[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

Rozsudek

jménem republiky

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci

žalobce: XX

  bytem XX

  zastoupen advokátem JUDr. Josefem Hajným

  sídlem Jateční 760, Česká Kamenice

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

  sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2017, č. j. 331/2017-160-SPR/5

takto:

1. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 30. 5. 2017, č. j. 331/2017-160-SPR/5, se zamítá.

2. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včasnou žalobou se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 31. 3. 2014, č. j. OD 197/14-5/67.1/14059/Rg. Tímto rozhodnutím nebyla povolena obnova řízení ve věci přestupků podle § 125c odst. 1 písm. d) a § 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s porušením § 5 odst. 1 písm. f) a § 6 odst. 8 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), jimiž byl žalobce uznán vinným rozhodnutím Magistrátu města Liberec ze dne 9. 4. 2013, č. j. MML 116020/12/1533/OD/SE, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 3. 6. 2013, č. j. OD 521/13-3/67.1/13116/Ca, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno po provedené částečné změně odůvodnění.

V úvodu žaloby žalobce popsal průběh řízení o povolení obnovy přestupkové řízení, uváděl, že obnovy řízení se domáhal proto, že se nově objevily skutečnosti a důkazy, které v řízení o přestupcích nebyly správnímu orgánu ani žalobci známy. Jednalo se o důkaz svědkem M. L., který se nacházel na místě kontroly. Dále žalobce uvedl, že správními orgány nebyla připuštěna svědecká výpověď XX a Bc. XX., když o přestupcích správní orgány rozhodly na základě výpovědí svědků policistů XX a XX. Žalobce tvrdil, že správní orgány I. i II. stupně porušily zásadu rovnosti účastníků řízení, když nepřipustily výslech svědkyně Bc.  XX a nehodlaly se zabývat ani svědeckou výpovědí XX. Tyto svědecké výpovědi přitom již v řízení o přestupcích před správním orgánem I. a II. stupně vyvracely výpovědi policistů. I v řízení o obnově správní orgán ignoroval nově zjištěný důkaz, a to svědectví  XX ve formě čestného prohlášení, které pokládal za nadbytečné, neboť bezvýhradně věřil výpovědí policistů. Pokud je zde nové svědectví, které vyvrací tvrzení svědků policistů, že ve vozidle s žalobcem nikdo nejel, jsou dány důvody pro povolení obnovy řízení. Stejně podle žalobce reagoval žalovaný, který konstatoval, že policisty primárně považuje za nestranného svědka události, který není žádným způsobem motivován k určitému výsledku řízení. Tento právní závěr považoval žalobce v rozporu se skutečností a zásadou rovnosti účastníků řízení. Žalobce tvrdil, že výslech svědka XX, pokud by byl připuštěn, je způsobilý prokázat, že výpověď policistů je nepravdivá. Jak v řízení o přestupcích, tak v řízení o povolení obnovy tohoto řízení, nepostupoval správní orgán tak, aby byl řádně zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a rozhodoval v rozporu s procesními pravidly správního řádu. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalobci proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že při absenci konkrétních pochybností o pravdivosti tvrzení policistů se policie považuje za nestranného svědka událostí, s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2016, č. j. 4 As 270/2015-42. V posuzovaném případu nejsou indicie, které by vedly k pochybnostem o nestrannosti zasahujících policistů jako svědků. Ti se shodují v tom, že žalobce seděl ve vozidle sám a na jejich výzvu zabezpečil vozidlo proti odcizení a odjel s nimi ve služebním voze. Žalovaný také vyjádřil souhlas se závěrem správního orgánu I. stupně o tom, že Bc. XX, pokud by ve voze byla, by stejně nemohla potvrdit či vyvrátit, zda došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku, jak vyplývá z jejího čestného prohlášení ze dne 6. 2. 2014, neboť o tom, že se jednalo o podezření z požití alkoholu, se měla dozvědět údajně až po odjezdu žalobce s hlídkou policie. Z tohoto důvodu je svědectví navrženého svědka XX, který by měl potvrdit přítomnost svědkyně Bc. XX, nadbytečné. Není splněna podmínka, že pokud by byl důkaz připuštěn, odůvodňoval by jiné řešení otázky. Žalovaný navrhoval, aby soud žalobu zamítnul a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Ze spisového materiálu předloženého žalovaným vyplynuly tyto pro danou věc rozhodné skutečnosti:

