č. j. 20 Ad 49/2017 - 33
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci
žalobce: R. R.,
proti
žalovanému: Ministerstvu práce a sociálních věcí
sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2
k žalobě ze dne 11. 12. 2017 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2017, č. j. MPSV-2017/209324-923, sp. zn. MPSV-2017/195643-923 o snížení dávky pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí
t a k t o:
Odůvodnění:
2. Žalobce podal u zdejšího soudu v zákonné lhůtě žalobu, jejímž obsahem byl nesouhlas s napadeným rozhodnutím, neboť vzhledem ke zdravotnímu stavu není schopen veřejných prací, přičemž se odvolal na doklad MUDr. J. W., ošetřující lékařky. Domáhal se zrušení napadeného rozhodnutí a zvýšení podpory na živobytí z částky 2 200 Kč na původní částku 3 140 Kč měsíčně, a aby mu byly vráceny finanční částky, jež mu byly kráceny od 1. 8. 2017 s úrokem z prodlení.
3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 12. 1. 2018 popřel její oprávněnost a navrhl její zamítnutí, přičemž vyslovil souhlas s projednáním věci bez jednání. Zdůraznil, že předložený výměnný list – poukaz vystavený ošetřující lékařkou MUDr. W. dne 31. 7. 2017 nebagatelizoval, pouze konstatoval, že není dokladem značícím jeho dočasnou pracovní neschopnost.
4. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě č.j. 124007/2017/KAR ze dne 11. 8. 2017, kterým byla dle ustanovení § 44 odst. 3 a odst. 7 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoPHN), dávka hmotné nouze příspěvek na živobytí snížen z 5 970 Kč na 4 400 Kč měsíčně ode dne 1. 8. 2017 s odůvodněním, že účastník řízení pobírá dávku pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí od měsíce 07/2011 a je posuzován společně se zletilým synem T., oba jsou v evidenci úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání od roku 2010, jsou zcela bez příjmu. Dne 1. 2. 2017 byli prokazatelně seznámeni s novelou ZoPHN. Při posuzování nároku na dávku a její výši v měsíci 08/2017 odvolatel ani jeho syn neprokázali, že by byli osobami, u nichž se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací, nedoložili doklad o vzniku nároku na podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci, ani doklad o účasti na projektech organizovaných krajskou pobočkou úřadu práce, nebyli osobami výdělečně činnými, ani osobami invalidními ve II. stupni invalidity, ani osobami vykonávajícími veřejnou službu. Jedná se o osoby, které k 1.8.2017 pobírají příspěvek na živobytí déle než 6 kalendářních měsíců, proto činí částka živobytí odvolatele a jeho syna částky existenčního minima, tj. 4 400 Kč. Jelikož odvolatel ani jeho syn v rozhodném období, tj. v měsíci červenci 2017 neměli žádný příjem, příspěvek na živobytí ode dne 1.8.2017 náleží ve výši 4 400 Kč, proto byla dávka příspěvek na živobytí snížena v souladu s platnými právními předpisy.
5. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že k žádosti o příspěvek na živobytí ze dne 25. 7. 2011 byl tento přiznán od července 2011 a následně se zvyšoval. Dne 8. 2. 2017 byl potvrzen nárok na tuto dávku ve výši 5 970 Kč. Součástí správního spisu je protokol sepsaný dne 1. 2. 2017 na pracovišti Úřadu práce ČR - krajská pobočka v Ostravě, kontaktní pracoviště Karviná, jehož obsahem je poučení ke změně ZoPHN od 1. 2. 2017 o zintenzivnění veřejné služby a zohlednění snahy o zvýšení příjmu vlastní prací. Dne 5. 6. 2017 byl znovu žalobce poučen o novelizování ZoPHN od 1. 6. 2017, kdy se bude zkoumat maximální výše v místě obvyklá za služby spojené s bydlením. Následně dne 2. 8. 2017 sepsán protokol o jednání, o zvýšení příjmu vlastním přičiněním - vlastní prací (výkonem veřejné služby), ve kterém mimo jiné jsou vyjmenované organizace, které nabízejí místa v rámci veřejně prospěšných prací, avšak s tím, že všechny nabízené pozice jsou obsazeny. Dále k otázce zdravotního stavu, že od posudkového lékaře nemá žádný doklad, není osobou invalidní ani osobou znevýhodněnou, a z předloženého dokladu – výměnného listu ze dne 3. 7. 2017 MUDr. W. není zřejmé, pro jakou diagnózu se léčí, jak dlouho, zda se jedná o dočasnou pracovní neschopnost a nelze posoudit, zda doklad splňuje podmínky dle ust. § 3 odst. 1 písm. a) věty 8 a 9 ZoPHN. Je založen předmětný výměnný list – poukaz, na kterém lékařka MUDr. J. W. dne 31. 7. 2017 uvedla: „vzhledem k závratím a bolestem páteře není schopen delších pochůzek, zvedání břemen a není schopen veřejných prací.“ Dále úřední záznam ze dne 2. 8. 2017, že bylo telefonicky ověřeno u pracovnice oddělení zaměstnanosti, zda-li jmenovaný doložil pracovní neschopnost či dokládá zdravotní omezení při hledání zaměstnání a bylo odpovězeno, že nikoliv, p. R. R. neuvádí žádné zdravotní omezení a ani jiná onemocnění, mají ho v evidenci bez zdravotních omezení.
