[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci

žalobce: A. O.

zastoupeného opatrovnicí R. O.

bytem tamtéž

proti

žalovanému:  Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky

sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 00  Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18.9.2017, sp. zn. SZ/MPSV-2017/131073-923, č.j. MPSV-2017/192609-923 o příspěvku na péči   

takto:

1.                 Rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 18.9.2017, č.j. MPSV-2017/192609-923, sp. zn. SZ/MPSV-2017/131073-923 žalovaný změnil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 15.5.2017, č.j. 279928/2017/OOI tak, že se žalobci ode dne 1.6.2017 snižuje příspěvek na péči z částky 4 400 Kč na částku 880 Kč měsíčně. Uvedeným prvoinstančním rozhodnutím Úřadu práce ČR byl žalobci původně příspěvek na péči ode dne 1.6.2017 odejmut.

2. Opatrovnice žalobce podala proti uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu, ve které namítala, že ve všech dřívějších rozhodnutích byla žalobci uznána jako nezvládaná základní životní potřeba orientace, zatímco v rozhodnutí žalovaného, jakožto odvolacího orgánu, nebylo zdůvodněno, proč tuto potřebu nyní zvládá bez omezení. U orientace „se posuzuje celkem pět bodů, z nichž tři body žalobce nezvládne“, přičemž u něj nedošlo k žádnému zlepšení zdravotního stavu. Opatrovnice dále uvedla, že během června – září 2016 musel být žalobce hospitalizován v Psychiatrické nemocnici v Opavě a v letošním roce u něj proběhlo řízení o omezení svéprávnosti, které bylo ukončeno tak, že byl dne 27.6.2017 omezen ve své svéprávnosti a ona mu byla ustanovena opatrovníkem. Žalobce se sice ve škole naučil čtení, psaní, počítání, ale tyto znalosti prakticky neumí využít. Zná názvy různých míst a pozná čísla, není však schopen se orientovat v jízdním řádu a sám cestovat, proto musí mít stále doprovod. Neumí nakoupit ani podle připraveného seznamu a zaplatit požadovanou částku. Je s ním složitá komunikace a jsou období, kdy nemluví ani se známými lidmi. Nechápe pravidla slušného chování a nerozlišuje osoby známé od cizích. Má problém při navazování kontaktů s lidmi a sám není schopen si nic vyřídit. Opatrovnice žalobce proto navrhovala, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. K žalobní námitce nezvládání základní životní potřeby orientace žalobcem odkázal na přílohu č. 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů, a ve které je tato základní životní potřeba blíže vymezena. Zároveň poukázal na vnitřní předpis žalované – instrukce náměstkyně pro řízení v sekci sociálně-pojistných systémů č. 15/2016, dle níž se za neschopnost orientace považuje např. stav, kdy osoba není schopna se smysly orientovat po bytě, v místě bydliště (dům, obydlí), na ulici a okolí, rozpoznávat jiné osoby nebo nedisponuje přiměřenými duševními kompetencemi, které by ji umožnily orientovat se v obvyklém prostředí a v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. Samotná „občasná“ ztráta orientace v čase, pokud není každodenní, neznamená neschopnost zvládat tuto základní životní potřebu. Žalovaný dále odkázal na posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (dále „PK MPSV ČR“), která hodnotila základní životní potřebu orientace u žalobce jako zvládanou. To, že byl žalobce omezen ve svéprávnosti a to, že je invalidní pro invaliditu III. stupně, bylo PK MPSV ČR zohledněno uznáním nezvládané základní životní potřeby osobní aktivity.

4. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 18.9.2017, č.j. MPSV-2017/192609-923, sp. zn. SZ/MPSV-2017/131073-923, z připojeného správního spisu žalovaného téže spisové značky a správního spisu Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě sp. zn. SZ/305751/2012/AIS-SSL, z lékařských zpráv žalobce předložených jeho opatrovnicí a ze znaleckého posudku v oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie znalkyně MUDr. E.T. a z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27.6.2017, č.j. 91 Nc 1125/2016-41 a poté dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) a ze skutkového stavu a právního stavu, který tu byl dán v době vydání rozhodnutí žalovaného (ust. § 75 s.ř.s.).

