[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobkyně: T. P.T. N. nar. , státní příslušnost V., zastoupena Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného při rozhodování o žádosti žalobkyně ze dne 2. 3. 2016 o povolení k dlouhodobému pobytu,
t a k t o :
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í
Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému Ministerstvu vnitra povinnost rozhodnout o její žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu.
V žalobě uvedla, že dne 2. 3. 2016 na ZÚ ČR v Hanoji podala žádost o dlouhodobý pobyt. Lhůta pro vydání rozhodnutí marně uplynula a rozhodnutí o žádosti doposud nebylo vydáno. Žalobkyně proto dne 2. 12. 2016 podala ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 odst. správního řádu, o které touto Komisí nebylo doposud rozhodnuto. Dále uvedla, že žádost jí byla zastupitelským úřadem po podání proti její vůli vrácena. Tento nezákonný postup se však týká pouze výkonu spisové služby, a nemá žádný vliv na skutečnost, že podáním žádosti bylo dne 2. 3. 2016 řízení zahájeno, stále trvá a nebylo ukončeno v zákonem předepsané lhůtě. Vzhledem k tomu žalobkyně navrhla, aby Městský soud v Praze vydal rozsudek, kterým by žalovanému uložil povinnost vydat do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodnutí ve věci správního řízení o žádosti o dlouhodobý pobyt žalobkyně, a dále uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že podle dostupných informací podala jmenovaná dne 2. 3. 2016 na Velvyslanectví České republiky v Hanoji žádost o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání, která byla pracovníkem zastupitelského úřadu přijata k dalšímu řízení. Doprovázející zmocněný zástupce po skončení tohoto úkonu podal stížnost společně s přílohou v podobě žádosti o dlouhodobý pobyt, aniž by tato žádost byla kdykoliv předtím předložena k podání. Předloženou stížnost neshledalo Velvyslanectví České republiky v Hanoji jako důvodnou a zaslalo zpět originály příloh, které byly ke stížnosti předloženy. Dále žalovaný uvedl, že o podané žádosti žalobkyně se dozvěděl až v prosinci 2016, kdy také zahájil dne 4. 12. 2016 řízení s žalobkyní, a to pod č.j. OAM-33481/DP-2016, a to jen na základě dokumentů, které měl k dispozici. Vzhledem k tomu, že do správního spisu nebyly doloženy zákonné náležitosti, správní orgán dne 5. 12. 2016 zaslal právnímu zástupci žalobkyně výzvu k odstranění vad žádosti a doložení náležitostí, které do žádosti doloženy nebyly vůbec. Zároveň bylo řízení o žádosti podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu přerušena, a to do doby odstranění vad žádosti. Dne 6. 1. 2017 byly správnímu orgánu doručeny chybějící náležitosti do žádosti žalobkyně a dne 11. 1. 2017 správní orgán vyrozuměl právního zástupce žalobkyně o pokračování řízení a současně zaslal správní orgán žádost o prověření informací v místě hlášeného pobytu žalobkyně Policií ČR. Odpověď Policie ČR
byla správnímu orgánu doručena dne 19. 1. 2017. Dne 27. 1. 2017 byl sepsán Protokol o seznámení účastnice řízení s podklady pro vydání rozhodnutí a o jejím vyjádření se k nim, kdy do protokolu právní zástupce žalobkyně uvedl, že se písemně vyjádří do 20 dnů. S ohledem na tuto skutečnost správní orgán dne 8. 2. 2017 zaslal právnímu zástupci žalobkyně usnesení o určení lhůty pro vyjádření do 13. 2. 2017. K žalobkyní podanému návrhu na provedení opatření proti nečinnosti správního orgánu podle § 80 správního řádu žalovaný uvedl, že Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců jako nadřízený správní orgán se jejím návrhem zabývala a dne 6. 2. 2017 pod č.j.: MV-161012-2/SO-2016 vydala opatření proti nečinnosti, ve kterém přikázala odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky vydat rozhodnutí ve věci řízení o žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky žalobkyni, a to do 270 dnů ode dne odpadnutí překážky, pro niž bylo řízení přerušeno; tato lhůta byla stanovena v souladu s § 169 zákona č. 326/1999 Sb., a s ohledem na skutečnost, že správní orgán do zaevidování nedisponoval podklady nezbytnými pro vedení řízení. Žalobkyně tedy sice vyčerpala prostředky, které stanoví procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu, tedy opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 správního řádu a nadřízený správní orgán přikázal správnímu orgánu vydat rozhodnutí ve věci žádosti jmenované o udělení dlouhodobého pobytu v určené lhůtě, avšak nelze přehlédnout, že tato lhůta stanovená nadřízeným správním orgánem dosud neuplynula. Správní orgán provádí nezbytné úkony ke zjištění skutečného stavu ve věci žalobkyně, aby po doložení všech potřebných podkladů mohl řádně rozhodnout ve stanovené lhůtě. Dále nelze přehlédnout, že na namítané délce správního řízení má podíl i samotná žalobkyně, neboť její žádost nebyla od počátku kompletní, a musela být vyzývána k odstranění vad a také požadovala lhůtu 20 dnů pro vyjádření se ke spisovému materiálu. Podle názoru žalovaného správní orgán nebyl a není nečinný, a proto navrhl, aby soud žalobu zamítl.
Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala dne 2. 3. 2016 na Zastupitelském úřadě v Hanoji žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem soužití rodiny na území České republiky. Ze sdělení vedoucí konzulárního oddělení Velvyslanectví České republiky v Hanoji č. j. 631/2016-HANOI-III ze dne 27. 4. 2016 vyplývá, že tato žádost byla podána formou přílohy ke stížnosti, podané právě dne 2. 3. 2016 u zastupitelského úřadu; stížnost nebyla shledána důvodnou a žalobkyni byly vráceny všechny originály příloh k ní.
Dne 2. 12. 2016 podala žalobkyně u Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců žádost o učinění opatření proti nečinnosti, vycházejíc z toho, že její žádost o dlouhodobý pobyt se dostala fyzicky do dispozice Zastupitelského úřadu ČR v Hanoji.
Dne 5. 12. 2016 vydal žalovaný správní orgán výzvu žalobkyni k odstranění vad žádosti a k poskytnutí součinnosti, kterou vyzval žalobkyni k doplnění nezbytných příloh žádosti, tedy fotografií, dokladu o zajištění ubytování, dokladu o dostatečné výši úhrnného měsíčního příjmu rodiny po sloučení, dokladu potvrzujícího příbuzenský vztah k cizinci s povoleným dlouhodobým nebo trvalým pobytem a dokladu obdobného výpisu z evidence Rejstříku trestů ČR, jakož i předložení dokladu o nezaopatřenosti žalobkyně. K odstranění vad žádosti byla usnesením ze dne 5. 12. 2016 žalobkyni určena lhůta 35 a řízení byla na tuto dobu přerušeno.
Dne 6. 1. 2017 zástupce žalobkyně doručil žalovanému požadované náležitosti žádosti a žalovaný dne 11. 1. 2017 vyrozuměl žalobkyni o pokračování v řízení. Následně dne 27. 1. 2017 se žalobkyně seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí.
Dále je ze spisu zřejmé, že dne 6. 2. 2017 vydala Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců opatření proti nečinnosti (č. j. MV-161012-2/SO-2016), jímž žalovanému uložila rozhodnout o žádosti žalobkyně o povolení k dlouhodobému pobytu ve lhůtě do 270 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo, a to s poukazem na ust. § 169 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Městský soud v Praze posoudil věc takto:
Podle ust. § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.
Podle ust. § 81 odst. 1 soudního řádu správního soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.
Podle ust. § 169 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, rozhodnutí se vydá ve lhůtě 270 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území.
Z obsahu správního spisu je zřejmé, že rozhodnutí o žádosti žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území nebylo možno vydat bezodkladně. Není sice sporu o tom, že tato žádost byla podána způsobem, který měl za následek zahájení řízení o ní, avšak žádost nebyla doplněna zákonem požadovanými podklady a doklady. Současně musel soud vzít v úvahu skutečnost, že do faktické dispozice žalovaného se žádost žalobkyně dostala nikoliv dne 2. 3. 2016, kdy byla podána spolu se stížností na Zastupitelském úřadu ČR v Hanoji, ale v blíže neznámé době později; žalovaný tedy nemohl být ve věci rozhodování o žádosti činný ihned po tomtu datu. Vzhledem k absenci nutných příloh pak žalovanému nezbylo, než nejprve vyzvat žalobkyni, aby všechny požadované náležitosti doplnila, k čemuž jí stanovil přiměřenou dobu, a aby na tutéž dobu řízení přerušil. Toto přerušení bylo ukončeno dne 11. 1. 2017 a od tohoto data tedy řízení pokračuje a žalovaný je nepochybně povinen vydat rozhodnutí.
Jak však vyplývá z opatření proti nečinnosti ze dne 6. 2. 2017, nadřízený orgán žalovanému uložil, aby o žádosti rozhodl do 270 dnů od chvíle, kdy přerušení řízení skončilo, tedy konec konců od okamžiku, kdy odpadla překážka, bránící žalovanému rozhodnout. Vzhledem k tomu, že tato překážka odpadla dne 11. 1. 2017, uplyne tato doba dne 9. 10. 2017. Je tedy zřejmé, že nejen k datu podání žaloby, ale ani k datu rozhodnutí soudu o žalobě tato doba dosud neuplynula. Soud tedy žalobu neshledal důvodnou, a proto ji podle ust. § 81 odst. 3 soudního řádu správního zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobkyně neměla ve věci úspěch, a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Soud rozhodl o žalobě podle ust. § 51 odst. 1 soudního řádu správního bez nařízení jednání.
P o u č e n í:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 31. března 2017
JUDr. Slavomír Novák, v.r.
předseda senátu