JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. v právní věci žalobce: D. M., nar. “X“, bytem „X“, proti žalovanému: Ministerstvu práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2016, č. j. MPSV-2016/119100-916, sp. zn. SZ/1969/2015/9S-ÚSK, o přiznání nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2016, č. j. MPSV-2016/119100-916, sp. zn. SZ/1969/2015/9S-ÚSK, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 17. 9. 2015, č. j. 324352/15/UL, kterým bylo rozhodnuto o přiznání nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením označeným symbolem „TP“ ode dne 1. 6. 2015 trvale.
V žalobě žalobce uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí považuje za nesprávné, neboť ani jedna komise žalovaného si jej nepozvala k vyšetření, aby dostatečně posoudila jeho zdravotní stav a při přímém kontaktu mu bylo sděleno, že k posouzení jeho zdravotního stavu postačují lékařské zprávy. Žalobce dále podrobně popsal svůj zdravotní stav, přičemž poukázal na skutečnost, že zdravotními komplikacemi trpí již od dvou let, prodělal několik operací a další musel z důvodů dalších zdravotních komplikací odložit. Žalobce poukázal na skutečnost, že bolesti obou nohou se u něho natolik zhoršily, že u něho dochází k podlamování kloubů, což by bez opory berlí vedlo k pádu. Žalobce se z uvedených důvodů dožaduje přiznání nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením označeným symbolem „ZTP“.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí v plném rozsahu. Žalovaný se domnívá, že postupoval v odvolacím řízení v souladu s právními předpisy České republiky a že posudková komise zasedala v odborném složení za přítomnosti odborníka z oboru fyziatrie a rehabilitačního lékařství. Žalovaný konstatoval, že vypracovaný posudek považuje za odborný, stěžejní a úplný důkazní prostředek. Žalovaný připustil, že žalobce nebyl jednání komise přítomen, nicméně poukázal na skutečnost, že tento postup není v rozporu s právními předpisy. Předseda posudkové komise totiž dospěl k závěru, že podkladová dokumentace je dostačující k posouzení zdravotního stavu žalobce v jeho nepřítomnosti. Žalovaný k námitce žalobce dále uvedl, že je-li podkladová dokumentace dostatečná a objektivní, pak není povinností komise posuzovat zdravotní stav žadatele v jeho přítomnosti. K odkazované lékařské zprávě z ortopedie žalovaný uvedl, že tato byla jedním z podkladů k posouzení jeho zdravotního stavu, a zároveň vyjádřil předpoklad, že byla vypracována příslušným ortopedem zodpovědně.
O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), bez jednání, neboť žalobce i žalovaný se po řádném poučení, že mohou vyslovit souhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřili.
Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle ustanovení § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.
Soud po přezkoumání skutkového i právního stavu věci dospěl k závěru, že žaloba
je nedůvodná.
Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 20.6.2015 žádost o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. V příloze k žádosti o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením a o změně nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením uvedl, že nepožaduje uvést symbol označení osoby se zdravotním postižením na průkazu.
Z podaného odvolání ze dne 23. 9. 2015 proti prvoinstančnímu rozhodnutí správního orgánu soud zjistil, že žalobce se toliko omezil na popis svého zdravotního stavu, při kterém mu průkaz „TP“, který mu již byl v minulosti předán, nebyl k ničemu dobrý. Žalobce v podaném odvolání dále poukázal na skutečnost, že nebyly zohledněny jeho další zdravotní komplikace, jimiž jsou skolióza páteře a výhřez ploténky. Žalobce také připomněl, že je schopen samostatného pohybu pouze v domácím prostředí, avšak v exteriéru je schopen chůze pouze na krátké vzdálenosti. Závěrem svého odvolání uvedl, že by mu měl být přiznán nárok na průkaz minimálně s označením „ZTP“ a že je připraven svá práva bránit soudní cestou.
