18 Ad 23/2017-16
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce A. D., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 13.6.2017, o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí ze dne 31.10.2016, o invalidním důchodu,
takto:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 13.6.2017, č.j. X žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení potvrdila své rozhodnutí ze dne 31.10.2016, č.j. X, kterým obnovila žalobci výplatu částečného invalidního důchodu od 18.2.2006, rozhodla, že doplatek částečného invalidního důchodu náleží žalobci podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů od 10.10.2009 s tím, že invalidní důchod žalobce se od 1.1.2010 považuje podle článku II. zákona č. 306/2008 Sb. za invalidní důchod pro invaliditu I. stupně.
Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které uvedl, že „trvá na přehodnocení výše svého důchodu stanoveného mu dnem 18.4.2001“. Toto „přehodnocení“ požaduje podle „průměrné výše příjmů z plnohodnotného pracovního zařazení, z něhož byl vyřazen ze zdravotních důvodů“. Žalobce trvá na doplatku invalidního důchodu od roku 2006 do roku 2015, a ne pouze za dobu 5 let. Dále v žalobě poukázal na to, že k zastavení výplaty jeho důchodu došlo proto, že se nedostavil k „posudkové prohlídce“ v roce 2006, protože byl v zahraničí kvůli práci.
Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby žalobce jako nedůvodné. V písemném vyjádření k podané žalobě popsala způsob výpočtu výše invalidního důchodu žalobce a uvedla, že žalobce v době, kdy byl vyzván k dostavení se ke kontrolní lékařské prohlídce, žil v zahraničí. Tuto skutečnost však žalované do osmi dnů neohlásil a nesplnil tak povinnost stanovenou mu zákonem jako příjemci důchodu. Žalovaná proto rozhodnutím ze dne 27.1.2006 zastavila žalobci výplatu částečného invalidního důchodu od 18.2.2006. Žalobce svůj zájem o nárok na výplatu částečného invalidního důchodu projevil až po osmi letech, kdy 10.10.2014 požádal prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné žalovanou o nové přešetření zdravotního stavu. Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.6.2016, č.j. 19 A 14/2015-59 byl žalobce shledán od 26.3.2001 částečně invalidním a od 1.1.2010 invalidním pro invaliditu I. stupně. Žalovaná postupovala proto v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění a obnovila výplatu částečného invalidního důchodu žalobci od 18.2.2006. V souladu s tímto zákonným ustanovením stanovila doplatek tohoto důchodu v délce pěti let ode dne uplatnění nároku, a proto námitce žalobce na doplácení částečného invalidního důchodu od data 18.2.2006 nelze vyhovět.
Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne 13.6.2017, č.j. X, dávkovým spisem žalobce a připojenými spisy Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 19 Ad 14/2015 a 18 Ad 41/2016, a poté dospěl k závěru, že žaloba žalobce je, byť z jiných právních důvodů, důvodná.
Z obsahu dávkového spisu žalobce a shora uvedených spisů Krajského soudu v Ostravě vyplynuly následující skutečnosti:
- žalobce podal dne 12.3.2001 žádost o invalidní důchod a rozhodnutím žalované ze dne 11.6.2001 mu byl přiznán částečný invalidní důchod od 26.3.2001;
- rozhodnutím žalované ze dne 27.1.2006 byla výplata částečného invalidního důchodu žalobci zastavena od data 18.2.2006 pro nepodrobení se kontrolní lékařské prohlídce (znamená to tedy, že do 17.2.2006 byl částečný invalidní důchod žalobci vyplácen);
- rozhodnutím ze dne 21.1.2015 žalovaná žalobci odňala částečný invalidní důchod od 18.2.2016, přičemž vycházela z posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné ze dne 7.1.2015, podle kterého žalobce nebyl od 18.2.2006 invalidní, podle tohoto posudku byl invalidní v I. stupni až od 18.12.2014;
- dne 15.6.2015 vydala žalovaná rozhodnutí o námitkách žalobce, kterým potvrdila rozhodnutí ze dne 21.1.2015 a žalobcovy námitky zamítla;
- k podané žalobě žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem č.j. 19 Ad 14/2015-59 ze dne 28.6.2016 rozhodnutí žalované ze dne 15.6.2015 zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení. Po provedeném dokazování, zejména vyžádáním srovnávacího posudku posudkové komise MPSV ČR, pracoviště Brno ze dne 8.6.2016 dospěl soud k závěru, že žalobce byl částečně invalidní od 26.3.2001 do 31.12.2009 a od 1.1.2010 je invalidní v I. stupni;
- dne 1.4.2016 vydala žalovaná další rozhodnutí, kterým žalobci přiznala od 18.12.2014 invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Také proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, o kterých žalovaná rozhodla rozhodnutím ze dne 20.6.2016 tak, že je zamítla a potvrdila rozhodnutí ze dne 1.4.2016. K podané žalobě žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem č.j. 18 Ad 41/2016 ze dne 2.3.2017 rozhodnutí žalované ze dne 20.6.2016 zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení s odkazem na posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Brno ze dne 8.6.2016;
- dne 31.10.2016 vydala žalovaná rozhodnutí o tom, že „rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. R-X ze dne 21.1.2015 se podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů mění tak, že se žalobci podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. od 18.2.2006 obnovuje výplata částečného invalidního důchodu, že doplatek tohoto důchodu žalobci náleží od 10.10.2009 s odkazem na ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, a že invalidní důchod se od 1.1.2010 považuje podle článku II. zákona č. 306/2008 Sb. za invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Žalobce následně proti tomuto rozhodnutí podal námitky, o kterých rozhodla žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 13.6.2017.
