č. j. 45 A 23/2016- 71

 

 

 

[OBRÁZEK]

 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci

žalobkyně: S. G.

 bytem T., Ch.

 zastoupená advokátkou Mgr. Michaelou Květenskou

 se sídlem Křižíkova 16, 186 00 Praha 8

proti  

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

 se sídlem Sokolovská 855/25, 190 00 Praha 9

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 1. 2016, č. j. X, sp. zn. X,

takto:

 

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

   Odůvodnění:

  1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví, jímž žalovaná zamítla odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru Okresní správy sociálního zabezpečení Příbram č. X ze dne 23. 10. 2015, č. j. X (dále též jen „platební výměr“), který současně potvrdila. Tímto platebním výměrem byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit doplatek na pojistném a důchodovém pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné“) za roky 2007, 2008, 2009, 2012, 2013 a 2014, povinnost zaplatit penále z doplatku na pojistném za roky 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2012, 2013 a 2014 a povinnost zaplatit penále ze záloh na pojistné za roky 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013 a 2014; celkově byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit částku ve výši 169 671 Kč.
  2. Žalobkyně uvádí, že do roku 2012 byla příslušným správním orgánem ve věcech pojistného na důchodové pojištění Pražská správa sociálního zabezpečení, územní pracoviště Praha 5 (dále jen „PSSZ Praha 5“). Na přelomu let 2012 a 2013 byla spisová dokumentace převedena na Okresní správu sociálního zabezpečení Příbram (dále jen „OSSZ Příbram“). Dne 22. 8. 2008 vystavila PSSZ Praha 5 žalobkyni přehled pohledávek, z něhož vyplynul nedoplatek ve výši 33 318 Kč; poté se však zjistilo, že žalobkyně ke dni 31. 12. 2006 přestala být osobou samostatně výdělečně činnou a dluh byl s ohledem na tuto okolnost vyčíslen na správných 17 783 Kč. Tento dluh žalobkyně uhradila 23. 9. 2009 na pokladně PSSZ Praha 5, což vyplývá z vyúčtování záloh na pojistné na důchodové pojištění za rok 2010 ze dne 30. 1. 2012. V roce 2014 však žalobkyně s překvapením zjistila, že je proti ní pro částku 17 783 Kč vedena exekuce, neboť došlo k tomu, že dlužná částka, již uhradila v roce 2009, byla v roce 2012 (po převodu spisové dokumentace pod OSSZ Příbram) přeúčtována na údajné nedoplatky pojistného za roky 2006 a 2007, ačkoli žádné nedoplatky podle přehledů z těchto let neměla. Žalobkyně proto požádala o opravu zaúčtování výše uvedené částky, avšak OSSZ Příbram jí dne 16. 5. 2014 sdělila, že výměr vydala PSSZ Praha 5 a je třeba se s touto žádostí obrátit tam; PSSZ Praha 5 na její žádost reagovala posléze tak, že vzhledem k tomu, že spisová dokumentace je na OSSZ Příbram, nemůže PSSZ Praha 5 zaúčtování opravit. Na opětovnou žádost na OSSZ Příbram bylo žalobkyni sděleno, že zaúčtovat platbu jinak, než byla zaúčtována v minulosti, není možné. S tím však žalobkyně nesouhlasí, neboť k tomu u této částky již v minulosti jednou došlo (viz výše). Žalobkyni změna zaúčtování způsobila škodu, neboť jí vznikl (resp. se obnovil) dluh, který již jednou uhradila. O této změně přitom nebyla informována a nyní v jejím důsledku čelí exekuci na svůj majetek, aniž by příslušný soud nebo soudní exekutor vzali její námitku proti postupu OSSZ Příbram v potaz.
  3. Žalobkyně dále uvádí, že jí PSSZ Praha 5 v průběhu let vystavovala přehledy a vyúčtování, přičemž vyčíslené nedoplatky (zpravidla v řádu pouze jednotek tisíc korun) žalobkyně platila, což vyplývá právě z jednotlivých vyúčtování. Ve vyúčtování záloh za rok 2011, které si žalobkyně na PSSZ Praha 5 převzala dne 16. 4. 2012, byl vyčíslen celkový nedoplatek ve výši 2 320 Kč. Následně bylo dne 27. 11. 2012 žalobkyni doručeno další vyúčtování za rok 2011, jímž byl žalobkyni za shodné období vyčíslen nedoplatek ve výši 141 475 Kč, aniž by bylo žalobkyni zdůvodněno, proč byla vydána dvě vyúčtování za stejné období, které spolu vzájemně nekorespondují. V rozporu s veškerými informacemi, které PSSZ Praha 5 žalobkyni podávala, došlo k doúčtování pojistného za období 2005 – 2009 (tedy za roky, za které žalobkyně – podle informací uváděných PSSZ Praha 5 – nebyla povinna hradit pojistné ani zálohy na ně) a k přeúčtování veškerých plateb až do dne vystavení vyúčtování. Poté, co byla na přelomu let 2012 a 2013 evidence převedena pod OSSZ Příbram, tato vystavila přehled pohledávek ke dni 22. 1. 2013 s nedoplatkem ve výši 145.147 Kč, inventuru pohledávek ke dni 4. 2. 