U S N E S E N Í
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Milana Podhrázkého ve věci
žalobce: S. Š.,
bytem X
proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje,
Zborovská 11, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2016, č. j. 064635/2015/KUSK/ DOP/ZAV,
takto:
Odůvodnění:
1 Žalobce podal žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného. Žalobu podal dne 13. 2. 2017 u Okresního soudu v Kutné Hoře. Zdejšímu soudu byla žaloba doručena dne 15. 2. 2017.
2 Zdejší soud usnesením ze dne 1. 3. 2017, č. j. 46 A 36/2017 - 22, vyzval žalobce, aby podanou žalobu doplnil o chybějící náležitosti podle § 71 odst. 1 s. ř. s., a to o označení žalobou napadeného rozhodnutí a dne jeho doručení, označení napadených výroků
a uvedení návrhu výroku rozsudku. Současně soud poučil žalobce o následcích nesplnění této výzvy.
3 Žalobce v doplnění žaloby ze dne 16. 3. 2017 uvedl, že napadá shora označené rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu. Dále uvedl, že mu rozhodnutí žalovaného bylo doručeno dne 15. 12. 2016. Pokud jde o žalobní návrh (petit), uvedl, že žádá soud, aby rozhodl (1.) zda důkazy, které žalovaný posuzoval, jsou dostatečné pro uznání viny a zda je tedy stíhání žalobce v souladu se zákonem od samého počátku; (2.) zda žalovaný alespoň v jednom případě položil tvrzení protistran proti sobě a hledal, na čí straně je pravda; a (3.) zda žalovaný správně posoudil postup nižšího správního orgánu, při překvalifikování přestupku na správní delikt.
4 Soud z obsahu správního spisu zjistil, že žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný výrokem pod bodem 1) zčásti zrušil rozhodnutí Městského úřadu Kolín ze dne 25. 3. 2014, č. j. OD 24527/15-vit, a zastavil řízení ve věci vedené pod č. OD PŘ 5688/14 17495/2014 pro podezření ze spáchání správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se žalobce měl dopustit tím, že jako provozovatel vozidla nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci tovární značky Ford, reg. zn. X, dne 18. 10. 2014 v době kolem 8:29 v obci Kolín, ulice Polepská byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Výrokem pod bodem 2) žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil uvedené rozhodnutí Městského úřadu Kolín v části týkající se správního deliktu provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 silničního zákona, jehož skutkovou podstatu žalobce naplnil dne 10. 11. 2014 porušením § 10 odst. 3 silničního zákona, neboť jako provozovatel vozidla nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci tovární značky Ford, reg. zn. X, uvedeného dne v době kolem 10:20 v obci Kolín, ulice Kovářská byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu.
5 Z obsahu doručenky k žalobou napadenému rozhodnutí vyplynulo, že žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb do vlastních rukou dne 14. 12. 2016.
6 Žalovaný následně vydal opravné rozhodnutí ze dne 17. 2. 2017, č. j. 025824/2017/KUSK/DOP /ZAV, kterým opravil napadené rozhodnutí tak, že ve výroku změnil nesprávně uvedený údaj o datu podání odvolání a nesprávně uvedený údaj o registrační značku vozidla a dále změnil v jednom slově odůvodnění napadeného rozhodnutí. V ostatním ponechal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí v platnosti.
7 Soud se zabýval v prvé řadě včasností podané žaloby. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle odst. 5 téhož ustanovení zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.
8 Podle § 40 odst. 2 lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 4 téhož ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
9 V daném případě bylo žalobci žalobou napadené rozhodnutí doručeno dne 14. 12. 2016, ačkoliv sám v doplnění žaloby nesprávně uvedl, že k doručení došlo dne 15. 12. 2016. Dvouměsíční lhůta k podání žaloby tak uplynula dne 14. 2. 2016. Žalobce podal žalobu dne 13. 2. 2016 u věcně a místně nepříslušného Okresního soudu v Kutné Hoře, ačkoliv ji výslovně adresoval zdejšímu soudu. Okresní soud v Kutné Hoře sice žalobu obratem (v den jejího podání) postoupil, avšak zdejšímu soudu byla žaloba doručena až 15. 2. 2016, tedy den po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání žaloby. Žaloba byla tedy podána opožděně.
