[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci

žalobkyně:   A. K.

bytem S., S.

proti

žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 8. 2016, č. j. X,

takto:

1. Rozhodnutí žalované ze dne 23. 8. 2016, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze a postoupenou usnesením městského soudu ze dne 25. 10. 2016, č. j. X, zdejšímu soudu jako místně příslušnému domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své předchozí rozhodnutí ze dne 28. 6. 2016, č. j. X. Tímto prvostupňovým rozhodnutím, jehož zrušení se žalobkyně taktéž domáhá, žalovaná snížila žalobkyni od 14. 7. 2016 výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť dle posudku OSSZ Kladno ze dne 14. 6. 2016 poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stravu o 35%.
2. Žalobkyně v žalobě předně shrnula dosavadní průběh řízení. Namítla, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť není jasné, z jakých důkazů vychází skutková zjištění žalované. Poukazuje dále na to, že v rozhodnutí není nikterak specifikován „nový posudek o invaliditě lékaře ČSSZ ze dne 17. 8. 2016“. Není tedy jasné, z jakých důkazů žalovaný vycházel. Žalobkyně v námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí mimo jiné uvedla, že její zdravotní stav se zhoršil, což doložila lékařskou zprávou MUDr. D. V.. K těmto skutečnostem se však žalovaná v napadeném rozhodnutí nijak nevyjádřila. Napadené rozhodnutí je proto nezákonné i z toho důvodu, že se žalovaná nijak nevypořádala s námitkami žalobkyně. Podstatnými vadami je stiženo i žalovanou potvrzené prvostupňové rozhodnutí, které se při zjišťování skutkového stavu spolehlo a vycházelo pouze z posudku MUDr. K. ze dne 14. 6. 2016 a vůbec nezohlednilo posudek vypracovaný stejnou osobou, kterým byla u žalobkyně určena invalidita třetího stupně. Ani žalovaná v napadeném rozhodnutí na tuto námitku nijak nereagovala, dokonce v odůvodnění tento posudek ani neuvedla. Žalovaná tak zcela rezignovala na svoji povinnost řádně objasnit skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti.    
3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedla, že se v předmětné věci jedná o dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a v takovém případě je ve správním řízení vázána odborným lékařským posouzením. S ohledem na žalobkyní uplatněné námitky navrhla provedení důkazu posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“).
4. Při jednání u soudu, jehož se žalobkyně nezúčastnila, setrvala žalovaná na svém písemném vyjádření k žalobě.
5. Ze správního spisu v dané věci soud ověřil, že žalovaná rozhodnutím ze dne 28. 6. 2016,
   č. j. X, snížila žalobkyni výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně s tím, že invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně činí 5 155 Kč měsíčně. Vyšla přitom z posudku OSSZ Kladno ze dne 14. 6. 2016, č. j. X, vypracovaného MUDr. L. K., podle něhož poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 35%, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položka 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky se nemění.
6. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 18. 7. 2016 námitky, v nichž poukázala na to, že podle předchozího rozhodnutí žalované ze dne 16. 6. 2015 poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 70%. Její zdravotní stav se od té doby nezlepšil, naopak bolesti jsou větší, intenzivnější, trvalé a přidaly se silné migrény, k čemuž připojila kopii lékařské zprávy MUDr. V. ze dne 13. 7. 2016. V řízení námitkách pak nechala žalovaná vypracovat svoji lékařskou posudkovou službu další posudek o zdravotním stavu žalobkyně (posudek ze dne 17. 8. 2016, čj. X), který (pokud jde o rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a míru poklesu pracovní schopnosti) dospěl ke shodnému závěru jako shora citovaný posudek OSSZ. S odkazem na tyto závěry pak žalovaná shora již označeným rozhodnutím napadeným nyní projednávanou žalobou námitky žalobkyně zamítla a potvrdila své prvostupňové rozhodnutí.        
7. Krajský soud v Praze na základě včas podané a přípustné žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