2013 s nedoplatkem ve stejné výši, inventuru pohledávek ke dni 24. 1. 2014 s nedoplatkem 177 401 Kč, přehled pohledávek ke dni 18. 2. 2014 s nedoplatkem 189 877 Kč a vyúčtování záloh na pojistné na důchodové pojištění za ro 2013 s nedoplatkem 195.955 Kč. S těmito vyúčtováními, přehledy a inventurami však žalobkyně nesouhlasí. Žalobkyně se vždy řídila pokyny příslušné referentky PSSZ Praha 5, podle nichž v letech 2005 – 2009 nebyla povinna platit pojistné ani zálohy na ně, což je patrné z přehledů a vyúčtování, které vystavovala PSSZ Praha 5. V rozporu s předchozími pokyny jí však byly za uvedené období doúčtovány doplatky a penále a jí dosud uhrazené platby byly kompletně přeúčtovány. Tento postup je podle žalobkyně v příkrém rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů, zejména se zásadou ochrany práv nabytých v dobré víře, zásadou poučovací a zásadou součinnosti správního orgánu s dotčenou osobou.
  4. Žalobkyně se dne 19. 5. 2014 účastnila schůzky na OSSZ Příbram, kde jí však nebyl uvedený postup vysvětlen. Pracovník OSSZ Příbram pouze konstatoval, že ve spisové dokumentaci poskytnuté PSSZ Praha 5 je nepořádek, že OSSZ Příbram nemůže a ani nebude hodnotit kvalitu informací, které žalobkyni byly poskytovány pracovníky PSSZ Praha 5, a že její povinností je zaplatit vyčíslené nedoplatky včetně penále. Takový postup je však v rozporu se zásadou legitimního očekávání, neboť žalobkyně dlouhá léta postupovala podle instrukcí pracovníků PSSZ Praha 5 a je zarážející, že žalovaná není schopna reflektovat pochybení svých zaměstnanců a reagovat na ně.
  5. Žalobkyně shrnuje, že byla postupem státní správy zkrácena na svých právech, neboť léta poskytované informace, jimiž se řídila, se náhle na přelomu let 2012 – 2013 bezdůvodně změnily. Žalobkyně se tak dostala tímto protiprávním postupem do pozice dlužníka (včetně povinnosti uhradit penále), a to kvůli platbám, o nichž jí bylo do roku 2012 sdělováno, že není povinna je hradit. Napadené rozhodnutí přitom genezi jejího dluhu nijak nezohledňuje, což je činí fakticky nepřezkoumatelným. Žalovaná nereaguje na žalobkyniny konkrétní námitky, pouze se odkazuje na jejich údajné vypořádání v prvostupňovém rozhodnutí. V prvostupňovém rozhodnutí se však uvádí toliko to, že sice byla žalobkyně v důsledku pochybení PSSZ Praha 5 nepravdivě informována o svých povinnostech, OSSZ Příbram však žalobkyni důvody vzniku dluhu na pojistném a penále podrobně vysvětlila, čímž předcházející pochybení napravila. S tím však žalobkyně nesouhlasí. V důsledku pochybení PSSZ Praha 5 došlo k obnovení dluhu a k vzniku doplatků a záloh za období, v němž je (podle informací PSSZ Praha 5) platit nemusela; to vše včetně penále, které v současnosti téměř dosahuje výše samotného dluhu na pojistném.
  6. Žalobkyně dále poukazuje na to, že v napadeném rozhodnutí se uvádí, že dne 18. 12. 2012 žalobkyně na osobním jednání na PSSZ Praha 5 potvrdila výkon samostatně výdělečné činnosti od roku 1996, stornovala odhlášku z důchodového pojištění ze dne 3. 8. 2005, oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti ze dne 28. 5. 2007 a oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti ze dne 30. 1. 2012. Dále byla žalobkyně na tomto jednání požádána o podání přehledu o příjmech a výdajích za rok 2005. Žalobkyně uvádí, že jí tehdy příslušná referentka PSSZ Praha 5 sdělila, že je třeba podepsat listiny stvrzující výkon žalobkyniny vedlejší samostatné výdělečné činnosti, aby mohla být její dokumentace předána OSSZ Příbram. Přitom nebyly žalobkyni sděleny žádné skutečnosti ohledně eventuálních nedoplatků, ani ohledně možného přepočtu dosud uhrazených plateb či obnovení jejího dluhu ve výši 17 783 Kč.
  7. Dále žalobkyně namítá, že některé platební výměry, jimiž jí bylo předepsáno dlužné pojistné a penále, jí nebyly řádně doručeny. S výjimkou platebního výměru č. X ze dne 18. 6. 2014 a platebního výměru č. X ze dne 30. 5. 2005, o jehož existenci se dozvěděla v roce 2014, jí nebyl doručen žádný platební výměr (jde o výměry č. X ze dne 25. 6. 2003, č. X ze dne 12. 7. 2004, č. X ze dne 16. 11. 2004, č. X ze dne 30. 5. 2005 a č. X ze dne 14. 12. 2011), ani ji o něm PSSZ Praha 5 či OSSZ Příbram jinak neinformovaly. Žalobkyně pochybuje o tom, že zmíněné nedoručené platební výměry byly vydány v souladu se zákonem, neboť jejich existence na jednání dne 19. 5. 2014 na OSSZ Příbram nebyla zmíněna ani tyto platební výměry nebyly součástí správního spisu (při této návštěvě žalobkyně získala pouze platební výměr č. X ze dne 30. 5. 2005). Nacházejí-li se ve spisové dokumentaci nyní, má žalobkyně za to, že byly vyhotoveny a založeny až po zmíněném jednání, během nějž žalobkyně do spisu nahlédla. Takovou manipulaci se správním spisem považuje žalobkyně za nezákonnou. Žalobkyně dále poukazuje na to, že počínaje platebním výměrem č. X jsou žalobkyni předepisovány platby za období 1997 – 2014 a je tedy otázkou, pro jaké částky byly výše zmíněné nedoručené platební výměry vydávány.
