č. j. 72 Ad 17/2016 - 123

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

 

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., ve věci

 

žalobkyně:  H. N.

 bytem H. H. 37, 790 70 J.

 zastoupená obecným zmocněncem S. K.

 bytem H. H. 37, 790 70 J.

proti

žalovanému:    Ministerstvo práce a sociálních věcí

 sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha

 

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2016, č. j. MPSV-2016/146440-922, ve věci příspěvku na péči

 

takto:

 

 I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2016, č. j. MPSV-2016/146440-922,  se ruší a věc  se vrací  žalovanému k dalšímu řízení.

 

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 225 Kč.

 

Odůvodnění:

 

  1. Včas podanou žalobou žalobkyně brojila proti rozhodnutí, citovanému v záhlaví. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci ze dne 11. 9. 2015, č. j. 29265/2015/JAV, kterým bylo rozhodnuto žalobkyni poskytovat příspěvek na péči nadále v původní výši 800 Kč měsíčně ode dne 1. 4. 2015.

 

  1. V žalobě žalobkyně namítala, že některé pojmy užité žalovaným jsou neurčité a jsou v rozporu se skutečným stavem. Žalobkyně namítala, že posudková komise a žalovaný se nevypořádaly s několika závažnými medicínsko-právními otázkami a zároveň významnými skutečnostmi, které žalobkyně namítala ve správním řízení. Ve správním řízení byly některé důkazy opomenuty.

 

  1. Není zřejmé, jaká metodika byla užita při vyhodnocení posudkově významných skutečností. Dle žalobkyně šlo spíše o zcela volné uvážení posudkových lékařů a nelze hovořit o expertním uvážení. Posudek posudkové komise je nepřezkoumatelný. V posudku a rozhodnutí jsou ignorovány skutečnosti obsažené v lékařské zprávě ze dne 9. 12. 2015 (sepsané MUDr. N.), a to zejména ve vztahu k postavení chodce. Uvedený psychiatr ve zprávě doporučuje také zohlednit další významné deficity duševního postižení, které prvoinstanční posudkový orgán vůbec nevzal v úvahu. Kromě základní životní potřeby (dále „ZŽP“) orientace jde o stravování, oblékání/obouvání a výkon fyziologické potřeby. Z obsahu lékařských zpráv MUDr. N. (psychiatr) a PhDr. P. Š. (klinický psycholog) přitom vyplývá, že žalobkyně nezvládne v přijatelném standardu celkem osm ZŽP, což odpovídá třetímu stupni závislosti. Tento hrubý nepoměr mezi klinickým hodnocením a závěry posudkových orgánů si zasluhuje hlubší pozornosti. Nebyly zohledněny všechny relevantní aspekty daného případu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, č. j. 3 Ads 69/2014-50, je schopností orientace třeba rozumět orientaci v situacích pomocí smyslů – zraku a sluchu – s dostatečnou duševní kompetencí reakce na nastalé situace. Psychiatr MUDr. N. v lékařské zprávě ze dne 9. 12. 2015 uvedl, že žalobkyně je například schopna vběhnout přímo pod jedoucí auto (jde o opakovanou zkušenost rodinných příslušníků, naštěstí v těchto situacích automobil vždy stačil zabrzdit, ale na rychlou reakci řidičů nelze spoléhat – na mokré nebo zamrzlé vozovce může mít popisovaná situace fatální následky). Je zřejmé, že se jedná o nedostatečnou duševní kompetenci ve smyslu vyhodnocení nastalé dopravní situace v silničním provozu, které se žalobkyně účastní jako chodec. Sociální šetření by muselo probíhat na dopravní komunikaci v tzv. ostrém provozu.

 

  1. V lékařské zprávě psychiatra MUDr. N. ze dne 9. 12. 2015 je uvedeno k ZŽP stravování: opakované dušení při jídle vlivem hotového způsobu přijímání potravy, při každém jídle je nutný dohled osoby, která si umí poradit v případě dušení (již několikrát se jednalo o život ohrožující situaci). K základní životní potřebě oblékání a obouvání je v této zprávě uvedeno, že vzhledem k duševnímu postižení žalobkyně ne vždy správně vyhodnotí, jak se obléci nebo obout, vzhledem k charakteru počasí nebo v závislosti na jiných okolnostech (například cesta na úřad, výlet ap.). K základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby je ve zprávě uvedeno, že očistu po „velké potřebě“ vždy provádí pečující osoba (dcera), neboť jinak by nebyl dodržen hygienický standard a docházelo by k riziku přetrvávajícího znečištění pokožky a prádla. Žalobkyně uvedla, že ačkoliv primář MUDr. N. není posudkovým lékařem, skrze své odbornosti lékaře klinického oboru a soudního znalce v odvětví psychiatrie je kompetentní, aby se z medicínského hlediska a z hlediska funkčního dopadu dané diagnózy vyjádřil ke konkrétní základní životní potřebě ve smyslu jejího zvládání v přijatelném standardu.

 

  1. Obor psychiatrie a klinické psychologie je zvláštní tím, že posudkové a lékařské závěry mají povahu pravděpodobnostních závěrů a pracuje se zde s různou mírou neurčitosti (nejistoty) a nejde provádět šetření za pomoci precizních diagnostických přístrojů, jako je např. funkční magnetická rezonance. Jedním z nejpreciznějších multikriteriálních nástrojů s mnoha doménami a širokou rozlišovací škálou je klasifikace MKF (mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví). Žalobkyně namítala, že posudek posudkové komise i výsledné rozhodnutí žalovaného obsahuje množství textů, ale s minimem přezkoumatelných informací a značným počtem neurčitých právních pojmů. Pokud by byla využita klasifikace MKF a ADL s využitím škál a domén, dalo by se hovořit o objektivitě posudku.

