č. j. 10 A 103/2017‑ 28

 

[OBRÁZEK] 

 

 

 

 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudkyně Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph. D., a soudce Mgr. Jiřího Lifky v právní věci

žalobkyň:  a) T. B. H. M.

  b) Y. H. N.

obě zastoupeny Mgr. Markem Sedlákem, advokátem

sídlem Příkop 8, Brno

proti

žalovanému:  Velvyslanectví České republiky v Hanoji

organizační útvar Ministerstva zahraničních věcí

sídlem Loretánské náměstí 101/5, Praha 1

o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu v tom, že dne 17. 5. 2017 žalobkyním neumožnil vstup do svých prostor za účelem podání žádostí o oprávnění k pobytu na území České republiky, přestože se dostavily v úředních hodinách k tomu určených,

takto:

  1. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající v tom, že dne 17. 5. 2017 žalobkyním neumožnil vstup do svých prostor za účelem podání žádostí o oprávnění k pobytu na území České republiky, byl nezákonný.
  2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč k rukám Mgr. Marka Sedláka, advokáta.
  3. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč k rukám Mgr. Marka Sedláka, advokáta.
  4. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním společně a nerozdílně do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 12 729 Kč k rukám Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

 

 

 

Odůvodnění:

  1. Žalobkyně se domáhají určení, že se vůči nim žalovaný dopustil nezákonného zásahu tím, že je dne 17. 5. 2017 nevpustil do svých prostor za účelem podání žádostí o povolení k pobytu na území České republiky. Tvrdí, že se za tímto účelem dostavily v době úředních hodin žalovaného, a to s registrací v systému Visapoint na termín v 8.30 hod. Registrována byla jen žalobkyně a), neboť žádost tehdy nezletilé žalobkyně b) měla podat ona jako její zákonná zástupkyně. Registrace však byla vyplněna s překlepem na jméno T. B. N. M., nikoliv na správné jméno žalobkyně a), tedy T. B. H. M.
  2. Soud zaslal žalobu k vyjádření žalovanému do datové schránky Ministerstva zahraničních věcí, jehož je žalovaný organizační součástí.
  3. Přípisem ze dne 12. 10. 2017 se k žalobě vyjádřilo Ministerstvo zahraničních věcí.
  4. Soud přípisem ze dne 14. 3. 2018 žalovanému sdělil, že za něj v řízení před soudem nemůže jednat Ministerstvo zahraničních věcí, jelikož ministerstvo jako celek není účastníkem řízení. Žalovanému byla stanovena dodatečná lhůta dvou týdnů k vyjádření. Až do dne rozhodnutí soudu se však žalovaný k žalobě nevyjádřil.
  5. Městský soud v Praze konstatuje, že dle závěrů rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016 - 52, č. 3601/2017 Sb. NSS, a navazujícího usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2017, č. j. 4 Azs 168/2017 - 15, je zastupitelský úřad při přijímání žádostí cizinců o pobytová oprávnění z kompetenčního hlediska samostatným správním orgánem odlišným od Ministerstva zahraničních věcí. Na tom nic nemění skutečnost, že z organizačního hlediska je zastupitelský úřad podle § 4 zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě, součástí Ministerstva zahraničních věcí jako správního úřadu. Je tedy třeba trvat na tom, aby v řízení před soudem za žalovaného vystupovala oprávněná osoba ve smyslu § 33 odst. 5 s. ř. s.
  6. Jelikož však vyjádření k žalobě bylo podepsáno ředitelem vízového odboru Ministerstva zahraničních věcí, který žádným způsobem neprokázal oprávnění jednat za žalovaného, nemohl soud k tomuto vyjádření přihlížet. Protože se žalovaný k žalobě nevyjádřil ani po dodatečné výzvě soudu, rozhodl soud bez dalšího o věci samé.
  7. Ze správního spisu byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti.
  8. V registračním systému Visapoint byla na den 17. 5. 2017 na 8.30 hod. k žalovanému registrována osoba jménem T. B. N. M.
  9. Jak vyplývá z přípisu ze dne 20. 7. 2017, č. j. 1912/2017-HANOI, jímž žalovaný vyřídil stížnost žalobkyň na svůj postup, žalobkyně „hodlaly na Velvyslanectví ČR v Hanoji podat žádost o dlouhodobé vízum. … Při kontrole totožnosti paní M. T. B. H. provedené dne 17. 5. 2017 bylo zjištěno, že ve Visapoint je registrována osoba jména M. T. B. N.. Vzhledem k tomu, že se údaje v cestovním dokladu žadatelky neshodovaly s údaji registrovanými ve Visapoint, nemohla být žadatelka ani její nezletilé dítě vpuštěni do čekárny konzulárního oddělení.“
  10. Městský soud v Praze přistoupil k věcnému posouzení žaloby, přičemž v souladu s § 87 odst. 1 částí věty za středníkem rozhodoval podle skutkového a právního stavu, který zde byl v době zásahu.