8. Vzhledem k tomu, že žalobkyní uplatněné žalobní námitky se týkají nedostatečných skutkových zjištění žalované, pokud jde o posouzení zdravotního stavu žalobkyně, resp. souvisejících nedostatků odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, je nutno předeslat, že posouzení toho, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav či posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám; tedy sám zdravotní stav žalobce nepřezkoumává, ani tak činit nemůže. Zdravotní stav a pracovní schopnost pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Posudková činnost předpokládá odborné lékařské znalosti a znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek vypracovaný posudkovou komisí je jedním z důkazů v soudním řízení a soud jej hodnotí podle § 77 odst. 2 s. ř. s. Nejsou-li namítány odlišné vady řízení, správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. X, č. j. X, případně č. j. X). Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží.
9. Soud s ohledem na výše reprodukovanou argumentaci žalobkyně doplnil dokazování v dané věci o posudek posudkové komise ze dne 21. 8. 2017, č. j. X, která po rozboru dostupné lékařské dokumentace (včetně lékařské zprávy MUDr. V. ze dne 13. 7. 2016, na kterou žalobkyně poukazovala v námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí i v žalobě) uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní, přičemž šlo o invaliditu druhého stupně. Podle tohoto posudku se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl stav po 2 operacích páteře krátce po sobě pro syndrom kaudy, následně bez motorického deficitu na dolních končetinách a bez poruchy sfinkterů, kdy v důsledku pooperačního jizvení dochází k chronickému dráždění kořenového nervu S1 vlevo, jehož důsledkem je trvalá neuropatická bolest s nociceptivním podílem ve stejné oblasti, reagující jen na terapii opiáty, jejichž vedlejším účinkem je psychický útlum a zvýšená únava. Vzhledem k opakovaným operacím páteře, v jejichž důsledku došlo k poruše statodynamiky bederní páteře se žalobkyně musí vyhýbat fyzické i statické zátěži páteře. K datu vydání napadeného rozhodnutí šlo o zdravotní postižení uvedené v kap. XIII odd. E pol. 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti na horní hranici stanoveného procentního rozmezí 30% - 40%. S přihlédnutím k profesi se míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky zvyšuje o 10%, takže celkem činí 50%. Podle citovaného posudku při posouzení OSSZ Kladno i při posouzení v námitkovém řízení žalovanou nebyla správně použita posudková kritéria, míra zdravotního postižení nebyla zhodnocena odborným neurologem a nebyly adekvátně zohledněny objektivně dokladované skutečnosti ani náležitě zohledněny důsledky nutné léčby, která je vzhledem k charakteru obtíží trvalá, stejně jako nebyla zohledněna fyzicky namáhavá profese žalobkyně.
10. S ohledem na uvedené závěry posudkové komise, v nichž soud neshledal žádné zjevné vady (naopak soud hodnotí posudek posudkové komise jako přesvědčivý, logický a vycházející z úplných podkladů), je nutno uzavřít, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu. V tomto ohledu jsou tedy žalobkyní uplatněné žalobní námitky důvodné. Žalovaná v napadeném rozhodnutí nedostatečně zohlednila objektivně dokladované skutečnosti ani důsledky nutné léčby, která je vzhledem k charakteru obtíží trvalá, stejně jako nepřihlédla k fyzicky namáhavé profesi žalobkyně. Proto soud napadené rozhodnutí žalované zrušil pro jeho nezákonnost (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). Soud naopak neshledal oproti návrhu žalobkyně za nezbytné zrušit též prvostupňové rozhodnutí žalované (srov. § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb.).
11. V navazujícím řízení, v němž je žalovaná vázána právním názorem vysloveným v tomto zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.), bude žalovaná povinna mezi podklady svého rozhodnutí přihlédnout i k citovanému posudku posudkové komise ze dne 21. 8. 2017 (§ 78 odst. 6 s. ř. s.) a přezkoumatelným způsobem na základě řádně zjištěného skutkového stavu ve věci žalobkyně opětovně rozhodnout.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, žádné náklady v řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 14. února 2018

JUDr. Milan Podhrázký v. r.

samosoudce