[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., v právní věci žalobce: T. G., nar. „X“, bytem „X“, doručovací adresa „X“, proti žalovanému:  Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2016, č. j. MPSV-2016/138554-916, o příspěvek na péči,

         t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

                O d ů v o d n ě n í :

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2016, č. j. MPSV-2016/138554-916, sp. zn. SZ/2182/2015/9S-ÚSK, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ústí nad Labem, Kontaktní pracoviště Teplice (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 24. 9. 2015, č. j. 131265/2015/TEP, sp. zn. UP/45262/2015/SS, jímž byl žalobci přiznán od července 2015 měsíční příspěvek na péči ve výši 800 Kč pro I. stupeň závislosti.
2. Žalobce v žalobě uvedl, že již několik let trpí neurologickým onemocněním, konkrétně roztroušenou sklerózou v neléčitelném stádiu, přičemž mu dle vyjádření doktorky hrozí upoutání na invalidní vozík. Žalobce bydlí u své matky, poněvadž není schopen zajistit si každodenní základní potřeby, jako jsou hygienické potřeby a běžné domácí práce, konkrétně praní, uklízení či vaření. Trpí silnými bolestmi nohou, které mu neumožňují chodit ven na procházky. S péčí o žalobce matce musí vypomáhat jeho bratr a sestry. Žalobce se domnívá, že si posudková komise nemohla učinit odpovídající představu o jeho zdravotním stavu, neboť nebyl jednání přítomen a lékaři tak vycházeli pouze z předložené zdravotní dokumentace. Žalobce je proto toho názoru, že žalovaný dostatečně nezhodnotil jeho celkový zdravotní stav, jež negativně ovlivňuje možný výkon jeho denních aktivit. S ohledem na výše uvedené proto žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.            
3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posouzení stupně závislosti nejprve posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice a následně posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem, která dospěla ke shodnému závěru. Základní životní potřeby v oblasti péče o domácnost, mobility a osobních aktivit byly uznány za nezvládnuté. Nepřítomnost žalobce během jednání posudkové komise, není v rozporu s právními předpisy za předpokladu, že lze považovat podkladovou dokumentaci za úplnou, objektivní a zcela dostačující. Žalovaný se domnívá, že posouzení stupně závislosti bylo vypracováno na základě odborné zdravotní dokumentace a výsledků sociálního šetření, přičemž nebyly shledány zásadní rozpory, které by jakkoliv poukazovaly na porušení právních předpisů souvisejících s danou problematikou. S ohledem na výše uvedené proto žalovaný navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.          
4. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), bez jednání, neboť žalobce ani žalovaný se po řádném poučení, že mohou vyslovit souhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřili.
5. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle ust. § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.
6. Soud po přezkoumání skutkového i právního stavu věci dospěl k závěru, že žaloba
   není důvodná.
7. Základní pravidla pro přiznání příspěvku na péči pro daný případ jsou obsažena v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“).
8. Dle ust. § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách příspěvek na péči (dále jen „příspěvek“) se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona
   při zvládání základních životních potřeb osob.
9. Dle ust. § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
10. Dle ust.  § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.
11.                      Dle ust. § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.
12.                      Dle ust. § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby
    se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu.
13.                      Posouzení stupně závislosti osoby pro účely rozhodování o příspěvku na péči v řízení v I. stupni i v řízení odvolacím musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených
    v ust. § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Na výsledný lékařský posudek, který je stěžejním důkazem, je tak třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009-57, který je dostupný na www.nssoud.cz).
14.                      Žalobce učinil v dané věci sporným, zda zvládá či nikoliv základní životní potřebu mobility vymezenou pod písm. a), orientace vymezenou pod písm. b), stravování vymezenou pod písm. d), tělesné hygieny vymezenou pod písm. f), osobní aktivity vymezenou pod písm. i), a péče o domácnost vymezenou pod písm. j), vše uvedeno v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách.
15.                      Za schopnost zvládat základní životní potřebu mobility se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat a měnit polohy, pohybovat se chůzí krok
    za krokem, popřípadě i s přerušovanými zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, otevírat a zavírat dveře, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.
16.                      Za schopnost zvládat základní životní potřebu orientace se považuje stav,
    kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se osobou, časem a místem, orientovat se v přirozeném sociálním prostředí, orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat.
17.                      Za schopnost zvládat životní potřebu stravování se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.
