č. j. 18 A 4/2018 - 35
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci
žalobce: J. V.
zastoupený Mgr. Beatou Ježowiczovou, advokátkou
sídlem Jablunkovská 2014/40a, 737 01 Český Těšín
proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje
sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava
o žalobě proti rozhodnutí ze dne 27.11.2017, č.j. MSK 144375/2017, sp. zn. VŽ/33468/2017/Neu, o přestupcích proti veřejnému pořádku
takto:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
- dne 16.1.2017 bylo uskutečněno jednání před správním orgánem I. stupně týkající se mimo jiné i přestupku žalobce ze dne 23.12.2016 a 25.12.2016. Podle protokolu o tomto ústním jednání žalobce uvedl, že je pravdou, že v jejich domě byla několikrát městská i státní policie ohledně rušení nočního klidu. Je pravdou, že mu hudba hrála, avšak myslí si, že nebyla zase tak hlasitá, aby rušila sousedy v domě. Podotkl, že se jedná o stížnosti na jeho osobu pouze od jedněch a těch samých sousedů P.;
- dne 31.1.2017 vydal Městský úřad Bruntál, správní odbor rozhodnutí, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků, kterých se měl dopustit ve dnech 15.12.2016, 23.12.2016, 25.12.2016 a 30.12.2016. Žalobci tímto rozhodnutím byla uložena pokuta ve výši 2 500 Kč;
- dne 7.4.2017 bylo rozhodnutí Městského úřadu Bruntál, odboru správního ze dne 31.1.2017 zrušeno a věc byla tomuto správnímu orgánu vrácena k novému projednání;
- dne 23.5.2017 bylo uskutečněno další ústní jednání ve věci vytýkaných přestupků žalobce před správním orgánem I. stupně. Při tomto jednání byl mimo jiné vyslechnut svědek P. K., který uvedl, že pracuje jako policista obvodního oddělení Policie ČR v Bruntále a vzpomíná si, že dne 23.12.2016 byl před bytem žalobce. On sám se spojil s oznamovatelem a ostatní dva kolegové komunikovali s žalobcem přes zavřené dveře. Namístě slyšel komunikaci žalobce, slyšel i hudbu, která hrála nepřetržitě i v průběhu zákroku. Oznamovatelé jej zvali do bytu, byli zoufalí a svědek slyšel v jejich bytě hrát hudbu. Žalobce se dožadoval změření hluku, aby bylo možné prokázat, že porušuje normy. Svědek provedl neautorizované měření na svém mobilním telefonu a osobně vnímal hlasitost hudby tak, že by v tom bytě být nemohl pro velký hluk. Žalobce hudbu nevypnul, asi trochu snížil hlasitost, avšak hudba hrála dále i po odjezdu hlídky. Žalobce přes zavřené dveře byl vulgární ke hlídce policistů, nedbal výzev opakovaně k upuštění od protiprávního jednání spočívajícího v rušení nočního klidu a aby přestal vulgárně oslovovat policisty. Bylo slyšet, že v bytě byla ještě další osoba. Svědek měl dojem, že je podnapilá. Policisté doporučovali, aby žalobce otevřel dveře, což neučinil a opakovaných výzev neuposlechl. Dále byla vyslechnuta svědkyně M. K., která uvedla, že pracuje jako strážník městské policie. Když obdrželi oznámení, že na Z. 12 dochází k rušení nočního klidu hlasitou hudbou, přijeli na místo. Z domu vycházela hlasitá hudba, která byla slyšet už venku. Při vstupu do domu žalobce hudbu vypnul a když vešli dovnitř domu, bylo ticho. Mluvili s oznamovateli manžely P., kteří uvedli, že nemohou spát, že je to neúnosné a že jim to žalobce dělá nejspíše schválně. Poté klepali a zvonili na žalobce, který otevřel a jakmile je spatřil, zabouchl dveře. Po chvíli vyšel a směřoval k domovním dveřím, hlídku ignoroval a chtěl odejít z domu. Kolega D. jej vyzýval k prokázání totožnosti. Žalobce totožnost neprokázal, proto jej vyzval D. opětovně. Před domem se žalobce dal na útěk směrem k ulici Nádražní. Útěku přecházely vulgární útoky na něho a na kolegu, že jsou kokoti, kundy a ať jdou do prdele. Utíkajícího žalobce s kolegou následovali a doběhli jej na autobusové zastávce. Tam bylo použito donucovacích prostředků, hmatů a chvatů a žalobce dovedli zpět ke služebnímu vozidlu. Svědkyně u vozidla kontaktovala operačního, aby na místo poslal hlídku Policie ČR, která dojela asi za 10 minut. Státní policie opakovaně žalobce vyzývala k prokázání totožnosti, což neučinil. Žalobce nic neříkal ani nedělal a byl hlídkou policie k prokázání totožnosti odvezen na obvodní oddělení. Při jednání správního orgánu I. stupně byl také jako