59A 9/2017-94
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci navrhovatele: V.H., nar. …, bytem …, zastoupeného Mgr. Pavlínou Malíkovou, advokátkou, se sídlem Kopeckého sady 15, 301 35 Plzeň, proti odpůrci: Městský úřad Kralovice, Markova 2, 331 41 Kralovice, za účasti osoby zúčastněné na řízení: 1. město Kožlany, se sídlem Pražská 135, Kožlany, 331 41 Kralovice, 2. Vodárenská a kanalizační a.s., IČO 49786709, se sídlem Nerudova 25/982, 305 92 Plzeň, zastoupena Mgr. Alenou Vránovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 7, v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ze dne 8. 11. 2016, čj. OZP/15009/16 Mach,
t a k t o:
O d ů v o d n ě n í:
Městský úřad Kralovice dne 8.11.2016 na základě návrhu společnosti Vodárenská a kanalizační a.s., Nerudova 982/25, Plzeň vydal opatření obecné povahy – změna ochranných pásem vodních zdrojů „Na lokalitě Hodyně“, kterým podle § 30 odst. 1 zák. o vodách č. 254/2001 Sb. (dále též vodní zákon) a podle § 171 správního řádu změnil ochranná pásma I. a II. stupně vodního zdroje „Na lokalitě Hodyně“, která byla stanovena rozhodnutím ONV Plzeň – sever ze dne 17. září 1982 čj. VLHZ/1114/82/G2055 v katastrálním území Hodyně u Dřevce na pozemcích: I. stupeň: p.č. 1307/2, 1325/2, II. stupeň: p.č. 1307/1, 1307/4, 1325/1, 1326/1 a stanovil rozsah ochranného pásma vodního zdroje I. stupně na pozemku p.č. 1538, 1539, 1516, 1517, 1518, 1519, 1522 a 1523 v k.ú. Hodině u Dřevce. Ochranné pásmo vodního zdroje I. stupně v celém rozsahu zasahuje pozemek p.č. 1538, 1539, 1516, 1517, 1518, 1519 a 1522 v k.ú. Hodyně u Dřevce. Opatřením obecné povahy ochranné pásmo vodního zdroje II. stupně stanoveno nebylo. Současně opatřením obecné povahy podle § 30 odst. 8 a odst. 10 vodního zákona byly definovány činností poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje, které nelze v pásmu provádět; popřípadě způsob užívání pozemků a staveb v tomto pásmu ležících a to ve specifikovaném rozsahu. Současně byla stanovena technická opatření, která je třeba v ochranném pásmu vodního zdroje provádět a současně bylo specifikováno sledování účinnosti stanoveného způsobu ochrany vodního zdroje s tím, že doba platnosti stanovení ochranného pásma vodního zdroje I. stupně se stanovuje na dobu neurčitou. V odůvodnění vydaného opatření obecné povahy bylo konstatováno, že Městský úřad Kralovice dne 3.8.2016 obdržel návrh Vodárenské a kanalizační a.s., Nerudova 982/25, Plzeň na změnu ochranných pásem vodních zdrojů na lokalitě Hodyně ve smyslu ust. § 30 vodního zákona. V souladu s ust. části šesté správního řádu byl návrh opatření obecné povahy projednán s dotčenými orgány přípisem ze dne 19.8.2016, čj. OŽP/16025/16/Stur. Stávající ochranná pásma vodních zdrojů byla vyhlášena rozhodnutím ONV Plzeň – sever ze dne 17.9.1982, čj. VLHZ/1114/1982/G 2055. Navrženou změnou ochranného pásma vodních zdrojů byl aktualizován původní návrh a na základě komplexního vyhodnocení získaných poznatků o zájmovém území bylo v předloženém návrhu doporučeno stanovit pro zářezový systém na lokalitě Hodyně ochranné pásmo vodního zdroje I. stupně. Návrh byl vypracován v souladu s vyhláškou č. 137/1999 Sb., kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů. Vymezení ochranného pásma vodního zdroje bylo provedeno na základě posouzení zranitelnosti kolektoru z různých hledisek rizikových faktorů. Rozsah ochranného pásma vodního zdroje byl navržen tak, aby byla zabezpečena stávající ochrana vodního zdroje před znečištěním a zajištěna kvalita vody i do budoucna. Při stanovení rozsahu ochranného pásma vodního zdroje bylo přihlédnuto ke stávajícím katastrálním a pozemkovým hranicím pozemků, kde to situace umožnovala. Opatření obecné povahy o stanovení ochranného pásma vodního zdroje stanovil vodoprávní úřad podmínky k ochraně vydatnosti jakosti a zdravotní nezávadnosti vodního zdroje, sledování účinnosti stanoveného způsobu ochrany vodního zdroje a provedení potřebných technických úprav v ochranném pásmu vodního zdroje.
