[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: P. K., bytem R., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 25.9.2017 proti rozhodnutí žalované ze dne 13.9.2017 č.j. X o invalidní důchod,

t a k t o :

 I.  Žaloba   s e    z a m í t á.

 II.  Účastníkům   s e   náhrada nákladů řízení   n e p ř i z n á v á.

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou žalobou ze dne 25.9.2017 se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 13.9.2017 č.j. X, jelikož nesouhlasí s odnětím invalidního důchodu (pozn. snížen ze třetího na druhý stupeň invalidity), jeho zdravotní stav se zhoršuje, což dokládá novou lékařskou zprávou. Dále uvedl, že MUDr. H.Š. jej neposoudila objektivně a následně MUDr. I. K. nepřihlédla k doložené nové zprávě ze dne 10.5.2017. K vlastnímu posouzení zdravotního stavu nebyl nikdy až do 13.9.2017 přizván. Dle něho nebyla vyžádána aktuální zdravotní dokumentace, v posudcích jsou citovány stále stejné pasáže o jeho zdravotním stavu, ovšem s jiným závěrem. K výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 17.10.2017 žalobce navrhl, aby po provedeném dokazování soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. (K výzvě soudu následně připojil i kopii napadeného rozhodnutí.)

Napadeným rozhodnutím ze dne 13.9.2017 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 5.4.2017, jímž mu byl snížen stupeň invalidity a výše invalidního důchodu dle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon) tak, že ode dne 8.5.2017 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně mu náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Rokycany ze dne 24.1.2017 je invalidní pro invaliditu druhého stupně, jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 50%. Dle odůvodnění rozhodnutí ze dne 13.9.2017 bylo novým posudkem o invaliditě ze dne 6.9.2017 lékařem ČSSZ zjištěno, že žalobce je invalidní pro invaliditu druhého stupně, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IX., odd. B., položce 3d) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 50-60%; lékař ČSSZ zohlednil další postižení na základě doložených lékařských nálezů horní hranici daného rozpětí, tj. 60%, a tato procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla ve smyslu § 3 vyhlášky změněna, proto nebylo možno námitkám vyhovět. 

Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Rokycany vedeného ohledně žalobce a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě této OSSZ ze dne 24.1.2017 a záznamu o jednání a posudku o invaliditě v řízení o námitkách vypracovaného ČSSZ pracoviště Plzeň dne 6.9.2017 soud zjistil, že žalobce byl nadále uznán od 24.1.2017 invalidní pro invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona nikoli třetího stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené dle lékaře OSSZ v kapitole IX., odd. B., položce 3c) přílohy vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40% a tato byla vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu zvýšena o 10% dle § 3 odst. 1 vyhlášky na celkových 50%; naproti tomu lékař ČSSZ hodnotil zdravotní postižení dle téže kapitoly a oddílu, ale položky 3d) přílohy vyhlášky 60% a tuto míru poklesu ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nezměnil (změna stupně invalidity: 24.1.2017; doba platnosti posudku: trvale). Při předchozím posouzení na OSSZ dne 11.7.2016, kdy byl uznán nadále invalidní pro invaliditu třetího stupně, byla stanovena doba platnosti posudku 31.1.2017, neboť byl předpoklad, že dojde ke zlepšení zdravotního stavu. Dále ze založených pěti záznamů o jednání na OSSZ Rokycany z období 2014 až 2017 vyplývá, že žalobce nebyl přítomen pouze při kontrolní lékařské prohlídce dne 13.3.2015 (uznán nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně) a 11.7.2016 (uznán nadále invalidní pro invaliditu třetího stupně), přičemž podle platné právní úpravy přítomnost posuzované osoby není nezbytně nutná.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 2.11.2017 navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a závěrem navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné, pokud nebude posudkem PK MPSV prokázána invalidita třetího stupně. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 13.9.2017 bylo žalobci doručeno dne 19.9.2017.

