č. j. 10 A 59/2018‑ 45

 

[OBRÁZEK] 

 

 

 

 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudkyně Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph. D., a soudce Mgr. Jiřího Lifky v právní věci

žalobkyně:  A.C.E. Media Ventures, Inc.

sídlem 3500 South DuPont Highway, Dover, DE, Spojené státy americké

zastoupena Mgr. Radkem Pokorným, advokátem

sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1

proti

žalovanému:  Ministerstvo dopravy

sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1

o žalobě, jíž se žalobkyně domáhá určení, že výzva žalovaného k odstranění reklamního zařízení ze dne 5. 1. 2018, č. j. 524/2017-120-SSU/6, byla nezákonným zásahem, a toho, aby soud žalovanému zakázal zakrytí, odstranění a likvidaci reklamního zařízení žalobkyně umístěného na pozemku parc. č. 114/2, k. ú. Drahelčice,

takto:

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
  3. Žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Městského soudu v Praze k rukám Mgr. Radka Pokorného, advokáta.

Odůvodnění:

  1. Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud určil, že výzva žalovaného k odstranění reklamního zařízení ze dne 5. 1. 2018, č. j. 524/2017-120-SSU/6, byla nezákonným zásahem, a zakázal žalovanému zakrytí, odstranění a likvidaci reklamního zařízení žalobkyně umístěného na pozemku parc. č. 114/2, k. ú. Drahelčice.
  2. Dle tvrzení žalobkyně postupoval žalovaný nezákonně, když výzvu podle § 25 odst. 11 zákona č. 17/1993 Sb., o pozemních komunikacích, (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) adresoval neznámému vlastníkovi reklamního zařízení. K takovému postupu lze totiž přistoupit pouze v případě, že vlastníka reklamního zařízení objektivně nebylo možno zjistit. Žalobkyně s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2017, č. j. 30 A 217/2016 - 80, uvádí, že žalovaný nesplnil svou povinnost pokusit se všemi dostupnými prostředky zjistit, kdo je vlastníkem reklamního zařízení. Navíc je žalobkyně vlastníkem reklamního zařízení již od jeho zřízení v roce 1995, a proto žalovaný neměl důvod o jejím trvajícím vlastnictví jakkoliv pochybovat.
  3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Uvedl, že nejistotu ohledně vlastnictví předmětného reklamního zařízení pojal z podání ze dne 17. 7. 2017 adresovaného společností A.C.E. Management, s.r.o. (dále jen „A.C.E. Management“) stavebnímu úřadu v řízení o povolení změny užívání stavby – dočasného osvětleného reklamního poutače. Dále žalovaný zjistil, že společnost New Republik Publicity,spol.s r.o. (dále jen „New Republik Publicity“) v letech 1991 - 1993 podnikala pod obchodní firmou A.C.E. MEDIA VENTURES spol. s .r.o., tedy firmou podobnou názvu žalobkyně. Navíc z obchodního rejstříku vyplynulo, že odštěpný závod žalobkyně na území České republiky byl bez náhrady zrušen. Žalovaný tedy přistoupil k tomu, že žalobkyni a uvedeným dvěma společnostem zaslal dotaz, zda jsou vlastníky reklamního zařízení. Společnosti A.C.E. Management a New Republik Publicity sdělily, že vlastníky zařízení nejsou, a žalobkyni nebylo možné přípis doručit. Vlastníka reklamního zařízení se tedy nepodařilo zjistit, ačkoliv k tomu žalovaný vynaložil veškeré možné úsilí.
  4. Dále žalovaný tvrdí, že vydáním napadené výzvy nemohlo dojít k zásahu do práv žalobkyně, neboť výzva adresovaná neznámému vlastníkovi byla doručována prostřednictvím veřejné vyhlášky, a tedy mezi jejím vydáním a povinností žalobkyně reklamní zařízení odstranit uplynul ještě delší čas, než kdyby výzva byla adresována přímo žalobkyni. Od žalobkyně přitom bylo možno očekávat, že bude úřední desku žalovaného sledovat. Nadto žalovaný zdůraznil, že zánik povolení k provozování reklamního zařízení, k němuž došlo v roce 2017, vyplývá přímo z přechodných ustanovení zákona č. 196/2012 Sb., a tedy pro žalobkyni nemohla být výzva k jeho odstranění překvapením.