5. Z obsahu správního spisu správního orgánu I. stupně zjistil krajský soud následující skutečnosti:

-   žalobci byl původně přiznán příspěvek na péči od dubna 2007 ve výši 11 000 Kč měsíčně rozhodnutím ze dne 21.11.2007, které bylo postaveno na posudkovém hodnocení posudkového lékaře ze dne 16.11.2007. Podle tohoto posudku byl žalobce uznán osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV. – úplná závislost, tedy osobou, která potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc při všech úkonech k soběstačnosti;

-   oznámením Magistrátu města Ostravy – odboru sociálních věcí a zdravotnictví ze dne 14.4.2010 bylo zahájeno správní řízení ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči žalobce. V tomto řízení byl vyžádán posudek Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava – Město ze dne 5.10.2010, podle kterého byl žalobce uznán osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II. stupni (středně těžká závislost). V posudku bylo uvedeno, že žalobce potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc při pěti úkonech péče o vlastní osobu, mimo jiné také při orientaci v přirozeném prostředí a potřebuje pomoc při šesti úkonech soběstačnosti. Dne 1.11.2010 vydal Magistrát města Ostravy, odbor sociálních věcí a zdravotnictví rozhodnutí, kterým žalobci snížil od 1.12.2010 příspěvek na péči z 12 000 Kč na částku 5 000 Kč měsíčně;

-   dne 26.9. vydal Úřad práce ČR – krajská pobočka v Ostravě oznámení o zahájení správního řízení ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči žalobce. V rámci tohoto správního řízení byl vypracován posudek posudkovým lékařem OSSZ Ostrava dne 2.12.2013, podle něhož byl žalobce uznán osobou do 18 let věku, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II., neboť nezvládá čtyři základní životní potřeby, a to: orientace, komunikace, péče o zdraví a osobní aktivity. Na základě tohoto posudku bylo vydáno Úřadem práce ČR – Krajskou pobočkou v Ostravě rozhodnutí ze dne 28.1.2014, jímž byl žalobci nadále poskytován příspěvek na péči v původní 6 000 Kč měsíčně;

-   oznámením Úřadu práce ČR – krajskou pobočkou v Ostravě ze dne 14.11.2016 bylo zahájeno další správní řízení ve věci příspěvku na péči žalobce s tím, že výše tohoto příspěvku byla snížena z částky 6 600 Kč na 4 400 Kč měsíčně v souvislosti s dosažením 18 let věku. Dne 22.11.2016 bylo v místě bydliště žalobce provedeno sociální šetření. Podle záznamu z tohoto sociálního šetření není žalobce mimo jiné schopen sám nastoupit do prostředků městské hromadné dopravy, zaplatit si jízdné a dojet na místo určení, jelikož se neorientuje v jízdním řádu, neumí si naplánovat ráno čas, aby došel na zastávku v danou dobu, a pokud mu doprava ujede, neumí si najít další. Matka jej tak musí každý den doprovázet do školy. Blízké osoby rozpozná, doma se orientuje, ale do města sám nedojde a vůbec už nenakoupí;

-   podle posudku posudkové lékařky OSSZ Ostrava ze dne 13.7.2017 nejde u žalobce o osobu, která se podle § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb. v platném znění, považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Dle tohoto posudku žalobce potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc při základních životních potřebách orientace a péče o zdraví. Na tomto závěru posudková lékařka OSSZ Ostrava setrvala i ve vyjádření podaném dne 13.4.2017 bez jakéhokoliv bližšího zdůvodnění a toliko v něm jen uvedla informaci „vymezení schopností zvládat základní životní potřeby, MUDr. N. ze dne 8.3.2017“. Následně dne 15.5.2017 správní orgán I. stupně svým rozhodnutím žalobci od 1.6.2017 příspěvek na péči odejmul.

6. Součástí správního spisu správního orgánu I. stupně je odvolání opatrovnice žalobce ze dne 7.6.2017 proti rozhodnutí ze dne 15.5.2017. Opatrovnice v něm mimo jiné uvedla, že žalobce není schopen se orientovat v jízdním řádu, vyhledat správný autobus, neumí sám cestovat, a proto musí mít stále doprovod. Pozná analogové hodiny, ale není schopen pochopit denní režim. Nemá odhad času, např. kdy má vyjít na autobus, aby přijel do školy včas apod. Pokud jde o orientaci v situaci, nechápe pravidla slušného chování, nerozlišuje osoby známé od cizích. Občas na veřejnosti začne křičet nebo vydávat neurčité zvuky. V odvolání kromě nezvládání základní životní potřeby orientace opatrovnice namítala též nezvládání dalších základních životních potřeb žalobcem.

