Číslo jednací: 43Ad 8/2016 - 29
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce M. S., B. Š. 406/74, H. K., proti žalovanému Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5, Smíchov, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 07.04.2016, č.j.: 6507011610/46091-KRM,
takto:
Odůvodnění:
Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho námitky do rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) o snížení invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně dle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).
Žalobce vyslovil nesouhlas s rozhodnutím žalovaného, neboť měl za to, že jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se nijak nezměnil a nezlepšil. Měl za to, že posudek Okresní správy sociálního zabezpečení Hradec Králové, který byl podkladem pro rozhodnutí žalovaného, posuzuje jeho zdravotní postižení a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neúplně.
K věci dále konstatoval, že v roce 1996 utrpěl úraz, při kterém na něho spadl kotel. V důsledku toho mu byla během následných vyšetření zjištěna velmi pokročilá difuzní osteoporóza. V průběhu dalších let utrpěl různé fraktury, hlavně v oblasti bederní páteře (popisovány v diagnostickém centru radiologické kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové, MUDr. J. B. dne 22. 1. 2003 – komprese obratlového těla Th7 a Th9, incipientní fraktura I. stupně obratlových těl L2 a L3). Dne 19. 2. 2014 byla popisována osteochondróza ploténky L4 – 5, L5 – SI. Žalobce upozornil, že je dále léčen a sledován pro osteopenii v oblasti proximálního femuru, chronický vertebrogenní algický syndrom polytopní, mírnou difusní chronickou pankreatitidu, refluxní ezofagitis I. stupně a mnoho dalších trvalých obtíží. Pro takto popsaný zdravotní stav byl žalobce rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 2. 2004 uznán invalidním a byl mu přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně (tehdy plný invalidní důchod), když toto rozhodnutí bylo následně rozhodnutím ze dne 4. 4. 2011 s účinnosti od 4. 5. 2011 změněno a sníženo na invaliditu druhého stupně. Od té doby však u žalobce nedošlo k žádnému zlepšení jeho zdravotního stavu, což prokazují zejména vyšetření pomocí denzitometrie DEXA vyšetření, které tuto neměnnost zdravotního stavu žalobce prokazují. Žalobce nadále není schopen vykonávat žádnou fyzickou práci, je omezen v pohybu, nemůže zvedat těžší předměty a provádět švihové pohyby, nemůže vykonávat práce v předklonu, dlouhou chůzi. Tento jeho stav je dlouhodobě setrvalý a neměnný. Žalobce proto nesouhlasil s názorem, že jeho schopnost soustavně výdělečné činnosti se od posledního posouzení zvýšila, a to navíc tak výrazně, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí. Proto je přesvědčen, že lékařský posudek neposoudil jeho dlouhodobě zdravotní potíže komplexně, ale zřejmě se zaměřil pouze na původní příčinu a nezohlednil přitom i všechny související funkční poruchy. Navrhl proto, aby krajský soud nechal zpracovat nové posouzení zdravotního stavu žalobce.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že z posudku o invaliditě vypracovaného Českou správou sociálního zabezpečení dne 5. 4. 2016 vyplývá, že žalobce je invalidní dle § 39 odst. 1 zákona důchodovém pojištění, když se již nejedná o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopností je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII - postižení svalové a kosterní soustavy - oddíl B - osteopatie a chondropatie – položce 1b - osteoporóze – středně těžká forma - přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „vyhl.č. 359/2009 Sb.“) pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 20 až 35 %. Lékař České správy sociálního zabezpečení stanovil míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na horní hranici rozmezí, tedy 35 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 citované vyhlášky nezvyšuje.
Žalovaný dále uvedl, že je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky nesčítají. V takovém případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. V případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici dle ust. § 3 odst. 1 uvedené vyhlášky zvýšit až od 10 procentních bodů. V případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici dle ust. § 3 odst. 2 uvedené vyhlášky zvýšit až od 10 procentních bodů. Podle ust. § 39 odst. 1 a 2 zákona důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Poklesla-li jeho pracovní schopnost nejméně o 35 %, avšak nejvíce 49 % jedná se o invaliditu prvního stupně, poklesla-li nejméně o 50 %, avšak nejvíce 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupněa jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 70 % jedná se o invaliditu třetího stupně.
