění
Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu domáhal ochrany proti nečinnosti žalované. Uvedl, že se u žalované domáhal poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o informacích“), o výši mezd, odměn a jiných finančních prostředků vyplacených za jednotlivé měsíce leden až prosinec 2015 třem vyjmenovaným funkcionářům (jednateli, předsedovi dozorčí rady a členovi dozorčí rady). Žádost byla žalované doručena 3. 10. 2016, v zákonné lhůtě požadovanou informaci neposkytla, ani nevydala rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Dne 26. 10. 2016 proto žalobce zaslal žalované stížnost proti nečinnosti podle § 16a odst. 1 písm. b) zákona o informacích. Žalovaná pak měla podle § 16a odst. 5 zákona o informacích do 7 dnů od obdržení této stížnosti, tj. do 7. 11. 2016, informace poskytnout nebo vydat odmítavé rozhodnutí, případně měla spis zaslat nadřízenému orgánu, který měl o stížnosti rozhodnout do 15 dnů, tj. nejpozději do 22. 11. 2016. Žalovaná žádost žalobce dosud nevyřídila a žalobce se nedočkal ani reakce nadřízeného orgánu.
Nečinnost žalované je podle názoru žalobce nezákonným zásahem do jeho práva na informace. Žalobce navrhl, aby soud uložil žalované povinnost rozhodnout o jeho žádosti ze dne 27. 9. 2016 do deseti dnů od právní moci rozsudku, a aby žalovaná mu zaplatila náhradu nákladů řízení.
Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že považuje žalobu za nedůvodnou, především za podanou předčasně, neboť nejsou splněny podmínky pro aktivní legitimaci žalobce. Podle jejího názoru žalobce nevyčerpal ve smyslu § 79 odst. 1 s.ř.s. prostředky, které procesní předpis stanoví k ochraně před nečinností správního orgánu. Takovým prostředkem nemůže být stížnost adresovaná společnosti T. s.r.o., ale osobě určené v souladu s § 130 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), tedy jejímu statutárnímu orgánu, tj. jednateli zapsanému v obchodním rejstříku. Podle tohoto ustanovení „stanoví-li zákon, že řízení provádí jiná právnická osoba, aniž by určoval, který její orgán je k úkonům příslušný, je tímto orgánem její statutární orgán podle zvláštního zákona anebo orgán nebo zaměstnanec jím pověřený. Vzhledem k tomu, že žalovaná nepověřila k vyřizování stížností osobu odlišnou od jejího statutárního orgánu, je příslušný právě statutární orgán, tj. jednatel zapsaný v obchodním rejstříku. Tyto závěry vyplývají mj. z dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS), např. z rozsudku ze dne 10. 10. 2013, č.j. 9 As 74/2013-20 a z rozsudku ze dne 20. 5. 2014, č.j. 8 Ans 2/2012-278. Žalobce se na statutární orgán žalované nikdy neobrátil. S ohledem na uvedené skutečnosti žalovaná navrhla, aby byla pro její neodstranitelné vady odmítnuta, resp. pro svou nedůvodnost zamítnuta. Žalovaná dodala, že řádně plní veškeré povinnosti zveřejňovat informace ve veřejných rejstřících a v obsáhlé výroční zprávě a tyto údaje jsou každému dostupné. S ohledem na povahu své činnosti, nemá ani na vyřizování žádostí podobných té, kterou podává žalobce, potřebnou personální kapacitu. Na závěr pak žalovaná uvádí, že plní veškeré povinnosti zveřejňovat informace ve veřejných rejstřících, včetně obsáhlé výroční zprávy, která je ve sbírce listin obchodního rejstříku dostupná mj. způsobem umožňujícím dálkový přístup. Na vyřizování žádostí obdobných žádosti žalobce nemá žalovaná potřebnou personální kapacitu. Žalovaná proto navrhla žalobu odmítnout, popř. zamítnout jako nedůvodnou.
Před zahájením jednání soudu žalovaná zaslala dne 22. 5. 2017 sdělení, že v příloze zasílá kopii rozhodnutí o žádosti žalobce ze dne 3. 1. 2016 o poskytnutí informace a s ohledem na skutečnost, že již rozhodnutí vydala, navrhla, aby soud žalobu zamítl.
Před zahájením jednání soudu byl zástupce žalobce seznámen s tím, že žalovaný vydal požadované rozhodnutí dne 15. 5. 2017, odeslal žalobci rozhodnutí poštou dne 17. 5. 2017 a byl seznámen s obsahem tohoto rozhodnutí. Z aplikace České pošty-sledování zásilek na internetu soud zjistil, že tato zásilka byla žalobci 18. 5. 2017 uložena, protože jako adresát nebyl zastižen, 23. 5. 2017 byla na žádost adresáta prodloužena úložní doba zásilky a 24. 5. 2017 byla zásilka doslána žalobci na jinou adresu. S těmito skutečnostmi byl zástupce žalobce seznámen a po té vzal žalobu zpět pro uspokojení žalobce a žádal o náhradu nákladů řízení za 3 úkony právní služby, 3x režijní paušál, DPH a náhradu soudního poplatku, celkem 14.342,-Kč.
Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce vzal žalobu zpět, soud řízení podle § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (s.ř.s.), zastavil.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s.ř.s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení.
V projednávané věci bylo zjištěno soudem, že žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o informace ž rozhodnutím ze dne 15. 5. 2017, žalobu žalobce podal 13. 12. 2016. Je tedy zřejmé, že žalobce podal žalobu důvodně a žalovaný ho vydáním rozhodnutí uspokojil až 15. 5. 2017. Přiznání práva žalobci na náhradu nákladů řízení je proto důvodné. Soud tedy přiznal žalobci náhradu nákladů řízení za 2 a půl úkonu právní služby (převzetí věci, sepsání žaloby a sepsání repliky) podle § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, 3x náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 této vyhlášky + 21% DPH ve výši 1817,-Kč a část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1000,-Kč, neboť druhá část bude žalobci vrácena soudem podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když řízení bylo zastaveno před prvním jednáním.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ve výroku I. a III. lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Proti II. výroku rozhodnutí není kasační stížnost přípustná.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 25. května 2017
Olga Stránská, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Pavlína Švejdová