Navrhovatel V.H. podal u Krajského soudu v Plzni dne 16.11.2017 návrh na zrušení výše prezentovaného opatření obecné povahy. Navrhovatel uváděl, že je vlastníkem pozemků parc. č. X a parc. č. X v k.ú. X, které jsou opatřením obecné povahy přímo dotčeny. Na těchto pozemcích v celém rozsahu bylo stanoveno ochranné pásmo vodního zdroje I. stupně. Rozsah stanovených ochranných pásem zasahuje plošně na celém území pozemků ve vlastnictví navrhovatele, který je tak výrazně omezen v jejich užívání a je mu znemožněno jakkoliv výše uvedené pozemky užívat.
Navrhovatel nepochyboval o tom, že správní orgán, který napadené opatření obecné povahy vydal, postupoval v rámci své pravomoci a zákonem vymezené působnosti. V průběhu přijímání opatření obecné povahy však podle navrhovatele nebyly dodrženy zákonné procesní postupy, opatření obecné povahy se dostalo do rozporu s hmotným právem a nevykazuje soulad s principem proporcionality.
Navrhovatel tvrdil, že odpůrce při vydání přezkoumávaného opatření obecné povahy nedodržel zákonem stanovené podmínky pro procesní postup při jeho vydávání, neboť ve smyslu § 173 odst. 1 správního řádu, musí opatření obecné povahy obsahovat odůvodnění. Ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu užitého přiměřeně podle § 174 odst. 1 správního řádu je zřejmé, že v odůvodnění nesmí chybět základní obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního rozhodnutí. I v odůvodnění opatření obecné povahy je tak nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Podle názoru vysloveného Nejvyšším správním soudem ve věci sp. zn. 1 Ao 3/2008 nedostatek rozhodovacích důvodů způsobuje nepřezkoumatelnost opatření obecné povahy.
V odůvodnění napadeného opatření se konstatuje, že v souladu s ust. části šesté správního řádu byl návrh opatření obecné povahy projednán s dotčenými orgány, avšak není uvedeno, kdo jsou v dané věci dotčené orgány. Z odůvodnění opatření obecné povahy není zřejmé, k jakým změnám došlo oproti dosavadní ochraně vodních zdrojů provedené naposledy rozhodnutím ONV Plzeň – sever ze dne 17.9.1982 čj. VNHZ/1114/1982/G 2055. V odůvodnění napadeného opatření absentuje uvedení na základě jakých právních úvah a závěrů bylo opatření vydáno a není vůbec uveden odkaz na příslušná ustanovení konkrétních zákonů, na základě nichž bylo možné opatření vydat. Z odůvodnění napadeného opatření obecné povahy není zřejmé, z jakého důvodu podala návrh společnost Vodárenská a kanalizační a.s. a u tohoto subjektu chybí uvedení, zda se jedná o společnost disponující platným povolením k odběru, která činí návrh podle § 30 odst. 6 zákona o vodách. V odůvodnění dále zcela chybí uvedení jakosti a vydatnosti vodních zdrojů, účel využití vodních zdrojů, údaje o odběrech a využitelnosti vodních zdrojů, množství odebírané vody apod., což jsou skutečnosti, mající zcela zásadní vliv na stanovení rozsahu ochrany vodních zdrojů.
Navrhovatel dále tvrdil, že napadené opatření obecné povahy je v rozporu s hmotným právem. Podle § 30 odst. 1 vodního zákona k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000 m3 za rok, stanoví vodoprávní úřad ochranná pásma opatření obecné povahy. Vyžadují-li to závažné okolnosti, může vodoprávní úřad stanovit ochranná pásma i pro vodní zdroje s nižší kapacitou, než je uvedeno v první větě. Vodoprávní úřad může ze závažných důvodů ochranné pásmo změnit, popřípadě je zrušit. Stanovení ochranných pásem je vždy veřejným zájmem. Navrhovatel dále konstatoval, že rozhodnutím Městského úřadu Kralovice ze dne 9.11.2007, čj. OZP/1423/2007 bylo žadateli Vodárenská a kanalizační a.s. vydáno povolení k nakládání s podzemními vodami k jejich odběru v dotčené lokalitě v rozsahu max. 1000 m3 za měsíc, 7000 m3 za rok. Navrhovatel konstatoval, že má k dispozici údaje o odběrech a množství odebrané podzemní vody v dotčené lokalitě na základě měření množství odebrané vody souhrnně na celé prameniště a nikoliv z jednotlivých vodních zdrojů na dolním a horním prameništi. Z těchto údajů je zřejmé, že za rok 2015 bylo celkové množství odebrané vody z předmětných vodních zdrojů 2206 m3.