Krajský soud především musí konstatovat, že žalovaná jakožto správní orgán je v řízení o důchodových dávkách vázána správním řádem, pokud zákon č. 582/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů nestanoví jinak (ustanovení § 108 zákona č. 582/1991 Sb.). Ustanovením § 68 správního řádu, účinného od 1.1.2006 (zákon č. 500/2004 Sb.) jsou dány náležitosti správního rozhodnutí. Těmito náležitostmi jsou výrok, odůvodnění a poučení účastníků správního řízení. Podle odstavce 2., věty první citovaného zákonného ustanovení ve výrokové se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno a označení účastníků podle § 27 odst. 1. V daném případě v záhlaví svého rozhodnutí ze dne 13.6.2017 žalovaná uvedla jako předmět svého rozhodnutí námitky žalobce proti rozhodnutí ze dne 31.10.2016, přičemž ve výroku tohoto rozhodnutí uvedla, že se námitky zamítají, a že se potvrzuje rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 13.10.2016. Ve druhém odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí pak žalovaná uvedla v první větě, že „ČSSZ uvedeným tzv. autoremedurním rozhodnutím ze dne 31.10.2006 realizovala rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.6.2016 sp. zn. 19 Ad 14/2015-59, přičemž v odůvodnění napadeného tzv. autoremedurního rozhodnutí ze dne 31.10.2016 ČSSZ uvedla posudky posudkových komisí MPSV ČR, z nichž krajský soud vycházel, zejména šlo o posudek posudkové komise MPSV ČR v Brně, která konstatovala ...“. Tím, že žalovaná uvedla datum námitkami napadeného rozhodnutí vadně ve výroku (13.10.2016) i v odůvodnění (31.10.2006), zatížila tak žalobou napadené rozhodnutí vadou řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti tohoto rozhodnutí. Jedná se přitom o pochybení, které žalovaná mohla napravit postupem podle § 70 správního řádu, tedy vydáním opravného rozhodnutí. Nicméně tak neučinila, a to ani v době, kdy se vyjadřovala k podané žalobě žalobce.
Za mnohem podstatnější a závažnější vadu řízení však krajský soud považuje to, že žalovaná své rozhodnutí ze dne 31.10.2016 pojala za „tzv. autoremedurní rozhodnutí“ a o nároku žalobce na invalidní důchod rozhodla podle ustanovení § 87 správního řádu ve spojení s § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. S tímto postupem žalované zdejší krajský soud opakovaně vyslovil nesouhlas ve svých dřívějších rozhodnutích (např. rozsudek č.j. 20 Ad 13/2014-54 ze dne 22.7.2015) a odkazoval na důvodou zprávu k zákonu č. 479/2008 Sb., jímž bylo uzákoněno námitkové řízení. Podle důvodové zprávy k tomuto zákonu je námitkové řízení navrhováno jako zvláštní řízení tak, aby vzhledem k současné neexistenci odvolacího řízení správního nebylo nadále plně suplováno řízením soudním. Z hlediska tohoto účelu se navrhuje zavést námitkové řízení „na obdobném principu jako řízení v druhé instanci“ správní tak, aby vedlo k naplnění práva účastníka řízení na řádný opravný prostředek v dávkových věcech důchodového pojištění. Podle ustanovení § 87 správního řádu může správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, zrušit nebo změnit, pokud tím plně vyhoví odvolání, a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, kterých se to týká, vyslovili souhlas. Smyslem této tzv. autoremedury je tedy možnost, aby správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, jej mohl sám zrušit nebo změnit, pokud tím plně vyhoví účastníku řízení, aniž by věc podstupoval k projednání a rozhodnutí odvolacímu správnímu orgánu. Žalovaná v projednávané věci podle citovaného ustanovení § 87 správního řádu postupovala tak, že změnila své rozhodnutí ze dne 21.1.2015 a žalobci obnovila výplatu invalidního důchodu, přičemž vycházela z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.6.2016 založeného na posudku posudkové komise MPSV ČR v Brně ze dne 8.6.2016. Jak již bylo uvedeno z důvodové zprávy k zákonu č. 479/2008 Sb., je svou povahou a obsahem námitkové řízení obdobné řízení odvolacímu. Posudek, na jehož základě změnila žalovaná své prvostupňové rozhodnutí ze dne 21.1.2015 byl vypracován až v rámci soudního přezkumného řízení vedeného k žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí ze dne 21.1.2015. Takový postup však odporuje pojetí ve smyslu autoremedurního řízení podle § 87 správního řádu, neboť toto ustanovení vylučuje, aby prvoinstanční správní orgán pro své rozhodnutí využil důkazní prostředky získané v rámci řízení o námitkách či dokonce v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle ustanovení § 65 a následujících soudního řádu správního.
Ze shora uvedených důvodů krajský soud napadené rozhodnutí žalované pro vady řízení v souladu s ustanovením § 78 odst. 1 soudního řádu správního zrušil a věc žalované podle odstavce 4. téhož ustanovení vrátil k dalšímu řízení. Při svém novém rozhodnutí bude žalovaná vázána závazným názorem krajského soudu, že v řízení o námitkách žalobce proti rozhodnutí ze dne 31.10.2016, č.j. R-X je povinna vycházet z ustanovení § 88 zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění, a že použití ustanovení § 87 správního řádu je v rámci námitkového řízení vyloučeno.
V souladu s ustanovením § 60 odst. 1 soudního řádu správního nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšný žalobce se tohoto práva výslovně vzdal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nemá vysokoškolské právnické vzdělání.
Ostrava 16. listopadu 2017
JUDr. Petr Indráček samosoudce