svědek vyslechnut J. D., který uvedl, že pracuje jako strážník Městské policie Bruntál. Dne 25.12.2016 asi po 22:00 hod. jel s kolegyní K. na místo a už venku slyšel hudbu. Po příchodu do domu hudba v doma slyšet nebyla, venku ano. Zvonil opakovaně na žalobce, který přes dveře volal, že jde ven. Když vyšel ven, vyzval ho, ať předloží občanský průkaz, na což nereagoval a šel z domu. Svědek žalobce opakovaně vyzval jménem zákona a žalobce začal z místa utíkat. Rozběhl se za ním, křičel na něj, ať stojí a dostihl jej u zastávky autobusu. Tam žalobce chytil za ruku a vedl jej zpátky k domu. Požádal jej o občanský průkaz opětovně, na což nereagoval, a proto svědek přivolal hlídku Policie ČR. Ta během 5 minut přijela a policisté opakovaně žalobce vyzývali k prokázání totožnosti, na což nereagoval. Policisté se rozhodli, že žalobce převezou na obvodní oddělení a vyvedli jej před dům, kde žalobce jednoho z policistů napadl. Závěrem tohoto protokolu o ústním jednání je uvedeno, že právní zástupkyně žalobce byla seznámena s podklady pro rozhodnutí, stejně tak jako žalobce, k čemuž uvedla, že navrhuje výslech svědka J. Z. zejména k okolnosti, že nedocházelo k rušení nočního klidu v souvislosti se skutkem ze dne 25.12.2016;
- dne 1.6.2017 vydal správní orgán I. stupně další rozhodnutí o přestupcích žalobce, které bylo k odvolání žalobce rozhodnutím žalovaného ze dne 1.8.2017 opětovně zrušeno a věc správnímu orgánu I. stupně byla vrácena k novému projednání;
- poté, kdy správní orgán I. stupně doplnil dokazování výslechem svědků B. D. a B. B., vydal dne 25.9.2017 shora uvedené rozhodnutí o přestupcích žalobce, proti kterému podal žalobce dne 6.10.2017 odvolání, o němž rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím.
6. V projednávané věci krajský soud především postupoval v souladu s ust. § 75 odst. 2 věty první s.ř.s., dle kterého soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. K jednotlivým žalobním bodům uvedeným v žalobě žalobce uvádí krajský soud následující:
- žalobce namítal, že se přestupku podle § 47 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích dne 23.12.2016 nedopustil. Pakliže byl uznán vinným tímto přestupkem proti veřejnému pořádku, který měl spáchat tím, že porušil noční klid pouštěním hlasité reprodukované hudby v uvedený den od 2:30 hod. do 3:30 hod., byla jeho vina vyvozována toliko z klíčového jediného důkazu, a to výpovědi svědka K., který byl osobně přítomen v bytě oznamovatelů tohoto přestupku. Žalobce namítal, že z výpovědi tohoto svědka však nebylo zjištěno, zda byl v bytě oznamovatelů pouze za prahem bytu, a zda přitom byly či nebyly zavřené dveře do bytu, což je podle něj z hlediska hladiny hluku klíčové. Není tedy zřejmé, zda hudba, kterou pouštěl, byla natolik intenzivní, že narušovala noční klid. Kromě toho dle svědecké výpovědi svědka K. vyplynulo, že měl měřit hladinu hluku mobilní aplikací, avšak výsledek tohoto měření nesdělil. S touto žalobní námitkou krajský soud nesouhlasí. Podle protokolu a výslechu svědka P. K. tento svědek vypověděl, že dne 23.12.2016 byl členem trojčlenné hlídky a zatímco jeho dva kolegové komunikovali s žalobcem přes zavřené dveře, na místě slyšel komunikaci žalobce přes tyto zavřené dveře, slyšel hudbu, která hrála nepřetržitě i v průběhu zákroku. Svědek byl osobně v bytě oznamovatelů P. a slyšel hrát hudbu. Provedl neautorizované měření na svém mobilním telefonu a on sám vnímal hlasitost hudby tak, že by v tomto bytě být nemohl pro velký hluk. Dodal, že žalobce hudbu nevypnul ani nesnížil hlasitost, hudba hrála dále i při odjezdu hlídky. Ve shodě s žalovaným považuje krajský soud tento důkaz za klíčový k prokázání skutečnosti, že žalobce dne 23.12.2016 v nočních hodinách pouštěním hlasité reprodukované hudby rušil noční klid a dopustil se tak přestupku podle ust. § 47 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., ve znění účinném do 30.6.2017, podle něhož se přestupku dopustí ten, kdo poruší noční klid. Námitku, že z výpovědi svědka nevyplynulo, zda byl v bytě oznamovatelů P. pouze za prahem bytu a zda přitom byly či nebyly otevřeny dveře do tohoto bytu, je dle názoru soudu zcela bezpředmětná; rozhodné je, že svědek potvrdil, že v tomto bytě slyšel hluk způsobený reprodukovanou hudbou, který hodnotil jako velký a natolik intenzivní, že by sám v tomto bytě být nemohl. Na závěru, že se vytýkaného přestupku žalobce dopustil, nemůže nic změnit skutečnost, že ve své výpovědi svědek neuvedl výsledek měření hladiny hluku za pomoci mobilního telefonu. Žalovaný v tomto směru zcela přiléhavě poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 1 A 12/2012-34, podle něhož je nejdůležitější subjektivní dojem osoby, která má vůči oznamovatelům, tak i žalobci naprosto nezaujaté postavení;