Z těchto skutečností je zřejmé, že k vydání opatření obecné povahy nebyly splněny zákonné podmínky, když vodní zákon zcela konkrétně vymezuje pravomoc vodoprávního úřadu stanovit k ochraně vodního zdroje ochranné pásmo, je-li průměrný odběr z vodního zdroje větší, než 10 000 m3 za rok. Vodní zákon pak umožnuje pouze, vyžadují-li to závažné okolnosti, stanovit ochranná pásma i pro vodní zdroje s nižší kapacitou. Takové stanovení by však muselo být dostatečně konkrétně odůvodněno a podloženo, proč a z jakých důvodů je nutné i pro zdroj s nižší kapacitou stanovit ochranné pásmo. Na předmětný vodní zdroj na dolním a horním prameništi v lokalitě Hodyně, je vydáno povolení k odběru vody v rozsahu max. 7000m3 za rok a skutečný odběr byl realizován v objemu přibližně 2000 m3 za rok, což činí 1/5 zákonem stanoveného minimálního odběru z vodního zdroje, který odůvodňuje stanovení ochranného pásma.
Navrhovatel dále tvrdil, že opatření obecné povahy není v souladu s principy proporcionality. Podle vodního zákona slouží stanovení ochranných pásem k ochraně jakosti, vydatnosti a zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů, které jsou využívané k zásobování pitnou vodou, a to ve veřejném zájmu. Je třeba vždy pečlivě vážit převažující veřejný zájem nad omezením vlastníka v jeho absolutním vlastnickém právu pozemek užívat. Zároveň v případě, kdy odpadne důvod ochrany, má vodoprávní úřad povinnost rozhodnout o zrušení ochranného pásma.
Z návrhu revize ochranných pásem vodních zdrojů na lokalitě Hodyně zpracovaného společností AQUATEST a.s. je zřejmé, že vodní zdroj, který má být ochranným pásmem chráněn, je tvořen dolním prameništěm a zasahuje pozemky parc. č. 1538 a 1539 ve vlastnictví navrhovatele a horní prameniště zasahující pozemky parc. č. 1516, 1517, 1518, 1519 a 1522 v k.ú. Hodyně. Podle obsahu návrhu revize ochranných vodních pásem vodních zdrojů na lokalitě Hodyně není u dolního prameniště zajištěna využitelná vydatnost tohoto zdroje a tento zdroj je pouze záložní. V tomto zdroji je podzemní voda horší kvality a přesto byla na dolní prameniště stanovena pásma hygienické ochrany ve stejném rozsahu. Skutečnost je však taková, že voda z dolního prameniště není pro účely pitné vody vůbec využívána, neboť neodpovídá požadované kvalitě. V návrhu revize je opakovaně konstatováno, že v dolním prameništi je kopaná studna sloužící jako záložní zdroj, který je čerpán pouze při nedostatku vody ve vodojemu umístěném v horním prameništi. Návrh revize rovněž konstatuje, že všechny posuzované vodní zdroje se nachází v blízkosti potoků, jejichž rozvodnění by mohlo ohrozit vodní zdroje nebo kvalitu podzemní vody. Tato tvrzení jsou v příkrém rozporu se skutečností a zůstává faktem, že z dolního prameniště se voda dlouhodobě nečerpá a nevyužívá, neboť neodpovídá požadované kvalitě a tuto kvalitu není možné zlepšit stanovením ochranného pásma, když na kvalitu a jakost vody mají v případě dolního prameniště vliv zcela jiné faktory. Navrhovatel považuje za podstatný fakt, že vodní zdroj nacházející se na dolním prameništi, pro jehož ochranu bylo stanoveno ochranné pásmo zasahující na celou plochu pozemku navrhovatele parc. č. 1538 a 1539 a v k.ú. Hodyně není pro účely pitné vody vůbec využíván a z tohoto důvodu stanovení ochranného pásma nepřiměřeně zasahuje do jeho vlastnického práva. Stanovení ochranného pásma v dolním prameništi a jeho následek, kterým je omezení navrhovatele v právu užívat své pozemky, shledává navrhovatel jako zcela nepotřebné a neúměrné sledovanému cíli. Podle navrhovatele veškerá omezení vlastnických práv i dlouhodobé stanovení ochranných pásem, by měla být činěna jen v nezbytné nutné míře a nejšetrnějším způsobem vedoucím k zamýšlenému cíli z vyloučením libovůle. Odpůrce v tomto případě při stanovení ochranných pásem touto úvahou se neřídil.