 

  1. V daném případě se často objevuje neurčitý medicínsko-právní termín „těžká duševní porucha“, a žalovaný na základě posudku posudkové komise tvrdí, že žalobkyně netrpí těžkou formou duševní poruchy. Definici tohoto neurčitého právního pojmu neobsahuje ani zákon o sociální péči ani prováděcí vyhláška. Lze tak využít odkaz na § 67 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti („osoby s těžším zdravotním postižením jsou takové fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve III. stupni“). Na základě analogie lze dovodit, že žalobkyně tuto definici splňuje. Žalobkyně pobírala plný invalidní důchod nepřetržitě od roku 1986, tedy téměř 30 let (vloni se její invalidní důchod automaticky změnil ve starobní). To má dostatečnou vypovídací schopnost o závažnosti jejího stavu, kdy funkční dopady daného duševního postižení postupem let zasahují různou intenzitou různé oblasti života a zejména zvládání ZŽP v přijatelném standardu a v požadované míře bezpečnosti (tělesná hygiena, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost, orientace, stravování, oblékání a obouvání a výkon fyziologické potřeby). Žalobkyně se neobejde bez přítomnosti pečující osoby (neformálního pečovatele) ve funkci tzv. živého facilitátoru. Žalobkyně má nepředvídatelné nebo těžko předvídatelné chování a jedná se o nutnost téměř nepřetržitého dohledu, což daná legislativa bohužel nijak nezohledňuje. Pečující osoba nahrazuje u žalobkyně myšlení (usuzování, vyhodnocování situací) osoby s vážným psychickým postižením, jejíž těžká psychická porucha znemožňuje objektivní vyhodnocování různých situací, které se vyskytují při vyhodnocování a realizaci některých druhů ZŽP v jejich vzájemné souvislosti (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2015, č. j. 41 A 63/2014-45).

 

  1. Za vadu žalobkyně považovala, že v posudkové komisi nebyl zastoupen klinický psycholog. Ředitel odboru výkonu posudkové služby žalovaného se v dopise ze dne 7. 4. 2016 vyjádřil, že problém je řešitelný pouze změnou legislativy. Za daného stavu tak ovšem nelze zajistit zákonem požadované zohlednění řady posudkově významných skutečností. Žalobkyně spadá mezi tzv. zvláště zranitelné osoby. Pečující osoba je krácena na odměně za výkon tzv. neformálního pečovatelství, kdy byl žalobkyni přiznán pouze I. stupeň závislosti. Pečující osoba nemá dobu péče o osobu v I. stupni závislosti započítanou pro účely důchodového pojištění a je zde rovněž riziko pro osobu závislou na péči – v případě přijetí zaměstnání osobou pečující dle pokynů úřadu práce by žalobkyně již nemohla pobývat ve svém přirozeném sociálním prostředí, což je v rozporu se základními právy osoby závislé na péči. Ačkoliv žalovaný zdůrazňoval, že po provedení tzv. sociální reformy, kdy došlo k redukci posuzovacích kritérií z 36 na 10, bude používat klasifikaci MKF, což mělo vést k preciznějšímu posuzování, se tak nestalo.

 

  1. Žalobkyně namítala možné zneužití správního uvážení a diskriminaci osob s psychickým postižením v řízení o přiznání příspěvku na péči. Žalovaný k námitce nutnosti používat klasifikaci MKF uvedl, že by bylo v rozporu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „správní řád“) a veřejným zájmem, aby byla žalobkyně posouzena odlišným způsobem nad rámec zákonné úpravy.

 

  1. Žalobkyně navrhla k důkazu porovnání lékařských zpráv (psychiatrického a psychologického vyšetření) s posudkovými závěry posudkové komise a výsledku sociálního šetření ze dne 25. 2. 2015. Dále žalobkyně navrhla přizvání externího konzultanta, který by aplikoval MKF, doplnění odborného nálezu z psychologického vyšetření o posouzení podle MKF a dále navrhla přibrání znalce z oblasti sociálního lékařství.

 

  1.                      Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí a na to, že žalobní námitky jsou shodné s odvolacími, v napadeném rozhodnutí se s nimi vypořádal, v žalobě uváděné lékařské zprávy měl k dispozici a žalobkyni byla dána možnost žalovaným i úřadem práce vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 36 správního řádu.

 

  1.                      Podle žalovaného žalobkyně neuvedla konkrétně, v čem spatřuje rozpor mezi zákonnými ustanoveními, které citovala v žalobě a rozhodnutím žalovaného. Žalovaný se dostatečně vypořádal s důvody, pro které nebyly některé ZŽP uznány za nezvládané na straně 4 až 6 napadeného rozhodnutí, včetně úvahy, že žalobkyně tu kterou ZŽP zvládá přiměřeně. Dopomoc či dohled při zvládání těchto ZŽP jsou přípustné a nejsou každodenní. Žalovaný na straně 6 napadeného rozhodnutí upozornil, že určitá zjištěná diagnóza neznamená automaticky nezvládání ZŽP a doplnil na straně 7 rozhodnutí, že se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat jednotlivé ZŽP.

 

  1.                      Žalobkyně namítá, že není schopna zvládat celkem osm ZŽP, což odpovídá stupni závislosti III (těžká závislost). S jednotlivými ZŽP se žalovaný dle svého názoru řádně vypořádal. K námitce žalobkyně žalovaný uvedl, že vypořádání se s metodikou posuzování zdravotního stavu pro účely příspěvku na péči není předmětem rozhodování ve věci nároku na příspěvek na péči, jeho výši a výplatu. Ostatně žalobkyně v rámci odvolacího řízení nepožadovala seznámení se s touto metodikou, která je interním vnitřním aktem žalovaného.

 

  1.                      Podle žalovaného by přizvání externího odborného konzultanta a posuzování zdravotního stavu žalobkyně podle klasifikace MKF bylo v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu a tento postup by neodpovídal okolnostem daného případu a při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů by vznikly nedůvodné rozdíly. Orgánem příslušným k posouzení schopnosti zvládat ZŽP je posudková komise a nikoliv externí odborní konzultanti či znalci z různých medicínských oborů a dále v dalších obdobných případech není zdravotní stav posuzován dle klasifikace MKF. Tímto odlišným přístupem by došlo k nedůvodným rozdílům.

 

  1.                      Toto tvrzení považovala žalobkyně za pozoruhodný výrok evokující zneužití správního uvážení ze strany žalovaného. Jak bylo uvedeno, protože se nepoužívá hodnocení dle klasifikace MKF v dalších obdobných případech, došlo by k nedůvodným rozdílům právě tehdy, kdyby tato klasifikace byla odlišně užita v případě žalobkyně a nikoliv u dalších žadatelů.