K námitkám žalobce žalovaný uvedl, že rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je osteoporóza v oblasti bederní páteře s kompresí obratlových těl Th7 a Th9 v roce 2007, incipientní fraktury I. stupně obratlových těl L2 a L3, dle densitometrie z května 2015 stabilizované hodnoty BMD (T skóre – 2.3). Žalobce je dále léčen a sledován pro osteopenii v oblasti proximálního femuru dle densitometrie (T skóre – 1.2), dle densitometrie z května 2015 signifikantní vzestup BMD, chronciký vertebrogenní algický syndrom polytopní, mírnou difusní chronickou pankreatitidou, refluxní esofagitis I. stupně, krátký segment Barretova jícnu verifikovaný histologicky, chronicku prostatitidu, vnitřní hemorhoidy I. – II. stupně dle koloskopie, stav po orchiektomii vpravo pro kryptorchismus, anxiózně depresivní syndrom a nefrolitiázu. Dle odborné zprávy z osteologické poradny ze dne 3. 6. 2015 bylo dne 18. 5. 2015 provedeno denzitometrické vyšetření, kde byla v oblasti femuru verifikována osteopenie, signifikantní vzestup BMD, v oblasti bederní páteře dle densitometrie, který je stabilizované hodnoty BMD, v oblasti distálního předloktí osteopenie nebyla prokázána, nález je v mezích normy. Rentgenologickým vyšetřením Th páteře ze dne 19. 2. 2014 je doložena mírná komprese obratlových těl Th7 a Th9 se snížením v přední části na ¾ původní výšky, poróza skeletu, v oblasti bederní páteře mírné snížení horní krycí lišty obratle L3, jinak nález na bederní páteři negativní.
Dále žalovaný konstatoval, že rozhodující zdravotní postižení zhodnotil lékař České správy sociálního zabezpečení po vyhodnocení veškeré doložené zdravotní dokumentace jako středně těžkou formu postižení s T skóre na rozhraní lehké až středně těžké formy se stabilizovanými hodnotami BMD (T skóre -2.3) v oblasti bederní páteře. Vzhledem ke stupni zdravotního postižení a přítomnosti dalších zdravotních postižení byla míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na horní hranici procentního rozmezí, tedy ve výši 35 %. K dalšímu procentnímu navýšení nebyl shledán důvod. Žalobce byl tak shledán invalidním v prvním stupni. Lékař dále konstatoval, že pro posouzení pracovní schopnosti a jejího poklesu je nutno spolehlivě zjistit zdravotní stav, stav pracovní schopnosti a všech pro práci významných skutečností. Výchozím momentem je objektivizace zdravotního stavu, tedy tělesných, smyslových a duševních schopností, ať zachovaných nebo ztracených, prostřednictvím funkčních vyšetření, tedy nálezů, zpráv, vyšetření odborných lékařů, psychologů, zjištění jiných zdravotnických pracovníků, diagnostických zjištění laboratorních nebo přístrojích. Důraz je kladen na lékařské nálezy s popisem funkčních schopností vyšetřovaného orgánu, tedy nálezy, ze kterých na základě klinických, laboratorních, zobrazovacích nebo jiných vyšetření vyplývá rozsah a tíže omezení funkce orgánu, systému a dopad zdravotního postižení na fyzické, duševní a smyslové schopnosti a tím i na pracovní schopnost pojištěnce. Lékař musí vždy velmi podrobně prostudovat veškeré doložené odborné zprávy a na jejich základě zpracovat příslušný lékařský posudek se všemi odpovídajícími závěry a náležitostmi. Lékař České správy sociálního zabezpečení po podrobném prostudování všech odborných zpráv, doložených k posouzení na Okresní správě sociálního zabezpečení Hradec Králové dne 3. 2. 2016 shledal, že výše uvedené odborné zprávy byly dostačující ke správnému a úplnému posouzení zdravotního postižení a stanovení odpovídající míry poklesu pracovní schopnosti a tomu odpovídajícího stupně invalidity. Podle tohoto posudku ze dne 3. 2. 2016 není žalobce invalidní pro invaliditu druhého stupně, ale je invalidní pro invaliditu prvního stupně. Tento posudkový závěr byl potvrzený posudkem o invaliditě České správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 4. 2016. Jelikož po přezkoumání celkového zdravotního stavu činí pokles pracovní schopnosti žalobce 35 % a nejsou tak splněny podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu 2. a 3. stupně, žalovaný označil námitky žalobce za nedůvodná.