Shora uvedenými přestupky byl žalobce shledán vinným rozhodnutím Magistrátu města Liberec ze dne 9. 4. 2013. Přestupků se měl žalobce dopustit tím, že dne 24. 8. 2012 řídil osobní motorové vozidlo XX, v ulici XX, v obci XX, v 1:50 hod. byl zastaven a kontrolován policií, během kontroly byl vzhledem k podezření, že byl pod vlivem alkoholu, vyzván, aby se podrobil dechové zkoušce na zjištění alkoholu v dechu, což odmítl, stejně jako odborné lékařské vyšetření. Magistrát města Liberec v přestupkovém řízení v I. stupni měl žalobcovo jednání prokázáno oznámením přestupku ze dne 24. 8. 2012 a svědeckými výpověďmi policistů  XX a XX ze dne 14. 3. 2013, kteří shodně popsali, že žalobce vykazoval při silniční kontrole známky ovlivnění alkoholu, proto byl opakovaně policistou  vyzván, XX aby se podrobil vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem. Ač byl řádně poučen o možných následcích, odmítnul žalobce provedení dechové zkoušky, i když vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. Policisté shodně vypověděli, že žalobce byl ve vozidle při jízdě i při kontrole sám, poté byl vyzván, aby si zabezpečil svoje auto proti odcizení, což učinil a nechal se policisty odvézt na služebnu k dalším úkonům. Magistrát města Liberec odmítnul jako účelové a opožděně uplatněné tvrzení žalobce, že na místě kontroly byla přítomna svědkyně Bc. XX , a neprovedl její svědeckou výpověď s ohledem na svědecké výpovědi policistů.

Prvostupňové rozhodnutí o přestupcích bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 3. 6. 2013, po částečné změně odůvodnění. Ta spočívala v odmítnutí žalobcova tvrzení, že ve vozidle se nacházela Bc. j XX ako spolujezdkyně. Bylo doplněno, že svědeckými výpověďmi policistů bylo prokázáno, že žalobce byl ve vozidle při jízdě i při kontrole sám. O věrohodnosti jejich výpovědí nebylo důvodu pochybovat, ani právní zástupce žalobce výpovědi policistů nezpochybňoval a jejich odpovědi k této problematice nerozporoval. Protože svědek  XX nebyl na místě kontroly v době, kdy probíhala, nebyla provedena jeho svědecká výpověď, proto nemůže potvrdit ani vyvrátit přítomnost Bc. XX na místě.

Dne 28. 2. 2014 podal žalobce návrh na povolení obnovy přestupkového řízení s tím, že se dozvěděl o novém důkazu, a to svědkovi XX , který se měl v době, kdy byl žalobce kontrolován hlídkou policie, nacházet na místě kontroly a viděl v autě sedět jako spolujezdkyni Bc. XX. K návrhu žalobce předložil čestné prohlášení  XX ze dne 29. 1. 2014 a Bc. XX ze dne 4. 2. 2014.

Rozhodnutím ze dne 31. 3. 2014 správní orgán I. stupně vyslovil, že se obnova řízení ve věci přestupků nepovoluje. Správní orgán I. stupně konstatoval, že čestná prohlášení svědků neprokazují a ani nemohou prokazovat, že se žalobce na výzvu policistů odmítnul podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem. Čestná prohlášení naopak potvrzují, že řídil motorové vozidlo a byl kontrolován hlídkou policie, přičemž ani jeden z navržených svědků nebyl přítomen jednání policistů s žalobcem. Ani Bc.  XX která měla sedět ve vozidle, nemohla slyšet pokyny policistů, tedy výzvu k podrobení se vyšetření. Podle správního orgánu I. stupně tedy na základě žádosti žalobce nevyšly najevo žádné skutečnosti ani důkazy dříve neznámé, které existovaly v době původního řízení a které přestupce nemohl v původním řízení uplatnit, ani se provedené důkazy neukázaly být nepravdivými, a tyto důkazy nemohou odůvodnit jiné řešení otázky, která byla předmětem rozhodnutí o přestupcích.

Odvolání proti uvedenému prvostupňovému rozhodnutí žalovaný zamítnul a prvostupňové rozhodnutí potvrdil rozhodnutím ze dne 30. 5. 2017. Žalovaný dospěl k shodnému závěru, že podmínky pro povolení obnovy řízení nebyly splněny. Žalovaný konstatoval, že se policie primárně považuje za nestranného svědka události a že v posuzovaném případě výpovědi policistů netrpěly žádnými nedostatky, které by zakládaly důvodné obavy o jejich nestrannost, postup policistů při kontrole byl korektní bez náznaku šikanózního jednání. Výpovědi byly konzistentní bez vážných rozporů a policisté se shodli v tom, že žalobce seděl ve vozidle sám a na výzvu zabezpečil vozidlo proti odcizení a následně odjel s policisty ve služebním voze. Žalovaný se také ztotožnil se závěrem správního orgánu I. stupně, že pokud by byla svědkyně Bc.  XX ve voze, stejně by nemohla potvrdit či vyvrátit, zda došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku, neboť jak sama tvrdí v čestném prohlášení, o tom, že se jednalo o podezření z požití alkoholu, se měla údajně dozvědět až po odjezdu žalobce s hlídkou policie. Z tohoto důvodu je svědectví navrženého svědka M. L., který měl potvrdit přítomnost paní Bc. XX , nadbytečné. Nebyla naplněna podmínka, že pokud by byl důkaz připuštěn, odůvodňoval by jiné řešení otázky. Žalovaný proto uzavřel, že správní orgán I. stupně při vydání zamítavého rozhodnutí o obnově řízení nepochybil.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutá a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ s. ř. s.“), v rozsahu a mezích žalobních bodů, kterými je v duchu dispoziční zásady, jíž je správní soudnictví ovládáno, vázán, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu, v souladu s § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s.