  11. Soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodoval bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasily a žalovaný po poučení soudem nevyjádřil nesouhlas.
  12. Z hlediska skutkového vzal soud za nesporné, že se žalobkyně skutečně dne 17. 5. 2017 dostavily k budově žalovaného za účelem podání žádostí o dlouhodobá víza. Podání žádostí jim však nebylo umožněno kvůli nesprávně uvedenému jménu žalobkyně a) na registraci v systému Visapoint. Takto shrnuté skutkové okolnosti vyplývají jak z žalobních tvrzení, tak z přípisu, jímž žalovaný vyřídil stížnost na svůj postup.
  13. Mezi účastníky řízení není sporné, že se výše uvedeného dne žalobkyně a) za sebe i jako zákonná zástupkyně žalobkyně b) osobně dostavila na místně příslušný zastupitelský úřad, čímž by splnila podmínku podání žádosti dle § 170 odst. 1 věty první zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) ve znění do 14. 8. 2017. Není též sporné, že žalobkyně byly povinny si pro podání svých žádostí sjednat předem termín podání žádosti podle § 170 odst. 2 téhož zákona. Spor panuje o to, zda žalobkyně povinnost sjednat si předem termín podání žádostí splnily, když registrace v systému Visapoint byla provedena na jiné jméno než jméno žalobkyně a).
  14. Soud konstatuje, že rozdíl mezi jménem, na které byla učiněna registrace v systému Visapoint a skutečným jménem žalobkyně a) představuje zjevný překlep, neboť rozdíl spočíval pouze v jednom jediném písmeni. Povinnost předem si zarezervovat termín podání žádosti byla v zákoně zakotvena pouze za účelem organizačního usnadnění činnosti zastupitelského úřadu, což vyplývá z § 170 odst. 2 věty druhé zákona o pobytu cizinců ve znění do 14. 8. 2017, dle nějž byl zastupitelský úřad povinen do třiceti dnů od registrace kterémukoliv cizinci umožnit podání žádosti. Tomuto účelu bylo učiněno zadost, neboť žalobkyně a) disponovala registrací v systému Visapoint na čas, v němž se dostavila, byť s chybou v psaní jejího jména.
  15. Nevpuštění žalobkyně a) do budovy zastupitelského úřadu za účelem podání žádostí by mohlo být odůvodněno jen tehdy, pokud by okolnosti svědčily závěru, že se žalobkyně a) dopustila zneužití registračního systému, například kdyby se domáhala podání žádosti v čase, na který je zaregistrována jiná existující osoba. Žádné takové okolnosti však přítomny nebyly; žalovanému naopak muselo být zřejmé, že se žalobkyně a) skutečně pouze při registraci termínu dopustila překlepu ve svém jméně, jak tvrdila. Vzhledem k tomu, že žalovaný v daném čase evidentně byl kapacitně schopen podání žádostí zajistit, a nic nesvědčilo o tom, že by se žalobkyně a) dopustila jakéhokoliv zneužití registračního systému, bylo přepjatým formalismem a bezdůvodným zatěžováním žalobkyň, pokud žalovaný podání žádostí neumožnil. Postup žalovaného byl v rozporu se základní zásadou správní činnosti zakotvenou v § 6 odst. 2 správního řádu, dle níž „správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje“.
  16. Proto soud žalobu posoudil jako důvodnou a prvním výrokem tohoto rozsudku podle § 87 odst. 2 s. ř. s. určil, že nevpuštění žalobkyň do budovy žalovaného dne 17. 5. 2017 za účelem podání žádostí o pobytová oprávnění bylo nezákonným zásahem.
  17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s., dle nějž má na náhradu nákladů právo účastník, který byl v řízení úspěšný, v tomto případě tedy žalobkyně.
  18. Druhým a třetím výrokem tohoto rozsudku soud uložil žalovanému nahradit žalobkyním zaplacené soudní poplatky za podání žaloby, každé ve výši 2 000 Kč.
  19. Čtvrtým výrokem tohoto rozsudku soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyním společně a nerozdílně náhradu nákladů spočívající v odměně jejich advokáta za zastupování. Ta sestává z odměny za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy převzetí právního zastoupení a podání návrhu ve věci samé. Podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, činí výše odměny za jeden úkon právní služby 3 100 Kč; podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu v případě zastupování více účastníků náleží advokátovi za každou zastupovanou osobu odměna ve výši 80 %, v tomto případě tedy 2 480 Kč (4 x 2 480 = 9 920). Náhrada hotových výdajů pak dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu tvoří 300 Kč za každý úkon (2 x 300 = 600). Celkem tedy odměna advokáta za společné úkony učiněné pro žalobkyně činí 10 520 Kč, včetně DPH ve výši 21 % potom 12 729 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

  

 

V Praze dne 9. května 2018

 

 

 

JUDr. Ing. Viera Horčicová, v.r.     

       předsedkyně senátu

 

Shodu s prvopisem potvrzuje L. H.