 

  1.                      K námitce, že v napadeném rozhodnutí byla užita slova a slovní spojení, která lze označit za neurčité pojmy, které jsou vágní, žalovaný uvedl, že tyto skutečnosti žalobkyně nespecifikovala, a proto se k nim nemůže konkrétně vyjádřit. K argumentaci žalobkyně o nutnosti užití analogie pro vyložení pojmu „těžká duševní porucha“ s odkazem na zákon o zaměstnanosti, žalovaný uvedl, že se v rozhodnutí zabýval otázkou rozdílu hodnocení zdravotního stavu pro účely důchodového pojištění a příspěvku na péči, kdy kritéria posouzení jsou zcela odlišná (strana 11 rozhodnutí). Proto nelze automaticky připustit analogii posouzení či dovozovat analogii pojmů.

 

  1.                      K námitce žalobkyně, že členem posudkové komise by měl být klinický psycholog, se žalovaný vyjádřil ve svém rozhodnutí na straně 10, a odkázal na toto vyjádření. K námitkám rozporu napadeného rozhodnutí a postupu jeho vydání předcházejícího s platnou legislativou, která je v rozporu s realitou, a že správní uvážení bývá i aktem libovůle a presumpce správnosti postupu správního orgánu není dogmatem o neomylnosti, žalovaný uvedl, že při svém rozhodování postupoval v souladu s platnou legislativou dopadající na projednávanou věc, opatřil veškeré důkazy potřebné pro posouzení věci a rozhodnutí, tyto důkazy vyhodnotil a vyvodil z nich patřičné závěry. V rámci řízení po shromáždění potřebných podkladů žalovaný dle svého názoru neměl příliš prostoru pro správní uvážení ve věci nároku na příspěvek na péči a jeho stupeň, neboť stupeň závislosti stanovuje posudková komise na základě posouzení zdravotního stavu posuzované osoby, resp. schopností zvládat stanovené ZŽP. Proto rozhodnutí odpovídá skutečnosti. Pokud by soud dospěl k závěru, že je třeba vypracovat znalecký posudek, pak by měl být ustanoven znalec z oboru posudkového lékařství.

 

  1.                      Žalovaný byl přesvědčen, že shromáždil zákonem stanovené podklady pro rozhodnutí, že byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro soulad úkonu s požadavky uvedenými v právních předpisech, že žalobou napadené rozhodnutí má oporu ve spise a není s ním v rozporu, že rozhodl v souladu se zákony a věcně správně, a že rozhodnutí má náležitosti v souladu se správním řádem.

 

  1.                      Žalobkyně v replice znovu namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobkyně namítla tzv. systémovou podjatost žalovaného a posudkových lékařů. Dále žalobkyně odkázala na § 1 odst. 4 a definici přijatelného standardu. Výklad neurčitého právního pojmu je otázka zásadního právního významu.

 

  1.                      Žalobkyně navrhla v dalším písemném podání výslech svědkyně – pečující osoby, své dcery.

 

  1.                      V dalším písemném podání žalobkyně navrhla užití analogie se slovenským zákonem č. 448/2008 Sb., o sociálnych službách, z něhož citovala.

 

  1.                      Při jednání soudu zmocněnec žalobkyně uvedl, že za socialismu lékaři neznali autismus a chování žalobkyně se těžko zařazuje pod stanovené ZŽP. Žalobkyně byla opakovaně léčena elektrošoky a má nutkavé projevy. Vyhláška č. 505/2006 Sb. je nespravedlivá zejména pro osoby s psychickým postižením. V rodině musí používat fyzické síly, aby si žalobkyně neublížila. K dotazům soudu na jednotlivé ZŽP, které žalobkyně namítala jako nezvládané a neuznané, zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně se dusí při jídle, chybí koordinace, je to popsáno v lékařské zprávě psychiatra. Žalobkyni pomoc poskytovala manželka zmocněnce, která byla odborná pečovatelka, ale v září zemřela. Takže rychlou záchrannou službu obvykle nevolávali. Žalobkyně nemá stanovenou dietu lékařem. Rodina hlídá, aby žalobkyně nemíchala, co nemá, je jako dítě. Několikrát málem vběhla pod auto, i dnes cestou přes město a přechod ji museli stále držet, psychiatr to má v lékařské dokumentaci. U oblékání a obouvání stav kolísá, horší je na jaře a na podzim. Při výkonu fyziologické potřeby musí mít žalobkyně asistenci.

 

  1.                      Při jednání soudu svědkyně (pečující osoba, dcera) vypověděla, že pečuje o žalobkyni každý den, a to celý den. K jednotlivým dotazovaným ZŽP uvedla, že maminka potřebuje pomoc u jídla, aby se neudusila, párkrát už jí zachránili život, hltá a nerozlišuje dýchání, ještě nedojí, zapíjí to a dusí se. Říkali to i psychiatrovi, je to v lékařských zprávách, říkali to i posudkové lékařce OSSZ. Léky žalobkyni způsobují třes a motá se jí hlava. Dává si sama do pusy, ale nekouše a hltá a dává si jídlo, i když nedojí. K orientaci svědkyně uvedla, že rodinu pozná, ví, kde je doma, ale ve městě se neorientuje, vstupuje nepředvídatelně do vozovky, musí ji stáhnout zpět, bez rodiny nikde být nemůže, všude je s nimi, nevrátila by se, panikařila by, zvládala to asi před 20 lety. Dále si žalobkyně nevybere oblečení, v horku má dva svetry nebo svetr a bundu a naopak v zimě jen svetr, ale bundu, čepici a šálu ne. Kvůli návalům do hlavy si při obouvání nezvládá zavázat tkaničky, už se kymácela a bylo jí špatně, ale zachytili ji. Dceru potřebuje při velké potřebě, očistu nezvládne, měla by špinavé oblečení. Od loňska trpí inkontinencí a má předepsané pleny, které si sama nedokáže vyměnit. Občas trpí únikem stolice. Žalobkyně nevyhodnotí situaci a důsledky, něco ji nutí, např. si vezme rychlovarnou konvici s horkou vodou, již se jednou opařila. Nebo někam jde a „porazila by vás v cestě“, neřekne, co hledá, co jde dělat, neodpoví. Třes rukou způsobuje podle psychiatra žalobkyni lék (Haloperidol) a teď dostala ještě silnější lék. Kvůli třesu rukou není žalobkyně vůbec schopna krájet nožem. Za poslední tři roky se stav zhoršil celkově, i v orientaci.