  8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě rekapituluje dosavadní průběh řízení. K námitce dvojího (obsahově nekorespondujícího) vyúčtování za rok 2011 žalovaná uvádí, že vyúčtování ze dne 16. 4. 2012, ve kterém byl vyčíslen dluh ve výši 2 320 Kč, oproti druhému vyúčtování ze dne 27. 11. 2012, ve kterém byl dluh vyčíslen ve výši 141 475 Kč, nereflektovalo údaje o výkonu samostatné výdělečné činnosti v letech 2005 až 2009. K tvrzení žalobkyně, že jí není jasné, z jakého důvodu jí bylo vystaveno druhé vyúčtování, žalovaný uvádí, že tímto důvodem byly právě nedoplatky z let 2005 – 2009, které vyšly najevo v souvislosti s převedením spisové dokumentace na OSSZ Příbram. Jde-li o námitku, že žalobkyně neví, proč jí byly přeúčtovány platby (platba ze dne 1. 4. 2009 ve výši 117 Kč, platba ze dne 23. 9. 2009 ve výši 17 783 Kč a platba ze dne 31. 1. 2012 ve výši 630 Kč), vysvětluje žalovaná, tento postup má oporu v § 22a odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistném na sociální zabezpečení“). Uvedené platby byly zaslány bez identifikace platebního výměru, a proto byly zaúčtovány na úhradu nejstarších nedoplatků.
  9. Žalovaná dále konstatuje, že ze strany PSSZ Praha 5 došlo k pochybení, jestliže žalobkyni nepodávala pravdivé informace ohledně její povinnosti být zaregistrovaná jako osoba samostatně výdělečně činná po celou dobu od roku 1996 a jestliže ji nepravdivě informovala o výši dlužného pojistného a penále. Dále bylo zjištěno, že přehledy za rok 2006 (podaný dne 11. 5. 2007) a rok 2009 (podaný dne 9. 4. 2010) chybně nebyly zaúčtovány a přehled za rok 2007 podaný dne 11. 4. 2008 byl chybně stornován, čímž vznikl žalobkyni nedoplatek na pojistném ve výši 11 914 Kč a 17 841 Kč, resp. 15 535 Kč.
  10. K žalobní námitce, že při osobním jednání na PSSZ Praha 5 dne 18. 10. 2012 byly žalobkyni referentkou předloženy k podpisu listiny potvrzující výkon vedlejší samostatné výdělečné činnosti, aniž by jí bylo sděleno cokoli o existenci jakýchkoli nedoplatků, žalovaná uvádí, že z podaných přehledů za roky 2005 až 2011 vyplývá, že žalobkyně prokazatelně vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, a nelze tedy akceptovat námitku, že by o nedoplatcích nevěděla.
  11. K žalobní námitce, že žalobkyni nebyly některé platební výměry řádně doručeny a že byly do správního spisu zařazeny až po 19. 5. 2014 uvádí žalovaná, že výměry č. X ze dne 25. 6. 2003, č. X ze dne 12. 7. 2004, č. X ze dne 16. 11. 2004, č. X ze dne 30. 5. 2005 a č. X ze dne 14. 12. 2011 byly žalobkyni doručeny fikcí podle § 24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění účinném do 31. 12. 2005 (dále jen „správní řád z roku 1967“).
  12. Namítá-li žalobkyně, že jí není zřejmé a nebylo jí nikdy ze strany OSSZ Příbram objasněno, proč jí byly zálohy na pojistném za rok 2011 vyúčtovány dvakrát a proč jí byl vyčíslen tak vysoký nedoplatek, uvádí žalovaná, že po převodu spisové dokumentace na OSSZ Příbram o tom byla žalobkyně informována opakovaně, a to dopisy ze dne 1. 7. 2013 a 17. 2. 2017 a dále na osobním jednání dne 19. 5. 2014. OSSZ Příbram žalobkyni také informovala o možnosti požádat o snížení měsíčního vyměřovacího základu, možnosti požádat o splacení dlužného pojistného ve splátkách a následně možnosti požádat o prominutí penále. Žalobkyně však žádnou z těchto možností nevyužila.
  13. Žalovaná uzavírá, že OSSZ Příbram postupovala v souladu se zákonem o pojistném na sociální zabezpečení, jestliže žalobkyni na základě údajů, které uvedla v přehledech za roky 2007 – 2014, vyměřila s ohledem na charakter její výdělečné činnosti doplatky na pojistném a penále. Z příjmového účtu, vedeného pod variabilním symbolem 30571665 na OSSZ Příbram je zjevné, že žalobkyně řádně nehradí nedoplatky ani zálohy na pojistném a penále a ani nevyužila žádnou z výše navržených možností řešení situace. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby.
  14. V replice žalobkyně zopakovala argumentaci obsaženou v žalobě a uvedla, že na ní trvá.
  15. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Veškeré rozhodné skutečnosti přitom soud zjistil ze správního spisu, a nebylo tudíž třeba provádět za účelem zjišťování skutkového stavu další dokazování.
