USNESENÍ

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci

žalobkyně:  J. K.,

zastoupené obecným zmocněncem A.K.,

bytem K. 1275/37,  H.

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí,

sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2017, č. j. MPSV-2017/235260-923, ve věci příspěvku na péči

takto:

I.  Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného ve věci příspěvku na péči, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí úřadu práce ze dne 3. 3. 2017, č. j. 36046/2017/HAV, kterým jí byl přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč.

2. Žalovaný se, mimo jiné, k žalobě vyjádřil tak, že ji považuje za opožděnou, neboť dne 28. 11. 2017 bylo doručeno napadené rozhodnutí, resp. téhož dne nabylo právní moci, pročež dvouměsíční lhůta uplynula již před den doručení žaloby dne 13. 2. 2018.

3. Žalobkyně se následně k včasnosti podané žaloby vyjádřila v tom směru, že nebyla schopna, s ohledem na své zdravotní problémy a též zdravotní indispozici jejího syna, zajistit potřebnou právní pomoc dříve a sama žalobu napsat nedokázala.

4. Podle ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. A podle čtvrtého odstavce téhož § 72 pak zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.

5. Z obsahu správního spisu plyne, že dne 28. 11. 2017 bylo žalobou napadené rozhodnutí doručeno osobně obecnému zmocněnci žalobkyně, a tedy posledním dnem dvouměsíční lhůty podle shora citovaného ust. § 72 odst. 1 ve spojení s ust. § 40 odst. 3 věty první s. ř. s. bylo pondělí 29. 1. 2018.

6. Žaloba byla dána na poštu dne 12. 2. 2018, tedy dva týdny po uplynutí lhůty k jejímu podání.

7. Pro úplnost krajský soud dodává, že lhůtu k podání žaloby ve správním soudnictví nelze prominout podle ust. § 72 odst. 4 s. ř. s., v tomto směru odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu, které uvedený soud vyjádřil v rozsudku ze dne 23. 5. 2012,  č. j. 6 Ads 10/2012-41: „Nejvyšší správní soud dospěl k tomuto závěru i s přihlédnutím k tomu, že sociálních práv podle čl. 30 Listiny základních práv a svobod se domáhají spíše lidé starší, nedisponující technologickými možnostmi doručovat soudům podání elektronickými prostředky (tedy přímo z domova), jde o fyzické osoby, nikoli tedy právnické osoby, v nichž je možná personální zastupitelnost v případě onemocnění, a fyzické osoby, které mohou trpět dlouhodobějšími onemocněními či zdravotními postiženími, vylučujícími je i na delší dobu z jakékoli aktivity. I tyto charakteristiky jsou však vyváženy dlouhou lhůtou pro podání správní žaloby a také skutečností, že případná správní žaloba navazuje na správní řízení a potenciální žalobce tedy předem ví, že mu bude doručeno správní rozhodnutí, které pro něj může být nepříznivé a tudíž má možnost si svůj procesní postup předem plánovat a své argumenty si již zpravidla připravoval pro účely řízení o námitkách. … Stěžovatelka podala správní žalobu po zákonem stanovené lhůtě a zákon neumožňuje tuto lhůtu prominout. Krajský soud tedy v souladu se zákonem pozdě podanou žalobu odmítl pro opožděnost.“

8. Krajský soud se domnívá, že citované závěry Nejvyššího správního soudu plně dopadají i na dnes projednávanou věc, a tedy nelze rozhodnout jinak, než žalobu jako opožděnou odmítnout v souladu s ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., což soud činí výrokem I. tohoto usnesení.

9. Podle ust. § 60 odst. 3 s. ř. s. žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žaloba byla odmítnuta.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 9. dubna 2018

JUDr. Jana Záviská

samosoudkyně