V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 5.1.2018 za účasti odborného lékaře z oboru interního lékařství i žalobce, v jehož závěru komise uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce byl invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, šlo o invaliditu druhého stupně, ale nešlo o invaliditu třetího stupně, protože šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50%, nedosahoval však více než 69%. Komise totiž hodnotila zdravotní postižení žalobce v souladu s posudkovým hodnocením OSSZ Rokycany, pokud se týká stupně invalidity a naprosto v souladu s posudkovým hodnocením námitkového řízení podle kapitoly IX, odd. B, položky 3d) přílohy vyhlášky 60%, tj. na horní hranici taxace (50-60%) i s ohledem na další postižení, a tato míra poklesu nebyla ve smyslu § 3 odst. 1 a § 4 odst. 1 vyhlášky změněna. Dle doložené zdravotní dokumentace a vyšetřením internistou při jednání komise byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce, jehož rozhodující příčinou je ischemická choroba dolních končetin, stav po embolektomii a.poplitea vlevo (19.4.2015), stav po sympatektomii lumbalis I. dx. (13.4. 2015) - stadium těžkých klaudikací dle Fontaina IIc (klaudikační interval pod 50 m nebo stav, který nebylo možno uspokojivě revaskularizačně korigovat, závažné omezení funkce končetiny/končetin, většina denních aktivit omezena); dalším postižením je stav po náhradě aortální chlopně mechanickou náhradou pro významnou degenerativní aortální stenózu na bikuspidální aortální chlopni (4.4.2013) a uváděn také stav po operaci ramenního kloubu vpravo (2010 a 2011), artróza levého ramenního kloubu - není podloženo novým odborným nálezem. Dle komise žalobce není schopen práce fyzicky těžké s manipulací s těžkými břemeny, práce ve vynucené poloze, v nepříznivých klimatických podmínkách; schopen lehčí práce s možností změny polohy sed, stoj, v příznivém klimatu a práce s dodržením výše uvedených obecných pracovních kontraindikací. Datum změny stupně invalidity komise také stanovila dnem jednání na OSSZ; platnost stanovena trvale, neboť není předpoklad zlepšení zdravotního stavu. (Stejnopis posudku byl doručen žalobci i žalované.)

Ústního jednání u zdejšího soudu dne 1.2.2018 se žalobce nezúčastnil, ani neomluvil svoji nepřítomnost, a přítomný zástupce žalované závěrem navrhl zamítnutí žaloby, neboť panu žalobci se nepodařilo prokázat, že by byl nadále invalidní ve třetím stupni, když z posudku PK MPSV vyplynulo, že invalidita třetího stupně byla uznána v době, kdy zdravotní stav nebyl stabilizovaný, jelikož žalobce prodělával různé operační zákroky a léčbu, a proto při kontrolní lékařské prohlídce na OSSZ Rokycany dne 11.7.2016 byla stanovena platnost posudku pouze do 31.1.2017, neboť byl předpoklad, že dojde ke zlepšení zdravotního stavu.  

S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující:

(1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%.

           (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně.

(3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Pro úplnost krajský soud dodává, že dle § 3 odst. 1 citované vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů (dle § 4 odst. 1 téže vyhlášky lze dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů). Podmínky pro toto zvýšení byly v této věci shledány pouze lékařem OSSZ (viz shora).  

 Žalobce se z důvodů uvedených v žalobě domáhá ponechání nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, který je od 1.1.2010  upraven v citovaném § 39 zákona. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§ 2 odst. 3 věta druhá vyhlášky). Subjektivní pocit žalobce o tom, že by měl být nadále uznán pro invaliditu třetího stupně pro zjištěné zdravotní potíže, však nemůže být důvodem pro ponechání tohoto stupně invalidity, není-li podložen objektivně zjištěným zdravotním stavem. Invaliditu v požadovaném stupni lze pojištěnci přiznat či ponechat pouze tehdy, vyplývá-li z výsledku lékařských vyšetření a nikoliv pro subjektivní přesvědčení pojištěnce o jeho stupni. Pouze posudkoví lékaři a komise jsou oprávněni rozhodovat o invaliditě na základě zjištěných a prokázaných funkčních postižení zdravotního stavu, odborní ošetřující lékaři vyhotovující lékařské zprávy o zdravotním stavu pojištěnců na základě jimi provedenými vyšetřeními nejsou oprávněni se k invaliditě vyjadřovat.

 Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.

 Soud připomíná, že podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 13.9.2017. Pokud u žalobce dojde (nebo již došlo) ke zhoršení jeho zdravotního stavu, má kdykoliv znovu možnost podat žádost o přiznání invalidity třetího stupně v novém správním řízení (nejlépe po poradě se svými ošetřujícími lékaři). V zákoně o důchodovém pojištění a jeho prováděcích předpisech jsou velmi striktně konstruovány podmínky, jež musí pojištěnec splnit, aby mu mohl být přiznán požadovaný invalidní důchod.  

Po zhodnocení provedených důkazů dospěl v této věci soud k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 13.9.2017 není důvodná. Při posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce vycházel soud především z posudku PK MPSV ze dne 5.1.2018 vypracovaného na základě řádně zjištěného zdravotního stavu žalobce, neboť komise pro jeho posouzení měla dostatek odborných lékařských nálezů zejména z doby před vydáním napadeného rozhodnutí. Soud považuje za přesvědčivé i posudkové závěry, k nimž komise na základě zjištěných skutečností dospěla, neboť je řádně stanovena hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, je popsána míra funkčního postižení vyplývající z jeho onemocnění, řádně je odůvodněn posudkový závěr, rovněž je stanoveno i omezení, jež však žalobce nevylučuje zcela z možnosti výkonu zdravotně vhodného zaměstnání (od roku 2016 pracuje ve zkráceném úvazku). Lékař OSSZ, který vypracoval dne 24.1.2017 podkladový posudek pro vydání rozhodnutí žalované ze dne 5.4.2017, i lékař ČSSZ hodnotící zdravotní stav žalobce v řízení o námitkách, tak i PK MPSV, hodnotili jeho zdravotní stav tak, jak uvedeno shora. Nejvyšší přiznaná 60% ztráta pracovní schopnosti však nedosahuje nutných 70% této ztráty pro invaliditu třetího stupně, tudíž žalobce byl nadále uznán invalidní pouze pro invaliditu druhého stupně a to i k datu vydání napadeného rozhodnutí. Posudek PK MPSV soud považuje za úplný a celistvý, neboť byl vypracován za účasti odborného lékaře z oboru interního lékařství po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobce, když při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno ze zjištěných diagnóz a lékařských zpráv. Žalobce, na němž spočívá důkazní břemeno, neprokázal, že je i nadále invalidní pro invaliditu třetího stupně, neboť i dle posudku PK MPSV se od 24.1.2017 jedná o invaliditu druhého stupně. Soud podotýká, že žalobce byl přítomen i posouzení svého zdravotního stavu na OSSZ, jak je zřejmé ze záznamů o jednání, ač v žalobě tvrdil opak.

 Krajský soud v Plzni ze shora uvedených důvodů proto žalobě žalobce nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., ve kterém je uvedeno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku). Soud napadené rozhodnutí žalované ze dne 13.9.2017 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, protože žalobce neprokázal, že splňuje podmínky pro ponechání invalidity třetího stupně, nadále je tedy invalidní jen pro invaliditu druhého stupně, a žalovaná se vypořádala dostatečným způsobem i se všemi námitkami uplatněnými žalobcem proti rozhodnutí ze dne 5.4.2017. Neznamená, že je nesprávné rozhodnutí ČSSZ, pokud není v souladu s přáním žalobce, když rozhodující je výsledek posouzení zdravotního stavu ve vztahu k invaliditě posudkovými lékaři v souladu s platnou právní úpravou.

 Žalobce ve věci neměl úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku).  

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Plzni dne 1. února 2018               

   JUDr. Alena Hocká, v.r.

           samosoudkyně