62A 201/2015-58
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: I. P., bytem T. 53, K., zastoupený Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16.10.2015, č.j. MV-76851-4/SO-2015,
t a k t o :
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce brojí proti rozhodnutí žalované ze dne 16.10.2015, č.j. MV-76851-4/SO-2015, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 27.4.2015, č.j. OAM-21284-23/TP-2013, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 75 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“), neboť žalobce je od 6.1.2015 zařazen v evidenci nežádoucích osob ve smyslu § 154 odst. 3 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., v důsledku vydání rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce.
I. Shrnutí argumentace žalobce a žalované
Žalobce namítá, že proti rozhodnutí o správním vyhoštění podal žalobu, která má podle § 172 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. odkladný účinek. To podle žalobce znamená, že do rozhodnutí o žalobě nemůže mít rozhodnutí o správním vyhoštění pro cizince žádné právní následky, a to včetně zařazení do evidence nežádoucích osob.
Žalobce dále namítá, že ve svém odvolání odkazoval na záznam označený jako ENO – Detail osoby, který je součástí správního spisu. V tomto záznamu je uvedeno, že doba platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění neběží a že záznam je nutno upravit po rozhodnutí o žalobě. Pokud tedy i v evidenci je záznam, že doba vyhoštění neběží, žalobce není nežádoucí osobou. Žalovaná se touto námitkou nijak nezabývala.
S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje, aby zdejší soud jak napadené, tak prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.
Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvádí, že nesouhlasí s názorem žalobce, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zákonem, a v podrobnostech na něj odkazuje.
Žalovaná setrvává na své argumentaci uvedené v napadeném rozhodnutí
a navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout; také žalovaná setrvala na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před zdejším soudem.
II. Posouzení věci
Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba
je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).
Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).
Ze správního spisu vyplynuly následující pro posouzení věci podstatné skutečnosti. Žalobce dne 14.10.2013 podal žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 68 zákona č. 326/1999 Sb., který stanoví, že povolení k trvalému pobytu na žádost vydá cizinci po 5 letech nepřetržitého pobytu na území. Prvostupňový orgán z Cizineckého informačního systému zjistil, že žalobce je na základě pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění evidován v evidenci nežádoucích osob, a proto žádost žalobce ze zákonem stanoveného důvodu, pro nějž nelze povolení k trvalému pobytu vydat, zamítl.
Z prvostupňového rozhodnutí dále plyne, že prvostupňový orgán poukázal na to, že ze záznamů v evidenci nežádoucích osob dále vyplývá, že rozhodnutí
o správním vyhoštění není vykonatelné, jelikož doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území ČR uvedená v rozhodnutí o správním vyhoštění, jež je součástí správního spisu, nezačala běžet, neboť žalobce proti rozhodnutí o správním vyhoštění podal žalobu, přičemž řízení o žalobě do dne rozhodnutí prvostupňového orgánu nebylo ukončeno. Prvostupňový orgán dospěl k závěru, že podstatným pro posouzení žádosti je, že rozhodnutí o správním vyhoštění je pravomocné, proto byl žalobce v souladu se zákonem zařazen do evidence nežádoucích osob.
Podle § 75 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. ministerstvo žádost
o vydání povolení k trvalému pobytu zamítne, jestliže je cizinec evidován v evidenci nežádoucích osob.
Podle § 154 odst. 3 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. policie označí cizince za nežádoucí osobu na základě pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění.
Zdejší soud se především ztotožňuje s postupem prvostupňového orgánu, který o žádosti žalobce rozhodl tak, že ji s odkazem na § 75 odst. 1 písm. c) zákona
č. 326/1999 Sb. zamítl. Pokud žalobce poukazuje na odkladný účinek žaloby podané proti rozhodnutí o správním vyhoštění, tak tato žaloba má ve smyslu § 172 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. odkladný účinek ve vztahu k vykonatelnosti rozhodnutí; znamená to tedy pouze to, že takové rozhodnutí nelze vykonat, tedy, že správní vyhoštění nelze realizovat.
Podle zdejšího soudu proto nelze na základě odkladného účinku rozhodnutí
o správním vyhoštění nastalého ze zákona dovozovat oprávnění cizince získat v době řízení o takové žalobě na území ČR trvalý pobyt. Přijetí argumentace žalobce by znamenalo, že požádá-li cizinec o udělení povolení k trvalému pobytu na území ČR v době řízení o žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění, byla by žádost meritorně posuzována. Právní úprava podmínek pro povolení k trvalému pobytu na území ČR a správního vyhoštění obsažená ve svém celku v č. 326/1999 Sb. by při souhlasu se žalobcem předestřenou konstrukcí zcela postrádala smyslu. Na základě odkladného účinku rozhodnutí o správním vyhoštění nelze uloženou právní povinnost vynucovat, ovšem odkladný účinek na základě § 172 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. nemá za následek pozastavení jiných důsledků spojených s rozhodnutím o správním vyhoštění, jakými je i záznam v evidenci nežádoucích osob. V případě zrušení rozhodnutí
o správním vyhoštění by ostatně žalobci nic nebránilo svůj pobyt na území ČR za splnění podmínek ve smyslu zákona č. 326/1999 Sb. zlegalizovat.
Pokud žalobce dále namítá, že se žalovaná nevypořádala s odvolací námitkou poukazující na záznam „ENO – Detail osoby“, obsažený ve správním spise, obsahující poznámku, že doba platnosti správního vyhoštění neběží, tak žalovaná na odvolací námitky reagovala tak, že poukázala na § 155 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., podle něhož policie cizince z evidence nežádoucích osob vyřadí, jestliže bylo pravomocné rozhodnutí soudu nebo správního orgánu vykonáno, po prominutí trestu vyhoštění nebo jeho amnestování prezidentem republiky nebo po zrušení platnosti rozhodnutí
o správním vyhoštění soudem nebo správním orgánem. Dále uvedla, že žalobce byl zařazen do evidence na základě pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění, přičemž odkladný účinek nemá podle žalované vliv na vyřazení žalobce z evidence nežádoucích osob, nýbrž pouze na vykonatelnost rozhodnutí o správním vyhoštění. Tato argumentace žalované podle zdejšího soudu obsahuje dostatečnou odpověď na podstatu odvolacích námitek žalobce, i když se žalovaná explicitně nezabývala obsahem poznámky uvedené ve zmiňovaném záznamu, v němž je jednak uvedeno, že „doba platnosti o správním vyhoštění neběží - nutno následně upravit“, a dále, že proti rozhodnutí o správním vyhoštění byla podána žaloba. Ani tato námitka žalobce tak není důvodná.
Zdejší soud má za to, že rozhodnutí žalované ve spojení s rozhodnutím prvostupňového orgánu je dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněno,
a ani nad rámec žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti.
Zdejší soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
III. Náklady řízení
Soud rozhodl o nákladech řízení účastníků podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce
nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení,
to by náleželo procesně úspěšné – žalované. Zdejší soud však nezjistil, že by žalované v souvislosti s řízením vznikly náklady přesahující rámec její běžné úřední činnosti, proto jí náhrada nákladů řízení nebyla přiznána.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom,
kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 3. listopadu 2017
Za správnost vyhotovení: David Raus, v.r.
R. L. předseda senátu