Navrhovatel navrhl, aby napadené opatření obecné povahy bylo soudem zrušeno a aby bylo rozhodnuto o povinnosti odpůrce uhradit navrhovateli náhradu nákladů řízení.
Odpůrce k podanému návrhu ve vyjádření uváděl, že dotčené orgány nejsou v opatření obecné povahy uváděny, ale jsou uvedeny mezi adresáty tohoto rozhodnutí. Změna ve vymezení ochranných pásem vodních zdrojů v odůvodnění napadeného opatření obecné povahy není uvedena, ale vyplývá z porovnání původního rozhodnutí a napadeného opatření obecné povahy a porovnání výchozího a nového stavu je součástí výroku napadené opatření. Dle odpůrce opatření obecné povahy bylo vydáno na základě žádosti vlastníka a zmocnění vodoprávního orgánu ve vodním zákonu. Žádost žadatele neodporovala jiným chráněným zájmům a účastník mohl podávat námitku nebo opravný prostředek. Výrok napadeného opatření obecné povahy obsahuje odkaz na příslušná ustanovení vodního zákona. Odpůrce uváděl, že majitel vodních zdrojů podával žádost o revizi na základě studie AQUATESTU a.s. z důvodu jednodušší údržby ochranných prvků ochranného pásma. Skutečnost, zda žadatel má platné povolení k odběru, bylo odpůrci zřejmé, ze související dokumentace. Povolení bylo platné a v odůvodnění opatření obecné povahy uváděno nebylo. Otázka jakosti, vydatnosti, množství, využitelnosti a odběrů i účel využití jsou součástí studie AQUATESTU, která je v odůvodnění opatření obecné povahy uváděna a jednotlivé zmíněné charakteristiky nejsou proto rozebírány v odůvodnění tohoto opatření.
K tvrzenému rozporu opatření obecné povahy s hmotným právem odpůrce uváděl, že ochranné pásmo i s menším odběrem než 10 000 m3 za rok bylo převzato z předchozího platného rozhodnutí z roku 1982. Nové ochranné pásmo se tak nestanovilo a byla provedena pouze jeho úprava.
K otázce proporcionality vydávaného opatření obecné povahy odpůrce uváděl, že cílem postupu odpůrce bylo vyhovět žádosti vlastníka o revizi ochranného pásma, což bylo provedeno a došlo k aktualizaci situace s menším omezením vlastníků dotčených pozemků, než v původní situaci před úpravou. K úpravě ochranného pásma došlo po 35 letech od vyhlášení ochranného pásma. Jiným legislativním způsobem nebylo možno dosáhnout cíle, zásobovat vodou občany obce Hodyně. Ochrana vlastnického práva byla zajištěna a bylo možností navrhovatele se k zahájenému řízení vyjádřit a po vydání opatření obecné povahy využít svého práva opravných prostředků. Odpůrce konstatoval, že veškeré námitky ohledně přiměřenosti a dostatečnosti odůvodnění námitky vlastnických práv, jakosti, vydatnosti, přiměřenosti a celé řady dalších v žalobě uvedených výhrad, měl navrhovatel možnost uplatnit ještě před konečným vydáním opatření obecné povahy, kdy k nim bylo možné přihlédnout. Navrhovatel tuto možnost dobrovolně nevyužil a tím se o případnou změnu návrhu opatření obecné povahy sám připravil. Vlastníkem dotčených pozemků je navrhovatel od roku 2011, kdy u pozemků v katastru nemovitostí bylo uvedeno omezení jejich užívání v důsledku vymezené ochrany. Během lhůty k vyjádření navrhovatel nijak nekontaktoval vodoprávní úřad, do spisu nenahlížel a nejevil jakýkoliv zájem o domnělé krácení svých vlastnických práv.