  16. Žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť se v něm podle ní žalovaná nevypořádala s jejími námitkami týkajícími se geneze celého dluhu a podílu, který na jeho vzniku měla PSSZ Praha 5. Soud této námitce nemůže přisvědčit. Lze uvést, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu může spočívat v nedostatku důvodů, anebo v jeho nesrozumitelnosti [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů napadeného rozhodnutí se primárně týká nedostatků odůvodnění rozhodnutí správního orgánu, jehož náležitosti vyplývají z § 68 správního řádu. O nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů jde zejména tehdy, pokud z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu není patrné, proč správní orgán rozhodl způsobem uvedeným ve výroku rozhodnutí nebo jak se vypořádal s připomínkami a námitkami účastníků řízení.
  17. Žalovaná v napadeném rozhodnutí mimo jiné uvádí, že provedeným šetřením a z předložené spisové dokumentace bylo zjištěno, že žalobkyně vykonávala samostatnou výdělečnou činnost v období od 1. 1. 1996 do 18. 11. 2014, od 21. 4. 2015 do 10. 6. 2015 a opětovně ji vykonává od 24. 11. 2015 dosud. V souladu s ustanovením § 9 odst. 6 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) je samostatná výdělečná činnost vykonávaná žalobkyní považována za vedlejší v období od 1. 5. 2005 do 31. 8. 2008, od 1. 10. 2009 do 30. 9. 2012, od 1. 3. 2014 do 18. 11. 2014 a od 21. 4. 2015 do 30. 4. 2015. V souladu s ustanovením § 9 odst. 9 zákona o důchodovém pojištění je pak samostatná výdělečná činnost vykonávaná žalobkyní považována za hlavní v období od 1. 1. 2004 do 30. 4. 2005, od 1. 9. 2008 do 30. 9. 2009, od 1. 10. 2012 do 28. 2. 2014, od 1. 5. 2015 do 10. 6. 2015 a od 24. 11. 2015, tj. od opětovného zahájení samostatné výdělečné činnosti. Dále žalovaná uvádí, že žalobkyně byla od 1. 1. 1996 do 30. 11. 2012 vedena v evidenci osob samostatně výdělečně činných u PSSZ Praha 5 a od 1. 12. 2012 je vedena v evidenci osob samostatně výdělečně činných u OSSZ Příbram. Zahájení samostatné výdělečné činnosti ode dne 1. 1. 1996 bylo oznámeno zpětné dne 26. 4. 1999. Odhláška z důchodového pojištění osob samostatně výdělečně činných ke dni 31. 12. 2004 byla podána zpětně dne 3. 8. 2005. Důvod odhlášky nebyl uveden. Dne 28. 5. 2007 bylo oznámeno zahájení samostatné výdělečné činnosti ode dne 1. 1. 2007. Dne 30. 1. 2012 bylo oznámeno zahájení samostatné výdělečné činnosti od 1. 10. 2010. V návaznosti na změnu trvalého bydliště žalobkyně a s tím související převod spisové dokumentace na OSSZ Příbram byla žalobkyně vyzvána k  objasnění všech skutečností, týkajících se doby výkonu samostatné výdělečné činnosti. Dne 18. 10. 2012 se dostavila k osobnímu jednání na PSSZ Praha 5, při kterém potvrdila, že samostatnou výdělečnou činnost vykovávala nepřetržitě od roku 1996, stornovala odhlášku z důchodového pojištění ze dne 3. 8. 2005, oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti ze dne 28. 5. 2007 a oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti ze dne 30. 1. 2012. Dne 18. 10. 2012 žalobkyně také předložila přehled o příjmech a výdajích za rok 2008 a byla ještě požádána o podání přehledu za rok 2005, který předložila dne 26. 11. 2012. Dne 27. 11. 2012 PSSZ Praha 5 provedla zpětně opravu dob registrace na základě projevu vůle žalobkyně. Rovněž došlo k zaúčtování všech přehledů o příjmech a výdajích za roky 2005 až 2011 a přeúčtování plateb v období od 1. 4. 2009. Rovněž bylo k datu 27. 11. 2012 spočítáno penále z doplatků a ze záloh na pojistné od roku 2004. Dále žalovaná uvedla, že žalobkyně byla dopisy OSSZ Příbram ze dne 1. 7. 2013 a 17. 2. 2014 a při osobním jednání dne 19. 5. 2014 opakovaně informována o způsobu výpočtu pojistného a penále z dlužného pojistného a o možnosti požádat například o snížení měsíčního vyměřovacího základu pro placení záloh na pojistné, podat žádost o splácení dlužného pojistného ve splátkách a také o možnosti pořádat po doplacení dlužného pojistného o prominutí penále.