- žalobce rovněž popíral, že se dopustil přestupku podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích s tím, že dne 25.12.2016 kolem 22:38 hod. neuposlechl výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci, když na výzvu strážníka Městské policie Bruntál nepředložil doklad totožnosti a snažil se z místa utéct. Namítal, že oznámení manželů P. z uvedeného dne bylo zjevně nedůvodné, neboť v tento den nebyl uznán vinným přestupkem spočívajícím v porušení nočního klidu. Strážníci po něm vyžadovali předložení občanského průkazu, aniž by k tomu měli zákonný důvod. Neumožnili mu zajít pro doklady domů a sdělili mu, že musí vyčkat příjezdu hlídky Policie ČR. Následně mu dovolili jít v doprovodu strážníka pro doklady do bytu, avšak než se mu podařilo otevřít, byl zpacifikován a odvlečen do policejního vozu. Jak ovšem vyplynulo ze shora uvedených výpovědí svědků – zasahujících strážníků K. a D., obdrželi oznámení o rušení nočního klidu žalobcem uvedeného dne a dojeli na místo jeho trvalého pobytu, kde oba slyšeli po příjezdu hrát hudbu. Za situace, že měli oznámení o rušení nočního klidu žalobcem, navíc slyšeli reprodukovanou hudbu před samotným domem, měli oba svědci důvod k podezření spáchání přestupku žalobcem a zároveň zákonný důvod, který je opravňoval požadovat od žalobce vysvětlení. Není tedy oprávněná žalobcova námitka, že po něm vyžadovali občanský průkaz bez zákonného důvodu, neboť toto oprávnění vyplývá z ust. § 12 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 553/1991 Sb., v platném znění, o obecní policii. Shora uvedená výpověď svědků koresponduje s podrobným videozáznamem, jehož podrobným shlédnutím krajský soud zjistil, že žalobce byl k předložení občanského průkazu opakovaně vyzýván před útěkem u dveří bytu a následně i venku. Namísto toho, aby se zákonné výzvě podrobil a prokázal svou totožnost, se z místa svého bytu dal na útěk, byl následně chycen a odveden ke svému domu, kde byla následně přivolána hlídka Policie ČR. I tato hlídka jej opakovaně vyzývala k prokázání totožnosti, což neučinil a byl odvezen za tímto účelem na obvodní oddělení. Není tedy pravdivé tvrzení žalobce, že mu strážníci neumožnili zajít si pro doklady domů, že mu sdělili, že musí vyčkat příjezdu hlídky policie a že následně mu dovolili jít v doprovodu strážníka pro doklady do bytu, ovšem než se mu povedlo otevřít dveře, byl zpacifikován. Naopak výpovědi svědků D. a K. včetně pořízeného videozáznamu bylo prokázáno, že žalobce od počátku nespolupracoval, neuposlechl výzev policistů a používal vůči nim vulgárních výrazů. Těmito důkazy zcela správně oba správní orgány dospěly k závěru, že se žalobce dopustil přestupku i podle § 47 odst. 1 písm. a) citovaného zákona o přestupcích, dle něhož se přestupku dopustí ten, kdo neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci. Protože uvedenými důkazy měly správní orgány skutkový stav dostatečně prokázán, nebylo jejich povinností vyhovět návrhu žalobce, aby byl ve správním řízení vyslechnut svědek J. Z. k tomu, že byl s ním v předmětném bytě a mohl by potvrdit, že nepouštěl hlasitou hudbu a že nebyl důvod jej vyzývat k prokázání totožnosti.
7. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud shledal žalobu žalobce jako nedůvodnou a v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jí zamítl.
8. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovaný se tohoto práva výslovně vzdal (ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžoval sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.
Ostrava 3. května 2018
Shodu s prvopisem potvrzuje