6. Krajský soud nejprve posoudil zákonné náležitosti žaloby a konstatoval, že žaloba byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž není žaloba ve smyslu § 68 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.) nepřípustná. Poté krajský soud přezkoumal důvodnost žaloby v souladu s ustanovením § 75 s.ř.s., v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
7. Od 1. 2. 2017 vstoupil v platnost zákon č. 367/2016 Sb. který změnil zákon č. 111/2006 Sb. Hlavním cílem této změny byla úprava institutu veřejné služby a jeho promítnutí do jedné z možností zvýšení příjmu vlastním přičiněním s dopadem mimo jiné i na výši příspěvku na živobytí. Konkrétně osobám, které pobírají příspěvek na živobytí déle než 6 kalendářních měsíců, a nevykonávají veřejnou službu v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci, se sníží příspěvek na živobytí na částku existenčního minima, což se však nevztahuje na osoby, u nichž se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací (§ 3 odst. 1, písm. a/ bod 1-10), např. osoba uznána dočasně práce neschopnou (bod 8) nebo osoba práce neschopná z důvodu, který by byl u pojištěnce pojištěného podle zákona o nemocenském pojištění důvodem pro rozhodnutí ošetřujícího lékaře o vzniku dočasné pracovní neschopnosti (bod 9.) atd. Soud odkazuje na ust. § 24 odst. 1 písm. f) zákona č. 111/2006 Sb. dle kterého částka živobytí činí u osoby, která pobírá příspěvek na živobytí déle než 6 kalendářních měsíců, částku existenčního minima; zvýšení částky živobytí podle § 25 až 28 této osobě nenáleží. Toto ustanovení se nevztahuje na osobu, u které se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací (§ 11 odst. 3), osobu s nárokem na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, osobu prokazatelně se účastníci na projektech organizovaných krajskou pobočkou Úřadu práce, osobu, která je výdělečně činná, osobu, která je invalidní ve druhém stupni, a osobu, která vykonává veřejnou službu v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci.
8. Soud vzal za prokázané, že žalobce od července 2011 pobírá příspěvek na živobytí (déle než 6 kalendářních měsíců), je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a nemá žádný příjem. S ohledem na právě uvedené tak žalobce spadá do kategorie osob, u nichž částka živobytí činí částku existenčního minima (2 200 Kč). Žalobce by nespadal do této kategorie např. z důvodu, že by byl uznán dočasně práce neschopným nebo práce neschopným z důvodu, který by byl u pojištěnce pojištěného podle zákona o nemocenském pojištění důvodem pro rozhodnutí ošetřujícího lékaře o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. V tomto smyslu také žalobce dne 2. 8. 2017 u ústního pohovoru u ÚP ČR – krajské pobočky v Ostravě, kontaktní pracoviště Karviná, předložil potvrzení praktické lékařky MUDr. J. W. vystavené dne 31. 7. 2017 na výměnném listu – poukaz, o obsahu, že vzhledem k závratím a bolestem páteře není schopen delších pochůzek, zvedání břemen a není schopen veřejných prací.
