č. j. 11 A 216/2017‑ 63-

 

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové ve věci

 

žalobce:  A. A.

zastoupený advokátem Mgr. Matějem Šedivým

sídlem Václavské nám. 21, Praha 1

proti
žalovanému:  Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu                                           cizinců

   sídlem nám. Hrdinů 1364/3, Praha 4

 

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2017, č. j. MV-114951-4/SO-2017

 

 takto: 

 

  1. Žaloba se   z a m í t á.
  2. Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.

 

Odůvodnění:

 

  1. Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 6. 11. 2017, č.j. MV-114951-4/SO-2017, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 28. 8. 2017, č.j. OAM-1496-6/ZR-2017o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu.
  2. Žalobce se domnívá, že správní orgány postupovaly formalisticky, když interpretovaly ust. § 77 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců dle jeho doslovného znění, a nikoli dle jeho smyslu. Význam ust. § 70 odst. 2 písm. h) téhož zákona spočívá v požadavku státu, aby držitelé povolení k trvalému pobytu disponovali znalostí českého jazyka. Významem § 77 odst. 1 písm. b) je zákona pak sankcionování těch cizinců, kteří si k zisku povolení k trvalému pobytu dopomohli určitým podvodem, spočívajícím v tom, že správní orgán mystifikovali doložením žádosti, jejíž obsah neodpovídal skutečnosti. Situaci žalobce nelze podřadit pod ust. § 77 odst. 1 písm. b) zákona, neboť není osobou, které by bylo prokázáno, že se úmyslně dopustila jakéhokoli podvodu, ba naopak se domnívá, že je skutečnou obětí možných machinací na kolínské jazykové škole.
  3. Žalobce se ocitl v absurdní situaci., kdy se zúčastnil jazykové zkoušky, a aniž by mu byly prezentovány podrobné výsledky zkoušky, obdržel potvrzení o úspěšném složení zkoušky, které pak doložil ke své žádosti. Tvrzení školy je nevěrohodné, neboť nelze zároveň tvrdit, že původní osvědčení není falsifikátem, a současně akceptovat tvrzení školy, že původní osvědčení nevydala. Dle žalovaného není podstatné zjištění, na jaké straně vůbec vzniklo pochybení, a lze si vystačit s rozporuplným vyjádřením školy, a bez zjišťování, zda byl žalobce uveden v omyl, zda omyl sám způsobil, či o něm minimálně věděl. Žalobce poukazuje na zásadu materiální pravdy, kterou je správní orgán při své činnosti vázán, a dle které by měl správní orgán odhlédnout od formalistického přístupu a v co možná nejvyšší míře se zaměřit na nalézání správných řešení. K problematice přepjatého formalismu následně žalobce odkázal na nálezy Ústavního soudu a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č.j. 5 Afs 16/2003.
  4. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě odkázal na žalobou napadené rozhodnutí a uvedl, že žaloba nepřináší žádnou novou relevantní argumentaci, která by správnost žalobou napadeného rozhodnutí zpochybnila. Právě skutečnosti, že žalobce před získáním osvědčení o znalosti českého jazyka nebyl seznámen s výsledky písemné části testu v podobě dosaženého bodového ohodnocení, a s opravenými testy s vyznačením chyb spolu s neabsolvováním povinné ústní zkoušky a skutečností, že průběh jazykové zkoušky byl žalobci znám z předchozího neúspěšného pokusu, byly okolnostmi, které vzbuzovaly důvodné pochybnosti o údajích uvedených v osvědčení.
  5. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že dne 9. 5. 2016 Ministerstvo vnitra požádalo Střední průmyslovou školu strojírenskou a Jazykovou školu s právem státní jazykové zkoušky, Heverova 191, Kolín, o ověření Osvědčení o znalosti českého jazyka pro účely získání trvalého pobytu na území České republiky. Důvodem žádosti bylo zjištění, že žalobce ve správním řízení předložil Osvědčení evidenční číslo CZ-2014-134, podle něhož žalobce dne 25. 6. 2014 úspěšně absolvoval zkoušku znalosti z českého jazyka, zatímco z dopisu výše označené školy ze dne 7. 3. 2016 vyplývá, že žalobce zkoušku nesložil.
  6. V odpovědi na uvedenou žádost Střední průmyslová škola strojírenská a Jazyková škola sdělila,, že žalobce zkoušku z českého jazyka dne 25.6.2014 nevykonal, nezískal dostatečný počet bodů, ústní zkoušky se nezúčastnil, osvědčení mu nebylo vydáno. Ve správním spise je založen evidenční list uchazeče (žalobce), z něhož je patný průběh zkoušky, jsou založeny odpovědní listy, konstatován počet získaných bodů za jednotlivé disciplíny, je patrno, že žalobce se neúčastnil ústní zkoušky.
