[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem ve věci

žalobce: O. N.

státní příslušnost Afghánská islámská republika

t.č. Bulharská republika

zastoupeného Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem

sídlem Purkyňova 6, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava

proti

žalovanému:  Ministerstvo vnitra ČR

sídlem Nad Štolou 3, 170 34  Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí ze dne 2.1.2018, č.j. OAM-2469/DS-PR-ZA15-2017, o udělení mezinárodní ochrany

takto:

 I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta Mgr. Ladislava Bárty se určuje částkou 6 800 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 2.1.2018, č.j. OAM-2469/DS-PR-ZA15-2017 žalované Ministerstvo vnitra ČR zastavilo řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle ust. § 25 odst. 1 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), neboť žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je ve vztahu k České republice nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) téhož zákona. Tímtéž rozhodnutím žalovaný určil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti žalobce podle článku 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 je Bulharská republika.

2. Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu, kterou nijak neodůvodnil a požádal, aby mu pro řízení o této žalobě byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Jeho žádosti krajský soud usnesením ze dne 26.1.2018, č.j. 61 Az 1/2018-23 vyhověl a zároveň vyzval ustanoveného právního zástupce k doplnění podané žaloby. Podáním ze dne 31.1.2018 zástupce žalobce namítal, že předání žalobce do Bulharska je nepřípustné pro systémové nedostatky v Bulharském azylovém systému, neboť tato země není schopna zabezpečit řádný průběh azylového řízení. Podle žalobce je posledním aktualizovaným nezávislým materiálem popisujícím stav azylového řízení a materiální podmínky žadatelů o azyl i azylantů v Bulharsku aktualizovaný report organizace Country Report Bulgaria z února 2017, který popisuje stav k datu 31.12.2016. Žalobce poukázal na nedůsledné respektování požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32 – tzv. procedurální směrnice, na svévolné jednání bulharských policejních složek a na to, že Bulharský helsingský výbor se ve zprávě z listopadu 2016 zmiňoval přibližně o 600 případů loupeží, fyzického násilí a ponižujícího jednání vůči uprchlíkům či migrantům v souvislosti s jejich vstupem na bulharské území ze strany bulharských bezpečnostních sil. Zásadním a trvalým nedostatkem bulharského azylového řízení je nezabezpečení potřebných tlumočníků pro řádný průběh azylových řízení. Nepříznivé jsou i materiální podmínky žadatelů o mezinárodní ochranu se zřetelem k obsazenosti bulharských azylových center, která dosahovala ke konci září 2016 110%. V dalším obsahu doplnění žaloby se žalobce zmínil o situaci v bulharských přijímacích střediscích, která vygradovala s ohledem na nepřijatelné sociální podmínky žadatelů o mezinárodní ochranu a přeplněnost středisek na konci srpna 2016 hromadnými násilnostmi mezi afghánskými a íránskými žadateli o mezinárodní ochranu v největším přijímacím středisku Harmanli, což vedlo k otevření prvního přijímacího střediska detenčního typu. Závěrem žalobce poukázal na problém integrace azylantů v Bulharsku, kde vláda přijala dlouho očekávaný dekret, který má zajistit podporu individuálních držitelů mezinárodní ochrany, jedná se však pouze o formální řešení, kdy se ve skutečnosti nezměnil cíl bulharské právní úpravy a praktické organizace podpory azylantů, tj. odrazení jakýchkoliv potenciálních zájemců o mezinárodní ochranu v Bulharsku. Podstatou této podpory je zřízení fondů, ze kterých mohou čerpat jednotlivé samosprávné celky, které pak mají individuální integrační podporu poskytovat. S ohledem na všeobecnou averzi k jakékoliv podpoře azylantů bulharské společnosti však nelze pochybovat o tom, že tento systém podpory byl záměrně koncipován tak, aby ve skutečnosti žádnou podporu neposkytoval. Z uvedených důvodů se žalobce domáhal zrušení žalobou napadeného rozhodnutí.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve svém písemném vyjádření k podané žalobě ze dne 12.2.2018 mimo jiné zdůraznil, že Bulharská republika 14.12.2017 uznala svoji příslušnost k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu podle článku 18 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady. Dne 5.2.2018 byla provedena letecká eskorta z Prahy do Sofie a žalobce byl předán v rámci dublinského řízení zpět z České republiky do Bulharska.

4. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 2.1.2018, č.j. OAM-2469/DS-PR-ZA15-2017 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Vycházel přitom z ust. § 65 a násl. soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s.ř.s.).

5.  Z hlediska skutkových zjištění obsažených v připojeném správním spisu žalovaného krajský soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 9.12.2017, č.j. KRPT-279652-14/ČJ-2017-060027-Z vydaným Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje, odborem cizinecké policie, oddělením pobytových agend, byl žalobce zajištěn podle ust. § 129 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky v platném znění. Téhož dne byl s žalobcem sepsán úřední záznam o podání vysvětlení, při němž žalobce uvedl, že se narodil 1.1.1998 a je státním příslušníkem Afghánistánu. Kvůli válečné situaci Afghánistán opustil a přes Pákistán a Írán odcestoval do Turecka, kde se seznámil s převaděčem a s jeho pomocí se dostal pěšky do Bulharska. Byl zadržen policií a posléze odvezen do tábora pro cizince. Tam mu byly odebrány otisky prstů a podepsal nějaké dokumenty. Tlumočník přítomen nebyl a žalobce nevěděl, o jaké dokumenty se jedná. Umístěn byl v táboře v blízkosti Sofie. Měl tam zajištěnou stravu a do tábora docházel i tlumočník. Posléze byl přemístěn do dalšího tábora pod názvem Harmanli a po 20 dnech tábor opustil a vydal se s převaděčem pěšky do Srbska a dále do Maďarska. V Maďarsku znovu požádal o azyl a v březnu 2017 byl letecky deportován zpět do Bulharska, byl opět umístěn do tábora pro cizince, kde už měl volný pohyb. Chtěl se však dostat do Francie, kde žije jeho bratranec, a proto z Bulharska opětovně odcestoval do Srbska. Tam se seznámil s dalším Afgháncem, se kterým byl v České republice zajištěn. Společně odcestovali do města Horgoš, které je u hranic s Maďarskem, a tam se spojili s Pákistáncem, který jim slíbil, že jim ukáže nějaký kamion, který je odveze dále do Evropy. Pákistánec ukázal, do kterého kamionu mají nastoupit, řidič o tom nevěděl. V kamionu trávili dvě noci až do doby, kdy je objevila policie. K doplňujícím otázkám žalobce uvedl, že po dobu řízení v Bulharsku mu byla poskytována strava, ubytování moc kvalitní nebylo, když v jedné místnosti spalo na 25 cizinců. Žádné kapesné ani oblečení nedostával a byl seznámen s tím, že během řízení musí setrvat v Bulharsku, avšak on chtěl odjet do Francie, kde žije jeho bratranec. V České republice žádné příbuzenské vztahy nemá a žádat o azyl zde nechce. Z obsahu správního spisu krajský soud dále zjistil, že dne 22.12.2017 byl s žalobcem proveden pohovor v rámci řízení dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013 tzv. dublinského řízení. Z protokolu o tomto pohovoru vyplývá, že žalobce při odjezdu z Afghánistánu měl úmysl dostat se do Belgie, kde má své zázemí a rodinu. Peníze na cestu ve výši 6 – 7 000 dolarů dostal od rodičů. V České republice nikoho nemá. Bratrance má v Německu, Velké Británii a v Belgii, kam chtěl jet. V Bulharsku s ním byly provedeny pohovory, ale rozhodnutí neobdržel. Naposledy se bulharským úřadům hlásil zhruba před 9-10 měsíci, policisté je tam kontrolovali v obchodech a posílali je zpátky do tábora; jiné problémy tam neměli. Byl ubytován v táboru v Harmanli, kde dostávali třikrát denně stravu, finanční podporu nedostávali. Žalobce osobně byl na pokoji, kde bylo asi 25 lidí, v jedné z postelí spali i ve dvou. Do Bulharska se vrátit nechce, protože tam nejsou dobré možnosti pro život. Po propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců by chtěl zjistit, zda se v České republice dá legálně žít, jinak by jel dál a o repatriaci žádat nehodlá. Ve správním spisu je také založena žádost žalovaného o zpětvzetí žalobce do Bulharské republiky ze dne 11.12.2017, přičemž dne 14.2.2017 Bulharská republika uznala svoji příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu žalobce.

