[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: V. S., st. příslušnost Ukrajina, zast. Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2015, č. j. MV-41218-3/SO-2014,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í
Vymezení věci
Žalobce se domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky, Oddělení pobytu cizinců Jihomoravský kraj (dále též „správní orgán I. stupně) ze dne 18. 11. 2013, č. j. OAM-50213-12/DP-2013 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), zastaveno řízení o žádosti žalobce o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky (dále jen „ČR“) za účelem podnikání, neboť v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání v pokračování v řízení.
Obsah žaloby
Žalobce v podané žalobě především uvedl, že dne 2. 10. 2013 podal u správního orgánu I. stupně žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Při podání žádosti nedoložil všechny zákonné náležitosti předpokládané ustanovením § 46 odst. 7 zák. č. 325/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). K jejich doložení byl následně správním orgánem postupem dle § 45 odst. 2 správního řádu vyzván. Správní orgán I stupně současně vydal rozhodnutí o přerušení řízení dne 4. 10. 2013 a současně žalobce vyzval k odstranění vad žádosti. Obě písemnosti byly postupem dle ust. § 24 odst. 1 správního řádu doručeny paní T. B., zmocněné zástupkyni žalobce na základě plné moci ze dne 1. 10. 2013.
Žalobce namítal, že plná moc udělená této zmocněnkyni není plnou mocí, kterou by bylo možno podřadit pod ust. § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. Nejblíže má textace plné moci k ust. § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, avšak není u ní splněna podmínka ověřeného podpisu a jejího uložení u správního orgánu. Plná moc tedy vykazovala vady bránící tomu, aby zmocněná osoba mohla být brána jako zmocněnec dle ust. § 33 odst. 2 správního řádu. Pak nebylo ani možné usnesení o přerušení správního řízení a výzvu k odstranění vad podání doručovat zmocněnkyni, a tudíž se jedná o doručení neúčinné.
Žalobce dále namítal, že nebylo-li žalobci řádně doručeno usnesení o přerušení správního řízení a výzva k odstranění vad žádosti, pak nebyl ani splněn zákonný předpoklad pro vydání usnesení dle ust. § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu.
Z odůvodnění rozhodnutí žalované pak neplyne, že by se zabývala řízením před správním orgánem I. stupně, které vydání předmětného usnesení předcházelo.
Vyjádření žalované
Žalovaná především odkázala na napadené rozhodnutí. Dále uvedla, že plná moc udělená žalobcem zmocněnkyni dne 1. 10. 2013 a doložená téhož dne správnímu orgánu I. stupně, je plnou mocí dle ust. § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu. Z formulace „aby mě zastupovala na OAMP při vyřizování dlouhodobého pobytu“, nelze dovodit, že se jedná o plnou moc dle ust. § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, k jejíž platnosti je nutný úředně ověřený podpis zmocnitele. Neplyne z ní, že by tato plná moc měla být udělena i pro jiné správní řízení, než je řízení o jeho žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podané dne 2. 10. 2013. Plná moc navíc byla udělena v den, kdy byla předmětná žádost spolu s touto plnou mocí odeslána správnímu orgánu I. stupně.
Žalovaný dále doplnil, že žalobce uplatnit tuto námitku až v žalobě. Paní T. B. však není jeho zmocněnou zástupkyní již od 30. 10. 2013, kdy bylo do spisového materiálu doloženo oznámení o převzetí právního zastoupení žalobce jeho právním zástupcem Mgr. Radimem Strnadem. Plná moc udělená právnímu zástupci je datována již ke dni 25. 10. 2013. Dne 5. 11. 2013 se pak J. K. na základě substituční plné moci od právního zástupce žalobce dostavila a nahlížela do správního spisu. I právnímu zástupci žalobce muselo být proto známo, že žalobce byl správním orgánem I. stupně dne 4. 10. 2013 vyzván k odstranění vad žádosti. I jeho právní zástupce však zůstal ve věci nečinný, požadované doklady nepředložil a ani nepožádal o prodloužení lhůty k jejich doložení nebo o přerušení řízení. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně pak napadl toliko blanketním odvoláním, které ani po výzvě správního orgánu I. stupně nedoplnil.
