[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: M. N., proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.12.2014, č.j. MV-25422-3/SO-2013
t a k t o :
I. Žaloba se zamítá.
O d ů v o d n ě n í:
Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky č.j. OAM-46761-22/DP-2011 ze dne 13.1.2013, kterým bylo podle § 169 odst. 8 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“) zastaveno řízení ve věci žalobcovy žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem studia. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že dne 20.6.2012 žalobce podal žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem studia. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 15.2.2013 bylo žádosti vyhověno a doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území byla stanovena od data sejmutí biometrických údajů (byly sejmuty dne 24.10.2012) do 31.8.2013. V souladu s § 44a odst. 13 zákona č. 326/1999 Sb., byl žalobce řízení správním orgánem I. stupně vyzván, aby se dne 10.12.2012 v úředních hodinách, nejpozději však ve lhůtě 60 dnů ode dne pořízení biometrických údajů, dostavil na pracoviště správního orgánu I. stupně na adrese Koněvova 188 k převzetí průkazu o povolení k pobytu. Současně byl poučen o následcích v případě nepřevzetí průkazu bez řádné omluvy. Výzvu k převzetí průkazu o povolení k pobytu správní orgán I. stupně zaslal na adresu X, uvedenou v žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu. Provozovatel poštovních služeb adresáta vyzval k vyzvednutí zásilky a zanechal mu poučení. Zásilka byla připravena k vyzvednutí ode dne 22.11.2012 a žalobci byla doručena dne 2.12.2012 podle § 24 odst. 1 správního řádu. Vzhledem k tomu, že si žalobce ve lhůtě stanovené správním orgánem ve smyslu v § 44 odst. 3 nebo § 44a odst. 13 zákona č. 326/1999 Sb., průkaz o povolení k pobytu nevyzvedl a neuvedl ani nedoložil žádné relevantní skutečnosti odůvodňující takové jednání, správní orgán I. stupně usnesením č. j. OAM-46761-22/DP-2011 ze dne 13.1.2013 podle § 169 odst. 8 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., řízení o žádosti zastavil. Usnesení o zastavení řízení převzal žalobce osobně dne 18.1.2013 a dne 1.2.2013 proti němu podal odvolání, v němž uvedl, že výzvu zaslanou mu správním orgánem I. stupně neobdržel. Stále se zdržuje na uvedené adrese a plní účel pobytu, což dokládá potvrzením o studiu.
Žalovaný po posouzení odvolání dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem, když řízení zastavil. Žalobce byl ve smyslu § 44 odst. 3 nebo § 44a odst. 13 zákona č. 326/1999 Sb., povinen převzít průkaz o povolení k pobytu ve lhůtě stanovené správním orgánem I. stupně, nejpozději však do 60 dnů ode dne pořízení biometrických údajů na příslušném pracovišti. Biometrické údaje byly žalobci sejmuty dne 24.10.2012, lhůta k převzetí průkazu tak marně uplynula ke dni 27.12. 2012.
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě namítl, že žádost (o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem studia) podal dne 20.06.2011, a nikoliv, jak uvádí správní orgán, dne 20.06.2012. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně o vyhovění této žádosti nemohlo být vydáno až dne 15.2.2013, když sejmutí biometrických údajů bylo provedeno již dne 24.10.2012. Odvoláním bylo napadeno rozhodnutí (správního orgánu I. stupně) č.j. OAM-46761/DP-2011 ze dne 13.1.2013, a nikoliv rozhodnutí č.j. OAM-66302/DP-2012 ze dne 1.11.2012, které bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno.
Žalobce dále namítl, že správní orgán v odůvodnění rozhodnutí uvádí, že ho vyzval k vyzvednutí průkazu o povolení dlouhodobého pobytu cestou poštovní přepravy. Výzva mu měla být doručena dle ustanovení § 24 správního řádu. Jak ale žalobce uvedl v odvolání, tato výzva mu nebyla nikdy doručena. Ač tuto námitku uvedl v odvolání, žalovaný na ni vůbec nereagoval. Na uvedené adrese žalobce stále bydlí a poštu zde přebírá. Tím správní orgán porušil základní zásady činnosti správního orgánu zakotvené v § 2 a § 3 správního řádu, a též § 93 v návaznosti na § 68 odst. 3 správního řádu.