  18. Ze shora uvedené rekapitulace obsahu žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaná uvedla celou řadu skutečností, na základě kterých byla žalobkyně považována za osobu samostatně výdělečně činnou a vysvětlila, co bylo příčinnou vzniku dluhu na pojistném a vyměření penále. Byť žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí výslovně nehodnotila postup PSSZ Praha 5 v letech 2005 - 2012, implicitně z jejího rozhodnutí vyplývá, že jej pro vyměření pojistného a penále v případě žalobkyně nepovažuje za relevantní. Napadené rozhodnutí z těchto důvodů není nepřezkoumatelné. Ostatně již v rozhodnutí ze dne 14. 8. 2014, které předcházelo žalobou napadenému rozhodnutí (byl jím zrušen platební výměr č. X ze dne 18. 6. 2014 a věc byla OSSZ Příbram vrácena k dalšímu řízení, načež ta vydala platební výměr č. 910/2015, který byl v odvolacím řízení přezkoumán žalobou napadeným rozhodnutím) žalovaná výslovně uvedla, že ze strany PSSZ Praha 5 došlo k pochybení, pokud z její strany nebyla žalobkyně pravdivě informována o povinnosti být zaregistrována jako osoba samostatně výdělečně činná po celou dobu od roku 1996 a pokud žalobkyně nebyla informována o výši dlužného pojistného a penále. Bylo by jistě vhodnější, aby k opakovaným odvolacím námitkám žalovaná toto stanovisko zopakovala, nicméně pokud tak neučinila, nelze s ohledem na shora rekapitulovaný obsah žalobou napadeného rozhodnutí, ze kterého je jednoznačné, že předchozí postup PSSZ Praha 5 považuje žalovaná ve vztahu k vyměřenému pojistnému a penále za irelevantní, považovat toto rozhodnutí za nepřezkoumatelné.
  19. Žalobou napadeným rozhodnutím byl k odvolání žalobkyně přezkoumáván platební výměr vztahující se ke třem povinnostem, které (mimo celou řadu jiných) v oblasti důchodového pojištění stíhá osoby samostatně výdělečně činné. Jde o povinnost platit pojistné, povinnost zaplatit penále z pojistného, pokud nebylo pojistné zaplaceno včas, a o povinnost zaplatit penále ze záloh na pojistné, pokud tyto nebyly placeny řádně a včas, a to za roky 2005 – 2014 (bližší specifikace je uvedena v úvodu rozsudku).
  20. Podmínky účasti osob samostatně výdělečně činných na pojištění jsou upraveny v § 9 a § 10 zákona o důchodovém pojištění. Základní podmínkou pro účast osoby samostatně výdělečně činné (uvedenou v § 9 odst. 1 větě první) je výkon samostatné výdělečné činnosti na území České republiky. Od 1. 1. 2004 závisí účast osob samostatně výdělečně činných na důchodovém pojištění na tom, zda vykonávají hlavní nebo vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Podle důvodové zprávy k zákonu, který tuto právní úpravu zavedl (jde o zákon č. 425/2003 Sb.), je u hlavní samostatné výdělečné činnosti předpokládáno, že ta bude jediným nebo převažujícím zdrojem příjmu, a proto tato činnost bude vždy zakládat účast na důchodovém pojištění a současně povinnost platit pojistné na důchodové pojištění alespoň z minimálního vyměřovacího základu. U vedlejší samostatné výdělečné činnosti se naopak vychází z toho, že tato činnost bude mít doplňující charakter, neboť je vykonávána zpravidla v omezeném rozsahu; účast osob samostatně výdělečně činných s vedlejší činností na důchodovém pojištění se bude posuzovat podle výše dosaženého příjmu z výdělečné činnosti a minimální vyměřovací základ pro pojistné bude nižší než u hlavní výdělečné činnosti. Účast osob samostatně výdělečně činných na důchodovém pojištění se posuzuje vždy za jednotlivý kalendářní rok, popřípadě za část kalendářního roku, pokud samostatná výdělečná činnost netrvala po celý kalendářní rok.
  21. Konkrétní podmínky účasti osoby samostatně výdělečně činné stanoví § 10 zákona o důchodovém pojištění; podle jeho odstavce 1 osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost je účastna v kalendářním roce pojištění po dobu, po kterou takovou činnost vykonávala, a podle jeho odstavce 2 osoba samostatně výdělečně činná vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost je v kalendářním roce účastna důchodového pojištění po dobu, po kterou tuto činnost vykonávala, pokud ovšem její příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, dosáhl v kalendářním roce alespoň rozhodné částky (způsob, jakým se určuje rozhodná částka, je stanoven v témže ustanovení, přičemž její výše se právě s ohledem na způsob jejího určení rok od roku liší). Vedle toho se osoba vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost může podle odstavce 4 k účasti na pojištění přihlásit dobrovolně. Ustanovení § 9 zákona o důchodovém pojištění též vymezuje, za jakých podmínek se samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost; platí přitom, že tyto podmínky musí osoba samostatně výdělečně činná kvalifikovaným způsobem oznámit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2012, čj. X, publikovaný pod č. 2661/2012 Sb. NSS).
