č. j. 3 Ad 14/2016‑ 39

 

[OBRÁZEK]ČESKÁ  REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM  REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové ve věci

žalobce:  Z. R., narozený dne XXX

bytem XXX

zastoupený advokátem Mgr. Václavem Strouhalem

sídlem Přátelství 1960, 397 01  Písek

proti
žalovanému:  Ministerstvo vnitra

   sídlem Nad Štolou 3, Praha 7

 

o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 27. 4. 2016, č. j. MV-9151-8/KM-2015

 takto: 

  1. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 27. 4. 2016, č. j. MV-9151-8/KM-2015 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
  2. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč, a to do rukou jeho zástupce Mgr. Václava Strouhala, advokáta.

Odůvodnění:

  1. Podanou žalobou brojí žalobce proti rozhodnutí ministra vnitra (dále jen „ministr“), kterým bylo jako opožděné zamítnuto odvolání žalobce proti výroku II. rozhodnutí policejního prezidenta (dále jen „prvostupňový orgán“) ve věcech služebního poměru ze dne 4. 12. 2015, č. j. PPR-31277-37/ČJ-2014-990131, kterým byla žalobci přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.
  2. V podané žalobě vznáší žalobce námitku, která spočívá v jeho nesouhlasu s ministrem, že odvolání proti rozhodnutí prvostupňového orgánu nebylo žalobcem podáno v zákonné lhůtě.
  3. Blíže žalobce uvádí, že prvostupňové rozhodnutí ze dne 4. 12. 2015 bylo žalobci doručeno fikcí dne 17. 12. 2015. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal v první pracovní den, tj. v pondělí dne 4. 1. 2016 odvolání. Lhůta pro podání odvolání dle § 190 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“) měla skončit v pátek dne 1. 1. 2016, kdy je státní svátek. Vzhledem k tomu, že žalobce podal odvolání až dne  4. 1.2016,  žalovaný je zamítl jako opožděné.
  4. Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného za zcela překvapivé a jeho odůvodnění za absurdní. Nesouhlasí s tvrzením, že v daném případě se neaplikuje ustanovení § 40 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť úprava počítání času je obsažena v zákoně o služebním poměru. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný takto rozhodl, aby se nemusel věcně zabývat jeho podáním. Je rovněž přesvědčen, že postup žalovaného je v rozporu se základními zásadami demokratického právního řádu, přičemž zmiňuje judikaturu Ústavního soudu, dle níž platí, že přednost by měla být dána projednání odvolání před jeho zamítnutím z formalistických důvodů.
  5. Napadené rozhodnutí je dle žalobce v rozporu se zákonem, neboť ustanovení § 210 a 211 zákona o služebním poměru je povahou spíše hmotněprávní lhůtou pro uplatnění nároků, než-li procesní ustanovení upravující konec běhu procesních lhůt. I kdyby se jednalo o procesní ustanovení, nemá názor v napadeném rozhodnutí oporu v zákoně. Žalobce porovnává ustanovení § 211 odst. 2 zákona o služebním poměru a § 40 odst. 1 písm. b) správního řádu a dochází k závěru, že § 211 odst. 2 v podstatě pouze kopíruje § 40 odst. 1 písm. b) správního řádu. Zákon o služebním poměru však neupravuje situaci, kdy poslední den lhůty připadne na sobotu, neděli či svátek, což žalobce považuje za mezeru v zákoně, kterou lze vyřešit použitím subsidiarity a analogie, konkrétně správním řádem, jako nejbližším relevantním právním předpisem.
  6. Na podporu uvedeného žalobce odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu a komentář k zákonu o služebním poměru. Z těchto důvodů je žalobce přesvědčen, že žalovaný postupoval svévolně bez ohledu na práva žalobce.
  7. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvádí, že zákon o služebním poměru nezná ustanovení správního řádu o konci lhůt připadajících na státní svátky či soboty a neděle, avšak zná úpravu počítání času. Z tohoto důvodu se dle žalovaného nepoužije subsidiárně správní řád ohledně běhu lhůt a počítání času, neboť úprava počítání času ve speciálním zákoně je vyčerpávající. Odvolání proto bylo podáno opožděně, když lhůta pro jeho podání uplynula dnem 1. 1. 2016. Závěrem žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