 

  1.                      Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 11. 7. 2016.

 

  1.                      Ze správního spisu ve vztahu k souzené věci soud zjistil, že na základě žádosti podané dne 4. 3. 2013 byl žalobkyni přiznán příspěvek na péči ve výši 800 Kč měsíčně od března 2013, na základě rozhodnutí žalovaného o odvolání.

 

  1.                      Dne 23. 2. 2015 zahájil úřad práce z moci úřední správní řízení ve věci opětovného posouzení nároku a výše dávky příspěvek na péči, a to z důvodu, že končila platnost posudku o zdravotním stavu.

 

  1.                      Ze záznamu o sociálním šetření dne 25. 2. 2015 vyplynulo ve vztahu ke sporným ZŽP následující. K orientaci: žalobkyně rozliší a pozná zrakem přiměřeně věku, nosí brýle. Slyší hůře, mívá „zahaleno“ v uších. Má problém s dojitím informace od ucha k centru mozku a se zpracováním informace. Chvíli jí trvá, než jí dojde, co se po ní chce, a co jí kdo říká. Musí se jí to opakovat. K duševním kompetencím: musí mít neustálý dohled a dozor. Několikrát proběhl pokus o sebevraždu. Mívá ataky – rodina už pozná hodně dopředu, kdy to přichází. Žalobkyně je lítostivá, má křečovité mazlení, pusinkuje se. Pokud se to nepodchytí, jde o pokus o sebevraždu. Někdy bývá protivná a nepříjemná, musí se raději vyspat, aby se uklidnila. Hodiny pozná a ví, co je za měsíc. Neví, co je za rok (říká, že 55). Osoby pozná a zná i jménem. Doma se orientuje, v noci bloudí, netrefí do postele, jsou to stále častější stavy. Pokud jde o orientaci místem, sama nikam nejezdí, vždy v doprovodu. Pokud jde o stravování, žalobkyně je schopna si vybrat a říci si o jídlo. Pokud jde o jednoduché nachystání, vše provádí dcera nebo sestra. Žalobkyně nesmí přijít do styku se sporákem, neuvaří, zapomněla jej vypnout. Zvládne nalít z malé lahve, ale nesmí jít o horký nápoj, třesou se jí ruce. Talíř nepřenese, má třes rukou a je to čím dál horší. Porcování stravy provádí dcera a je třeba krájet na malinké kousky. Servírování provádí dcera nebo sestra. Žalobkyně se nají a napije, ale pod dohledem, dusívá se. Jí lžící. Příbor je pro ni komplikovaný. Nemá stanovenou dietu. Má žaludeční neurózu, žaludeční šťávy a pálení žáhy, a proto se musí hlídat strava. K oblékání a obouvání: žalobkyně si snaží vybrat sama, ale musí to kontrolovat dcera nebo sestra. Žalobkyně není schopna posoudit vzhledem k okolnostem a počasí vhodnost oblečení. Obleče se, včetně zapínání. Boty zavazuje dcera (tlaky v hlavě), musí se kontrolovat, aby to bylo v pořádku (obráceně oblečení, příliš krátká trička apod.). Svlékání a zouvání zvládá. Manipulaci s oblečením provádí sestra a dcera (třídění na čisté a špinavé, praní a žehlení). K výkonu fyziologické potřeby: na močení dojde sama, na stolici chodí s doprovodem, má oslabené svěrače, občas mívá únik stolice. Po stolici ji dočišťuje dcera nebo sestra. Hygienické pomůcky nepoužívá.

 

  1.                      Podáním ze dne 3. 3. 2015 žádala pečující osoba E. K., sestra žalobkyně, aby u posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudkovým lékařem byla žalobkyně fyzicky přítomna společně s rodinným příslušníkem, dcerou nebo sestrou.

 

  1.                      Okresní správa sociálního zabezpečení Jeseník dne 8. 4. 2015 provedla posouzení stupně závislosti osoby s využitím zdravotnické dokumentace a záznamu ze sociálního šetření. Posudkový lékař dospěl k závěru, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je paranoidní schizofrenie, v dokumentaci byla žalobkyně určitou dobu vedena s diagnózou porucha s bludy. Dle posudkové lékařky je žalobkyně v základních kvalitách a přirozeném prostředí orientovaná, při stravování je jí jídlo porcováno a servírováno, na horních končetinách není žádné postižení motoriky ani svalové síly, oblékání zvládne sama, dcera uvádí dodatečně při jednání nutný dohled a pomoc při hygieně, je uveden doprovod do koupelny a toalety při zachované mobilitě, na WC si dojde, léky v minulosti svévolně vysazovala, je třeba dohled nad jejich užíváním, osobní záležitosti bez pomoci nevyřídí a potřebuje pomoc v péči o domácnost. Zdravotní stav se dlouhodobě nemění a dopad na životní potřeby je prakticky stejný jako při posledním posouzení.

 

  1.                      Přípisem ze dne 13. 4. 2015 byla žalobkyně vyrozuměna, že se může seznámit s podklady rozhodnutí.

 

  1.                      Podle protokolu o jednání ze dne 16. 4. 2015 žalobkyně nesouhlasila s posouzením zdravotního stavu a žádala o přerušení správního řízení na jeden měsíc, kdy doloží nové lékařské zprávy a bude žádat o nové posouzení. Vzhledem ke zhoršení zdravotního stavu sestry - manželky zmocněnce, dojde ke změně zmocněnce (bude jím švagr žalobkyně). Podáním ze dne 19. 5. 2015 došlo ke změně poskytovatele pomoci ze sestry na dceru žalobkyně.

 

  1.                      Dne 21. 5. 2015 sdělila žalobkyně úřadu práce, že přešla do péče jiného psychiatra a podrobila se vyšetření u klinického psychologa, lékařské zprávy dodá.

 

  1.                      Dne 29. 5. 2015 žalobkyně sdělila, že podle lékařské zprávy psychologa je ve všech každodenních životních úkonech plně odkázána na pomoc a péči druhé osoby.

 

  1.                      Posudkový lékař dne 29. 6. 2015 sdělil k námitkám žalobkyně, že dodané psychiatrické a psychologické vyšetření neodůvodňuje změnu výsledku posouzení.