  5. Konečně žalovaný uvedl, že žalobkyně postupuje obstrukčně tak, aby k odstranění reklamního zařízení nemohlo dojít. Když probíhalo zakrytí reklamního zařízení dne 4. - 6. 4. 2018, byla na místo přivolána policie. K tomu žalovaný navrhuje výslech svědka Ing. J. B. Dále byla na reklamní zařízení umístěna satelitní zařízení s tím, že žalobkyně spoléhala na ochranu těchto zařízení podle právních předpisů na úseku telekomunikací.
  6. Žalobkyně na vyjádření žalovaného reagovala replikou, v níž zopakovala svou žalobní argumentaci. Uvedla, že v okolnostech uvedených žalovaným nelze spatřovat žádný podklad pro podezření, že vlastníkem reklamního zařízení přestala být žalobkyně, ba právě naopak. Změna sídla či zrušení odštěpného závodu žalobkyně není obstrukcí, která by žalovaného opravňovala ke zvolenému postupu. Žalobkyně s odkazem na příslušnou judikaturu zdůraznila, že výzvou k odstranění reklamního zařízení do jejích práv zasaženo bylo, neboť se o výzvě doručované veřejnou vyhláškou neznámému vlastníkovi nemohla reálně dovědět.
  7. Ze správního spisu vyplývají následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti.
  8. Rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 5. 1995, č. j. 24351/94-230, bylo žalobkyni povoleno zvláštní užívání dálnice D5 k provozování reklamního zařízení, o něž se jedná v tomto řízení.
  9. V rámci řízení o povolení změny užívání reklamního zařízení – stavby dočasného osvětlení reklamního zaslala společnosti A.C.E. Management dne 17. 7. 2017 Městskému úřadu Rudná jako stavebnímu úřadu žádost o prodloužení lhůty k doplnění žádosti; v záhlaví přípisu je uvedeno logo ACEMEDIA. Přitom uvedla, že má problémy při komunikaci s Ředitelstvím silnici a dálnic jednajícím za vlastníka pozemku, Českou republiku, avšak přiložila výpisy z účtů, dle nichž pravidelně hradí nájem. Přílohou dopisu je jednak výpis z účtu žalobkyně zachycující platbu nájemného ze dne 25. 11. 2016, a dále výpis z účtu společnosti A.C.E. Management zachycující platbu ze dne 30. 5. 2017.
  10. K dotazu žalovaného sdělil Mgr. M. G., zaměstnanec Ředitelství silnic a dálnic, e-mailem ze dne 22. 9. 2017, že „ve věci nájmu pozemku … neprobíhá žádná komunikace, po zrušení odštěpného závodu A.C.E. Media Ventures, Inc. se měli odmlčet i její právní zástupci. … Co se týče nájemní smlouvy, ta byla původně uzavřena od 24. 10. 1994 a postupně prodloužena až do 30. 8. 2014. Od té doby žádný nájemní vztah neexistuje, společnost A.C.E. media pouze zasílá pravidelně 360 000 Kč 2x ročně ve smyslu původní nájemní smlouvy“.
  11. Následně žalovaný zaslal žalobkyni, společnosti A.C.E. Management a společnosti New Republik Publicity výzvu ke sdělení, zda jsou vlastníky reklamního zařízení. Společnost New Republik Publicity přípisem ze dne 10. 10. 2017 sdělila, že vlastníkem reklamního zařízení není. Stejně tak společnost A.C.E. Management sdělila, že není vlastníkem, v přípise ze dne 10. 10. 2017. Zásilka adresovaná žalobkyni na adresu jejího sídla ve spojených státech se však vrátila jako nedoručitelná („not deliverable as addressed“).
  12. Součástí spisu jsou fotografie předmětného reklamního zařízení pořízené dne 15. 9. 2017, z nichž je patrné, že na reklamním zařízení je logo ACEMEDIA shodné s logem uvedeným v záhlaví dopisu adresovaného společností A.C.E. Management Městskému úřadu Rudná dne 17. 7. 2017.
  13. Žalovaný vydal dne 5. 1. 2018 prostřednictvím veřejné vyhlášky výzvu č. j. 524/2017-120-SSU/6 k odstranění reklamního zařízení na pozemku p. č. 114/2 v k. ú. Drahelčice adresovanou neznámému vlastníkovi. V odůvodnění výzvy uvedl, že se pokusil učinit kroky ke zjištění vlastníka zařízení, avšak vlastníka se nepodařilo zjistit.
  14. Městský soud v Praze o věci v souladu s § 87 odst. 1 s. ř. s. rozhodl na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.
  15. Žaloba není důvodná.
