79 A 3/2015 – 67

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu                  JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci navrhovatele P. P., zastoupeného JUDr. Martinem Vojtíškem, advokátem se sídlem Rožnovská 241, Frenštát pod Radhoštěm, proti odpůrci Obci Čeladná se sídlem Čeladná 1, zastoupenému JUDr. Lubomírem Poláchem, advokátem se sídlem Zámecké nám. 42, Frýdek-Místek, o návrhu na zrušení části Územního plánu Čeladná, vydaného dne 2. 10. 2014,

t a k t o :

 I. Územní plán Čeladná, vydaný dne 2. 10. 2014 formou opatření obecné povahy č. j. Cela2001/2014, se v části, v níž je část pozemku parc. č. X v katastrálním území Čeladná zařazena do ploch veřejného komunikačního prostoru (PK), zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku.

 II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku 30.570,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Martina Vojtíška, advokáta se sídlem Rožnovská 241, Frenštát pod Radhoštěm.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se podaným návrhem na zrušení opatření obecné povahy domáhá zrušení Územního plánu Čeladná, vydaného zastupitelstvem Obce Čeladná dne 2. 10. 2014, a to v části, v níž byla část pozemku parc. č. X v katastrálním území Čeladná zařazena do ploch veřejného komunikačního prostoru (PK).

V návrhu namítl, že je spoluvlastníkem předmětného pozemku parc. č. X v kat. území Čeladná. V napadeném územním plánu je po jihozápadní straně tohoto pozemku vedena komunikace spojující pozemky parc. č. X a X. Proti vedení komunikace po spoluvlastněném pozemku podal navrhovatel v průběhu zpracování územního plánu dne 12. 9. 2012 a 7. 4. 2014 námitky, které byly zamítnuty. Uvedl, že předmětný pozemek zprůjezdnila v minulosti obec bez souhlasu vlastníků a bez stavebního povolení, a to v důsledku toho, že komunikace, která byla do té doby používána k přístupu k domu č. p. X, byla jejím vlastníkem zahrazena. Navrhovatel poukázal na to, že obytné domy č. p. X a X tvoří s přilehlými hospodářskými budovami komplex, jehož dvorem prochází obecní komunikace  parc. č. X, která tam reálně také končí. Zprůjezdnění pozemku parc. č. X, který na komunikaci vedoucí dvorem navazuje, by vedlo k nárůstu dopravy přes dvůr zmíněného komplexu staveb. Přístupovou cestou se snaží obec vyjít vstříc investorovi na úkor starousedlíků. V podání ze dne 12. 5.2015 navrhovatel doplnil, že s odpůrcem vede ohledně komunikace na pozemku parc. č. X dlouholeté spory a domáhá se odstranění nepovolené stavby.

Odpůrce ve vyjádření ze dne 27. 4. 2015 uvedl, že zákresem části pozemku parc. č. X do ploch veřejného komunikačního prostoru neomezuje nijak navrhovatele ve výkonu jeho vlastnických práv. K zakreslení došlo proto, že se na pozemku již komunikace vedoucí k rodinnému domu č. p. X skutečně nachází. Zpracovatel územního plánu navrhl v rámci stávajícího dopravního skeletu komunikaci k rozšíření, toto rozšíření však není zahrnuto mezi veřejně prospěšné stavby, a proto neomezuje vlastníka v užívání pozemku k jinému účelu. Tvrzená ekologická zátěž či snížení hodnoty nemovitostí navrhovatele by mohla být posuzována až ve fázi umísťování konkrétní stavby, nikoli v územně-plánovací dokumentaci. Ve vyjádření ze dne 21. 5. 2015 pak odpůrce poukázal na to, že předmětná komunikace na pozemku parc. č. X byla již v územně-plánovací dokumentaci obce Čeladná z roku 1994 vedena jako významná účelová komunikace. Územní plán neřeší, zda bude komunikace na ploše k tomu vyhrazené realizována či nikoli. Námitka navrhovatele byla vypořádána adekvátně vzhledem ke svému obsahu i rozsahu, kdy navrhovatel pouze uvedl, že s řešením jako vlastník nesouhlasí a žádá, aby byla tato skutečnost respektována. Odpůrce poukázal na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 1669/11 a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Ao 1/2011 ze dne 2. 10. 2013.