7. Z obsahu správního spisu žalovaného krajský soud zjistil, že jeho součástí je posudek PK MPSV ČR ze dne 12.7.2017, v němž je uvedena použitá zdravotní dokumentace žalobce od praktické lékařky MUDr. N., propouštěcí zprávy MUDr. N., psychiatrická nemocnice Opava ze dne 14.9.2016 a 28.7.2016, psychiatra MUDr. M. ze dne 23.9.2016, propouštěcí zpráva MUDr. N. ze dne 14.9.2016, zpráva psycholožky PhDr. M. ze dne 2.12.2015, zpráva endokrinologie MUDr. Č. ze dne 5.10.2016. Posudková komise měla k dispozici též záznam ze sociálního šetření ze dne 22.11.2016, posudkový spis žalobce vedený u OSSZ Ostrava, zdravotní dokumentaci MUDr. J. N. a další lékařské nálezy poskytnuté žalobcem při jednání od MUDr. S. S. ze dne 11.7.2017 a znalecký posudek MUDr. E.T. ze dne 9.5.2017. V diagnostickém souhrnu onemocnění žalobce uvedla posudková komise pervazivní vývojovou poruchu – Aspergerův syndrom s podprůměrným intelektem, akutní psychotickou paranoidní poruchu v okruhu schizofrenie, bez floridní psychotické symptomatiky, hypomanii, poruchu pozornosti a aktivity s převahou poruchy aktivity, skoliotické držení těla, podváhu s BMI 15,8 a krátkou motorickou tikovou epizodu. U žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je zejména uvedená psychická pervazivní vývojová porucha s lehkým narušením intelektu. V samotném posudkovém hodnocení posudková komise uvádí, že „souhlasí s plným nezvládáním z.ž. (pozn. soudu – touto zkratkou bylo nepochybně míněno uvedení základní životní potřeby), péče o zdraví. Odlišně od LPS OSSZ hodnotí z.ž. potřebu celkovou orientaci, kterou tímto nezohledňuje. Naopak zohledňuje z.ž. potřebu komunikaci – dyslalie, problém se sociálními kontakty, navazování vztahů, omezení právní způsobilosti, dále pak s tímto související osobní aktivity. Celkem tedy uznány tři z.ž. potřeby: komunikace, péče o zdraví a osobní aktivity“. Na vyžádání žalovaného podala tatáž posudková komise ve stejném složení další posudek dne 16.8.2017, z něhož krajský soud zjistil, že byl žalobce v doprovodu své matky přítomen jejímu jednání. Co se týče posudkového hodnocení, posudková komise uvedla následující: „PK MPSV souhlasí s plným nezvládáním z.ž. péče o zdraví. Odlišně od MPS OSSZ hodnotí z.ž. potřebu celkovou orientaci, kterou nezohledňuje. Naopak zohledňuje z.ž. potřebu komunikaci – v OA dyslalie, problémy se sociálními kontakty, navazování vztahů, omez. právní způsobilosti – zneužitelnost, důvěřivost, dále pak s tímto související osobní aktivity. Uznány nejprve tři z.ž. potřeby: komunikace, péče o zdraví a osobní aktivity. Nebyl shledán v rámci „DNZS“ důvod k dopomoci při stravování, výběru oblečení, celkové hygieně, apod.“. V posudku se dále uvádí, pro které důvody neuznává posudková komise nezvládání základní životní potřeby stravování a oblékání a závěrem posudkového hodnocení je uvedeno, že posudková komise zohledňuje rovněž jako nezvládanou základní životní potřebu péči o domácnost. Posudková komise tedy uzavřela, že se žalobce považuje za osobu závislou starší 18 let věku na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. (lehká závislost) podle ust. § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 108/2006 Sb. ve znění zákona č. 366/2011 Sb. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje žalobce každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, neboť není schopen zvládat čtyři základní životní potřeby. Tento stav stanovila PK MPSV ČR u žalobce ke dni 1.11.2016.

8. Podle ust. § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb. ve znění zákona č. 366/2011 Sb. osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve

a) stupni I. (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby,

b) stupni II. (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb,

c) stupni III. (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb,

d) stupni IV. (úplná závislosti), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb,

a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

9. Podle ust. § 9 odst. 1 téhož zákona při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby:

a) mobilita,

b) orientace,

c) komunikace,

d) stravování,

e) oblékání a obouvání,

f) tělesná hygiena,

g) výkon fyziologické potřeby,

h) péče o zdraví,

i) osobní aktivity,

j) péče o domácnost.