Napadeným rozhodnutím ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím nebyla povolena obnova původního řízení, které bylo ukončeno rozhodnutím Magistrátu města Liberec ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Libereckého kraje (nyní správního orgánu I. stupně) ve věci přestupků žalobce podle zákona o silničním provozu.

 Podmínky pro obnovu řízení jsou upraveny v ustanovení § 100 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Podle § 100 odst. 1 správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže

a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo

b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno,

a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.

Odst. 2 cit. ustanovení pak upravuje subjektivní a objektivní lhůtu pro podání žádosti o obnovu řízení. Účastník může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí. Dále platí, že obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni.

Obnova řízení slouží k případné nápravě skutkových nesprávností, ke kterým došlo proto, že zde byly skutečnosti či důkazy, které sice v době původního řízení existovaly, byly však neznámé a účastník je nemohl v původním řízení uplatnit, popř. je zjištěno, že provedené důkazy byly důkazy nepravdivými. Soud zdůrazňuje, že účelem obnovy řízení není přezkum a případná náprava nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu z hlediska posouzení okolností a právního stavu, který tu byl v době rozhodování. Naopak účelem obnovy je to, aby bylo napraveno nedostatečné skutkové zjištění a přihlédnuto k důkazům a skutečnostem, které sice existovaly v době původního řízení, byly však před ukončením tohoto řízení neznámé a účastník řízení, jemuž jsou k prospěchu, je nemohl z tohoto důvodu řízení uplatnit, a to za splnění další podmínky – možnost jiného řešení otázky, jež byla předmětem původního rozhodnutí. Způsobilost nově předkládaných skutečností a důkazů změnit návrhem na povolení obnovy zpochybňované rozhodnutí je třeba hodnotit ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, na jejichž základě byla utvořena skutková zjištění, nelze je hodnotit izolovaně. Hodnocení způsobilosti předkládaných důkazů se má však pohybovat v rovině pravděpodobnostní. Správní orgán rozhodující o povolení obnovy řízení si nesmí atrahovat definitivní posuzování předkládaného důkazu v kontextu důkazů již provedených v původním řízení (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2517/08, jež lze obdobně aplikovat i pro účely povolení obnovy řízení dle správního řádu – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2017, č. j. 9 As 322/2016-49, všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz).

V souzeném případu přicházelo v úvahu posouzení, zda jsou splněny podmínky podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť v dané věci nedošlo ke zrušení ani změně podkladového rozhodnutí, což je důvod obnovy podle § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu.

Úkolem správních orgánů v řízení o návrhu žalobce na obnovu přestupkového řízení tedy bylo posoudit, zda žalobce poukazuje na skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení, ale v době původního řízení mu nebyly známy, a proto je v původním řízení nemohl uplatnit. A zda tyto skutečnosti nebo důkazy mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, tedy v žalobcově případu, zda mohou odůvodnit jiné rozhodnutí o jeho vině za přestupky.

Soud především musí jako nedůvodnou odmítnout žalobní námitku, v níž žalobce poukazuje na porušení zásady rovnosti řízení ze strany správních orgánů v přestupkovém řízení, pokud nepřistoupily k výslechu žalobcem navržených svědků Bc. XX a XX. Zda byly či nebyly tyto žalobcem v návrhu na obnovu řízení znovu označené důkazy v přestupkovém řízení odmítnuty v souladu se zákonem, je otázkou právního hodnocení důkazních návrhů. Jak zaznělo v obecné rovině shora, obnova řízení neslouží k nápravě případné nezákonnosti rozhodnutí správních orgánů z důvodu nesprávného hodnocení tehdy známých důkazů. Není úkolem soudu v tomto přezkumném řízení hodnotit, zda tito svědci mohli v původně vedeném přestupkovém řízení vyvrátit svědecké výpovědi kontrolu provádějících policistů či nikoli. Stejně tak soud nemůže v rámci přezkumu správních rozhodnutí ve věci nepovolení obnovy řízení zkoumat, zda správní orgány v tehdy vedeném přestupkovém řízení zjistily řádně stav věci, o němž nejsou pochybnosti, a postupovaly v souladu s procesními pravidly, jak žalobce v obecné rovině namítal.