6. Žalobce ve své žalobě a jejím doplnění v podstatě uplatnil jedinou zásadní námitku a sice, že jeho předání do Bulharské republiky je nepřípustné, neboť tato země není schopna zabezpečit řádný průběh azylového řízení. Naopak, azylové řízení v Bulharsku je zatíženo systematickými nedostatky, v důsledku kterých je jeho vydání do této země nepřípustné. S odkazem na materiál nazvaný Country Report Bulgaria z února 2017, poukázal pak žalobce na nedostatky v řízení o udělení mezinárodní ochrany, na nedostatečné materiální podmínky žadatelů o mezinárodní ochranu, problém jejich detence a integrace v Bulharsku. S námitkou, že azylové řízení v Bulharské republice vykazuje natolik závažné systematické nedostatky či podmínky přijetí žadatelů, které by dosahovaly možného rizika nelidského či ponižujícího zacházení, krajský soud nemůže souhlasit. Při svém rozhodnutí žalovaný totiž vycházel z aktuální informace odboru azylové a migrační politiky, týkající se řízení o mezinárodní ochraně, azylových středisek, dublinského systému a počtu žádostí o mezinárodní ochranu v Bulharsku ze dne 24.10.2016. Tato informace je rovněž součástí správního spisu a jako zdroje jsou v ní uvedeny zprávy AIDA (Aculum information database), nazvané zpráva o zemi: Bulharsko, zpráva nazvaná „špatné počítání a zavírání dveří: přijímání uprchlíků a žadatelů o azyl v Evropě“ z března 2016 a zpráva nazvaná přípustnost, odpovědnost a bezpečnost v evropských azylových řízeních z července 2016 a zpráva nazvaná „řízení pro azyl a ochranu v Bulharsku“. Tato informace se zmiňuje o řízení ve věcech mezinárodní ochrany v Bulharsku, na jehož území je možno žádost o mezinárodní ochranu podat před jakýmkoliv zástupcem státního úřadu, na hranicích u pohraniční policie a v detenčním zařízení před úředníky ředitelství migrace. Žádost těmito orgány je podstoupena státní agentuře pro uprchlíky. Informace dále pojednává o průběhu azylového řízení, kdy žadateli jsou sejmuty otisky prstů, po registraci je podroben lékařskému vyšetření a v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, je posouzena příslušnost Bulharské republiky k posouzení podané žádosti. Součástí řízení o žádosti o mezinárodní ochraně je pohovor s žadatelem, během něhož má nárok na bezplatné služby tlumočníka. Nicméně Bulharsko se potýká s nedostatečným personálním zajištěním tlumočníků z finančních důvodů. Pohovor se uskuteční vzhledem ke zdravotnímu stavu žadatele a podle bulharského zákona by měl během něho být pořizován audio i video záznam. Proti rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu má žadatel možnost odvolání ke správním soudům, které je nutné podat do 14 dnů od doručení tohoto rozhodnutí. Žadatel má rovněž právo podat mimořádný opravný prostředek k Nejvyššímu správnímu soudu. Informace se rovněž zmiňuje o tom, že žadatelé mají nárok na bezplatné ubytování v azylových střediscích kromě těch, kteří žádají o udělení mezinárodní ochrany opakovaně.

7. Se zřetelem ke shora uvedeným informacím souhlasí krajský soud se závěrem žalovaného, že Bulharská republika je schopna v souladu s obecně uznávanými principy azylového práva posoudit žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce sám v průběhu řízení ostatně uvedl jedinou výhradu, která se týká ubytování v azylovém středisku, což ovšem nelze dávat do souvislosti s pojmem nelidského či ponižujícího zacházení, které by mu mělo v Bulharské republice hrozit. Pakliže žalobcem předložená zpráva Asylum information database, country report z února 2017 pojednává o dílčích nedostatcích azylového systému v Bulharsku, rozhodně se nejedná o natolik závažné nedostatky v azylovém řízení či podmínkách pro přijímání uprchlíků v Bulharské republice, které by vylučovaly aplikaci Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013.

8. Se zřetelem ke shora uvedenému krajský soud proto žalobu žalobce jako nedůvodnou v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, přičemž v této věci rozhodl rozsudkem bez jednání podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

9. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly (ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.).

10.                      Ustanovenému právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna za zastupování žalobce v rozsahu dvou úkonů právní služby po 3 100 Kč a dvou režijních paušálů za 300 Kč v souladu s ust. § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 6 800 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava 21.03.2018

JUDr. Petr Indráček

 samosoudce