Posouzení věci krajským soudem
Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (ust. § 65 odst. 1 s.ř.s) a jde o žalobu přípustnou (zejména ust. § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).
Napadené rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy II, dílu 1, ust. § 65 a následujících s.ř.s. v mezích uplatněných žalobních bodů (ust. § 75 odst. 2 s.ř.s), ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.).
Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Stěžejní žalobní námitka směřovala proti tomu, že plná moc udělená zmocněnkyni žalobce paní T. B. nesplňovala náležitosti ust. § 33 odst. 2 správního řádu. V důsledku toho ji nemohlo být účinně doručeno ani rozhodnutí o přerušení řízení a ani výzva k odstranění vad žádosti.
Z obsahu správního spisu soud zjistil následující: Žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu byla na ministerstvo vnitra podána dne 2. 10. 2013, přičemž její součástí byla i plná moc ze dne 1. 10. 2013. Dle textu plné moci žalobce zmocňuje paní T. B., číslo pasu X, nar. X, trvalý pobyt v ČR, A. 28, B., PSČ: X, aby mne zastupovala na OAMP při vyřizování dlouhodobého pobytu. Zmocněna je oprávněná za mě předkládat listiny a dodatečně dodávat na OAMP. Prohlašuji, že naše zájmy nejsou ve vzájemném rozporu. Tato plná moc opravňuje zmocněnce udělit na základě této moci plnou moc třetí osobě. Plná moc je datována dne 1. 10. 2013. Plnou moc udělil žalobce a zmocněnkyně ji přijala. Součástí správního spisu je dále výzva k odstranění vad žádosti ze dne 4. října 2013 a usnesení o přerušení řízení ze dne 4. října 2013, č. j. OAM-50213-5/DP-2013. Obě písemnosti byly doručeny zmocněnkyni žalobce. Oznámení o převzetí právního zastoupení žalobce a současně žádost o nahlédnutí do spisového materiálu bylo do spisu založeno dne 30. 10. 2013, plná moc je datována dne 25. 10. 2013. Dne 5. 11. 2013 na základě substituční plné moci do spisu nahlédla zaměstnankyně právního zástupce žalobce J. K. Lhůta k odstranění vad podání běžela až do 11. 11. 2013 a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vydáno dne 18. 11. 2013. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 3. 12. 2013 blankentní odvolání, které ani po výzvě k odstranění vad podání nedoplnil (výzva ze dne 16. 1. 2014, č. j. OAM-50213-14/DP-2013). Rozhodnutí žalovaného pak bylo vydáno dne 25. 9. 2015, č. j. MV-41218-3/SO-2014.
Podle ust. § 33 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) účastník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce.
Podle ust. § 33 odst. 2 správního řádu zmocnění může být uděleno a) k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení, b) pro celé řízení, c) pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez omezení v budoucnu; podpis na plné moci musí být v tomto případě vždy úředně ověřen a plná moc musí být do zahájení řízení uložena u věcně příslušného správního orgánu, popřípadě udělena do protokolu, nebo d) v jiném rozsahu na základě zvláštního zákona.