 

  1.                      Podáním ze dne 15. 7. 2015 žádala žalobkyně o podrobné a přesvědčivé odůvodnění závěrů posudkové lékařky k novým lékařským zprávám.

 

  1.                      Vyjádřením č. 2 ze dne 17. 7. 2015 posudková lékařka sdělila, že neshledala důvod ke změně původního posudku.

 

  1.                      Žalobkyně požádala o změnu posudkového lékaře anebo podrobné vyjádření k dodaným lékařským zprávám.

 

  1.                      Dne 11. 9. 2015 úřad práce rozhodl příspěvek na péči poskytovat nadále žalobkyni v původní výši 800 Kč měsíčně. Úřad práce citoval z posudkových hodnocení a k námitkám žalobkyně odkázal na kompetenci lékařské posudkové služby OSSZ, úplnost posudků a aktuální stav žalobkyně. Úřad práce neměl důvod pochybovat o objektivitě stanoviska OSSZ a považoval posudek za vnitřně bezrozporný a objektivní. Námitky a úvahy žalobkyně úřad práce shledal jako teoretické podklady a uvedl, že je nemůže, vzhledem k jejich charakteru, vzít při vedení řízení v úvahu, jelikož nejsou zakotveny v platné legislativě a citované rozsudky a normy, o které se žalobkyně opírala, nelze beze zbytku aplikovat na daný konkrétní případ. Úřad práce odkázal na zásadu zákonnosti a § 2 odst. 4 správního řádu a na to, že nemůže žalobkyni posoudit odlišně od zákonné úpravy s tím, že posouzení stupně závislosti je záležitostí lékařské posudkové služby a úřad práce nemá odbornost k přezkoumání posudku. Úvahy žalobkyně označil spíše jako podněty k legislativním změnám.

 

  1.                      Žalovaný v napadeném rozhodnutí doplnil k jednotlivým ZŽP následující. K orientaci: žalobkyně netrpí těžkou duševní poruchou ani vážnou poruchou orientace, je schopna vnímat zrakem a sluchem a v sociálně známém prostředí je orientována. Žalobkyně je schopna se orientovat smysly po bytě a jeho okolí i poznávat známé osoby. Samotná občasná ztráta orientace v čase neznamená neschopnost zvládat tuto ZŽP. Trvalá dezorientace není dokladována. Nejde o těžkou nedoslýchavost či hluchotu, nevidomost, není prokázána středně těžká, těžká či hluboká mentální retardace nebo demence. Jedná se o lehkou mentální retardaci. Nelze konstatovat trvalé „neuvědomění si vlastní identity v prostředí a čase, neschopnost regulovat své chování v přirozeném sociálním prostředí“, např. vlastní zájmy, styk s rodinou a známými. U žalobkyně není dokumentováno trvalé narušení duševních kompetencí s dlouhodobými těžkými poruchami orientace při zavedené medikaci, a to i přes uváděné ataky nemoci s nutnou úpravou terapie, případně hospitalizací. U žalobkyně není prokázána střední, těžká nebo hluboká mentální retardace ani středně těžká a těžká demence nebo těžké psychické postižení s prokazatelnými dlouhodobými těžkými poruchami orientace. Žalovaný byl přesvědčen, že žalobkyně je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, má přiměřené duševní kompetence, je orientována časem, místem a osobou a je schopna se orientovat v obvyklém prostředí i v situacích a přiměřeně v nich reagovat.

 

  1.                      Ke stravování žalovaný uvedl, že žalobkyně netrpí dlouhodobým nebo trvalým těžkým postižením horních končetin, horní končetiny jsou bez paréz a není dokumentováno ani těžké postižení hybnosti kloubů horních končetin. Žalobkyně není stižena těžkou poruchou funkce zraku a sluchu a jsou zachovány dostatečné smyslové a duševní schopnosti i motorika rukou. U žalobkyně není přítomna těžká duševní porucha, oboustranná praktická ani úplná slepota, funkce horních končetin není omezena. Pro neschopnost naporcování a naservírování stravy není medicínský důvod. K neschopnosti zvládat tuto ZŽP může dojít při anatomické či funkční ztrátě horních končetin či jejích podstatných částí, při ztrátě úchopové schopnosti obou rukou, při oboustranné nevidomosti a dále v rámci těžkých duševních poruch spojených se sociální dezintegrací, kdy by byly narušeny stravovací stereotypy. Žalobkyně se samostatně nají lžící i napije. Žalobkyně nemá stanovený dietní režim. Žalovaný považoval za prokázané, že žalobkyně je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat a naservírovat. Žalobkyně je schopna se najíst i napít a případně dodržovat stanovený dietní režim. K zvládnutí této ZŽP lze využít různé facilitátory, např. servírovací stolek, vhodný druh potravin – porcované potraviny. Vaření a nákup potravin jsou zahrnuty v ZŽP péče o domácnost, která byla uznána jako nezvládaná.

 

  1.                      K potřebě oblékání a obouvání žalovaný konstatoval, že u žalobkyně není prokázáno těžké narušení mentálních schopností ani těžké poškození funkce zraku a sluchu. Dostatečně jsou pro výkon jednotlivých činností v rámci oblékání a obouvání zachovány i fyzické schopnosti – horní končetiny plní svou funkci. U žalobkyně není dokumentována funkční či jiná ztráta obou horních končetin, funkční ztráta dolních končetin, nevidomost nebo těžké duševní poruchy, které by trvaly i přes nasazenou medikaci, spojené se sociální dezintegrací a narušením stereotypu v rámci zvládání této ZŽP. Rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností je dostatečný k pravidelnému zvládání této ZŽP. Na základě veškeré podkladové dokumentace považoval žalovaný za prokázané, že žalobkyně je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřeně okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se. Žalobkyně je rovněž schopna manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. Žalovaný podotkl, že oblékání a obouvání lze realizovat vsedě s využitím různých facilitátorů, např. suchých zipů, vhodné zdravotní nazouvací obuvi mokasínového typu, obouvací lžíce, navlékače ponožek a vhodného druhu oděvu.