Ze správních spisů odpůrce bylo zjištěno, že dne 2. 10. 2014 byl zastupitelstvem Obce Čeladná vydán formou opatření obecné povahy vydán Územní plán Čeladná. Účinnosti nabyl dne 14. 11. 2014. V rámci grafické části územního

plánu byl na části pozemku parc. č. X zakreslen pruh podél jihozápadní hranice tohoto pozemku, zařazený do ploch veřejných komunikačních prostorů PK. Takto označeny jsou dle bodu f.6. textové části stávající uliční a jiné veřejně přístupné prostory v území obce, veřejně přístupné komunikační prostory, které nemusejí vždy splňovat požadavky na pozemky veřejných prostranství dle vyhl. č. 501/2006 Sb., ale je nutné je jako veřejně přístupné udržovat, protože zajišťují propojení jednotlivých částí obce nebo slouží jako průchody zastavěným územím do volné krajiny. Uvedené plochy mají v textové části definováno převažující (hlavní) využití, přípustné využití, nepřípustné využití (pozemky staveb a činnosti, které jsou v rozporu s převažujícím a přípustným využitím) a podmínky prostorového uspořádání a ochrany krajinného rázu. Navrhovatel je 5/8 spoluvlastníkem pozemku parc. č. X, trvalý travní porost o výměře 16 825 m2. Dne 12. 9. 2012 došla odpůrci námitka navrhovatele ze dne 10. 9 2012, v níž k zakreslení místní komunikace na pozemku parc. č. X uvedl, že jako většinový spoluvlastník s takovým řešením nesouhlasí a žádá, aby územní plán respektoval tuto skutečnost. Námitka byla zaevidována pod č. 51 a nebylo jí vyhověno. V odůvodnění výroku o námitce odpůrce uvedl, že územní plán v případě zákresu komunikace na předmětném pozemku pouze deklaruje a popisuje současný stav v území, kdy v současné době se v území předmětná komunikace skutečně nachází a je používána jako příjezd ke stávajícím rodinným domům. Komunikace je funkční a územní plán ji zachycuje a pomocí ní dotváří dopravní skelet v dané lokalitě a jen vzhledem k jejím nevyhovujícím parametrům a navrženému rozvoji obytné zástavby v její blízkosti je komunikace navržena a doporučena k možnému rozšíření, nejedná se však o veřejně prospěšnou stavbu a tedy nedochází k zásahům do vlastnických práv jejich majitelů, jedná se pouze o koncepční doporučení. Územní plán neřeší detaily jednotlivých vlastnických vztahů a nemůže předjímat ani budoucí vztahy v území, je to nad rámec jeho zákonných možností a v rozporu se snahou o jeho koncepční řešení. Územní plán zde pouze poukazuje na to, že nové rozvojové plochy je možné dopravně obsloužit. To, jak budou v území řešeny vlastnické vztahy a zda vlastníci umožní další napojení rodinných domů, nepřísluší územnímu plánu v rámci detailu jeho zpracování řešit a předjímat. Územní plán zde žádným způsobem nezasahuje do vlastnických práv podatele ani je neomezuje, reaguje na současný stav v území a vychází z něj. Navrhovatel podal námitku opětovně dne 4. 4. 2014, kdy nesouhlasil se zákresem komunikace na předmětném pozemku a uvedl, že jediným účelem je zpřístupnění orné a další zemědělské půdy, kterou nakoupila realitní společnost za účelem nové výstavby. Toto zpřístupnění by bylo vedeno neúměrně dlouhým obchvatem, přičemž by to mělo na dvůr mezi obytnými domy č. p. X a X negativní dopady na statiku staveb a zhoršení životního prostředí. Námitce nebylo opětovně vyhověno s odůvodněním, že o věcně shodné námitce již bylo rozhodnuto dne 28. 3. 2013 a v území nedošlo k žádné podstatné úpravě a změně podmínek, které by měly vést ke změně tohoto rozhodnutí. V části, kde navrhovatel podal opětovnou námitku, nedošlo po prvním projednání návrhu územního plánu ke změnám, proto je námitka neoprávněná. Mimoto pak byly zopakovány věcné důvody, jaké byly uvedeny u předchozí námitky.

 Krajský soud rozsudkem č. j. 79 A 3/2015-30 ze dne 27. 8. 2015 návrh zamítl. Vycházel z toho, že návrhové námitky v projednávané věci směřují do nepřiměřenosti zvoleného řešení ve vztahu k vlastnickému právu navrhovatele a jako
 

takové měly být uplatněny v průběhu přijímání územního plánu. Námitka navrhovatele ze dne 10. 9. 2012 byla ovšem extrémně kusá a obsahovala prakticky jen sdělení nesouhlasu z titulu spoluvlastnictví předmětného pozemku. Z tohoto hlediska byla dle soudu jeho námitka vypořádána řádně, bylo-li odpůrcem poukázáno na to, že jeho vlastnické právo není dotčeno zákresem existující komunikace a možnosti jejího rozšíření, které ovšem nemůže být realizováno bez budoucího souhlasu spoluvlastníků. Nelze klást k tíži odpůrce, že se nezabýval aspekty, které vznáší navrhovatel až v řízení před soudem (možnost jiného vedení přístupu k nemovitosti č. p. X, neoprávněnost stavby existující komunikace na předmětném pozemku).