9. S ohledem na vyslovenou námitku v žalobě bylo rozhodující otázkou v souzené věci posouzení kvality listinného důkazu - potvrzení praktické lékařky ze dne 31. 7. 2017 o zdravotních potížích žalobce. Předně soud zdůrazňuje, že neslouží-li uznání práce neschopnosti pro účely nemocenského pojištění (zákon č. 187/2006 Sb.), není ošetřující lékař povinen uznání dočasné pracovní neschopnosti učinit způsobem a formou, které jsou předepsány pro účely nemocenského pojištění (na předepsaném tiskopise). V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. prosince 2011, č.j. 6 Ads 128/2011-55, který se zabýval právě posouzením práce neschopnosti ve vztahu k zákonu o hmotné nouzi a ve kterém soud dospěl k závěru, že podmínka výroku o uznání dočasné pracovní neschopnosti je splněna i v případě, kdy ošetřující lékař potvrdí, že jeho pacient není schopen vykonávat pracovní činnost, přičemž není nutno, aby tak učinil způsobem a formou, které jsou předepsány pro účely nemocenského pojištění.
10. Ač žalobce předložil potvrzení ošetřujícího lékaře o neschopnosti výkonu veřejných prací s ohledem na závratě, bolesti páteře, delších pochůzek a zvedání břemen, správní orgán po ověření na oddělení zaměstnanosti, že žalobce nedoložil pracovní neschopnost či doklad o zdravotním omezení při hledání zaměstnání, k tomuto dokladu nepřihlédl. Dle správního orgánu potvrzení lékaře postrádá diagnózu pro jakou je léčen, jak dlouho je léčen a zda se jedná o dočasnou pracovní neschopnost, a proto nelze z dokladu usoudit, zda splňuje podmínky dle § 3 odst. 1 písm. a) věty 8 a 9 ZoPHN. Soud nepřisvědčil výtce správního orgánu, že potvrzení lékaře postrádá uvedení diagnózy, pro kterou je žalobce léčen. Dle soudu tuto informaci ošetřující lékař není oprávněn orgánu rozhodujícímu o dávkách hmotné nouze uvádět, a to analogicky s odkazem na § 60 zákona o nemocenském pojištění, kdy ani část tiskopisu, která je předkládána zaměstnavateli, nesmí obsahovat statistickou značku diagnózy nebo jiný údaj, z něhož lze diagnózu dovodit, s odkazem na čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Vzhledem k obsahu vyjádření MUDr. W. však soud chápe další postup správního orgánu, jestliže si zjišťoval údaje o event. pracovním omezení žalobce u kolegů na oddělení zaměstnanosti. Nicméně, soud má zato, že s ohledem na obsah vyjádření ošetřující lékařky a možnou podřaditelnost tohoto vyjádření k ust. § 3 ZoHN, měl správní orgán v tomto směru provádět další šetření. Žalobce předložil potvrzení lékaře, splnil tak svou povinnost, nelze však k jeho tíži obsah potvrzení zpochybnit a nepřihlédnout k němu jen z důvodu, že pro vyhledávání zaměstnání úřad neeviduje žádné pracovní omezení. Bylo proto dále na správním orgánu, aby v tomto směru prováděl další dokazování, např. vyzvat příslušnou lékařku k doplnění potvrzení o takové náležitosti, aby mohl najisto posoudit, zda jsou u žalobce splněny podmínky pro jeho zařazení mezi osoby, u nichž se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací dle § 3 odst. 1 písm. a) bod 8 a 9 ZoPHN.
11. Krajský soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení pro vady řízení, neboť nebyl zjištěn stav věci v takovém rozsahu, aby nevznikly důvodné pochybnosti o zákonnosti rozhodnutí. Žalovaný v dalším řízení dokončí dokazování ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobce a jeho event. zařazení mezi osoby, u nichž se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací, tak jak výše v rozsudku uvedeno.
12. Soud v tomto řízení k žalobě žalobce přezkoumával zákonnost napadeného rozhodnutí. Dle ust. § 78 odst. 1 věty první s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Podle odstavce 4 zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. V řízení podle soudního řádu správního soud nerozhoduje, tak jak žalobce navrhoval, o vrácení nevyplacených částek či dokonce o úrocích z prodlení.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 60 odst. 1 a 2 tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšný žalobce žádné náklady neúčtoval a také mu žádné nevznikly, jak vyplynulo z obsahu spisu.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ostrava 1. června 2018
Shodu s prvopisem potvrzuje