  22. V návaznosti na rozdělení osob samostatně výdělečně činných vykonávajících tuto činnost jako hlavní a vedlejší, byla upravena i povinnost platit zálohy na pojistné u těchto osob (§ 13a zákona o pojistném na sociální zabezpečení). S účinností od 1. 1. 2004 již zmiňovaný zákon č. 425/2003 Sb. nově formuloval ustanovení § 13a, jehož odstavec 1 doplnil o písmeno c), v němž rozšířil povinnost osoby samostatně výdělečně činné platit zálohy za kalendářní měsíc, ve kterém vykonává hlavní samostatnou výdělečnou činnost. Ustanovení § 13a doplnil o odstavec 8 a 9, v nichž uvádí, kdy se osoba samostatně výdělečně činná považuje pro účely placení záloh na pojistné za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že se upravují situace, kdy vzniká osobě samostatně výdělečně činné povinnost platit zálohy na pojistné. Dosavadní úprava se vztahuje k vedlejší samostatné výdělečné činnosti a stanoví se, že v případě výkonu hlavní samostatné výdělečné činnosti vzniká vždy povinnost platit zálohy na pojistné; vymezení vedlejší a hlavní samostatné výdělečné činnosti pro účely placení záloh je obsaženo v § 13a odst. 8 a 9. Vychází se z toho, že osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost je účastna důchodového pojištění po celou dobu samostatné výdělečné činnosti; za tuto dobu musí zaplatit pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, a proto se navrhuje, aby byla povinna platit zálohy bez ohledu na výši dosahovaných příjmů. U vedlejší samostatné výdělečné činnosti se bude jako dosud zohledňovat situace v předchozím roce a dále trvání skutečností, které samostatnou výdělečnou činnost vymezují jako vedlejší. V návaznosti na to byl v § 14 odst. 6 zákona o pojistném na sociální zabezpečení nově konstruován měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost a osoby vykonávající tuto činnost jako činnost vedlejší.
  23. S povinností platit pojistné a zálohy na pojistné se v situacích, kdy tyto primární povinnosti nejsou plněny včas anebo jsou plněny v nižší výši, než tomu má být, pojí také povinnost platit penále. Podle § 20 odst. 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení tedy platí, že nebylo-li pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále. Sazba penále činila do 31. 12. 2006 0,1 % a poté 0,05 % dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém některá z uvedených skutečností trvala.
  24. Rekapitulovaná právní úprava platila bez podstatnějších změn po celé období, kterého se dotýká žalobou napadené rozhodnutí (dílčí změny neměly vliv na podstatu povinností spojených s postavením osoby samostatně výdělečně činné). Ostatně sama žalobkyně skutečnost, že byla po celé toto období osobou samostatně výdělečně činnou, v žalobě nevyvrací. Ve věci tedy není sporné, že žalobkyně vykonávala samostatnou výdělečnou činnost nepřetržitě v období od 1. 1. 1996 do 18. 11. 2014 (a následně v období od 21. 4. 2015 do 10. 6. 2015 a od 24. 11. 2015 až do okamžiku vydání napadeného rozhodnutí, přičemž tato období již předmětem žalobou napadeného rozhodnutí nejsou). Tomu, že si žalobkyně byla svého postavení a povinností z toho plynoucích vědoma (a to alespoň z části) svědčí ta skutečnost, že žalobkyně podávala za jednotlivé roky přehledy o příjmech a výdajích (tuto povinnost osobám samostatně výdělečně činným ukládá § 15 odst. 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení), byť ne vždy tak učinila včas (ze správního spisu plyne, že se značným prodlením přehled podala za rok 2005 a 2008, za ostatní roky jej nicméně žalobkyně podala včas či pouze s mírným zpožděním).
  25. Žalobkyně se v podstatě brání pouze tím, že pojistné (a zálohy) neplatila pouze v důsledku pokynů příslušné referentky na PSSZ Praha 5. Namítá, že tím došlo k porušení základních zásad činnosti správních orgánů a že žalovaná při vydávání napadeného rozhodnutí nezohlednila genezi dluhu způsobenou od počátku pochybením jejích vlastních zaměstnanců. Žalobkyně tedy má – stručně řečeno – za to, že jí povinnost hradit zpětně pojistné neměla být s ohledem na uvedené vůbec uložena. S tím se však soud nemůže ztotožnit. Žalobkyně byla v rozhodném období osobou samostatně výdělečně činnou (což ostatně nebylo ve věci sporné) a bylo její povinností podávat přehled o příjmech a výdajích, což je povinnost plynoucí z § 15 odst. 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení, a měla také bez dalšího za zákonem stanovaných podmínek povinnost platit pojistné a zálohy. Tyto povinnosti vyplývají pro osoby samostatně výdělečně činné ze zákona o pojistném na sociální zabezpečení jednoznačně; nezávisí na tom, jakou představu o nich měla žalobkyně, byť třeba i v důsledku chybného poučení ze strany PSSZ Praha 5, které ostatně sama žalovaná připouští, přičemž určité nesrovnalosti v evidenci žalobkyně jako osoby samostatně výdělečně činné jsou patrné i ze správního spisu. Předně je z něj zjevné, že se žalobkyně v roce 2005 zpětně k 31. 12. 