  8. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
  9. Soud rozhodl bez nařízení jednání dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť při vydání napadeného rozhodnutí došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, což mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
  10. Z žaloby vyplývá, že žalobce učinil předmětem soudního přezkumu jedinou žalobní námitku, která směřuje proti nesprávnému posouzení včasnosti podání odvolání. Žalobce tímto vymezil rozsah soudního přezkumu, a soud se proto nemohl zabývat posouzením věci samotné. Tento postup vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který ve svém rozsudku ze dne 26. 2. 2007, č. j. 8 As 38/2005-95 judikoval: „Rozsah přezkumu rozsudku krajského soudu je vymezen kasačními námitkami z důvodů v kasační stížnosti uvedených (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.), které směřovaly pouze proti nesprávnému posouzení otázky o včasnosti odvolání. Posouzení, zda rozhodnutím orgánu I. stupně o dodatečném povolení stavby bylo zasaženo do vlastnických práv účastníka řízení, by znamenalo vybočit z role kasačního soudu a překročit pravomocí, které jsou Nejvyššímu správnímu soudu v řízení o kasační stížnosti svěřeny.“
  11. Podle § 210 odst. 1 zákona o služebním poměru lhůta počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.
  12. Podle § 211 odst. 1 lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.
  13. Podle § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin.
  14. Podle § 1 odst. 2 správního řádu se tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup.
  15. Ohledně posouzení včasnosti podaného odvolání je zásadní otázkou míra úpravy institutu počítání času v zákoně o služebním poměru. Je nutno posoudit, zda tento zákon upravuje počítání času vyčerpávajícím způsobem či zda se v některých jeho částech uplatní subsidiárně správní řád.
  16. V dané věci soud přisvědčil žalobci, že subsidiární použití správního řádu je zde na místě, neboť zákon o služebním poměru postrádá ucelenou úpravu institutu počítání času a běhu lhůt.
  17. Soud nemohl přisvědčit žalovanému, že pokud u právního institutu absentuje právní úprava určité jeho části, tak je vyloučeno subsidiární použití správního řádu v této části s tím, že je posuzovaný institut počítání času již ve speciálním zákoně upraven. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu nějakou část tohoto institutu upravit odlišně od obecné úpravy, mohl tak učinit ustanovením ve speciálním zákoně nebo výslovným vyloučením subsidiárního použití správního řádu – způsobem, který je v právním řádu České republiky opakovaně uplatňován. Pokud však takto zákonodárce neučinil, vzniká zde mezera v zákoně, kterou je nutno primárně vyplnit subsidiárním použitím obecného právního předpisu z daného právního odvětví. Úmysl zákonodárce zachovat způsob běhu lhůt, jak jej zná správní řád je patrný i z úpravy § 211 odst. 2 – z ustanovení, které je téměř totožné s § 40 odst. 1 písm. b) správního řádu. Není logické, aby zákonodárce upravil toto ustanovení ve speciálním zákoně a přitom opomněl další části institutu počítání času, a tuto strohou úpravu považoval za komplexní.
  18. Pokud speciální právní předpis upravuje určitý institut pouze v některých jeho částech, je nutné mezery v úpravě vyplnit použitím subsidiárního právního předpisu. Takový závěr vyplývá i z judikatury Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 17. 5. 2017, č. j. 8 As 111/2016-31 řešil totožnou otázku:
  19. Městský soud v napadeném rozsudku při řešení nastíněné otázky odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2011, čj. 3 Ads 79/2011-62. V něm kasační soud vyložil, že se obecná úprava obsažená ve správním řádu použije podpůrně také tehdy (vedle případů, kdy zvláštní zákon příslušnou právní úpravu neobsahuje vůbec), je-li sice ve zvláštním předpise obsažena příslušná právní úprava, avšak některý procesní institut v něm není upraven úplně. Obecná úprava se v tom případě užije pouze v rozsahu, v jakém není příslušný právní institut upraven.