Dle názoru soudu správní orgány rozhodně žalobcem označený nový důkaz – svědectví XX ve formě čestného prohlášení neignorovaly. Správní orgány naopak zdůvodnily, že ani výpověď nově navrženého svědka  XX nemůže do věci přinést nic nového, pokud se týká prokázání protiprávního jednání žalobce, které spočívalo v nepodrobení se vyšetření za účelem zjištění, zda nebyl při jízdě ovlivněn alkoholem. Skutečnosti uvedené v čestném prohlášení XX, které byl jako svědek připraven znovu uvést ve správním řízení, pouze potvrzují, že žalobce byl hlídkou policie kontrolován v inkriminované době v  XX u XX. Protože dle svého tvrzení měl svědek kolem pouze přijíždět v nočních hodinách cestou z Raspenavy do  XX , a tedy nebyl přítomen jednání policistů XX a XX se žalobcem, jak případně uvedl správní orgán I. stupně, není jeho svědecká výpověď ani potenciálně způsobilá vyvrátit policisty uvedené okolnosti ohledně ovlivnění žalobce alkoholem ani ohledně učinění výzvy podrobit se dechové zkoušce či jinému vyšetření a jejich odmítnutí ze strany žalobce.

A soud se rovněž ztotožnil se závěrem, že výslech svědka XX, pokud by byl připuštěn, není způsobilý prokázat, že výpověď policistů je jako celek nepravdivá, jak žalobce namítal. Již v přestupkovém řízení se správní orgány (zejména Krajský úřad Libereckého kraje, který tehdy rozhodoval o žalobcově odvolání) podrobně věnovaly věrohodnosti svědeckých výpovědí kontrolujících policistů. Tyto svědecké výpovědi policistů byly s ohledem na konstantní judikaturu správních soudů (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 As 19/2007-114, ze dne 22. 10. 2008, č. j. 1 As 64/2008-42, rozsudek ze dne 17. 6. 2011, č. j. 7 As 83/2010-67, nebo ze dne 24. 7. 2014, č. j. 10 As 108/2014-25, či žalovaným zmíněný rozsudek ze dne 11. 3. 2016, č. j. 4 As 270/2015-42) hodnoceny jako věrohodné. Jednalo se o podrobné, shodné, konzistentní výpovědi silniční kontrolu provádějících policistů, přičemž v přestupkovém řízení se neobjevilo nic, co by případně ukazovalo na jejich zaujatost při postupu vůči žalobci a co mohlo věrohodnost provedených důkazů zpochybnit. Na tomto hodnocení důkazů žalovaný setrval i v řízení o žalobcově návrhu na povolení obnovy řízení. Tento postoj nelze s ohledem na závěry shora označených rozsudků Nejvyššího správního soudu označit jako „v hlubokém rozporu se skutečností a právní praxí“, jak namítal žalobce. Žalovaný nově označený důkaz svědeckou výpovědí XX s přihlédnutím k obsahu čestného prohlášení Bc.  XX hodnotil ve vztahu k věrohodným svědeckým výpovědím policistů XX a Sedmidubského jako důkaz, který by pravděpodobně neodůvodňoval jiný závěr o vině žalobce za uvedené přestupky, s čímž soud souhlasí. Ani případná přítomnost Bc. XX ve vozidle, k jejímuž prokázání měla svědecká výpověď  XX jedině sloužit, by nevyvrátila veškerá jejich ostatní shodná, podrobná a konzistentní tvrzení ohledně výzvy policistů k podrobení se vyšetření a jeho odmítnutí ze strany žalobce, neboť dle obsahu čestného prohlášení se Bc. XX netvrdila, že by byla přítomna jednání žalobce s policisty v průběhu prováděné kontroly.

Správní orgány tedy dospěly ke správnému závěru, že podmínky pro povolení obnovy řízení ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu nebyly naplněny. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítnul postupem podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

Ve věci soud rozhodoval, aniž nařídil ústní jednání, v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., za výslovného souhlasu žalobce a presumovaného souhlasu žalovaného.

Podle § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s. účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

Žalobce nebyl ve věci úspěšný, úspěšný žalovaný správní orgán náhradu nákladů řízení nežádal, ostatně mu ani žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Liberec dne 2. ledna 2018

Mgr. Lucie Trejbalová

samosoudkyně