Krajský soud vyžádal ve věci vypracování posudku místně a věcně příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Hradci Králové – dále jen „PK MPSV Hradec Králové“ - (jak mu ukládá § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Ta ve svém posudku uvedla, že se žalobce léčí pro metabolické kostní postižení v oblasti osteoporózy až osteopenie. Dle osteologických nálezů z roku 1996 se jednalo jednoznačně osteoporózu. Již v roce 1996 byla zjištěna zlomenina obratlového těla sedmého hrudního obratle. Je otázkou, zda tato zlomenina byla způsobena již osteoporózou páteře nebo úrazem, který žalobce v tomto roce utrpěl, nebo šlo již o kombinaci úrazu v terénu osteoporózy páteře. Během let byla zjištěna zlomenina obratlového těla devátého hrudního obratle a lehké prolomení horní lišty obratlového těla třetího bederního obratle. Postupem času se mineralizace kostí pomalu zlepšovala. Již v roce 2003 dle osteologického nálezu byla mineralizace stehenní kosti v rámci osteopenie. V oblasti bederní páteře ještě v listopadu 2014 byla mineralizace v oblasti osteoporózy ale již v únoru 2015 stav mineralizace v této oblasti byl uzavírán jako osteopenie. Postupně došlo k dalšímu zlepšení mineralizace kostí v bederní oblasti, které bylo dokumentováno osteologickým nálezem ze dne 3. 6. 2015, kdy T-skóre bylo v rozsahu -2.1 až – 2,7, celkově -2,3. Jedná se zcela evidentně o kostní mineralizaci na rozhraní osteopenie a osteoporózy, i když celková mineralizace je v rozmezí osteopenie. Dle osteologického nálezu je hodnota kostní minerální denzity stabilizovaná. Dle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. se mineralizace do hodnoty T-skóre -2,5 hodnotí jako lehká forma osteopenie, kde se míra poklesu pracovní schopnosti hodnotí 10 %. PK MPSV Hradec Králové s ohledem na mírné přestálé zlomeniny dvou hrudních obratlů a prolomení horní lišty jednoho bederního obratle, která jsou zcela léty stabilizované, hodnotí postižení zdravotního stavu jako středně těžkou formu, pro kterou je míra poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 20 až 35 %. PK MPSV Hradec Králové hodnotí pokles pracovní schopnosti při horní hranici daného rozpětí. PK MPSV tak uzavřela, že zdravotní stav žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí ze dne 17. 2. 2016 a rozhodnutí z námitkového řízení ze dne 7. 4. 2016 odpovídal invaliditě prvního stupně. Komise stanovila konečnou procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nad 35 %.
Při nařízeném jednání pověřená pracovnice žalovaného uvedla, že podstatou soudního sporu je posouzení zdravotního stavu žalobce a snížení invalidního důchodu pro invaliditu 2. stupně na invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně. Proto žalovaný navrhoval vypracování posudku PK MPSV. K tomuto důkazu žalobce uvedl, že je v něm obsažena spousta polopravd, neboť nebylo při posudkovém hodnocení přihlédnuto ke všem zdravotním zprávám. Upozornil, že lepší T- skóre než dnes, měl např. v roce 2009, 2010 a v roce 2012 (mínus 2,1, mínus 2,2, mínus 2,3). Ošetřující lékař mu na začátku léčby sdělil, že v 70 letech bude zcela zdravý. Je to způsobeno tím, že statistické křivky předpokládají s přibývajícím věkem zhoršení zdravotního stavu. Žalobce zdůraznil, že jeho postižení po úraze se zhoršuje, když vlivem osteoporózy došlo k popraskání dalších obratlů. Posudek rovněž vůbec nereaguje na zdravotní zprávu sepsanou MUDr. B. Žalobce rovněž upozornil na to, že uvedený posudek vůbec nebere v úvahu vedlejší následky léčby. Uvedl, že má postižený žaludek a jícen. Připomenul rovněž, že je momentálně 2 roky bez léčby, neboť jeho tělo již špatně reagovalo na léčbu v tabletách a po injekční léčbě měl alergii. Dále žalobce uvedl, že druhotné následky léčby jsou léčeny na oddělení gastro, kde mu lékařka na léčení jícnu předepsala léky, na nichž je výslovně uvedeno, že by se neměly užívat při osteoporóze. Žalobce tento stav považuje za velice vážný.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) a po prostudování obsahu správního spisu v kontextu s žalobními námitkami pak usoudil následovně.
Ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění v odst. 1 uvádí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V odst. 2 pak je uvedeno, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla
a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,
b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
Dále je v odst. 3 shora zmiňované právní úpravy uvedeno, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
Odst. 4 tohoto ustanovení pak upravuje určování poklesu pracovní schopnosti, při němž se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,
a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,
b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,
c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,
d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,
e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,
f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.