  7.  Oznámením ze dne 22. 5. 2017 bylo zahájeno správní řízení ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 77 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. z důvodu, že cizinci byl trvalý pobyt povolen na základě předložených padělaných anebo pozměněných náležitostí nebo náležitostí, v nichž uvedené údaje podstatné pro posouzení žádosti neodpovídají skutečnosti. Vyrozuměním ze dne 5. 6. 2017 Ministerstvo vnitra informovalo žalobce o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, což žalobce učinil vyjádřením ze dne 26. 6. 2017, ve kterém uvedl, že byl konání zkoušky fyzicky přítomen a podstoupil ji, přičemž nikdy neobdržel žádné bodování či hodnocení jeho výkonu, pouze mu bylo po ukončení výkonu sděleno, že zkoušku úspěšně složil. Z protokolu ze dne 3. 7. 2017 vyplývá, že se žalobce prostřednictvím svého zmocněnce seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí.
  8. Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 28. 8. 2017, č.j. OAM-1496-6/ZR-2017 byla zrušena platnost povolení k trvalému pobytu dle ust. § 77 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. V odůvodnění bylo uvedeno, že z oficiálního vyjádření Střední průmyslové školy strojírenské a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky Kolín vyplývá, že žalobce při zkoušce neuspěl, zkoušku nesložil a Osvědčení mu nebylo vydáno. Žalobce tak doložil ke své žádosti o trvalý pobyt osvědčení, které je obsahově nesprávné, což potvrzuje i protokol ke zkoušce, který je součástí spisového materiálu. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém zdůraznil, že spisový materiál neobsahuje důkaz, který by prokazoval, že doložené osvědčení je falsem. Správní orgán nezjistil skutečný stav věci, nevyslechl žalobce, ředitele školy ani nezadal zpracování znaleckého posudku.
  9. O podaném odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 6. 11. 2017, č.j. MV-114951-4/SO-2017 tak, že jej zamítá. Své rozhodnutí žalovaný odůvodnil tak, že žalobce nesložil úspěšně jazykovou školu jako nutný předpoklad pro získání osvědčení, což vyplývá jednak ze sdělení jazykové školy, a dále z dokladů o průběhu jazykové zkoušky. Z obsahu jednotlivých částí písemné zkoušky bylo zřejmé, že se žalobce zúčastnil úloh písemné části a vzhledem k neúspěšnosti mu bylo vystaveno potvrzení o zkoušce z českého jazyka. Žalovaný dále uvedl, že žalobce již měl zkušenost s průběhem jazykové zkoušky, neboť již jednu zkoušku neúspěšně vykonal. Žalobce tak nemohl být v dobré víře, že získá osvědčení a na základě tohoto pak i povolení k trvalému pobytu. 
  10. Uvedené rozhodnutí ze dne 6. 11. 2017 považuje žalobce za nezákonné, a proto podal tuto žalobu k Městskému soudu v Praze, který přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním orgánem z hlediska žalobních námitek uplatněných v podané žalobě. Při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s.ř.s.“)  a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud o věci rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť žalobce i žalovaný s projednáním bez nařízení ústního jednání vyslovili souhlas (§ 51 odst. 1 s.ř.s.).
  11. Žalobci byla napadeným rozhodnutím, ve spojení s rozhodnutím správního orgánu 1.stupně, zrušena podle  § 77 odst. 1 písm. b) zákona 329/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o pobytu cizinců“), platnost povolení k trvalému pobytu a byl mu udělen výjezdní příkaz. Podle § 77 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců platí, že ministerstvo zruší platnost povolení k trvalému pobytu, jestliže byl cizinci trvalý pobyt povolen na základě předložených padělaných anebo pozměněných náležitostí nebo náležitostí, v nichž uvedené údaje podstatné pro posouzení žádosti neodpovídají skutečnosti.
  12.  Žalobce namítal, že správní orgány postupovaly formalisticky, když interpretovaly ustanovení     § 77 odst. 1 písm. b) zákona 329/1999 Sb., o pobytu cizinců nikoli dle jeho smyslu, ale dle jeho doslovného znění a namítal, že jeho situace není podřaditelná pod ustanovení § 77 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, žalobce není osobou, která by se dopustila podvodného jednání, naopak je obětí možných machinací na uvedené škole. Tyto námitky neshledal soud důvodnými.
