30 A 249/2017-21

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Ing. J. K., proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.5.2017, č.j. KUZL 34373/2017,

takto:

1. Žaloba    se odmítá.
2. Žádný z účastníků    n e m á    právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 2.9.2017 se žalobkyně domáhala přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 23.5.2017, č.j. KUZL 34373/2017, kterým bylo ve zkráceném přezkumném řízení podle ust. § 178 a § 149 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“), rozhodnuto ve zkráceném přezkumném řízení o závazném stanovisku Městského úřadu Uherské Hradiště, odboru stavebního úřadu a životního prostředí, č.j. MUUH-SŽP/9014/2017/SchE, ze dne 5.4.2017, vydaném v řízení ve věci stanovení dobývacího prostoru Uherský Ostroh na výhradním ložisku štěrkopísku Moravský Písek (B 3012200) tak, že citované nesouhlasné závazné stanovisko Městského úřadu Uherské Hradiště, odboru stavebního úřadu a životního prostředí, bylo změněno na souhlasné závazné stanovisko ke stanovení dobývacího prostoru Uherský Ostroh ve výhradním ložisku štěrkopísku Moravský Písek (B 3012200).

Původní závazné stanovisko Městského úřadu Uherské Hradiště, odboru stavebního úřadu a životního prostředí, bylo vydáno postupem podle ust. § 149, přičemž podle odst. 1 tohoto ustanovení platí, že závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu; správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány.

Z judikatury Nejvyššího správního soudu – rozsudku rozšířeného senátu ze dne 23.8.2011, č.j. 2 As 75/2009-113, vyplývá, že závazná stanoviska vydaná podle § 149 správního řádu, nejsou rozhodnutím ve smyslu § 67 správního řádu, ani § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), neboť sama o sobě nezakládají, nemění, neruší nebo závazně neurčují práva nebo povinnosti. Soudní přezkum jejich obsahu je v souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod umožněn až v rámci konečného rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s.

Žalobou napadený úkon žalovaného byl vydán postupem podle ust. § 149 odst. 6 správního řádu, podle něhož platí, že nezákonné závazné stanovisko lze zrušit nebo změnit v přezkumném řízení, k němuž je příslušný nadřízený správní orgán správního orgánu, který vydal závazné stanovisko. Jestliže správní orgán při své úřední činnosti zjistí, že jiný správní orgán učinil nezákonné závazné stanovisko, dá podnět správnímu orgánu příslušnému v přezkumném řízení a vyčká jeho rozhodnutí.

Z judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 8.7.2015, č.j. 10 As 97/2014-127, nebo ze dne 16.5.2017, č.j.6 As 277/2016-40) potvrzené nálezem Ústavního soudu ze dne 14.3.2016, sp. zn. I. ÚS 2866/15, vyplývá, že rozhodnutí, kterým bylo zrušeno závazné stanovisko, je třeba považovat též za závazné stanovisko a nikoliv rozhodnutí. Tento úkon správním řádem formálně nazvaný rozhodnutí je proto stejně jako jemu předcházející závazné stanovisko přezkoumatelné v soudním řízení správním postupem podle § 75 odst. 2 s.ř.s., tedy jako závazný podklad konečného přezkoumávaného rozhodnutí (v nyní přezkoumávané věci se jedná o konečné rozhodnutí v řízení o stanovení dobývacího prostoru).

Podanou žalobou napadený akt tedy není rozhodnutím ve smyslu ust. § 65 s.ř.s. (úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo určují práva nebo povinnosti) a není tak ve správním soudnictví samostatně přezkoumatelný. Z tohoto důvodu soud žalobu odmítl pro nepřípustnost postupem podle ust. § 46 odst. 1 písm. d), § 68 písm. e) a § 70a s.ř.s., neboť ve smyslu těchto ustanovení platí, že ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími, jedná se o žalobu nepřípustnou, o níž platí, že soud je takový návrh na zahájení řízení povinen odmítnout.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem ve smyslu ust. § 60 odst. 3 s.ř.s. podle něhož platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.

V Brně dne 3. 1. 2018

                            Mgr. Milan Procházka

                       předseda senátu