Z těchto důvodů odpůrce navrhl, aby krajský soud návrh zamítl.
Navrhovatel konstatoval, že i kdyby podle tvrzení odpůrce docházelo pouze ke změně stávajícího ochranného pásma cestou změny, revize či aktualizace stávající úpravy, musí být v souladu s aktuálně platnou a účinnou hmotněprávní úpravou. V napadeném opatření obecné povahy by tedy mělo být odůvodněno, proč je přistupováno ke stanovení – změně ochranného pásma v rozporu se stávající hmotněprávní úpravou, kdy je odběr nižší, a to výrazně nižší než je zákonem stanovený limit 10 000 m3 ročně. V tomto směru podle názoru navrhovatele nepostačuje pouhý odkaz na příslušné ustanovení vodního zákona uvedený ve výroku rozhodnutí.
K argumentaci týkající se neuplatnění námitek ve správním řízení při změně ochranného pásma ze strany navrhovatele, navrhovatel konstatoval, že ve smyslu rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že tento nedostatek nezpůsobuje ztrátu aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy a není důvodem k zamítnutí žaloby pro nedostatek aktivní legitimace. Navrhovatel se o probíhajícím správním řízení, o úpravě ochranného pásma vůbec nedozvěděl, neboť se do jeho dispozice návrh žadatele a ani návrh opatření obecné povahy nedostaly. Návrh opatření obecné povahy byl doručován pouze veřejnou vyhláškou, vyvěšením na úřední desce Městského úřadu Kralovice a Městského úřadu Kožlany po dobu 15 dnů. Dotčeným vlastníkům pozemků doručován tento návrh nebyl. Navrhovatel žije a bydlí v obci Hodyně, což je přibližně 5 km od těchto dvou obcí. Navrhovatel se z objektivních důvodů ani nedozvěděl o probíhajícím správním řízení. Tímto vysvětluje svoji pasivitu a neuplatnění námitek. V okamžiku, kdy se navrhovatel dozvěděl o vydaném opatření obecné povahy prostřednictví internetu, nezbývalo mu, než se obrátit se svým návrhem na soud. Vzhledem k povaze věci a konkrétním okolnostem, má navrhovatel za to, že neuplatnění námitek ve správním řízení nezpůsobuje ani nedostatek věcné legitimace navrhovatele. Z těchto důvodů navrhovatel na svém návrhu setrval.
Krajský soud při přezkoumávání napadeného opatření obecné povahy vycházel z ust. § 101d a násl. s.ř.s. a při rozhodování byl vázán rozsahem a důvody uplatněného návrhu.
Pro potřeby přezkumu opatření obecné povahy vycházel soud z následujících výchozích zjištění doložených obsahem správního spisu. Z těchto zjištění vyplývá, že dne 3.8.2016 Městskému úřadu Kralovice byla podána žádost Vodárenské a kanalizační a.s. se sídlem Nerudova 982/25, Plzeň, o revizi ochranných pásem vodních zdrojů Hodyně. O revizi ochranným pásem bylo požádáno v souvislosti se změnou vyznačení ochranných pásem vodních zdrojů, kde místo oplocení ochranného pásma vodních zdrojů I. stupně je nutno ochranné pásmo opatřit informačními tabulemi umístěnými na přístupových cestách a v lomových bodech jeho obvodu. K této žádosti bylo přiloženo stanovisko povodí Vltavy, ze kterého vyplývá, že stávající ochranná pásma vodního zdroje I. a II. stupně byla stanovena rozhodnutím ONV Plzeň – sever ze 17.9.1982 čj. VLHZ/1114/1982/G 2055 s tím, že podle výsledku revize bude stanoveno pouze ochranné pásmo vodního zdroje I. stupně. Toto ochranné pásmo vodního zdroje I. stupně je nutno opatřit informačními tabulemi. Povodí Vltavy, státní podnik, v této souvislosti vydalo stanovisko, podle kterého z hlediska zájmů daných platným národním plánem povodí Labe, plánem hlavních povodí ČR, nařízením vlády č. 262/2007 Sb., plánem oblastí povodí Berounky a nařízením Plzeňského kraje č. 2/2010, je záměr možný a byl udělen souhlas s uvedeným záměrem bez připomínek. Přílohou žádosti je rovněž rozhodnutí Městského úřadu Kralovice ze dne 9.11.2007, kterým Městský úřad Kralovice žadateli Vodárenská a kanalizační a.s., Nerudova 25, Plzeň, vydává povolení podle § 8 odst. 1 písm. b) bod 1 zák. o vodách k odběru vod v obci Kožlany v k.ú. Hodyně u Dřevce, studna na pozemku p.č. 1538, JZ 1 na pozemku p.č. 1519 a JZ 2 na pozemku p.č. 1539 v rozsahu max. 1000 m3 měsíčně, 7000 m3 za rok.