  13. Ze správního spisu je zřejmé, že žalobce v řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu předložil osvědčení, obsahující údaje podstatné pro posouzení žádosti, které neodpovídají skutečnosti, což vedlo ke zrušení platnosti k trvalému pobytu podle ustanovení § 77 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Skutečnost, že osvědčení o jazykové zkoušce neodpovídá výsledkům, které byly zaznamenány v protokole, jsou patrny z protokolu a odpovědních listů. Z těchto dokumentů vyplývá nedostatečný počet získaných bodů u poslechu s porozuměním, vyplývá z nich i skutečnost, že žalobce se nepodrobil ústní zkoušce. Těmito doklady byl prokázán opak toho, co je v osvědčení uvedeno, totiž skutečnost, že žalobce jazykovou zkoušku nesložil.
  14.  K námitce, že žalobce není osobou, která by se dopustila podvodného jednání, je nutno poukázat na znění ustanovení § 77 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, podle něhož  správní orgány nejsou povinny zkoumat úmysl cizince, který tento doklad předkládá. Současně takový úmysl či jakákoliv subjektivní složka jednání nejsou zákonným předpokladem naplnění podmínky stanovené v § 77 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Úvahy správního orgánu o naplnění podmínky, že se jedná o náležitost, ve které uvedené údaje podstatné pro posouzení žádosti neodpovídají skutečnosti, jsou v žalobou napadeném rozhodnutím obsáhlým způsobem vysvětleny. Žalovaný odkázal na sdělení jazykové školy a na doklady o průběhu jazykové zkoušky, konkrétně evidenční list uchazeče vydaný jazykovou školou a odpovědní listy uchazeče z jednotlivých částí písemné zkoušky, a dále poukázal na kód, který byl uchazeči přidělen, a který byl shodně zaznamenán na evidenčním listu, na jednotlivých odpovědních listech i na potvrzení o zkoušce z českého jazyka. Na základě těchto podkladů správní orgán konstatoval, že žalobcem předložené osvědčení neodpovídá skutečnostem. Ani žalobce nenamítá, že osvědčení prokazuje úspěšné složení zkoušky, jeho námitky spočívají v posouzení úmyslného jednání a zdůraznění absence žalobcova podvodného jednání. Subjektivní stránka však není v této věci rozhodná.
  15. Soud neshledává postup správních orgánů za ryze formalistický, jak uvádí žalobce, když podmínka zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců in fine nestanovuje formu zavinění jako podmínku naplnění znaku náležitostí, v nichž uvedené údaje podstatné pro posouzení žádosti neodpovídají skutečnosti. Správní orgán proto nebyl ani oprávněn hodnotit míru zavinění žalobce, hodnotil pouze pravdivost žalobcem předložených podkladů. Povolení k trvalému pobytu je nejvyšším pobytovým titulem, který může cizinec na území České republiky získat, není proto pouze formálním požadavkem zkoumání pravdivosti vyžadovaných podkladů, které jsou předloženy v tomto řízení.
  16. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č.j. 5 Afs 16/2003, který ovšem v daném případě není přiléhavý. V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud zkoumal nedostatek podmínky řízení spočívající v nesprávném určení žalovaného žalobcem v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. V nynějším řízení se ovšem neposuzuje otázka související s náležitostmi žaloby či s výkonem práva na spravedlivý proces. Předmětem řízení je naopak zkoumání naplněné podmínky pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu. Zákon jednoznačně upravuje, že v případě, kdy je zjištěno, že údaje podstatné pro posouzení žádosti neodpovídají skutečnosti, je dán důvod pro zrušení povolení k trvalému pobytu. Jak bylo výše uvedeno, tyto skutečnosti byly nepochybně zjištěny, proto byly naplněny podmínky pro zrušení pobytu žalobce, aniž by bylo třeba zkoumat, jakým způsobem žalobce osvědčení získal,