 

  1.                      K výkonu fyziologické potřeby žalovaný uvedl, že u žalobkyně není prokázáno takové postižení pohybového či nosného ústrojí, které by bránilo ve zvládnutí této ZŽP. Žalobkyně má dostatečné duševní i smyslové schopnosti a není u ní dokumentována trvalá, těžká inkontinence. Žalobkyně je schopna dojít na WC, vykonat potřebu a zvládne provést i následnou očistu. U žalobkyně nejsou přítomny anatomické či funkční ztráty končetin. K neschopnosti zvládat výkon fyziologické potřeby může dojít např. při poškození míchy, nutnosti vybavování stolice nebo cévkování druhou osobou. U žalobkyně nebyla prokázána anatomická nebo funkční ztráta úchopové schopnosti obou rukou, anatomická či funkční ztráta jedné nebo obou dolních končetin ani těžké duševní onemocnění spojené se sociální dezintegrací. Podle shromážděné podkladové dokumentace žalobkyně je schopna včas používat WC, vyprázdnit se a provést očistu, popř. používat hygienické pomůcky. K zvládnutí této ZŽP lze využít různé facilitátory, např. madla a nástavce na WC.

 

  1.                      Žalovaný konstatoval, že žalobkyně trpí duševním onemocněním – paranoidní schizofrenií v remisi, s postprocesuálním defektem osobnosti. Podle dokumentace je stav žalobkyně stabilizovaný s potřebou trvalé léčby. Žalobkyně je v rámci dlouhodobosti orientována správně všemi kvalitami. Žalobkyně je komunikativní, málo samostatná, zvládá pomocné práce v domácnosti. Ani přes četnou doloženou dokumentaci a korespondenci zmocněnce, včetně početných námitek, nebylo prokázáno zhoršení zdravotního stavu žalobkyně. Od roku 2006 není dokumentována hospitalizace a na dosavadní medikaci se žalobkyně jeví stabilizovaná. U žalobkyně není dokumentováno těžké funkční postižení smyslových, duševních nebo fyzických schopností, které by objektivně bránilo zvládání neuznaných ZŽP. Žalobkyně není nevidomá, netrpí těžkou mentální nebo duševní poruchou se ztrátou rozpoznávacích schopností a ztrátou stereotypů potřebných ke zvládání neuznaných ZŽP, již dříve naučených a osvojených. Určitá diagnóza automaticky neznamená nezvládání konkrétní ZŽP. Případné dlouhodobé zhoršení zdravotního stavu žalobkyně lze posudkově zohlednit při podání návrhu na změnu výše přiznaného příspěvku na péči.

 

  1.                      K záznamu sociálního šetření žalovaný uvedl, že jde o vyjádření žalobkyně a pečujících osob a pokud je rozdíl mezi posouzením a výsledkem sociálního šetření, je to běžné a nezpůsobuje to nezákonnost rozhodnutí. K námitce pobírání invalidního důchodu III. stupně žalovaný konstatoval, že kritéria hodnocení u příspěvku na péči jsou odlišná. K námitce nezastoupení klinického psychologa v posudkové komisi žalovaný odkázal na § 16b zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a na to, že u osob, které mají psychické postižení, se vychází z psychiatrického vyšetření, jehož podkladem může být vyšetření klinického psychologa. Kliničtí psychologové nejsou lékaři. K návrhu na přibrání externího konzultanta MUDr. R. P., Ph.D., z Ústavu sociálního lékařství a zdravotní politiky Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci žalovaný uvedl, že již není důvodné požadovat jakýkoliv doplňující posudek, protože v doložených posudcích se PK MPSV vyjádřila ke všem namítaným ZŽP a jsou shromážděny všechny podklady k rozhodnutí.

 

  1.                      K námitce, že se u žalobkyně již několikrát jednalo o život ohrožující situaci (žalobkyně se dusila při jídle vlivem hltavého způsobu přijímání stravy), že žalobkyně ne vždy správně vyhodnotí, jak se obléci nebo obout vzhledem k charakteru počasí nebo v závislosti na jiných okolnostech, žalovaný uvedl, že sám zmocněnec žalobkyně uvádí, že se v těchto případech nejedná o každodenní záležitost. Žalovaný poukázal na § 2 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, a to, že musí jít o převažující rozsah schopnosti ve sledovaném období. Žalobkyně je dlouhodobě stabilizována na medikaci s dobrým výsledkem.

 

  1.                      K námitce, že pečující osoba působí v daném případě u žalobkyně jako tzv. živý facilitátor, žalovaný konstatoval, že potřeba každodenní pomoci, dohledu nebo péče jiné fyzické osoby je jednou z podmínek poskytování příspěvku na péči. Pokud je tato péče žalobkyni poskytována i v rámci neuznaných ZŽP, jedná se o péči nadbytečnou a z hlediska odůvodněných potřeb hyperprotektivní. U žalobkyně není medicínský důvod k nezvládání neuznaných ZŽP.

 

  1.                      K námitce, že stav žalobkyně odpovídá III. stupni závislosti (těžká závislost), žalovaný uvedl, že by žalobkyně musela být neschopna zvládat 7 nebo 8 z 10 posuzovaných ZŽP. Žalobkyně jich podle posudku PK MPSV nezvládá pouze 4 (tělesná hygiena, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost).

 

  1.                      Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

 

  1.                      Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné osoby [§ 7 odst. 1 zákon č. 108/2006, o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o sociálních službách“)], přičemž stupně závislosti jsou rozděleny podle počtu základních životních potřeb, jež daná osoba není schopna zvládat (§ 8 odst. 2 zákona o sociálních službách). Základních životních potřeb, které jsou pro účely zjištění stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby posuzovány, je celkem deset: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost [§ 9 odst. 1 písm. a) až j) zákona o sociálních službách]. Obsah těchto základních životních potřeb je konkretizován výčtem aktivit v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen vyhláška č. 505/2006 Sb.). Podle § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb. pro závěr, že posuzovaná osoba je při zajištění některé z životních potřeb závislá na pomoci jiné fyzické osoby, postačuje, pokud posuzovaná osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat danou základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb.