Žalobce rovněž namítl, že v jeho případě byly evidentně porušeny zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, a to jak při samotném rozhodování o žádosti, tak i lhůty na vydání rozhodnutí (míněno zřejmě napadeného rozhodnutí).
Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž je dostatečně popsán skutkový stav a průběh správního řízení. Žalobce byl řádně vyzván k převzetí průkazu o povolení k pobytu a bez udání důvodů této své zákonné povinnosti nedostál. Předmětná výzva mu byla doručena v souladu s § 24 odst. 1 správního řádu. Samotná chybná datace nemá vliv na závěr správního orgánu o zastavení řízení vzhledem k výše namítané povinnosti, kterou žalobce bez řádného odůvodnění nesplnil. Námitku stran délky řízení považuje žalovaný za irelevantní, neboť žalobce se mohl proti průtahům v řízení bránit podáním opatřením proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu § 80 správního řádu. Jak rozhodnutí prvostupňového orgánu, tak i napadené rozhodnutí vykazuje všechny náležitosti vyžadované ustanovením § 68 správního řádu.
Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí, přičemž vycházel z následně uvedené právní úpravy:
Podle § 44a odst. 12 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném do 23.6.2014, splňuje-li cizinec podmínky pro prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, je povinen se na výzvu osobně dostavit na ministerstvo ke zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu, a to včetně pořízení biometrických údajů cizince a jeho podpisu, který je určen k jeho dalšímu digitálnímu zpracování; podpis se nepořídí, pokud cizinci v jeho provedení brání těžko překonatelná překážka.
Podle § 44a odst. 13 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném do 23.6.2014, cizinec je povinen ve lhůtě stanovené ministerstvem, nejpozději však do 60 dnů ode dne pořízení biometrických údajů, dostavit se na ministerstvo k převzetí průkazu o povolení k pobytu.
Podle § 169 odst. 8 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném do 23.6.2014, usnesením se také zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec ve lhůtě podle § 44 odst. 3 nebo § 44a odst. 13 nepřevezme průkaz o povolení k pobytu, pokud v této lhůtě nesdělí, že převzetí brání důvody nezávislé na jeho vůli.
Podle § 24 odst. 1 správního řádu jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.
Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
Je pravdou, že napadené rozhodnutí obsahuje celou řadu zřejmých nesprávností. Jedná se však evidentně o pouhé chyby v psaní, nepřesnosti, které nemohou mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. To platí jak pro nesprávné uvedení data podání předmětné žádosti (20.6.2012 namísto správného údaje 20.6.2011), tak i pro datum vydání rozhodnutí o vyhovění žádosti (rozhodnutí č.j. OAM-46761-18/DP-2011 bylo vydáno 11.10.2012). Ve výroku napadeného rozhodnutí je výslovně uvedeno, že se zamítá žalobcovo odvolání proti usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky č.j. OAM-46761-22/DP-2011 ze dne 13.1.2013, přičemž stejné rozhodnutí správního orgánu I. stupně je zmíněno i na druhé straně napadeného rozhodnutí. Z toho je zjevná nesprávnost navazující věty výroku, že se potvrzuje „napadené usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky č.j. OAM-66302-4/DP-2012 ze dne 1.11.2012.“ Soud považuje za podstatné, že žádná z výše uvedených zřejmých nesprávností, jejichž opravu je třeba provést způsobem stanoveným v § 70 správního řádu, se netýká nosného důvodu, pro který bylo řízení o žalobcově žádosti zastaveno, tj. zmeškání zákonem stanovené lhůty pro převzetí průkazu o povolení k pobytu.
Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce byl po pořízení biometrických údajů, ke kterému došlo 24.10.2012, skutečně správním orgánem I. stupně vyzván k převzetí průkazu o povolení k pobytu. Stalo se tak výzvou ze dne 19.11.2012 č.j. OAM-46761-19/DP-2011, která byla žalobci zaslána poštou na adresu X. Doručenka vztahující se k předmětné výzvě, která je rovněž součástí správního spisu, pak prokazuje, že žalobce byl poskytovatelem poštovních služeb vyzván k vyzvednutí zásilky, která byla na poště připravena k vyzvednutí dne 22.11.2012. Protože si žalobce zásilku na poště v úložní době nevyzvedl, byla dne 4.12.2012 vložena do schránky. V souladu s § 24 odst. 1 správního řádu se předmětná výzva považuje za doručenou posledním dnem lhůty 10 dnů běžící ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, bez ohledu na to, zda a kdy se s ní žalobce fakticky seznámil. Nutno podotknout, že tento den v souladu s pravidlem pro počítání času zakotveným v § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu připadl na pondělí 3.12.2012, a nikoliv na neděli 2.12.2012.
Není pravdou, že se žalovaný nijak nevypořádal s odvolací námitkou žalobce, že mu předmětná výzva nebyla nikdy doručena. Žalovaný v prvním odstavci na druhé straně napadeného rozhodnutí popsal okolnosti týkající se doručování předmětné výzvy a s poukazem na relevantní ustanovení § 24 odst. 1 správního řádu náležitě zdůvodnil, proč považuje tuto výzvou za doručenou.
Bez ohledu na den, který byl k převzetí průkazu o povolení k pobytu stanoven v předmětné výzvě ze dne 19.11.2012, bylo zákonnou povinností žalobce plynoucí z § 44a odst. 13 zákona č. 326/1999 Sb., dostavit se na ministerstvo k převzetí průkazu o povolení k pobytu nejpozději do 60 dnů ode dne pořízení biometrických údajů. Mezi stranami není sporu o tom, že k pořízení biometrických údajů žalobce došlo dne 24.10.2012 (žalobce to ostatně sám výslovně konstatuje i v žalobě). Žalobce se tedy bez ohledu na předmětnou výzvu měl podle zákona dostavit na ministerstvo k převzetí průkazu o povolení k pobytu nejpozději dne 27.12.2012. Protože tak neučinil, byl dán důvod pro zastavení řízení o jeho žádosti ve smyslu § 169 odst. 8 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. Případná argumentace žalobce, že o této zákonné povinnosti nevěděl, nemůže obstát, neboť neznalost zákona nikoho (tedy ani žalobce) neomlouvá.
Správní orgán I. stupně tedy postupoval v souladu se zákonem, jestliže řízení o žalobcově žádosti podle § 169 odst. 8 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., zastavil, a nepochybil ani žalovaný, který žalobcovo odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně napadeným rozhodnutím zamítl.
Nedodržení lhůt stanovených správním řádem či zákonem č. 326/1999 Sb., pro vydání rozhodnutí nemůže být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí soudem. Uvedené lhůty jsou lhůtami toliko pořádkovými; jejich nedodržení proto nelze považovat za podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které by mohlo mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé. Soud na okraj dodává, že právní řád poskytoval žalobci dostatek prostředků, jimiž mohl účinně brojit proti případným průtahům ve správním řízení (návrh na provedení opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, žaloba na ochranu proti nečinnosti dle § 79 a násl. s.ř.s.).
Lze shrnout, že správní orgány obou stupňů rozhodly na základě dostatečně zjištěného stavu věci. Z jejich strany nedošlo k porušení zásady zákonnosti ani jiných základních zásad činnosti správních orgánů zakotvených v § 2 správního řádu. Napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, obsahuje všechny náležitosti vyžadované ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu.
Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
Za splnění podmínek zakotvených v § 51 odst. 1 s.ř.s. soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání (žádný z účastníků nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci).
Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.
V Praze dne 27. června 2017
JUDr. Ivanka Havlíková, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Horáková