[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. a JUDr. Miroslavy Honusové ve věci žalobce FAU s.r.o. se sídlem Opava, Pekařská 79a, v řízení zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Ostrava, Českobratrská 2, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.10.2016 č.j. 46427/16/5100-41453-711400, ve věci zajištění daně,

t a k t o :

 I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 20.10.2016 č.j. 46427/ 16/5100-41453-711400 a zajišťovací příkazy Speciálního finančního úřadu ze dne 23.9.2016 č.j. 259014/16/4000-50715-109550, č.j. 259023/16/4000-50715-109550, č.j. 259027/16/4000-50715-109550, č.j. 259031/16/4000-50715-109550, č.j. 259038/16/4000-50715-109550 a č.j. 259042/16/4000-50715-109550, se zrušují.

 II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15.342,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Alfréda Šrámka, advokáta se sídlem Ostrava, Českobratrská 2.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se 48-stránkovou nepřehlednou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž byla zamítnuta žalobcova odvolání a potvrzeny zajišťovací příkazy Specializovaného finančního úřadu specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce m.j. na str. 25-27 a 41 žaloby namítá, že o povinnosti žalobce zaplatit tutéž daň již bylo rozhodnuto pravomocnými rozhodnutími žalovaného ze dne 22.9.2016 č.j. 39194/16/5300-22442-711674, č.j. 41813/16/5300-22442-711674, č.j. 41814/16/5300-22442-711674 a ze dne 13.10. 2016 č.j. 41815/16/5300-22442-711674, č.j. 41816/16/5300-22442-711674, č.j. 41817/16/5300-22442-711674, jimiž byla zamítnuta žalobcova odvolání a potvrzeny výzvy Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 22.4.2015 č.j. 2052382/15/3019-50522-706483 a ze dne 7.8.2015 č.j. 3275113/15/3019-50522-706483, č.j. 3275569/15/3019-50522-706483, č.j. 3273514/15/3019-50522-706483, č.j. 3273688/15/3019-50522-706483, č.j. 3274513/15/3019-50522-706483, kterými byl žalobce vyzván k zaplacení téže daně jako ručitel za svého dodavatele VERAMI International Company s.r.o., vůči němuž bylo zahájeno insolvenční řízení.

Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. V odst. 11 a 12 vyjádření k žalobě vyjadřuje své přesvědčení, že obě povinnosti se navzájem nevylučují. Jakkoli byl totiž žalobce vyzván k zaplacení daňového nedoplatku jako ručitel za VERAMI International Company s.r.o., při provádění daňových kontrol u žalobce následně správce daně zjistil skutečnosti nasvědčující zapojení žalobce do obchodování v řetězci zasaženým podvodem na dani z přidané hodnoty, pročež přijal předběžný závěr, že žalobce neprokáže oprávněnost uplatněného nároku na odpočet daně. Podle žalovaného se jedná o dvě povinnosti vycházející z odlišných titulů a různých ustanovení zákona.

Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)]  napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.).

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobce byl rozhodnutími Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 7.8.2015 č.j. 3273514/15/3019-50522-706483, č.j. 3273688/15/3019-50522-706483, č.j. 3274513/15/3019-50522-706483, č.j. 3275113/15/3019-50522-706483, č.j. 3275569/15/3019-50522-706483 a ze dne 22.4.2015 č.j. 2052382/15/3019-50522-706483 vyzván k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem za daňového dlužníka VERAMI International Company s.r.o., tato rozhodnutí byla potvrzena rozhodnutími žalovaného ze dne 22.9.2016 č.j. 39194/16/5300-22442-711674, č.j. 41813/16/5300-22442-711674, č.j. 41814/16/5300-22442-711674, č.j. 41815/16/5300-22442-711674, č.j. 41816/16/5300-22442-711674 a č.j. 41817/16/5300-22442-711674. Takto má jako ručitel pravomocně a vykonatelně zaplatit DPH dle týchž faktur jako dle napadeného rozhodnutí a jím potvrzovaných zajišťovacích příkazů takto:

Pro úplnost je třeba dodat, že zajišťovací příkazy se krom uvedených obchodů s VERAMI International Company s.r.o. týkají i žalobcových obchodů jiných.