 

  1.                      Při rozhodování o příspěvku na péči je zásadním a rozhodujícím důkazem posudek závislosti osoby. Na posudek závislosti osoby na péči je podle konstantní judikatury třeba nahlížet jako na kterýkoliv jiný důkazní prostředek, neboť se sice jedná o tzv. „povinný důkaz“, nikoliv však o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Z toho důvodu není správnost posudku presumována, posudek proto podléhá hodnocení správního orgánu a nemůže být bez dalšího převzat jako pravdivý. Při rozhodování ve věci příspěvku však správní orgán neposuzuje věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2010, č. j. 3 Ads 77/2009-59; či ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009-104). Při hodnocení posudku je proto podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009-53, stěžejní, že „[p]osudková komise MPSV je při posuzování stupně závislosti [...] povinna vycházet ve smyslu § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Na takový posudek jako svou podstatou rozhodující důkaz je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. To v posuzované věci platí především pro řízení před žalovaným správním orgánem, jako orgánem odvolacím, pro jehož řízení a rozhodnutí byl posudek vyžádán. Obdobně je pak třeba posuzovat požadavky na tento posudek kladené v případném soudním přezkumném řízení.“ Nenaplnění těchto požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Posudková komise se nadto musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zejména těmi, které posuzovaný namítá, a své posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, č. j. 3 Ads 77/2013-22).

 

  1.                      Žalovaný odvolání žalobkyně zamítl s odůvodněním, že není schopna zvládat čtyři ZŽP, a to péči o zdraví, osobní aktivity, tělesnou hygienu a péči o domácnost, shodně jako OSSZ.

 

  1.                      Podle záznamu o sociálním šetření žalobkyně mj. nechápe dobře pokyny, musí mít stálý dozor, byly pokusy o sebevraždu, mívá ataky, neví, jaký je rok, stále častěji v noci bloudí a netrefí do postele, orientuje se jen doma, třesou se jí ruce, nevypne sporák, polije se horkou vodou, dusívá se, není schopna vybrat oblečení podle počasí, neobuje se kvůli tlakům v hlavě, manipulaci s oblečením nezvládá (tj. péči o oblečení, rozlišení špinavého), mívá úniky stolice, nepoužívá hygienické pomůcky, neprovede dobře očistu.

 

  1.                      V odvolání žalobkyně namítala kombinaci psychického a mentálního postižení žalobkyně, potřebu větší péče než uznané, chudobu a sociální vyloučení, zahrnutí výsledků vyšetření u psychologa. Žalobkyně poukázala na to, že jediný telefonický kontakt na předsedu PK MPSV v Ostravě psychiatr MUDr. Š. M. je skrze telefonní číslo, na němž příchozí hovory jsou zpoplatněny částkou 34 Kč za minutu a přitom lidé s psychickým postižením mají většinou nízké příjmy. Žalobkyně se bez péče druhé osoby neobejde. Tato péče je nutná celodenně. To potvrdil ošetřující lékař žalobkyně MUDr. M. N..   

 

  1.                      S ohledem na požadavek důkladného zkoumání přesvědčivosti a úplnosti podkladových posudků dospěl soud k následujícím závěrům. Posudek PK MPSV ani napadené rozhodnutí se dostatečně nevypořádaly s údaji uvedenými v záznamu o sociálním šetření a lékařských zprávách a vadou je tak v daném případě i to, že neproběhlo osobní vyšetření žalobkyně žádným posudkovým lékařem nebo psychiatrem či jiným odborným lékařem pro účely posouzení stupně závislosti.

 

  1.                      Ačkoli § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách ukládá posudkové komisi MPSV vycházet i z výsledků vlastního vyšetření či výsledků funkčních vyšetření, a podle shora citované judikatury Nejvyššího správního soudu by toto vyšetření mělo být pravidlem, žalovaný ani PK MPSV si takový podklad neobstaraly. PK MPSV ani LPS OSSZ neprovedly vlastní vyšetření, ani si ho nenechaly provést jiným odborným lékařem. Posudková lékařka OSSZ toto vyšetření neprovedla ani nenechala provést, ačkoli o to žalobkyně výslovně žádala. Jednání PK MPSV se žalobkyně nezúčastnila, protože dle omluvy zmocněnce „nestihli vlak“. PK MPSV druhé jednání nenařídila i přes vědomí, že žalobkyně své vyšetření navrhovala. V daném případě, s ohledem na ostatní odůvodnění rozsudku, znění § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách a citovanou judikaturu, soud považuje vyšetření žalobkyně posudkovými orgány (lékařem nebo komisí) či jiným odborným lékařem za potřebné pro to, aby byl zjištěn skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Žalobkyně nebyla v průběhu správního řízení vůbec shlédnuta a vyšetřena žádným posudkovým lékařem, a to ani při jednom ze 4 posouzení (třikrát OSSZ, jednou PK MPSV); žalobkyně byla přítomna pouze jednání soudu dne 6. 11. 2017.

 

  1.                      Další vadu shledává soud v tom, že žádný z posudkových orgánů neposoudil vliv třesu rukou žalobkyně a jeho příčinu, zejména vliv na zvládání namítaných ZŽP. Pokud žalobkyně ústy zmocněnce a rovněž svědkyně tvrdí, že je to způsobeno lékem Haloperidolem a žalobkyně poté brala ještě silnější lék, je třeba tyto skutečnosti vzít v úvahu a vyhodnotit. Je třeba z lékařské dokumentace zjistit, zda tento lék byl žalobkyni předepsán a jaké má účinky. Přitom tato skutečnost má vliv na posouzení schopnosti zvládnout aktivity v rámci ZŽP stravování – zejména nalít si nápoj, naservírovat a naporcovat stravu, najíst se a napít. Třes rukou může mít vliv i na aktivity v rámci ZŽP při oblékání a obouvání a výkonu fyziologické potřeby (očista a použití hygienických pomůcek).

 

  1.                      V napadeném rozhodnutí není dále dostatečně posouzen u ZŽP oblékání a obouvání tlak v hlavě a omdlévání, zejména při předklonu, jak tvrdí žalobkyně. Ze zdravotnické dokumentace je třeba zjistit, zda je žalobkyně dostatečně vyšetřena v souvislosti s diagnostikovanými zdravotními postiženími a zda je zde zaznamenán medicínský důvod pro toto tvrzení.

 

  1.                      Pokud jde o ZŽP výkon fyziologické potřeby, je třeba postavit najisto, v jakém rozsahu a od kdy jsou u žalobkyně úniky moči a stolice a zda je vzhledem ke svému onemocnění schopna řádné očisty po užití WC a použití hygienických pomůcek (zejména při inkontinenci).