10. Podle § 9 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb. při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; při tom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

11. Podle ust. 9 odst. 5 téhož zákona, pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětu denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo využitím zdravotnického prostředku.

12. Zhodnocením všech shora uvedených zjištěných skutečností dospěl krajský soud k závěru, že žalovaný jakožto odvolací správní orgán rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. V rámci odvolacího řízení, na jehož základě bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí ze dne 18.9.2017, vycházel žalovaný ze stěžejního důkazu, kterým byl posudek posudkové komise ze dne 12.7.2017 a ze dne 16.8.2017. Jak vyplynulo z obou těchto posudků, posudková komise uznala žalobce osobou závislou na pomoci druhé osoby ve stupni I. (lehká závislost). V posudku ze dne 12.7.2017 uvedla jako žalobcem nezvládané základní životní potřeby komunikaci, péči o zdraví a osobní aktivity. Posudkem ze dne 16.8.2017 pak uznala nad rámec těchto základních životních potřeb jako nezvládanou rovněž i základní životní potřebu péče o domácnost. Zásadním žalobním bodem uvedeným v žalobě žalobce bylo nezvládání základní životní potřeby orientace, přičemž nezvládání této základní životní potřeby opatrovnice žalobce namítala již v podaném odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

13. Základní životní potřebu orientace vymezuje příloha č. 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb. v platném znění, a to tak, že za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna

1) poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem,

2) mít přiměřené duševní kompetence,

3) orientovat se osobou, časem a místem,

4) orientovat se v přirozeném sociálním prostředí,

5) orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat.

14. Opatrovnice žalobce v žalobě namítala, že odůvodnění rozhodnutí žalovaného postrádá důvody, pro které je schopen žalobce tuto základní životní potřebu zvládat, když navíc se jeho zdravotní stav nezlepšil a naopak v průběhu června – září 2016 musel být hospitalizován v Psychiatrické nemocnici v Opavě. Poukázala také na to, že proběhlo řízení ve věci svéprávnosti žalobce a k tomu připojila znalecký posudek z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie MUDr. E. T. ze dne 9.5.2017. Ve shodě s posudky PK MPSV ČR je i v tomto znaleckém posudku uvedeno základní zdravotní postižení žalobce, tj. Aspergerův syndrom v kombinaci s ADHD a defektem intelektu do úrovně lehké mentální retardace a psychotická porucha v anamnéze. Znalkyně podrobně popisuje jednotlivé stránky tohoto postižení, mimo jiné i tak, že v jeho důsledku se jedinec nedokáže orientovat v sociální situaci a přiměřeně na ní reagovat. Krajský soud především musí poukázat na to, že veškeré předchozí posudky ve věci závislosti žalobce doposud uznávaly jako nezvládanou základní životní potřebu orientaci. Navíc je nutno také souhlasit s námitkou, že se po celou dobu zdravotní stav žalobce nijak nezměnil, neboť ani v jednom z vypracovaných posudků OSSZ Ostrava ani z obou posudků PK MPSV ČR není žádná zmínka o tom, že by jeho dominantní zdravotní postižení doznalo nějakého zlepšení. Jak již je shora uvedeno, v obou posudcích posudková komise hodnotila zvládání životní potřeby orientace tak, že ji hodnotí odlišně od LPS OSSZ a nezohledňuje ji. Ohledně hodnocení zvládání této základní životní potřeby je tedy posudek posudkové komise ze dne 12.7.2017 stejně tak, jako posudek ze dne 16.8.2017 neúplný a nepřesvědčivý. Uváděnou žalobní námitku proto krajský soud hodnotí jako důvodnou.

15. Se zřetelem k ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění, krajský soud nemá možnost v této právní věci vyžádat od posudkové komise posudek, jehož úkolem by bylo dostatečné a podrobné odůvodnění.

16. Ze shora uvedených důvodů krajský soud rozhodnutí žalovaného pro vady řízení zrušil v souladu s ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle odst. 4 téhož ustanovení. Krajský soud přitom v této věci rozhodoval v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. se souhlasem účastníků řízení bez jednání. Žalovaný v dalším řízení bude povinen odstranit vady řízení, které spočívají v neúplnosti a tím i nepřesvědčivosti posudku PK MPSV ČR ze dne 12.7.2017 a 16.8.2017.

17. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšnému žalobci v souvislosti s tímto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly (ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení.

Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava 19.02.2018

JUDr. Petr Indráček

samosoudce