18.                      Za schopnost zvládat základní životní potřebu tělesné hygieny se považuje stav,
    kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.
19.                      Za schopnost zvládat základní životní potřebu výkon osobních aktivit se považuje stav, kdy osoba je schopna navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, plánovat a uspořádat osobní aktivity, styku se společenským prostředím, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, například vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.
20.                      Za schopnost zvládat základní životní potřebu péče o domácnost se považuje stav,
    kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, nakládat s prádlem, mýt nádobí, obsluhovat topení, udržovat pořádek.
21.                      Soud v daném případě hodnotil, zda je posudek posudkové komise ze dne 26. 5. 2016 přesvědčivý a úplný tak, aby nebylo pochyb o jeho objektivnosti a správnosti. Soud nemá pochyb o odbornosti komise a její způsobilosti hodnotit omezení způsobené postižením žalobce ve vztahu k právní úpravě příspěvku na péči.
22.                      Ve svém posudku ze dne 26. 5. 2016 posudková komise dospěla k závěru, že podkladová dokumentace je dostatečná pro posouzení zdravotního stavu pro účely stanovení stupně závislosti žalobce. Osobní účast žalobce tak nebyla potřebná. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy a zprávy měla komise k dispozici. Komise přihlížela k odborným lékařským nálezům (z očního vyšetření MUDr. E. K. ze dne 22. 4. 2015, z neurologie MUDr. H. M. ze dne 18. 4. 2016 a z neurologického oddělení Nemocnice Teplice MUDr. J. K. ze dne 18. 2. 2016), ke spisové dokumentaci Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice, ke spisu odvolacího orgánu a k sociálnímu šetření provedeném krajskou pobočkou úřadu práce ze dne 19. 8. 2015, na základě kterých pak komise dospěla k závěru, že žalobce není schopen zvládat tři základní životní potřeby, a tedy se podle ust. § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách ve znění zákona č. 366/2011 Sb., jedná o osobu starší 18 let věku, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. – lehká závislost.
23.                      Na základě lékařských zpráv a sociálního šetření dospěla posudková komise k závěru, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav z důvodu neurologického onemocnění – roztroušená mozkomíšní skleróza, v jejímž důsledku jsou u žalobce omezeny funkční schopnosti nutné ke zvládání životních potřeb vymezených pod písm. a), i) a j), v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, konkrétně mobilita, osobní aktivity a péče o domácnost. Vzhledem k vyhodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce a z něho vyplývajících funkčních důsledků a omezení, je žalobce schopen sám provádět, tj. bez pomoci či dohledu další osoby, základní životní potřeby orientace, stravování a tělesné hygieny.   
24.                      Tento závěr posudkového komise je v souladu i se záznamem ze sociálního šetření
    ze dne 19. 8. 2015, v němž je mimo jiné uvedeno, že žalobcův zrak i sluch jsou úměrné jeho věku, je emočně stabilní a orientuje se v běžných denních záležitostech, ve svém prostředí a na své blízké. Celkově jde o kultivovanou a sečtělou osobu. Žalobce sám nevaří, nicméně jídlo mu každý den zajišťuje matka nebo jeho sestry, přičemž on sám je schopen si hotové jídlo ohřát, obsloužit se a samostatně se najíst. Úkony malé hygieny zvládá zcela sám u umyvadla. S pomocí pak zvládá koupání ve vaně a následnou péči o pokožku, vlasy a nehty.  
25.                      Za zvládnuté se považují takové základní životní potřeby, jestliže jsou osobou zvládány i za pomoci různých kompenzačních pomůcek (brýle, naslouchadla, francouzské hole) v přijatelném standardu. Tento přijatelný standard však neznamená to samé jako zvládání základních životních potřeb zcela zdravým a ničím neomezeným jedincem, snížená kvalita výkonu některých základních životních potřeb tak nemůže založit nárok na vyšší příspěvek
    na péči. Posudková komise je pak vázána objektivními zjištěními zdravotních omezení, což nutně nemusí vždy odrážet to, co ve skutečnosti osoba vykonává nebo nevykonává. Jinými slovy, pro nezvládnutí vykonání určité potřeby musí být dán vždy medicínský důvod. V případě, že by se změnil zdravotní stav žalobce, může dojít i k přehodnocení nároku na příspěvek na péči.
26.                      Lze tedy konstatovat, že soud shledává napadené rozhodnutí jako celek za správné
    a založené na dostatečných podkladech spočívajících zejména v lékařských posudcích, sociálním šetření a nálezech ošetřujících lékařů. Posudek se vyjadřuje ke všem sporovaným základním životním potřebám žalobce. Soud tak nemá pochybnosti o přesvědčivosti, úplnosti a objektivnosti posouzení zdravotního stavu žalobce ve vztahu k nároku na příspěvek na péči.
27.                      S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku rozsudku ad I. podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
28.                      Současně soud podle ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. ve výroku rozsudku ad II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalovanému náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem dne 5. března 2018

                          JUDr. Petr Černý, Ph.D., v.r.

                samosoudce