Další odstavce tohoto ustanovení pak stanoví, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí, za stabilizovaný zdravotní stav se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je pak adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopnosti a dovednosti, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech.
Po přezkoumání a projednání věci krajský soud konstatuje, že PK MPSV za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti považuje z posudkově medicínského hlediska lehkou osteopenii, když s ohledem na mírné přestálé zlomeniny dvou hrudních obratlů a prolomení horní lišty jednoho bederního obratle, hodnotila postižení zdravotního stavu jako středně těžkou formu. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti žalobce stanovila podle kapitoly XIII., oddíl B, položka 1b přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb. na 35 %.
PK MPSV tedy shrnula, že dle osteologických nálezů z roku 1996 se jednalo jednoznačně osteoporózu. Je otázkou, zda zlomenina v roce 1996 byla způsobena již osteoporózou páteře nebo úrazem, který žalobce v tomto roce utrpěl, nebo šlo již o kombinaci úrazu v terénu osteoporózy páteře. Během let byla zjištěna zlomenina obratlového těla devátého hrudního obratle a lehké prolomení horní lišty obratlového těla třetího bederního obratle. Postupem času se mineralizace kostí pomalu zlepšovala. Již v roce 2003 dle osteologického nálezu byla mineralizace stehenní kosti v rámci osteopenie. Postupně došlo k dalšímu zlepšení mineralizace kostí v bederní oblasti, které bylo dokumentováno osteologické nálezem ze dne 3. 6. 2015, kdy T-skóre bylo v rozsahu -2.1 až – 2,7, celkově -2,3. Jedná se zcela evidentně o kostní mineralizaci na rozhraní osteopenie a osteoporózy, i když celková mineralizace je v rozmezí osteopenie. Dle osteologického nálezu je hodnota kostní minerální denzity stabilizovaná. Dle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. se mineralizace do hodnoty T-skóre -2,5 hodnotí jako lehká forma osteopenie, kde se míra poklesu pracovní schopnosti hodnotí 10 %. PK MPSV Hradec Králové s ohledem na mírné přestálé zlomeniny dvou hrudních obratlů a prolomení horní lišty jednoho bederního obratle, která jsou zcela léty stabilizované, hodnotí postižení zdravotního stavu jako středně těžkou formu, pro kterou je míra poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 20 až 35 %. PK MPSV Hradec Králové hodnotí pokles pracovní schopnosti při horní hranici daného rozpětí.
Krajský soud neměl po přezkoumání věci závažnějších pochybností o správnosti posudkového závěru PK MPSV, a tudíž ani o správnosti výroku napadeného rozhodnutí, který je v rozhodnutí podrobně odůvodněn. Krajský soud se na základě posudku vypracovaného PK MPSV přiklonil k názoru žalovaného, že pro posouzení pracovní schopnosti a jejího poklesu je nutno spolehlivě zjistit zdravotní stav, stav pracovní schopnosti a všech pro práci významných skutečností. Jak vyplynulo ze shora uvedeného, PK MPSV posoudila zdravotní stav žalobce objektivně s přihlédnutím ke všem zdravotním zprávám a vyšetřením odborných lékařů. Krajský soud má za to, že odborné zprávy byly dostačující ke správnému a úplnému posouzení zdravotního postižení žalobce a ke stanovení odpovídající míry poklesu pracovní schopnosti a tomu odpovídajícího stupně invalidity. Zdravotní stav žalobce je přitom posuzován ke dni vydání napadeného rozhodnutí.
Krajský soud chápe tíživou zdravotní situaci žalobce a při přezkumu napadeného rozhodnutí vzal tuto okolnost v úvahu. Ve shodě s názory PK MPSV však konstatuje, že zdravotní stav žalobce vzhledem k provedeným lékařským vyšetřením a měřením lze považovat za zlepšený ve vztahu k zdravotnímu stavu na počátku léčby v roce 1996. Tato okolnost pak v konečném důsledku znamená, že zdravotní stav žalobce je nutno hodnotit jako středně těžkou formu, pro kterou je míra poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 20 až 35 %. PK MPSV Hradec Králové pak navíc hodnotila pokles pracovní schopnosti při horní hranici daného rozpětí.
Vzhledem k tomu, že nebyla zjištěna žádná vada řízení, ani žádná nezákonnost, tedy nesoulad platné právní úpravy s učiněným závěrem žalovaného, krajskému soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou, v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s., zamítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu tudíž nevzniklo. Žalovaný žádné náklady řízení neúčtoval.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 11. květen2017
JUDr. Magdalena Ježková v. r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení:
R. V.
(K.ř.č. 1a - rozsudek)