10 Žalobce výslovně adresoval žalobu Krajskému soudu v Praze, je tedy zřejmé, že si byl vědom toho, že k projednání žaloby je věcně a místně příslušný zdejší soud, jako soud rozhodující ve správním soudnictví. V daném případě proto nelze aplikovat § 72 odst. 3
s. ř. s., neboť toto ustanovení upravuje pouze případy, kdy žalobce podá žalobu proti správnímu rozhodnutí u soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení veden chybným předpokladem, že k projednání věci nejsou věcně příslušné krajské soudy rozhodující ve správním soudnictví. V dané věci si ovšem žalobce byl vědom toho, že věcně i místně příslušný k projednání věci je zdejší soud. Namísto toho, aby žalobu zaslal nebo podal přímo u zdejšího soudu, ji podal u Okresního soudu v Kutné Hoře. V důsledku tohoto nesprávného postupu zdejší soud obdržel žalobu až po uplynutí lhůty k podání žaloby. Tento nesprávný postup jde k tíži žalobce. Zdejší soud v této souvislosti odkazuje na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne
16. 9. 2014, č. j. 59 A 72/2014-24 (všechna rozhodnutí NSS a krajských soudu uvedená v tomto usnesení jsou dostupná na www.nssoud.cz), který se již touto otázkou za obdobných skutkových okolností zabýval, a konstatoval, že „[u]stanovení § 72 odst. 3
s. ř. s. nelze aplikovat za situace, kdy je žaloba výslovně adresována věcně a místně příslušnému krajskému soudu jako soudu správnímu, ale je podána včas prostřednictvím soudu okresního rozhodujícího v občanském soudním řízení, který ji neformálně postoupí věcně a místně příslušnému správnímu soudu po zákonné dvouměsíční lhůtě k podání žaloby dle § 72 odst. 1 s. ř. s.“
11 Na daný případ nelze aplikovat ani závěr vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2013, č. j. 4 Ads 72/2013-30, který se týkal zachování lhůty podle § 72 odst. 3 s. ř. s. Jednalo se o skutkově odlišný případ, kdy byla žaloba podána u okresního soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení, který postupoval nesprávně při postoupení věci soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví. O takovou situaci se však v nyní projednávané věci nejednalo, neboť žalobce zcela jasně deklaroval, že k projednání věci je věcně a místně příslušný zdejší soud a Okresní soud v Kutné Hoře využil pouze k tomu, aby žaloba byla zdejšímu soudu doručena. Protože okresní soud není orgánem, jež má povinnost podání doručit, nelze aplikovat ani § 40 odst. 4 s. ř. s., podle něhož je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
12 Na závěr o opožděnosti žaloby nemá žádný vliv ani skutečnost, že žalovaný po uplynutí lhůty k podání žaloby vydal opravné rozhodnutí, kterým opravil zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí. Vydání opravného rozhodnutí podle
§ 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, totiž nemá za následek, že by dnem doručení opravného usnesení začala běžet nová lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí, k němuž se vztahuje opravné rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2009, č. j. 1 As 112/2008 - 56).
13 Soudu proto nezbylo, než žalobu jako opožděnou odmítnout [§ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
14 Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že i kdyby byla žaloba podána včas, musela by být odmítnuta podle § 37 odst. 5 s. ř. s. pro vadu spočívající v nedostatku žalobního návrhu [§ 71 odst. 1 písm. f) s. ř. s.]. Vzhledem k tomu, že žalobní návrh (petit) nebyl v žalobě obsažen, vyzval zdejší soud žalobce usnesením ze dne 1. 3. 2017 k jeho doplnění. Současně poučil žalobce o tom, čeho se může v tomto řízení ve vztahu k napadenému rozhodnutí domáhat. Žalobce však i přes tuto výzvu žalobní petit nedoplnil. V doplnění žaloby pouze obecně zformuloval otázky, jimiž by se měl zdejší soud podle jeho názoru zabývat. Takový návrh nelze považovat za řádně zformulovaný žalobní petit. Není tedy zřejmé, čeho se žalobce v daném případě domáhá. Absence žalobního petitu je přitom vadou žaloby, která brání jejímu meritornímu projednání a pokračování v řízení (§ 37 odst. 5 věta druhá s. ř. s.).
15 Lze dodat, že zdejší soud, jako soud rozhodující ve správním soudnictví, nemá pravomoc rozhodovat o odškodnění za průtahy, jehož přiznání se žalobce domáhal ve výši 25.000 Kč. Při uplatnění nároku na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je třeba postupovat podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, který mj. stanoví, u kterých orgánů veřejné moci je třeba nárok na náhradu škody uplatnit.
16 Jelikož k odmítnutí žaloby došlo před prvním jednáním ve věci samé, soud podle § 10 odst. 3 a 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.000 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
17 O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 27. listopadu 2017
Olga Stránská, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost:
B. K.