Z obsahu správního spisu dále vyplývá, že dne 19.8.2016 Městský úřad Kralovice oznámil projednání návrhu změny ochranných pásem vodního zdroje I. a II. stupně „Na lokalitě Hodyně“ a v souladu s ust. § 172 odst. 1 správního řádu oznámil, že dotčené orgány mohou uplatnit za účelem projednání předloženého návrhu svá stanoviska do 12.9.2016. Toto oznámení o projednávání návrhu bylo doručeno Městskému úřadu Kralovice odboru regionálního rozvoje a územního plánu a Městskému úřadu Kralovice, odboru životního prostředí a odboru výstavby Městského úřadu Kralovice a bylo zasláno na vědomí Vodárenské a kanalizační a.s.
Obsah správního spisu dále dokládá, že návrh opatření obecné povahy – Změna ochranných pásem vodních zdrojů „Na lokalitě Hodyně“, byl doručován veřejnou vyhláškou vyvěšenou na úřední desce Městského úřadu Kralovice, na které byl vyvěšen dne 27.9.2016 a sejmut dne 14.10.2016, a na úřední desce Městského úřadu Kožlany, kde byl vyvěšen 30.9.2016 a sejmut 16.10.2016.
Opatření obecné povahy – Změna ochranných pásem vodních zdrojů „ Na lokalitě Hodyně“ čj. OZP/1005009/16Mach bylo vyvěšeno na úřední desce Městského úřadu Kralovice dne 9.11.2016, ze které bylo sejmuto dne 28.11.2016, a na úřední desce Městského úřadu Kožlany, kde bylo vyvěšeno dne 9.11.2016 a sejmuto dne 25.11.2016.
Při posuzování důvodnosti tvrzení navrhovatele, o která opíral nezbytnost zrušení opatření obecné povahy, vycházel soud z nesporného zjištění, že v průběhu řízení, které předcházelo vydání přezkoumávaného opatření obecné povahy, navrhovatel neuplatnil námitky ani připomínky ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění návrhu ve smyslu § 172 odst. 5 správního řádu. Odpůrce návrh opatření obecné povahy s odůvodněním po projednání s dotčenými orgány doručil veřejnou vyhláškou, kterou vyvěsil na své úřední desce a na úřední desce Městského úřadu Kožlany, jehož správního obvodu se opatření obecné povahy týká a vyzval dotčené osoby, aby se k návrhu opatření vyjádřily podáním připomínek nebo námitek. Návrh opatření obecné povahy byl zveřejněn po zákonem žádanou dobu 15 dnů a postup odpůrce byl proto v souladu s ust. § 172 odst. 1 správního řádu. Ve smyslu § 172 odst. 5 správního řádu navrhovatel jako vlastník nemovitosti, jehož práva a povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohla být opatřením obecné povahy přímo dotčena, neuplatnil ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění návrhu opatření obecné povahy své námitky u příslušného správního orgánu. Navrhovatel neuváděl a soud rovněž neshledal, právně relevantní objektivní důvody, pro které by tyto námitky navrhovatel uplatnit nemohl. Zjištěná pasivita navrhovatele v procesu přijímání opatření obecné povahy navrhovatele limitovala ve vztahu k jeho tvrzení o rozporu přijatého opatření obecné povahy s principem proporcionality. Pokud navrhovatel v rámci přípravy opatření obecné povahy nepodal námitky, pak soud se otázkou proporcionality řešení přijatého opatření obecné povahy nemohl zabývat. Pokud by tak učinil, o argumentech navrhovatele by tak rozhodoval místo správního orgánu a nahrazoval by tak jeho činnost a suploval by rozhodovací argumenty správního orgánu, v jehož pravomoci je vydání opatření obecné povahy. Tímto způsobem by docházelo k porušení principu dělby moci mezi mocí výkonnou a soudní.