Ustanovení § 33 odst. 1 správního řádu tedy umožňuje zastoupení účastníka správního řízení zvoleným zmocněncem na základě plné moci, kterou lze učinit buď v písemné formě, nebo může být udělena ústně do protokolu. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 10. 2014, č. j. 4 As 171/2014 - 26, uvedl, že „[o]bsahem průkazu plné moci musí být konkrétní rozsah zmocnění (viz ust. § 33 odst. 2 správního řádu), uvedení osoby, která je k zastupování účastníka zmocněna, podpis zmocnitele a je také třeba, aby plná moc obsahovala datum (není-li její časové omezení vyjádřeno ve vlastním textu), aby bylo zřejmé, od kterého konkrétního okamžiku je zmocněnec oprávněn úkony za zastoupeného činit.“ V této souvislosti lze poukázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2005, č. j. 7 As 13/2005 - 62, kde uvedl, že „[p]ři posuzování, jestli písemná plná moc nebo ústní prohlášení účastníka o udělení plné moci (do protokolu) mají potřebné náležitosti, je třeba vzít především v úvahu, zda spolehlivě prokazují oprávnění označeného zástupce jednat za účastníka řízení. V případě, že je možné bez pochybností takové oprávnění dovodit z obsahu plné moci, popřípadě z okolností, za kterých byla písemná plná moc soudu doručena nebo za kterých bylo učiněno ústní prohlášení, nemají případné vady plné moci za řízení význam.“
Zdejší soud s odkazem na shora uvedené závěry uvádí, že předmětná plná moc ze dne 1. 10. 2013 splňuje všechny obsahové náležitosti, jak byly výše vymezeny, a z jejího obsahu, jakož i z dalších okolností (přiložena k žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu) lze bez pochyb dovodit vůli žalobci, aby byl paní T. B. zastupován v řízení o žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu vedeném ministerstvem. Předložená plná moc spolehlivě prokazuje oprávnění označené zástupkyně jednat za žalobce v uvedeném řízení. Z obsahu plné moci nelze dospět k jinému závěru, než že byla udělena pro předmětné řízení o žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu, neboť jiné obdobné řízení nebylo Ministerstvem vnitra vedeno. Ministerstvo nemohlo mít objektivně pochybnosti o oprávnění paní T. B. žalobce v řízení zastupovat. Naopak by bylo vadou způsobující nezákonnost rozhodnutí, pokud by správní orgán I. stupně k předložené plné moci přistupoval nepřiměřeně formalisticky, s uvedenou zmocněnkyní by v řízení odmítl jednat a rozhodnutí doručil přímo žalobci. Nepochybně by tím ministerstvo porušilo právo žalobce nechat se ve správním řízení zastupovat. V posuzovaném případě pak nebylo možno ani uvažovat o tom, že by se mohlo jednat o zastoupení na základě prezidiální plné moci, jak uváděl žalobce. Aby se v konkrétním správním řízení mohlo jednat o zastoupení ve smyslu § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu (tj. o zastoupení na základě tzv. prezidiální plné moci), je nutno naplnit zákonem stanovené vyšší formální požadavky kladené na plnou moc tohoto typu. Zmocnění tak musí být uděleno pro neurčitý počet řízení zahájených v určené době v budoucnu, nebo bez omezení, avšak vždy ve vztahu k určitému předmětu (k určité věci nebo činnosti konkrétní osoby), podpis na plné moci musí být úředně ověřen a plná moc musí být do zahájení řízení uložena u věcně příslušného správního orgánu (popř. udělena do protokolu). Nejsou-li uvedené podmínky naplněny, o plnou moc prezidiálního typu se nejedná (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2016, č. j. 30 A 63/2015-44).
S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně zcela správně výzvu k odstranění vad žádosti a rozhodnutí o přerušení řízení doručil zmocněnkyni žalobce.
Soud k věci dále uvádí, že v posuzované věci nelze ani odhlédnout od dalšího procesního postupu. Již dne 30. 10. 2013 bylo do spisu založeno oznámení o převzetí právního zastoupení žalobce advokátem Mgr. Radimem Strnadem a dne 5. 11. 2013, tj. v úterý, byla na základě substituční plné moci jeho zaměstnankyně nahlédnout do spisu. Nepochybně se tak mohla seznámit s tím, že ve spisu je založena výzva k odstranění vad žádosti a současně i rozhodnutí o přerušení řízení. Lhůta k doložení požadovaných dokladů pak běžela až do dalšího pondělí dne 11. 11. 2013. Právní zástupce žalobce tudíž sám mohl obstarat potřebné doklady, případně požádat o prodloužení lhůty. Samotné rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo přitom vydáno až dne 18. 11. 2013. Ani toliko blanketní odvolání nedoplněné ani na výzvu správního orgánu I. stupně nesvědčí o zcela správném postupu právního zástupce žalobce.
Soud neshledal ani namítané pochybení v rozhodnutí žalované. Žalovaná zhodnotila i řízení před správním orgánem, tj. nedoložení podkladů, ve stanovené lhůtě. Není tak důvodná námitka žalobce, že nebylo hodnoceno řízení před správním orgánem I. stupně.
Závěr a náklady řízení
Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
Výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když úspěšné žalované nevznikly náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti a žalobce nebyl v řízení úspěšný, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 18. 10. 2017
Mgr. Milan Procházka
předseda senátu