 Daň z přidané hodnoty je nepřímou daní, která má mít z hlediska placení neutrální charakter a jejímž účelem (bez ohledu na systematiku výběru) je zatížit zboží konkrétního druhu konkrétní sazbou daně, kdy dopad této daně ponese ve výsledku konečný spotřebitel (srov. body 7, 30 důvodů a čl. 1 odst. 2 Směrnice Rady č. 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty).

 Jakkoli je vzhledem k rozmáhajícím se daňovým únikům třeba zavádět instituty ručení za daň jiného subjektu a daňové povinnosti účastníka daňového podvodu, zastává podepsaný soud názor, že účelem a smyslem těchto institutů je zajistit stále výběr jedné a téže daně, tj. v souhrnu X% z ceny zboží po přidání veškeré jeho hodnoty. Tyto instituty totiž toliko umožňují přístup státu k dani, kterou se státu nepodařilo vybrat standardním způsobem.

 Proto má podepsaný soud za vyloučené, aby tentýž subjekt platil daň z přidané hodnoty z téhož obchodního případu dvakrát, a to i v případě – byť i nevědomé – účasti na daňovém podvodu (v učebnicovém případě poprvé jako ručitel za tzv. missing tradera, podruhé jako účastník podvodného řetězce).

 K takové situaci ovšem dochází v nyní posuzovaném případě, kdy možnou daňovou povinnost zajišťovanou předmětnými zajišťovacími příkazy má přestavovat 21% z konkrétních částek dle konkrétních daňových dokladů konkrétního daňového subjektu, přičemž na týchž 21% z konkrétních částek dle konkrétních daňových dokladů konkrétního daňového subjektu již vůči žalobci existuje exekuční titul – pravomocné a vykonatelné výzvy k zaplacení daně ručitelem.

 Proto podepsaný soud uzavírá, že k vydání předmětných zajišťovacích příkazů nebyl naplněn základní předpoklad, tzn. že by tu byla daň, která dosud nebyla vykonatelnými rozhodnutími žalobci stanovena (viz § 167 odst. 1 zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů) – ke stanovení této daně totiž již došlo výzvami Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj k zaplacení daně ručitelem. Proto jsou předmětné zajišťovací příkazy a na ně navazující napadené rozhodnutí žalovaného stiženy nezákonností a jako takové musejí být soudem podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušeny.

 Krajský soud pokládá za nezbytné zdůraznit, že orgány české daňové správy, jejichž působení na žalobce je třeba chápat v jeho celku, si vydanými rozhodnutími protiřečí, když na straně jedné vyzývají žalobce jako ručitele k zaplacení daňové povinnosti jeho obchodního partnera (čímž vůči žalobci deklarují, že konkrétní uzavřený obchod byl v pořádku – je „daňově uznatelný“, toliko nastaly podmínky odpovědnosti ručitele), na straně druhé tvrdí, že žalobce byl účastníkem daňového podvodu, z čehož dovozují, že tentýž konkrétní obchod „daňově uznatelným“ není. Tím porušují nejen základní principy daňové zátěže daní z přidané hodnoty, ale i legitimní očekávání žalobce, že orgány téže daňové správy budou na tentýž obchod nazírat stejně.

Vzhledem k tomu, že rozhodování žalovaného o odvolání proti zajišťovacím příkazům je rozhodováním „na jeden pokus“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.10.2016 č.j. 2 Afs 239/2015-66, www.nssoud.cz), nevracel soud věci žalovanému k dalšímu řízení, které již ani probíhat nemůže.

Pro úplnost soud dodává, že ačkoli si je vědom, že zajišťovací příkazy se krom uvedených obchodů s VERAMI International Company s.r.o. týkají i žalobcových obchodů jiných, výrok napadeného rozhodnutí i zajišťovacích příkazů je nedělitelný a soudu nepřísluší tato rozhodnutí měnit. Proto se krajskému soudu ani neotevřela možnost preparovat z předmětných zajišťovacích příkazů obchody uskutečněné s jinými subjekty než s VERAMI International Company s.r.o.

Soud také pro úplnost dodává, že pro důvodnost shora uvedené žalobcovy argumentace je bezpředmětné se zabývat zbylým obsahem žaloby.

O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce byl v řízení procesně úspěšný a vzniklo mu tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří:

Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to dle § 64 s.ř.s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o.s.ř.“) k rukám advokáta, která žalobce v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a o.s.ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

P o u č e n í :  Proti  tomuto  rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 14. června 2017

             Mgr. Jiří Gottwald                                                                                 předseda senátu