 

  1.                      Vzhledem k diagnostikovanému onemocnění žalobkyně v oblasti duševní je třeba zjistit jeho dopad na zvládání ZŽP výkon fyziologické potřeby, oblékání a obouvání a stravování (zejména schopnost vybrat si stravu a nápoje a jíst tak, aby se žalobkyně nedusila) a orientace (zejména ve vztahu k tvrzením žalobkyně, že v noci bloudí, netrefí do postele, žalobkyně neuvedla správně aktuální rok – viz zápis ze sociálního šetření a výslech svědkyně a tvrzení zmocněnce při jednání soudu; dále orientace žalobkyně mimo domov – opakované vstupování do vozovky s jedoucími vozidly). Obvyklé prostředí a situace ve smyslu písm. b) přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. podle soudu zahrnují i místa mimo byt a bydliště (shodně Metodický pokyn ředitelky úseku lékařské posudkové služby č. 11/2011 ze dne 21. 12. 2011, čl. 7 bod 2).

 

  1.                      Rovněž je třeba zjistit rozsah tvrzeného sluchového postižení, protože i jeho absencí hájí žalovaný zvladatelnost namítaných ZŽP.

 

  1.                      S ohledem na duševní onemocnění žalobkyně je třeba zohlednit nutkavé chování žalobkyně (viz její a tvrzení pečujících osob  u sociálního šetření a jednání soudu), ataky její nemoci, pokusy o sebevraždu a vliv nemoci na defekt osobnosti a jejích složek, které se nejvíce užijí při zvládání namítaných ZŽP, zejména rozhodovací schopnost. V dalším řízení si vyžádají žalovaný posudkové orgány aktuální lékařskou dokumentaci a případně nařídí další vyšetření žalobkyně, aby mohly posoudit případnou dobu začátku nezvládání ZŽP.

 

  1.                      Podle § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb. pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Posouzení zvládání namítaných ZŽP je třeba v dalším řízení provést tak, aby její zvládání bylo zjištěno s citovaným pravidlem. Žalovaný, resp. posudkoví lékaři provedou - po řádném zjištění skutkového stavu - výklad neurčitého právního pojmu „těžká duševní porucha“ a podřazení zjištěného skutkového stavu pod tento pojem. Je třeba zohlednit poruchy chování žalobkyně s ohledem na vývoj jejích postižení, její sociální dezintegraci a to, jestli je schopna samostatně, bez cizí pomoci, jednotlivé aktivity namítaných ZŽP zvládat nebo jestli při jejich zvládání selhává. Přitom se žalovaný musí vypořádat s jednotlivými námitkami žalobkyně, které jsou v rámci uvedeného pro posouzení závislosti žalobkyně významné.

 

  1.                      V úvahu je třeba v dané věci s ohledem na délku onemocnění a různé stanovení diagnóz v minulosti (paranoidní schizofrenie, porucha s bludy, vč. léčby elektrošoky) vzít skutečnost, zda se nejedná o hraniční případ, kdy bylo stěží možné jasně stanovit hranici mezi dvěma postiženími a odpovídajícím dopadem na funkční stav žalobkyně, čili případ možné aplikace zásady v pochybnostech ve prospěch žadatele – in dubio pro libertate (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2013, čj. 6 Ads 45/2013-25), avšak pouze tehdy, pokud by tento závěr byl jednoznačný a odůvodňovala to nikoli diagnóza samotná, ale její funkční dopad a posouzení závislosti žalobkyně. Subjektivní hodnocení žalobkyně či jeho blízkých a pečujících osob se může od objektivního hodnocení lišit.

 

  1.                      S ohledem na procesní situaci se soud nezabýval dalšími návrhy žalobkyně na dokazování (zejména ustanovením znalce, protože žalovaný má odborné kapacity pro posouzení věci) a žalobními námitkami, které nebyly uplatněny včas v dvouměsíční lhůtě podle § 71 odst. 2 s. ř. s.

 

  1.                      Na závěr zdejší soud poukazuje na to, že s ohledem na citlivou sociální situaci osob závislých na pomoci jiné fyzické osoby a důležitost příspěvku jim poskytovaného, je zapotřebí postupovat důkladně, a to platí zejména, jsou-li mezi jednotlivými posouzeními rozpory, posuzovaná osoba vůči posouzení setrvale vyslovuje námitky a posudky nejsou jednoznačné, přesvědčivé a úplné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, č. j. 3 Ads 262/2015-34). Při posuzování závislosti žadatele o příspěvek na péči se musí správní orgány vypořádat se všemi podklady a argumenty zjištěnými ve správním řízení, včetně rozporů v lékařských zprávách či rozporů mezi výsledky sociálního šetření a lékařskými zprávami či posudky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2015, č. j. 3 Ads 214/2014-25). Další dokazování soud neprováděl, neboť žalovaný disponuje potřebným odborným aparátem k posouzení věci ve smyslu shora vysloveného závazného právního názoru a judikatury.

 

  1.                      Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k výslednému rozhodnutí. Jinak je rozhodnutí správního orgánu nepřezkoumatelné. Tuto vadu zjistil soud i v posuzovaném případě, proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný v dalším řízení provede zjištění skutkového stavu tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti s ohledem na výše uvedené.

 

  1.                      Úspěšné žalobkyni v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. soud přiznal cestovné za cestu zmocněnce k soudu ve výši 1 225 Kč (za 2 x 79 km jízdy z bydliště žalobkyně na vlakové nádraží Šumperk dle mapy.cz; spotřeba dle technického průkazu je 6,1 l / 100 km; 6,1 krát 29,50 Kč z 1 l benzínu B95 dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. děleno stem = 1,80 Kč + 3,90 paušál dle stejné vyhlášky = 5,70 Kč krát 158 km = 901 Kč). Náhrada jízdného za cestu vlakem a MHD Olomouc (žalobkyně a zmocněnce) ze Šumperka k soudu a zpět činí 268 Kč (2 osoby vlak) + 56 Kč (2 osoby MHD) = 324 Kč. Celková náhrada nákladů řízení činí 1 225 Kč. Svědkyně o svědečné do tří dnů od konání jednání soudu i přes poučení nepožádala (§ 139 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.), proto o něm soud nerozhodoval.

 

 

Poučení:

 

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

 

 

Olomouc 6. listopadu 2017

 

 

 

JUDr. Martina Radkova, Ph.D., v. r.  

samosoudkyně