2004 odhlašovala z důchodového pojištění, ačkoli k tomu nebyl dán důvod (ten ostatně ani při odhlášení neuvedla); poté znovu dvakrát oznámila opětovné zahájení samostatné výdělečně činnosti, nejprve v roce 2007 a poté v roce 2012, přičemž v návaznosti na oznámení učiněné v roce 2012 byla PSSZ Praha 5 písemně informována o tom, že v tomto roce není povinna platit zálohy. Následně dne 18. 10. 2012 žalobkyně tyto tři úkony stornovala a není důvodu jí nevěřit, že to učinila na pokyn pracovnice PSSZ Praha 5. Jestliže ale žalobkyně k takovému kroku přistoupila, čímž stvrdila, že samostatnou výdělečnou činnosti vykonávala po celou dobu (což potvrzuje i výpis z živnostenského rejstříku, podle něhož je žalobkyně držitelkou živnostenského oprávnění od 23. 10. 1996 a provozování živnosti přerušila pouze v obdobích od 19. 11. 2014 do 20. 4. 2015 a od 11. 6. do 23. 11. 2015), nemůže mít jakékoliv (natož oprávněné) očekávání, že se jí nebudou týkat povinnosti spojené s účastí osoby samostatně výdělečně činné na pojištění. O tom, že jí žádné takové očekávání nemohlo vzniknout, svědčí také ta skutečnost, že – ačkoli nyní tvrdí, že podle pokynů pracovnice PSSZ Praha 5 nebyla v letech 2005 až 2009 povinna platit pojistné – podala a podepsala za roky 2006 a 2007 přehledy o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné, ze kterých je zřejmé, že jako osoba samostatně výdělečně činná dosahovala příjmů. Přehled za rok 2006 byl přitom vyplněn dne 28. 3. 2007 a u PSSZ Praha 5 podán dne 11. 5. 2007 a plyne z něj povinnost zaplatit pojistné ve výši 11 914 Kč. Přehled za rok 2007 byl vyplněn dne 26. 3. 2008 a u PSSZ Praha 5 podán dne 11. 4. 2008 a plyne z něj povinnost zaplatit pojistné ve výši 15 535 Kč a povinnost platit v roce 2008 zálohy ve výši 1 295 Kč. Z ničeho přitom neplyne, že by tyto přehledy byly podávány dodatečně, ledaže by byly antedatovány. Takový postup by nicméně opět nemohl být argumentem pro vznik oprávněného očekávání, ale byl by spíše dokladem snahy vytvořit zpětně dojem, že byly (alespoň z části) plněny povinnosti, které osoby samostatně výdělečně činné v oblasti důchodového pojištění mají. Dovolává-li se žalobkyně na podporu svých tvrzení vystavených vyúčtování ze dne 16. 4. 2012 (vyúčtování záloh na pojistné za rok 2011, které zachycuje také stav pohledávek k 16. 4. 2012, jež uvádí ve výši 2 320 Kč) a ze dne 30. 1. 2012 (vyúčtování záloh na pojistné za rok 2010, které zachycuje také stav pohledávek k 30. 1. 2012, jež uvádí ve výši 2 950 Kč), nelze než poukázat na skutečnost, že ty jsou zjevně neúplné, neboť vychází z toho, že žalobkyně v letech 2005 – 2009 nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost (viz výčet zohledněných let) a nezohledňují přehledy podané za roky 2006 a 2007. Ve správním řízení – jak již bylo uvedeno shora – však byl prokázán opak, tedy že žalobkyně tuto činnost vykonávala i v těchto letech (což žalobkyně ostatně nezpochybňuje ani v žalobě).
  26. Žalobkyně v této souvislosti poukazuje také na to, že za rok 2011 disponuje dvěma vyúčtováními (jedním ze dne 16. 4. 2012 s dlužnou částkou 2 320 Kč a druhým ze dne 27. 11. 2012 s dlužnou částkou 141 475 Kč), která si vzájemně odporují, přičemž tento rozpor žalobkyni nebyl vysvětlen. K tomu nezbývá než uvést, že rozdíl v dlužných částkách je dán právě tou skutečností, že teprve vyúčtování ze dne 27. 11. 2012 postihuje celé období, po které žalobkyně vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, tedy včetně let 2005 – 2009, které naopak vyúčtování ze dne 16. 4. 2012 nebralo v potaz. Důvod, proč byla vystavena nová vyúčtování, přitom byl žalobkyni opakovaně vysvětlován. S tímto důvodem pak souvisí i změna ve způsobu zaúčtování jednotlivých částek, jež žalobkyně zaplatila, které byly po zohlednění nově zjištěných skutečností zaúčtovány v souladu s § 22a odst. 2 zákona o pojistném na sociálním zabezpečení, tedy započteny na nedoplatky ve stanoveném pořadí (nejprve na nejstarší nedoplatky pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, poté na běžné platby pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, následně na penále z dlužného pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a nakonec na pokuty).
  27. Je nepochybné, že PSSZ Praha 5 neplnila řádně své povinnosti, pokud dlouhodobě nekontrolovala, zda žalobkyně platí řádně pojistné a zálohy na pojistném a pokud případné nedoplatky včas nevyměřovala a nevymáhala. Tato skutečnost však nemá za následek ztrátu tohoto oprávnění, neboť podle § 18 odst. 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení se právo předepsat dlužné pojistné promlčuje za 10 let ode dne splatnosti s tím, že byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl.