  17. Žalobce namítal, že mu nebyly prezentovány podrobné výsledky zkoušky, obdržel osvědčení, se kterým následně disponoval. Ani tyto námitky neshledal soud důvodnými. Svým obsahem jde opět o námitky o tom, že žalobce nezavinil, že obdržel osvědčení. Lze tedy odkázat na to, bylo výše uvedeno a zopakovat, že rozhodné pro posouzení otázky, zda byly splněny podmínky pro zrušení povolení žalobci, je zjištění, že žalobcem předložené osvědčení osvědčuje vykonání jazykové zkoušky, ačkoliv to neodpovídá skutečnosti. Jak soud již dříve předeslal, bylo zjištěno, že žalobce vůbec nekonal ústní zkoušku, již to bylo důvodem pro pochybnosti osvědčení. Žalobce žádným způsobem zjištění, která vyplývají z dokladů, zaslaných jazykovou školou nezpochybňuje.
  18. K námitce, že nemůže vedle sebe obstát to, že osvědčení není falzifikát a současně akceptovat sdělení školy, že osvědčení nevydala, soud uvádí, že ve správním řízení nebyla předmětem řízení šetření okolností, za kterých žalobce osvědčení získal ani otázka, zda žalobcem předložené osvědčení je falzem či nikoli. Taková povinnost, tj. zjištění okolností získání osvědčení a pravost předloženého osvědčení – pro správní orgán z ustanovení § 77 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců nevyplývá. Jeho povinností je zjistit, zda v původním řízení o žádosti o povolení k pobytu předložené doklady neobsahují nepravdivé údaje. To bylo zjištěno a prokázáno školou předloženými doklady, zejm. „Potvrzením o zkoušce z českého jazyka pro trvalý pobyt v ČR“, z něhož jsou patrny výsledky jednotlivých částí zkoušky a především je zřejmé, že se žalobce nepodrobil ústní zkoušce. To znamená, že jazyková zkouška nemohla být úspěšně žalobcem vykonána a údaje, uvedené v předloženém osvědčení, jsou proto údaji, které neodpovídají skutečnosti
  19. Žalobce uvedl, že jazykovou zkoušku složil u jiné instituce, poukázal na zásadu materiální pravdy a nutnost vykládat právní předpisy v souladu s jejich smyslem a účelem. Pokud jde o následně vykonanou jazykovou zkoušku, je nutno konstatovat, že tato skutečnost nic nemění na závěru o tom, že žalobce v původním řízení o vydání povolení k trvalému pobytu předložil osvědčení, které se následně ukázalo býti nepravdivé. Není pochyb o tom, že osvědčení o jazykové zkoušce je dokladem o tom, že cizinec zvládl český jazyk na úrovni, která je vyžadována právními předpisy. Takový doklad musí cizinec předložit v rámci řízení o žádosti o povolení k pobytu. Nelze akceptovat, že by takový doklad mohl cizinec předložit kdykoliv po té, kdy je řízení o žádosti o povolení k pobytu skončeno, rozhodnutí vydáno. Pokud žalobce vykonal jazykovou zkoušku ještě před vydáním rozhodnutí o povolení k pobytu, nic mu nebránilo takový doklad v původním řízení předložit. Pokud žalobce vykonal jazykovou zkoušku až po té, kdy bylo v původním řízení rozhodnuto, nebylo by možno takové doklad použít, protože v době, kdy bylo rozhodováno v původním řízení takový doklad neexistoval a nemohl tvořit podklad rozhodnutí. Opačný závěr by znamenal, že by účastník správního řízení mohl předkládat v rámci jiného, následného, řízení (zde o zrušení povolení), dodatečně doklady, které měl povinnost doložit v řízení původním.  Takový postup zákon neumožňuje a tento postup nelze dovodit ani výkladem zákona. Smyslem a cílem povinnosti cizince předložit ke své žádosti zákonem předepsané doklady je doložení a prokázání splnění zákonem stanovených podmínek pro vydání povolení k pobytu. Tyto doklady je nutno předložit v příslušném stádiu správního řízení, resp. v rámci řízení o žádosti o povolení k pobytu. Zákon pak výslovně stanoví oprávnění správního orgánu, aby v případě, že předložené doklady neosvědčují tvrzené skutečnosti, vydal rozhodnutí o již vydaném povolení. Smyslem a cílem takové úpravy je možnost odejmout již vydané povolení, které bylo vydáno na základě dokladů, které neodpovídají skutečnosti.
  20. Ze shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
  21. Výrok o nákladech v řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému správnímu orgánu náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

 

Praha 30. května 2018

                                                                                    JUDr. Hana Veberová v.r.

                    předsedkyně senátu

 

                                                                           

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje Z. L.