  16. Soud o věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný po poučení soudem nevyjádřil nesouhlas. O věci bylo možné rozhodnout jen na základě podkladů obsažených ve správním spise, a proto nebylo nutné provádět dokazování.
  17. Žalobu proti nezákonnému zásahu správního orgánu může podle § 82 s. ř. s. podat každý, „kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo“.
  18. Soud předně konstatuje, že žalobkyně zvolila k obraně před výzvou k odstranění reklamního zařízení správný žalobní typ. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku 19. 5. 2016, č. j. 6 As 69/2016 - 39, č. 3412/2016 Sb. NSS, výzva k odstranění reklamního zařízení není rozhodnutím, nýbrž pokynem správního orgánu, a tedy zásahem ve smyslu legislativní zkratky uvedené v § 82 s. ř. s.
  19. Nelze přijmout ani argument žalovaného, dle nějž žalobkyně tvrzeným zásahem nemohla být zkrácena na svých právech. Pokud by skutečně žalovaný při vydání výzvy postupoval nezákonně a adresoval by ji neznámému vlastníkovi, ačkoliv mu vlastník byl nebo mohl být znám, o zásah do právní sféry žalobkyně by se nepochybně jednalo. Namísto toho, aby byla výzva adresována a doručována přímo žalobkyni, by byla pouze zveřejněna jako veřejná vyhláška na úřední desce žalovaného, což by byla z hlediska možnosti žalobkyně s výzvou se seznámit nepochybně podstatně méně příznivá situace.
  20. Klíčovou spornou otázkou mezi účastníky řízení je však právě to, jestli žalovaný postupoval nezákonně, když výzvu adresoval neznámému vlastníkovi.
  21. Podle § 25 odst. 11 zákona o pozemních komunikacích „[n]emůže-li silniční správní úřad zjistit vlastníka reklamního zařízení zřizovaného nebo provozovaného bez povolení ke zvláštnímu užívání, zveřejní výzvu k odstranění reklamního zařízení způsobem v místě obvyklým a po marném uplynutí lhůty 10 dnů ode dne zveřejnění výzvy je povinen reklamu do 15 pracovních dnů zakrýt a následně zajistit odstranění a likvidaci reklamního zařízení na náklady vlastníka dotčené pozemní komunikace“.
  22. Městský soud v Praze se zcela ztotožňuje s výkladem obdobného ustanovení § 31 odst. 10 zákona o pozemních komunikacích týkajícího se reklamních zařízení umístěných v ochranném pásmu pozemní komunikace, který je uveden v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2017, č. j. 30 A 217/2016 - 80. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že silniční správní úřad musí před vydáním výzvy neznámému vlastníkovi zvolit takový postup, aby mohl „s jistotou uzavřít, že učinil vše potřebné ke zjištění vlastníka konkrétních reklamních zařízení, avšak vlastníka se mu – i přes vynaložené úsilí, které na něm lze rozumně požadovat a které také bude přezkoumatelným způsobem zachyceno ve správním spisu – zjistit nepodařilo“.
  23. V nyní projednávané věci však, na rozdíl od případu řešeného Krajským soudem v Brně, žalovaný podnikl před vydáním výzvy ke zjištění vlastníka takové kroky, které po něm bylo možné rozumně požadovat.
  24. Žalobkyně předně tvrdila, že žalovaný vůbec neměl důvod pojmout podezření, že žalobkyně již vlastníkem reklamního zařízení není, neboť měl k dispozici původní povolení ke zvláštnímu užívání, jehož adresátem byla právě žalobkyně. V tomto závěru se však žalobkyně mýlí. Z dopisu společnosti A.C.E. Management stavebnímu úřadu ze dne 17. 7. 2017 žalovaný mohl nabýt oprávněný dojem, že reklamní zařízení vlastní tato společnost, neboť vystupovala jako nájemce pozemku, na němž se reklamní zařízení nachází. Z přiložených výpisů z účtů navíc vyplynulo, že zatímco v roce 2016 ještě nájem za pozemek, na němž se reklamní řízení nachází, platila žalobkyně, v roce 2017 to již byla společnost A.C.E. Management.
  25. S ohledem na skutečnost, že byl odštěpný závod žalobkyně v České republice zrušen a dne 31. 3. 2017 zanikl, bylo zcela přirozené, pokud se žalovaný domníval, že vlastnictví reklamního zařízení přešlo na společnost A.C.E. Management, a to též s přihlédnutím ke skutečnosti, že bylo reklamní zařízení opatřeno logem ACEMEDIA, které používá společnost A.C.E. Management. Žalovaný tedy postupoval správně, když ke zjištění aktuálního vlastníka reklamního zařízení podnikal další kroky a nespoléhal se pouze na původní povolení ke zvláštnímu užívání dálnice, které bylo za účelem provozu reklamního zařízení vydáno žalobkyni již v roce 1995.