Dále z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě odborného posudku posudkové komise, která je v těchto věcech dle ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon o organizaci“), povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce. Tato komise pro účely odvolacího správního řízení nově posoudila celkový stav žalobce a zaujala posudkový závěr o jeho zdravotním stavu ve smyslu přílohy 4 vyhlášky č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (dále jen „vyhláška“). Posudková komise dospěla k závěru, že předchozí závěr posudkového lékaře MUDr. R. K. Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne 28. 8. 2015 je zcela správný. Posudková komise totiž shodně jako posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem dospěla k závěru, že žalobce je osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra ve smyslu ustanovení § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o poskytování dávek“), a dále shodně vyhodnotili, že jde o zdravotní stav uvedený v příloze č. 4 odst. 1 písm. d) vyhlášky.
Podle ustanovení § 16b odst. 1 zákona o organizaci jsou posudkové komise ministerstva nejméně tříčlenné. Předsedou posudkové komise může být jen lékař. Předseda posudkové komise a tajemník posudkové komise jsou vždy zaměstnanci zařazení k výkonu práce v ministerstvu; tajemník je členem posudkové komise. Dalšími členy posudkové komise jsou odborní lékaři jednotlivých klinických oborů.
Podle odst. 2 téhož ustanovení je posudková komise ministerstva schopna jednat a usnášet se, je-li přítomen posudkový lékař, který je předsedou této komise, tajemník a další lékař. Posudková komise ministerstva se usnáší většinou hlasů; při rovnosti hlasů rozhoduje hlas jejího předsedy.
Podle odst. 3 téhož ustanovení posudkový lékař, který je předsedou posudkové komise ministerstva, řídí jednání této komise, určuje její konkrétní složení a rozhoduje o zařazení jednotlivých případů na pořad jednání komise.
Podle ustanovení § 34 odst. 1 zákona o poskytování dávek má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se posuzuje podle § 9 odst. 3.
Dle odst. 2 téhož ustanovení má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ (průkaz TP) osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru.
Dle odst. 3 téhož ustanovení má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže.
Podle přílohy 4 odst. 1 písm. d) vyhlášky lze za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni středně těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace považovat zdravotní stavy středně těžkého omezení funkce dvou končetin.
Soud se zabýval vznesenou námitkou žalobce, že nebyl přizván k vyšetření ani k posudkovému lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem, ani k posudkové komisi, přičemž již v podaném odvolání na tuto skutečnost upozorňoval.
K uvedené námitce soud uvádí, že v zákoně o organizaci je upraveno složení a usnášení posudkové komise, pravomoc předsedy posudkové komise a přítomnost třetích osob při jednání posudkové komise, přičemž v právních předpisech není výslovně uvedeno, že jednání komise při posouzení nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením má být posuzovaná osoba přítomna.
Vzhledem ke skutečnosti, že v právních předpisech České republiky není nikde výslovně uvedeno, že jednání komise při posouzení nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením musí být posuzovaná osoba přítomna, je v kompetenci předsedy posudkové komise a jejích členů, posuzovanou osobu k jednání nepozvat. Uvedené platí za předpokladu, že posudková komise má k dispozici dostatečné množství podkladů, na jejichž základě lze vyhotovit posudek, aby došlo k dostatečnému zjištění skutkového stavu dle ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“).
Žalobce v žalobě tvrdil, že již v odvolání upozornil na skutečnost, že nebyl jednání posudkového lékaře přítomen, přičemž přítomen být chtěl. Toto tvrzení žalobce se však nezakládá na pravdě, neboť v podaném odvolání proti prvoinstančnímu orgánu není uvedena ani zmínka o jeho nepřítomnosti při jednání posudkového lékaře, natož uvedena žádost o účast na jednání posudkové komise.
Z obsahu posudkové dokumentace, která je součástí správního spisu, soud zjistil, že posudková komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 16. 5. 2016. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla posudková komise k dispozici, přičemž na základě posouzení všech zdravotních nálezů relevantních pro souzenou věc a spisové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem, pak komise dospěla k závěru, že žalobce je osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra ve smyslu ustanovení § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek, a že jde o zdravotní stav uvedený v příloze 4 odst. 1 písm. d) vyhlášky. Tedy, že žalobce není osobou se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením nebo s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu ustanovení § 34 odst. 3 či odst. 4 zákona o poskytování dávek, a že nejde o zdravotní stav uvedený v příloze 4 odst. 2 či odst. 3 vyhlášky.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku ad I. rozsudku podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
Současně v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem dne 5. března 2018

JUDr. Petr Černý, Ph.D., v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje I. T.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)