  28. OSSZ Příbram proto v okamžiku, kdy zjistila pochybení PSSZ Praha 5 spočívající v tom, že ta dlouhodobě řádně nekontrolovala, zda žalobkyně platí řádně pojistné a zálohy na pojistném, neměla z hlediska zákona o pojistném na sociální zabezpečení jinou možnost, než žalobkyni při respektování promlčení doby vztahující se k právu předepsat pojistné plynoucí z § 18 zákona o pojistném na sociální zabezpečení dlužné pojistné vyměřit, a to včetně penále (jak z pojistného, tak ze záloh na pojistné), jehož vyměření je z hlediska zákona důsledkem včasného nezaplacení pojistného (záloh), nikoli otázkou správního uvážení. Zákon o pojistném na sociálním zabezpečení nedává možnost při uložení povinnosti zaplatit penále zohlednit důvod, proč žalobkyně povinnost platit pojistné včas nesplnila, dává však žalobkyni možnost požádat o prominutí penále ve smyslu § 104ch zákona č. 582/1991, o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. V tomto případném řízení pak soud vidí prostor pro zohlednění skutečnosti, že výše penále byla do značné míry ovlivněna právě nečinností PSSZ Praha 5.
  29. Žalobkyně rovněž namítá, že jí platební výměry č. X ze dne 25. 6. 2003, č. X ze dne 12. 7. 2004, č. X ze dne 16. 11. 2004, č. X ze dne 30. 5. 2005 a č. X ze dne 14. 12. 2011 nebyly řádně doručeny. K této námitce je třeba předně uvést, že žádný z těchto platebních výměrů se nevztahuje k povinnostem, které byly předmětem žalobou napadeného rozhodnutí, neboť se týkají povinností vzniklých v předchozích obdobích.
  30. I přesto soud ze správního spisu ověřil, že platební výměr č. X byl od 22. 7. 2004 (tohoto dne nebyla žalobkyně zastižena) do 6. 8. 2004 uložen na poště, přičemž si jej žalobkyně nevyzvedla. Platební výměr č. X byl od 25. 11. 2004 (tohoto dne nebyla žalobkyně zastižena) do 10. 12. 2004 uložen na poště, přičemž si jej žalobkyně nevyzvedla. Platební výměr č. X byl od 8. 6. 2005 (toho dne nebyla žalobkyně zastižena, ani podruhé dne 17. 6. 2005) do 23. 6. 2005 uložen na poště, avšak žalobkyně si jej nevyzvedla. Platební výměr č. X byl žalobkyni dne 21. 12. 2011 vložen do schránky poté, co nebyla zastižena.
  31. Prvé tři uvedené platební výměry byly žalobkyni doručeny fikcí v souladu s § 24 odst. 2 správního řádu z roku 1967. Poslední uvedený platební výměr pak byl žalobkyni doručen fikcí v souladu s § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Písemnosti doručené fikcí se považují za doručené i přesto, že se adresát neměl možnost s nimi seznámit. Soud připomíná právní zásadu vigilantibus iura scripta sunt, tedy že práva svědčí bdělým. Pokud nebylo v možnostech žalobkyně si poštu na adrese svého bydliště přebírat, měla podniknout kroky, jimiž by zabránila tomu, že jí bez jejího vědomí bude doručováno – například se nechat pro potřeby správního řízení zastoupit advokátem, zvolit si zástupce pro doručování nebo správnímu orgánu sdělit odlišnou doručovací adresu. To, že žalobkyně nic z uvedeného neučinila, nelze klást za vinu žalované.
  32. Pokud jde o platební výměr č. X, zjistil soud s ohledem na nízkou kvalitu kopii doručenky č. X pouze to, že byl doručován v červenci 2003 a taktéž byl vrácen odesílateli. Soud nicméně originál doručenky nevyžaloval, a to s ohledem na skutečnost, že se i tento platební výměr vztahoval k jiným obdobím a doručení shora uvedených platebních výměrů posuzoval toliko pro úplnost; bylo by to nadbytečné.
  33. Žalobkyně též namítá manipulaci se správním spisem; tvrdí, že do něj platební výměry uvedené v předchozích odstavcích byly vloženy až poté, co do spisu žalobkyně dne 19. 5. 2014 nahlédla. Obsah správního spisu, byť není číslován (naopak je členěn do několika složek podle obsahu listin) a není z něj tedy možno zjistit, v jakém pořadí do něj byly listiny vkládány, a byť neobsahuje ani spisový přehled, přesto s ohledem na založené doručenky prokazuje, že s platebními výměry nebylo dodatečně manipulováno, jak žalobkyně naznačuje. Soud nemá pochybnost o tom, že platební výměry byly vyhotoveny v datech na nich uvedených, neboť bezprostředně na to byly také doručovány prostřednictvím pošty. Námitka je nedůvodná.
  34. Z uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
  35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalované, která byla ve věci úspěšná, žádné náklady nad rámec její běžné činnosti nevznikly.

Poučení: 

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 9. března 2018

Mgr. Jitka Zavřelová v. r.
předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje A. S.