  20. Počítání času je upraveno v § 211 zákona o služebním poměru. Neobsahuje však vůbec pravidlo pro případ, že poslední den lhůty k provedení určitého právního jednání připadne na sobotu, neděli nebo svátek. Z uvedeného důvodu městský soud nepovažoval speciální úpravu o počítání času obsaženou v zákoně o služebním poměru za úplnou a shledal, že je v neupraveném rozsahu nutno subsidiárně použít obecnou úpravu zakotvenou v § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu.
  21. S uvedeným závěrem se Nejvyšší správní soud zcela ztotožňuje. Subsidiární použití § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu jako obecné právní normy v otázce počítání času, připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, lze ve věcech týkajících se služebního poměru nepochybně dovodit ze zásady zakotvené v § 1 odst. 2 správního řádu. Ze skutečnosti, že zákon o služebním poměru žádné pravidlo upravující tuto spornou otázku o počítání času neobsahuje, nelze dovozovat úmysl zákonodárce v řízeních tímto zákonem upravených nerozlišovat, zda konec lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek, či na pracovní den, jak namítala stěžovatelka. Bylo-li by úmyslem zákonodárce obecné pravidlo vyplývající z § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu v řízeních podle zákona o služebním poměru vůbec nepoužít, učinil by tak výslovným vyloučením jeho použití (resp. vyloučením subsidiárního použití správního řádu jako celku), nikoliv jen tím, že uvedenou otázku vůbec v zákoně o služebním poměru nezakotvil.
  22. S ohledem na právě uvedené neobstojí stěžovatelčina námitka, že zákonodárce upravil problematiku počítání času samostatně v § 211 zákona o služebním poměru, neboť úprava v něm obsažená je shodná s tou ve správním řádu, čímž projevil úmysl v řízeních ve věcech služebního poměru postupovat v uvedené otázce právě a jen podle zákona o služebním poměru. Jak správně poukázal již městský soud, z důvodové zprávy k zákonu o služebním poměru vyplývá, že počítání času se pro účely služebního poměru upravuje „v souladu s obecnou právní úpravou“. Z uvedeného je zjevný úmysl zákonodárce neodchýlit se od obecných pravidel zakotvených ve správním řádu (ale shodně i v dalších procesních předpisech – srov. § 40 odst. 3 s. ř. s., § 57 odst. 2 o. s. ř., § 60 odst. 3 tr. ř.). Jakkoliv tedy § 211 zákona o služebním poměru obsahuje ohledně počítání času některá shodná pravidla, obsažená i v § 40 správního řádu, jen z této prosté skutečnosti nelze usuzovat na ucelenost právní úpravy počítání času v zákoně o služebním poměru a tudíž na úplné vyloučení použití ustanovení správního řádu o počítání času.
  23. V daném případě s ohledem na časovou posloupnost úkonů v řízení před správním orgánem, kdy poslední den lhůty připadl na státní svátek a následně dalšími dny byla sobota a neděle, byl nejbližší následující pracovní den  pondělí 4. 1. 2016, kdy žalobce podal odvolání.
  24. Při subsidiárním použití ustanovení § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu lze konstatovat, že žalobce podal odvolání včas a žalovaný se jím měl věcně zabývat, a nikoli je zamítnout pro opožděnost.
  25. Soud tedy shledal žalobu důvodnou a napadené rozhodnutí pro jeho nezákonnost zrušil. V dalším řízení tak žalovaný správní orgán musí podání posoudit jako včas podané a rozhodnout o meritu věci.
  26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. Tu představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady na zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, příprava žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. f) ve spojení s ustanovením § 7 advokátního tarifu) při částce 3 100 Kč za jeden úkon, celkem tedy 6 200 Kč. Ke každému úkonu rovněž náleží režijní paušál ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 9 800 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

 

 

Praha 10. dubna 2018

 

 

 

JUDr. Ludmila Sandnerová, v.r.

předsedkyně senátu

 

 

 

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje: M. H.