Na základě těchto argumentů soud tvrzení navrhovatele o porušení principu proporcionality v důsledku přijatého opatření obecné povahy neuznal za důvodné.
Navrhovatel však v návrhu tvrdil, že přijaté opatření obecné povahy bylo vydáno při nedodržení procesního postupu a samo o sobě se dostalo do rozporu s hmotným právem. Tato tvrzení vedla soud k úsudku, zda za stávající situace lze přistoupit ke zrušení opatření obecné povahy i přes to, že navrhovatel v procesu jeho přijímání byl pasivní. Soud se proto zaměřil na posuzování, zda navrhovatelem tvrzené důvody představují porušení kogentních procesních a hmotněprávních norem, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání a obsah opatření obecné povahy (obdobně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6.11.2014 čj. 7As 186/2014-49, dostupný na www.nssoud.cz).
Při posuzování důvodnosti tvrzení navrhovatele o porušení procesních postupů při vydání opatření obecné povahy, vycházel soud z ust. § 173 odst. 1 správního řádu, podle kterého opatření obecné povahy musí obsahovat odůvodnění a současně vycházel z ust. § 174 odst. 1 správního řádu, podle kterého pro řízení podle části šesté správního řádu o opatření obecné povahy platí obdobně ust. části prvé a přiměřeně ust. části druhé správního řádu. Z části druhé správního řádu, z ust. § 68 odst. 1, 2 a 3 správního řádu vyplývá, že rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nějž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1. V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a z jejich vyjádření k podkladu rozhodnutí.
Z obsahu výroku napadeného opatření obecné povahy soud shledal, že v jeho výrokové části I. Městský úřad Kralovice rozhodoval ve věci změny ochranného pásma I. a II. stupně vodního zdroje „Na lokalitě Hodyně“ a postupoval podle § 30 odst. 1 vodního zákona a podle ust. § 171 správního řádu.
Podle § 30 odst. 1 zák. č. 254/2001 Sb. vodního zákona k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000m3 za rok a zdrojů podzemní vody pro výrobu balené kojenecké vody nebo pramenité vody stanoví vodoprávní úřad ochranná pásma opatřením obecné povahy. Vyžadují-li to závažné okolnosti, může vodoprávní úřad stanovit ochranná pásma i pro vodní zdroje s nižší kapacitou, než je uvedeno v první větě. Vodoprávní úřad může ze závažných důvodů ochranné pásmo změnit, popřípadě je zrušit. Stanovení ochranných pásem je vždy veřejným zájmem.
Podle § 30 odst. 6 vodního zákona, ochranná pásma stanoví vodoprávní úřad na návrh nebo z vlastního podnětu. Nepodají-li návrh na její stanovení ti, kteří mají právo vodu z vodního zdroje odebírat, popřípadě ti, kteří o povolení k takovému odběru žádají, u vodárenských nádrží, pak ti, kteří vlastní vodní díla sloužící ke vzdouvání vody v takových nádržích nebo jsou jejich stavebníky, může jim předložení tohoto návrhu s potřebnými podklady vodoprávní úřad uložit.
Z obsahu odůvodnění opatření obecné povahy a z obsahu správního spisu soud shledal, že v předmětné věci návrh na změnu ochranných pásem vodních zdrojů na lokalitě Hodyně podala společnost Vodárenská a kanalizační a.s., Nerudova 982/25, Plzeň. Z obsahu odůvodnění však již není seznatelné, zda tento žadatel v době rozhodování správního orgánu disponoval právem vodu z vodního zdroje odebírat. Tato skutečnost je právně významná, neboť ust. § 30 odst. 6 vodního zákona upravuje odlišně právní postavení žadatele o stanovení ochranných pásem o určení toho, zda mají či nemají právo vodu z vodního zdroje odebírat.
Odpůrce přistoupil vydaným opatřením obecné povahy ke změně ochranných pásem vodních zdrojů a ve výrokové části sám deklaroval, že při tom postupoval podle § 30 odst. 1 vodního zákona. Stávající ochrana vodních zdrojů byla upravena rozhodnutím ONV Plzeň – sever ze dne 17.9.1982 čj. VLHZ/1114/1982/G 2055, kterým došlo k vyhlášení pásma hygienické ochrany u vodovodu Hodyně. Toto pásmo zasahovalo na pozemky č.p. 1307/2, 1323/2 v k. ú. Hodyně. Pásma hygienické ochrany byla vymezena na podkladě tehdy platného zákona č. 138/1973 Sb. o vodách.