 Proti uvedenému rozsudku brojil navrhovatel kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 10 As 210/2015-51 ze dne 14. 12. 2016 rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dle Nejvyššího správního soudu nelze pokládat za vyhovující vypořádání stěžovatelovy námitky, podle kterého vlastnické právo stěžovatele není zákresem existující komunikace dotčeno, neboť pokud je územním plánem určeno využití soukromého pozemku jako plocha veřejných komunikačních prostorů, znamená toto zařazení pro vlastníka pozemku určité povinnosti – strpět veřejné užívání této plochy a udržovat ji jako veřejně přístupnou. Uvedené povinnosti zjevně zasahují do vlastnického práva vlastníků takových pozemků. Odůvodnění vypořádání námitky odpůrce proto nelze považovat za řádné a dostatečné, neboť v rozporu se zákonem a judikaturou popírá, že územní plán určením veřejného užívání plochy může zasáhnout do vlastnických práv majitelů pozemků. Jinými slovy, odpůrce zásah do vlastnických práv pojmově vyloučil, logicky se proto nezabýval odůvodněním přiměřenosti konkrétního zvoleného řešení ve vztahu k vlastnickému právu stěžovatele. Pokud rozhodnutí o námitkách takové odůvodnění neobsahovalo, je nepřezkoumatelné. Odpůrce se nevypořádal s tvrzením stěžovatele, který zpochybňoval účel navrhovaného řešení, tvrdil, že komunikace, na kterou má komunikační plocha vedená přes jeho pozemek navazovat, se veřejně neužívá. V úvahu přicházející omezení vlastnického práva stěžovatele k pozemku odpůrce bez odůvodnění popřel, přestože toto popření je v rozporu nejen se zákonem, ale i s textovou částí napadeného územního plánu. Přezkoumávané opatření obecné povahy bylo v uvedené části nedostatečné a částečně nepřezkoumatelné. Za takových podmínek nelze proti němu směřující návrhové body zamítnout z důvodu nedostatečné konkretizace. Nejvyšší správní soud též upozornil na mezi stranami spornou skutkovou otázku, zda komunikace na pozemku ve spoluvlastnictví stěžovatele je v územním plánu zakreslena jako veřejný komunikační prostor nově, nebo zda takto byla v platné územněplánovací dokumentaci uvedena již dříve.

Krajský soud, jsa vázán výše uvedeným právním názorem Nejvyššího správního soudu dle § 110 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v souladu s ustanovením § 101d s. ř. s. v rozsahu a v mezích návrhových důvodů přezkoumal napadené opatření obecné povahy.

Odpůrce v napadeném opatření vypořádal námitku navrhovatele nesprávně, kdy pojmově vyloučil zásah do vlastnických práv navrhovatele. V důsledku tohoto svého  chybného  názoru  se  již  nezabýval  odůvodněním přiměřenosti konkrétního

zvoleného řešení ve vztahu k vlastnickému právu stěžovatele. Právě toto odůvodnění však bylo v projednávané věci nezbytné, aby napadené opatření mohlo z hlediska přezkoumatelnosti obstát.

Z výše uvedených důvodů proto soud podle § 101d odst. 2 věty první s. ř. s. územní plán v návrhem napadeném rozsahu zrušil.

O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že odpůrce byl zavázán k úhradě důvodně vynaložených nákladů řízení procesně úspěšného navrhovatele.

Náklady navrhovatele tvoří zaplacené soudní poplatky za návrh a kasační stížnost ve výši 10.000,- Kč, odměna zástupce za pět úkonů právní služby – a to převzetí věci, sepis doplnění návrhu, podání kasační stížnosti, podání repliky ze dne 26. 10. 2015 a podání vyjádření ze dne 23. 2. 2017 dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž výše odměny za jeden úkon činí dle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. částku 3 100,- Kč, v pěti režijních paušálech po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 3 750,- Kč.

Soud neuznal za uplatnitelný úkon převzetí zastoupení pro řízení o kasační stížnosti, neboť smyslem takového úkonu je seznámení se s věcí; ta ovšem byla zástupci známa z řízení před krajským soudem. Řízení o kasační stížnosti není ovládáno natolik rozdílnými principy, než řízení před krajským soudem, aby bylo odůvodněno převzetí věci jako samostatný úkon jen z hlediska studia právní stránky věci.

Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a o. s. ř. týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, uložil soud odpůrci povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. zavázal soud odpůrce zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který navrhovatele v řízení zastupoval.

P o u č e n í :  Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

 Kasační stížnost je přípustná jen, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu či je-li namítáno nesprávné řešení otázky, která dosud nebyla Nejvyšším správním soudem řešena.

 Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Ostravě

dne 18. května 2017

             JUDr. Monika Javorová

      předsedkyně senátu