  26. Z komunikace s Ředitelstvím silnici a dálnic zodpovědným za správu pozemku ve vlastnictví České republiky, na němž se reklamní zařízení nachází, žalovaný o aktuálním vlastnictví reklamního zařízení nezjistil nic určitého. Ukázalo se totiž, že od roku 2014 nájemní vztah trvá pouze konkludentně, přičemž již z dokumentů poskytnutých Městským úřadem Rudná žalovaný věděl, že od roku 2017 nájem platí společnost A.C.E. Management, nikoliv žalobkyně.
  27. Proto bylo namístě přistoupit k dotazům vůči potenciálním vlastníkům. Společnost A.C.E. Management, která se jevila jako zdaleka nejpravděpodobnější vlastník, však sdělila, že vlastníkem reklamního zařízení není, přičemž neuvedla žádné další informace. Další společnost, která kvůli dříve používané obchodní firmě téměř totožné s firmou žalobkyně také přicházela jako vlastník teoreticky v úvahu, tedy společnost New Republik Publicity, taktéž sdělila, že reklamní zařízení nevlastní. Žalobkyni se přípis s dotazem nepodařilo doručit, a to i přesto, že jí byl doporučeně zaslán na adresu jejího sídla ve Spojených státech, kde však zjevně ve skutečnosti nesídlí.
  28. Soud má za to, že žalovaný již neměl žádný další způsob zjištění vlastníka reklamního zařízení. Společnost A.C.E. Management, která se jako vlastník jevila, sama uvedla, že vlastníkem není, zatímco žalobkyně byla nekontaktní a podle všech indicií dostupných žalovanému veškeré aktivity na území České republiky ukončila. Bylo tedy zcela namístě přistoupit k postupu podle § 25 odst. 11 zákona o pozemních komunikacích a výzvu k odstranění reklamního zařízení vydat vůči neznámému vlastníkovi.
  29. Nad rámec důvodů rozhodnutí soud podotýká, že z okolností případu se s vysokou pravděpodobností jeví, že nejasné vlastnictví reklamního zařízení bylo záměrně navozeno s cílem zkomplikovat žalovanému jeho odstranění. Pokud totiž žalobkyně zrušila svůj odštěpný závod v České republice, avšak formálně zůstala vlastníkem reklamního zařízení, přičemž veškerá práva a povinnosti vlastníka za ni vykonává společnost A.C.E Management se sídlem v České republice, je zřejmé, že mezi těmito dvěma společnostmi musí existovat úzký vztah. Přesto však společnost A.C.E. Management žalovanému nesdělila, že reklamní zařízení vlastní žalobkyně, ačkoliv jí tato skutečnost musela být známa. Žalobkyně zřejmě počítala s tím, že se žalovaný za této nepřehledné situace ve svém postupu dopustí chyby, díky níž potom bude možné výzvu k odstranění reklamního zařízení zpochybnit. Jak ovšem bylo uvedeno výše, žalovaný i za nastalých okolností postupoval zcela v souladu se zákonem a jeho postupu nelze nic vytknout.
  30. Žaloba tedy není důvodná, a proto ji soud podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.
  31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., dle nějž má na náhradu nákladů právo ten účastník, který byl v řízení úspěšný. Žalobkyně úspěšný nebyla a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
  32. Jelikož soud rovnou rozhodl ve věci samé, nerozhodoval o návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření. Z tohoto důvodu byl žalobkyni čtvrtým výrokem tohoto rozsudku v souladu s § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vrácen zaplacený soudní poplatek za návrh na vydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč. Soud vyzývá žalobkyni, aby do deseti dnů od doručení tohoto usnesení sdělila číslo účtu, na který jí má být poplatek vrácen.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

  

V Praze dne 23. května 2018

JUDr. Ing. Viera Horčicová, v.r.     

       předsedkyně senátu

 

Shodu s prvopisem potvrzuje L. H.