Městský úřad Kralovice o návrhu na změnu ochranných pásem vodních zdrojů však rozhodoval podle vodního zákona č. 254/2001 Sb., který nabyl s účinností od 1.1.2002 a kterým byl zrušen dosavadní zákon o vodách č. 138/1973 Sb. Nový vodní zákon č. 254/2001 Sb. navázal na dosavadní právní úpravu a ve vztahu ke stanovení ochranných pásem vodních zdrojů nově omezil jejich vymezení velikostí vodního zdroje. Ust. § 30 odst. 1 vodního zákona pak ukládá vodoprávnímu úřadu stanovit ochranná pásma vodních zdrojů z průměrných odběrem více než 10 000 m3 za rok. Splnění této zákonné podmínky v posuzovaném případě nevyplývá z odůvodnění opatření obecné povahy a není doloženo ani žádným pokladem, který by správní orgán ve vedeném řízení opatřil. Ust. § 30 odst. 1 vodního zákona sice umožnuje ve výjimečných případech stanovit ochranná pásma i pro vodní zdroje s nižší kapacitou než 10 000 m3 za rok, ale pouze v případě, pokud to vyžadují závažné okolnosti, závažné důvody. Ani s tímto požadavkem vodního zákona se odpůrce nevypořádal, závažné okolnosti a závažné důvody nezkoumal a ani svůj postup v rozhodnutí neodůvodnil.
Přesto, že odpůrce deklaroval, že při změně ochranných pásem vodních zdrojů postupoval podle ust. § 30 odst. 1 vodního zákona, opatření obecné povahy a ani samotný související správní spis nedokládají splnění zákonných podmínek pro stanovení ochranného pásma vodních zdrojů. Opatření obecné povahy se proto stává nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Tento nedostatek důvodů a tím i nepřezkoumatelnost opatření obecné povahy představuje porušení kogentních procesních a hmotněprávních norem spravujících přijímání opatření obecné povahy. Navrhovatel sice v průběhu řízení o přijetí opatření obecné povahy vykázal procesní pasivitu, nicméně ve svém návrhu na zrušení tohoto opatření obecné povahy namítal jeho nezákonnost a proto soud při respektování práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod neodepřel navrhovateli z důvodu jeho procesní pasivity ve správním řízení ochranu před správním soudem a tvrzenou nezákonností opatření obecné povahy se zabýval. (obdobně Ústavní soud v Nálezu I. US 1472/12 dostupném na http://nalus.usoud.cz ).
Krajský soud shledal důvodným tvrzení navrhovatele o nedodržení procesního postupu při vydání opatření obecné povahy a tvrzení o rozporu opatření obecné povahy s hmotným právem, a zjištěná pochybení spočívající v nedostatku rozhodovacích důvodů způsobila nepřezkoumatelnost opatření obecné povahy.
Právní důsledky zjištěné nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odpůrce soud vztáhl toliko k té části opatření obecné povahy, která se přímo dotýká navrhovatele, jako vlastníka pozemků p. č. 1538 a 1539 v katastrálním území Hodyně u Dřevce, tvořících v celém svém rozsahu horní prameniště vodního zdroje „Na lokalitě Hodyně“.
V souladu s ust. § 101d odst. 2 s.ř.s. krajský soud opatření obecné povahy v takto dotčené části zrušil dnem právní moci vydaného rozsudku.
Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a navrhovateli, který v řízení dosáhl procesního úspěchu, přiznává právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení jsou představovány uhrazeným soudním poplatkem ve výši 5.000,- Kč a odměnou za právní zastoupení ve výši 10.200,- Kč, zahrnující 3 úkony představované přípravou a převzetím zastoupení, sepisem žaloby a podáním vyjádření ve věci. Náklady řízení jsou současně tvořeny 3 režijními paušály ve výši po 300,- Kč. Celkové náklady řízení ve výši 15.200,- Kč uhradí odpůrce navrhovateli k rukám jeho zástupce do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení vychází u ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., podle kterého žádná z osob na řízení zúčastněná nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť soud žádné z těchto osob neukládal splnění povinnosti, se kterou by byl vázán vznik nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se
sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud.
V Plzni dne 14. února 2018
JUDr. Václav Roučka, v.r.
předseda senátu
Za správnost: K.